Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61995J0024

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 20. března 1997 Věc C-24/95 Land Rheinland-Pfalz v Alcan Deutschland GmbH Rozhodnutí o předběžné otázce [1997] SbSD I-1591 "Alcan"

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		-Věc 310/85 Deufil [1987] SbSD 901 -Spojené věci C-278, 279 and C-280/92 Spain v. Komise [1994] SbSD I-103 -Věc C-348/93 Commission v Italy [1995] SbSD I-673 -Spojené věci 205/82-215/82 Milchkontor [1983] SbSD 2633 -Věc C-142/87 Belgium v. Komise [1990] SbSD I-959 -Věc C-5/89 Komise v. SRN [1990] SbSD I-3437 -Věc C-169/95 Španělsko v. Komise [1997] SbSD I-135


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Alcan Deutschland s. r. o. provozoval od roku 1979 hliníkárnu v SRN. V roce 1982 se dostal do potíží. V zájmu záchrany 330 pracovních míst nabídla Alcanu zemská vláda přechodnou pomoc. V červnu 1983 schválila zemská vláda první část pomoci. Komisi ES nebyla poskytnutá pomoc notifikována. Komise potom 25 listopadu 1983 oznámila, že zahajuje řízení podle čl. 88(2) (dříve č. 93) za účelem posouzení slučitelnosti poskytnuté podpory s komunitárním právem. 13. prosince 1983 byl Alcan informován, že Komisi nebyla podpora notifikována. Svým rozhodnutím ze 14. prosince 1985 Komise shledala, že podpora nebyla přípustná a nařídila její navrácení. Alcan byl o tomto informován 15. ledna 1986. Rozhodnutí Komise se stalo konečným.
V srpnu 1989 zemská vláda zrušila svůj souhlas s podporou a požadovala její navrácení poté co Evropský soudní dvůr deklaroval na základě žaloby podané Komisí dne 2. února 1989 Věc 94/89, 1989 SbSD 175, Commission v Germany, že SRN porušila závazky ze Smlouvy ES tím, že odmítla splnit rozhodnutí Komise. Alcan podal proti postupu zemské vlády stížnost a argumentoval tím, že jednal v dobré víře podle § 48 německého správního řádu.
Vnitrostátní soud, který se stížností zabýval postoupil ESD několik předběžných otázek. První otázka se tázala, zda příslušný orgán je povinen zrušit svůj souhlas s podporou, která byla shledána konečným a závazným rozhodnutím Komise za protiprávní, a to za situace, kdy tento orgán připustil uplynutí prekluzívní lhůty existující v zájmu právní jistoty podle vnitrostátního práva. Druhá otázka se tázala, zda je příslušný orgán zrušit své rozhodnutí o poskytnutí podpory i když je on sám z větší míry zodpovědný za protiprávnost daného rozhodnutí, takže se zrušení rozhodnutí jeví jako porušení dobré víry příjemce podpory. Třetí otázka se týká, zda příslušný orgán je povinen zrušit své rozhodnutí o poskytnutí podpory, i když je vrácení takovéto podpory vyloučeno podle vnitrostátního práva, protože na straně příjemce podpory nebyla špatná víra a protože přínos z podpory již neexistuje.

Názor soudu a komentář:
1. Soud nejdříve rekapituluje komunitární právo týkající se navrácení protiprávní státní podpory. Jestliže Komise zjistí neslučitelnost národního systému poskytování podpor poté, podle čl. 88(2) (dříve čl. 93) Smlouvy ES nařídí státu takovouto podporu zrušit nebo změnit. Pokud podpora již byla poskytnuta může Komise svým rozhodnutím nařídit její navrácení (Deufil; Spojené věci C-278/92, C-279/92 a C-280/92). Účelem povinnosti státu zrušit rozhodnutí o poskytnutí podpory je dosáhnout návratu k předchozímu stavu. (Věc C-348/93).
Navrácení protiprávní podpory se uskutečňuje podle příslušného vnitrostátního práva za předpokladu, že aplikace jeho pravidel nečiní navrácení podpory prakticky nemožnou. Při aplikaci národních pravidel, které činí navrácení podpory závislou na zvážení různých zájmů musí být zájmy Společenství vzaty v úvahu (Milchkontor). Skutečnost, že vnitrostátní právo legitimně chrání dobrou víru a právní jistotu není v rozporu s komunitárním právem. Jelikož dohled nad systémy státní podpory ze strany Komise je mandatorní, podnik může spoléhat na to, že poskytnutá pomoc je legální pouze tehdy, jestliže je poskytnuta v souladu s předepsaným komunitárním postupem. Zodpovědný podnikatel by měl být schopen určit, zda bylo v souladu s tímto předepsaným postupem postupováno (C-5/89, C-169/95).

2. Poté se Soud zabývá druhou otázkou. Soud shledává, že Alcan nemohl v dobré víře legitimně očekávat legálnost poskytnuté podpory vzhledem k tomu, že nebyla notifikována Komisi. V případě státní podpory, která je neslučitelná se společným trhem je úloha národních orgánů omezena na splnění rozhodnutí Komise. Národní orgány nemají žádnou volnost uvážení pokud jde o navrácení protiprávní podpory. Jestliže národní orgán nechá uplynout prekluzívní lhůtu pro navrácení protiprávní podpory, tato situace nemůže být srovnávána se situací, kdy podnikatel neví, zda příslušný úřad učiní rozhodnutí ohledně kterého základní princip právní jistoty požaduje, aby tato nejistota skončila vypršením určité lhůty. Příjemce podpory není ve stavu nejistoty, jakmile Komise vydá rozhodnutí , že státní podpora je protiprávní. Princip právní jistoty není podle názoru Soudu v rozporu s požadavkem navrácení podpory, i když národní orgán toto požaduje příliš pozdě. Jinak by navrácení podpory bylo prakticky nemožné a praktické účinky komunitárních pravidel o státní podpoře by vyšly nazmar.

3. Soud opakuje ve vztahu k druhé otázce, že Alcan s. r. o. nemůže argumentovat dobrou vírou v legálnost poskytnuté podpory, vzhledem k tomu že podpora nebyla notifikována Komisi. Povinností příjemce podpory je se ujistit, že postup podle čl.88(3) (dříve č. 93) Smlouvy ES byl dodržen a příjemce podpory se nemůže odvolávat na jednání orgánů, a to i za situace, kdy tyto orgány jsou zodpovědné za protiprávní poskytnutí podpory do takové míry, že její navrácení se jeví jako porušení principu dobré víry. S ohledem na okolnosti hlavního řízení by nevrácení podpory vážně narušilo komunitární zájmy a právní požadavek navrácení by se stal prakticky nemožný. Z těchto důvodů Soud požaduje na příslušných národních orgánech , aby zajistily navrácení podpory.

4. V odpovědi na třetí otázku, Soud poukazuje, že podniky , které mají prospěch ze státní podpory mohou legitimně očekávat legálnost takovéto podpory pouze pokud je poskytnuta v souladu s postupem stanoveným v čl. 88 (dříve čl. 93). Toto se též vztahuje na argument, že z podpory již není žádný přínos jelikož připuštění tohoto argumentu by rovněž vedlo k praktickému znemožnění navrácení podpory. Skutečnost, že přínos z podpory již neexistuje je totiž běžný v případech podniků nacházejících se ve finančních obtížích v době požadování navrácení podpory. Avšak i podnik, který je ve ztrátě může mít pokračující přínosy z poskytnuté podpory a to z toho pohledu, že díky podpoře přežil a udržuje si tak i nadále své postavení na trhu, reputaci a “good will”. Národní orgány jsou proto povinny požadovat navrácení podpory i tehdy, pokud podle vnitrostátního práva takového navrácení není možné z toho důvodu, že přínos z podpory již neexistuje.

Nedávno Komise vydala nařízení č. 659/1999 (ÚL L 83 z 27 března 1999, str. 1), které nahrazuje vnitrostátní procesní předpisy týkající se navrácení protiprávních podpor a proto problém prezentovaný v právě rozebírané věci již není relevantní.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):