Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61980J0272
Název:
Title:
Rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 17. prosince 1981
Věc 272/80
Trestní řízení proti Frans-Nederlandse Maatschappij voor Biologische Produkten BV (1981) ECR 3277
“Biologische Produkten”
JUDGMENT OF THE COURT, 17 DECEMBER 1981. CRIMINAL PROCEEDINGS AGAINST FRANS-NEDERLANDSE MAATSCHAPPIJ VOOR BIOLOGISCHE PRODUCTEN BV. (REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE GERECHTSHOF, THE HAGUE). PLANT PROTECTION PRODUCTS - APPROVAL - MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT. CASE 272/80.
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1981 PAGES 3277 - 3293
Předmět (klíčová slova):
Keywords
FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;PLANT HEALTH LEGISLATION;
Související předpisy:
Corresponding acts:
157E030;157E036
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Dassonville (č. 85)
    · De Pijpper (č. 114)
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Článek 2(1) “Bestrijdingsmiddelenwet” (zákon o antiparasitických výrobcích) z roku 1962 v Nizozemí zakazoval prodej, skladování nebo použití antiparasitických výrobků. Společnost Frans-Nederlandse Maatschappij voor Biologische Produkten BV dovezla do Nizozemí určitý antiparasitický výrobek a pr
o
dávala a dodávala jej zákazníkům. Výrobek byl v souladu s právem uveden na trh ve Francii, v Nizozemí však nebyl povolen. V roce 1962 byl v Nizozemí schválen systém schvalování dovozu antiparasitických výrobků jako opatření na ochranu veřejného zdraví. Uv
e
dený zákon v zásadě zakazoval užívání dotčených výrobků bez předchozího povolení. Předmětné povolovací řízení zahrnovalo přezkoušení složení, účinnosti a škodlivosti těchto výrobků, jakož i instrukce pro spotřebitele na obalu výrobků. Náklady laboratorníc
h
zkoušek nesl žadatel. Okresní soud (Arondissmentsrechtebank) v Rotterdamu odsoudil společnost Frans-Nederlandse k zaplacení pokuty za porušení zákona z roku 1962. Společnost se proti tomuto rozhodnutí odvolala k okresnímu odvolacímu soudu v Haagu (Gerech
t
shof, Haag). Odvolací soud si nebyl jist slučitelností holandského zákona s článkem 30 a 36 Smlouvy EHS a požádal Evropský soudní dvůr o zodpovězení předběžné otázky (podle článku 177 Smlouvy EHS), zda je povolovací systém ve smyslu zákona o antiparasitic
k
ých výrobcích z roku 1962 slučitelný s článkem 30 Smlouvy EHS, když ustanovení tohoto zákona v Nizozemí zakazují marketing výrobků pocházejících z jiných členských států, přičemž v těchto státech jsou dotčené výrobky uváděny na trh v souladu s právem, přičemž požadavky týkající se ochrany zdraví stanovené právním řádem těchto zemí mají stejný účel jako nizozemský zákon upravující režim antiparasitických výrobků.


Názor soudu a komentář:
Soudní dvůr v prvé řadě poznamenal, že v rámci rozhodování o předběžné otázce nemůže rozhodovat o slučitelnosti národního práva s právem komunitárním. Přeformuloval proto otázku předloženou nizozemským soudem tak, že otázka zněla, zda a do jaké míry je povolovací systém pro antiparasitické výrobky, o jaký šlo v nizozem
s
kém případě, odůvodněn ve smyslu ustanovení článků 30 a 36 Smlouvy EHS.
Článek 30 Smlouvy zakazuje kvantitativní omezení dovozu, jakož i opatření, která mají ve vztazích mezi členskými státy obdobné účinky. V dané věci šlo nepochybně o narušení obchodu. Soudní dvůr prohlásil, že takovým narušením je každé opatření přijaté členskými státy, které je způsobilé, v současnosti nebo potencionálně (
Dassonville
), narušit obchod uvnitř Společenství. V dané věci se však Soud nezabýval otázkou, zda k narušení obchodu došlo. Okamžitě přistoupil k hodnocení otázky, zda je nizozemský zákon odůvodněn.
Článek 36 Smlouvy EHS připouští opatření narušující obchod mezi členskými státy za předpokladu, že jsou odůvodněny
mezi jiným
jako kroky na ochranu zdraví a života lidí, zvířat nebo rostlin. Uvedený článek Smlouvy dále stanoví, že se tato omezení nebo zákazy uložené členskými státy z výše uvedených důvodů narušující obchod nesmí stát prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeným omezením obchodu mezi členskými státy. Soud
n
í dvůr zjistil, že v době, kdy v dané věci bylo zahájeno soudní řízení, neexistovala žádná společná nebo harmonizovaná pravidla upravující výrobu nebo marketing antiparasitických výrobků. Pokud tedy neexistují žádná společná nebo harmonizovaná pravidla je

na členských státech, aby rozhodly, zda a do jaké míry chtějí chránit zdraví a život lidí. Zejména mohou rozhodovat o přísnosti a intensitě prováděných kontrol (
De Pijper
). Avšak diskreční pravomoci členských států v tomto směru nejsou neomezené. I při absenci harmonizovaných komunitárních norem jsou členské státy povinny v případě, že hodlají přijmout opatření, která by mohla vést k omezení volného pohybu zboží, zohlednit omezení stanovená ve Smlouvě EHS.
Podle názoru Soudního dvora národní právo, o jaké
šlo v dané věci slouží k ochraně veřejného zdraví a vztahuje se na něj článek 36 Smlouvy. Kontrolní opatření, která přijaly nizozemské orgány, zejména co se týče povolovacích řízení ohledně dotčených výrobků, nemohou být napadány na základě obecných zásad
.
Lze říci, že pokud neexistuje společná komunitární úprava ani harmonizované normy, mohou členské státy podmiňovat uvedení nebezpečných výrobků na trh přezkoušením nebo schvalovacím řízením, a to i přes to, že tyto výrobky byly v jiném členském státě schv
á
leny. Soud však dále prohlásil, že členské státy nemohou “pokud to nebude absolutně nezbytné, požadovat technické nebo chemické analýzy či laboratorní zkoušky, pokud stejné analýzy a zkoušky byly již v jiných členských státech provedeny, přičemž výsledky
t
ěchto analýz a testů jsou dotčeným orgánům k dispozici nebo mohou být na žádost těchto orgánů předloženy.” Stejně tak dovážející členské státy nemohou v rámci schvalovacích řízení ukládat výdaje na kontrolu, které nejsou nutné, pokud výsledky kontrol prov
e
dených v členském státě původu vyhovují požadavkům ochrany veřejného zdraví v dovážejícím členském státě. Zdá se, že Soudní dvůr předpokládá, že zákony, jež jsou v rozporu s těmito podmínkami jsou skrytými omezeními obchodu ve smyslu druhé věty článku 36
S
mlouvy. Ve skutečnosti jde o otázku přiměřenosti národních kontrolních nařízení. Je možné souhlasit s prohlášením Soudního dvora, že výdaje na prohlídky jsou daleko větší přítěží pro podnikatele, kteří uvádějí na trh menší množství výrobků. Soudní dvůr mě
l
za to, že tato skutečnost sama o sobě není důvodem pro závěr, že dotčené výdaje jsou svévolnou diskriminací nebo skrytým omezením obchodu ve smyslu článku 36.


Shrnutí (Summary of the Judgment):
IT FOLLOWS FROM ARTICLE 30 IN CONJUNCTION WITH ARTICLE 36 OF THE EEC TREATY THAT A MEMBER STATE IS NOT PROHIBITED FROM REQUIRING PLANT PROTECTION PRODUCTS TO BE SUBJECT TO PRIOR APPROVAL, EVEN IF THOSE PRODUCTS HAVE ALREADY BEEN APPROVED IN ANOTHER MEMBER STATE. THE AUTHORITIES OF THE IMPORTING STATE ARE HOWEVER NOT ENTITLED UNNECESSARILY TO REQUIRE TECHNICAL OR CHEMICAL ANALYSES OR LABORATORY TESTS WHEN THE SAME ANALYSES OR TESTS HAVE ALREADY BEEN CARRIED OUT IN ANOTHER MEMBER STATE AND THEIR RESULTS ARE AVAILABLE TO THOSE AUTHORITIES OR MAY AT THEIR REQUEST BE PLACED AT THEIR DISPOSAL. A MEMBER STATE OPERATING AN APPROVALS PROCEDURE MUST ENSURE THAT NO UNNECESSARY CONTROL EXPENSES ARE INCURRED IF THE PRACTICAL EFFECTS OF THE CONTROL CARRIED OUT IN THE MEMBER STATE OF ORIGIN SATISFY THE REQUIREMENTS OF THE PROTECTION OF PUBLIC HEALTH IN THE IMPORTING MEMBER STATE. ON THE OTHER HAND, THE MERE FACT THAT THOSE EXPENSES WEIGH MORE HEAVILY ON A TRADER MARKETING SMALL QUANTITIES OF AN APPROVED PRODUCT THAN ON HIS
COMPETITOR WHO MARKETS MUCH GREATER QUANTITIES DOES NOT JUSTIFY THE CONCLUSION THAT SUCH EXPENSES CONSTITUTE ARBITRARY DISCRIMINATION OR A DISGUISED RESTRICTION WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 36.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):