Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61991J0328

	Název: Title:		Judgment of the Court (Sixth Chamber) of 30 March 1993. Secretary of State for Social Security v Evelyn Thomas and others. Reference for a preliminary ruling: House of Lords - United Kingdom. Equal treatment - Invalidity benefits - Links with pensionable age. Case C-328/91 Rozhodnutí ESD z 30. března 1993 Věc C-328/91 Secretary of State for Social Security v Evelyn Thomas and Others Rozhodnutí o předběžné otázce [1993] ECR I-1247 “Evelyn Thomas”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1993 page I-1247

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		684J0152, 691J0009 -Marshall I, věc 152/84 Marshall v Southampton and South-West Hampshire Area Health Authority [1986] ECR 723 -Věc C-9/91 The Queen v Secretary of State for Social Security, ex parte the Equal Opportunities Commission [1992] ECR I-4297


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Mrs Thomas was refused a “severe disablement allowance” on the ground that she had ceased employment because of invalidity after attaining the retirement age, other plaintiffs in the main proceedings were refused invalid care allowance on the ground that they had applied for that benefit after attaining retirement age. They contended that they were discriminated against on the basis of sex because the retirement age referred to was 65 for men and 60 for women.
In the United Kingdom, the Social Security Act 1975, as amended, provides for the grant of severe disablement allowance to people who are incapable of work and invalid care allowance to people engaged in caring for a severely disabled person. People who have attained the retirement age, which is 65 for men and 60 for women, are not entitled to those benefits. As the Court notes, national rules contain additional provisions to prevent overlapping between benefits such as severe disablement allowance or invalid care allowance on the one hand and the old age pension on the other.
The House of Lords, seised with the case on appeal, stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred to the Court of Justice the question
The House of Lords also asked clarification on two other issues which, however, the Court, following its reply to the first question, deems it unnecessary to answer the second and third.
whether said reference to the pensionable age is covered by derogation of the principle of equal treatment for men and women provided for in Article 7 (1) (a) of Council Directive 79/7/EEC
Of 19 December 1978 on the progressive implementation of the principle of equal treatment for men and women in matters of social security (OJ 1979 L 6, p. 24). According to Article 7 (1) (a), the directive is without prejudice to the right of Member States to exclude from its scope the determination of pensionable age for the purposes of granting old-age and retirement pensions and the possible consequences thereof for other benefits.
.
Paní Thomas nebyl přiznán “příspěvek na těžkou invaliditu”, přičemž důvodem byla skutečnost, že přišla díky své invaliditě o zaměstnání až po dosažení věku pro odchod do důchodu. Ostatním žalobcům v hlavním řízení nebyl přiznán příspěvek na péči o invalidní osobu, protože o tento příspěvek požádali až po dosažen
í
věku pro odchod do důchodu. Všichni žalobci namítali, že jsou tímto diskriminováni na základě svého pohlaví, neboť věková hranice stanovená pro odchod do důchodu mužů je 65 let věku, zatímco u žen pouze 60 let.
Velká Británie upravuje přiznání příspěvku na těžkou invaliditu lidem, kteří nejsou schopni pracovat, a příspěvku na péči o invalidní osoby lidem, kteří se starají o těžce invalidní osoby, ve svém Zákoně o sociálním zabezpečení z r. 1975 ve znění změn a doplňků. Osoby, které dosáhly věku pro odcho
d
do důchodu (muži v 65 letech a ženy v 60 letech), nemají na tyto příspěvky nárok. Jak poznamenal Soudní dvůr, národní právní úprava obsahuje dodatečná ustanovení, jejichž účelem je předejít překrývání dávek, jako by tomu bylo např. v případě příspěvku na

těžkou invaliditu a příspěvku na péči o invalidní osobu na straně jedné a starobního důchodu na straně druhé.
Sněmovna lordů, která posuzovala danou věc v odvolacím řízení, přerušila řízení a na základě ustanovení článku 177 Smlouvy ES předložila Soudnímu
dvoru otázku1
1
Sněmovna lordů rovněž požádala o objasnění dalších dvou otázek, ty však Soudní dvůr ve světle své odpovědi na první otázku nepovažoval za nutné dále zodpovídat.
zda se na uvedený odkaz na důchodový věk vztahuje derogace ze zásady rovného zacházení s muži a ženami stanovená v článku 7(1) (a) směrnice Rady 79/7/EHS.
2
2
Z 19. prosince 1978 o postupné implementaci zásady rovného zacházení s muži a ženami v otázkách sociálního zabezpečení (OJ 1979 L6, str. 24). Článek 7(1) (a) směrnice stanoví, že směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z její působnosti určení věkové hranice pro odchod do důchodu pro účely přiznání starobního důchodu, jakož i možných důsledků této skutečnosti pro ostatní dávky.

Názor soudu a komentář:
At the outset, the Court points out that the statutory schemes at issue before the national court fall within Article 3 (1)(a) of the directive and that the reference to different pensionable ages for men and women is, in principle, discriminatory and therefore prohibited by said directive. The different treatment of men and women may only be justified under Article 7 (1)(a) of the directive, the scope of which is at issue in the present case.
The Court goes on to emphasize the “fundamental importance of the principle of equal treatment” and, with reference to its case-law, points out that therefore the derogation contained in Article 7 (1) (a) has to be construed narrowly (
Marshall I
). The purpose of the derogation - as the Court infers from the nature of the exceptions - is to “allow Member States to maintain temporarily the advantages accorded to women with respect to retirement in order to enable them progressively to adapt their pension systems in that respect without disrupting the complex financial equilibrium of those systems, the importance of which could not be ignored” ( Case C-9/91).
The Court concludes that Article 7 (1)(a) of the directive justifies the institution of different pensionable ages for men and women primarily for the purposes of granting old-age and retirement pensions. According to its purpose, the derogation applies to other benefits “only if such discrimination is objectively necessary in order to avoid disrupting the complex financial equilibrium of the social security system or to ensure consistency between retirement pension schemes and other benefit schemes”.
Although the question whether the scheme at issue in the present case is covered by Article 7 (1)(a) as interpreted by the Court is to be determined by the national court, the Court gives some further guidelines. It points out that “the grant of benefits under non-contributory schemes, such as severe disablement allowance and invalid care allowance, to persons in respect of whom certain risks have materialized, regardless of the entitlement of such persons to an old-age pension by virtue of contribution periods completed by them, has no direct influence on the financial equilibrium of contributory schemes”. The application of the age limits for old-age and retirement benefits is also not mandated in the interest of preventing an overlapping of the different types of benefits because special provisions contained in the national law already prevent such overlapping. Furthermore, if, as the Court held in
Marshall I,
women are entitled to go on working at least until the age at which a man is supposed to retire, they are consequently also entitled, in the event that the insured risk (disability; caring for a severely disabled person) materializes, to receive such benefits as severe disablement allowance or invalid care allowance. The argument, put forward by the United Kingdom, that the vast majority of women retire at the age of 60 as no bearing on the issue because the grant of benefits such as those at issue constitutes “an individual right which cannot be denied [the entitled persons] on the ground that, statistically, their situation is exceptional by comparison with that of most women”.
Soudní
dvůr prvně na okraj poznamenal, že zákonný systém, o které v dané věci šlo, spadá pod ustanovení článku 3 (1) (a) směrnice, přičemž odkaz na odlišné věkové hranice pro odchod do důchodu mužů a žen je v zásadě diskriminující a proto uvedenou směrnicí zakáz
a
ný. Odlišné zacházení s muži a ženami je důvodné pouze pokud splňuje podmínky stanovené článkem 7 (1) (a) směrnice, o jehož věcnou působnost v dané věci jde.
Soud dále zdůraznil “zásadní význam zásady rovného zacházení” a s odkazem na svou rozhodovací praxi došel k závěru, že derogaci obsaženou v článku 7 (1) (a) je třeba vykládat úzce (
Marshal lI
). Jak Soudní dvůr dovodil z charakteru těchto výjimek, účelem derogace je “umožnit členským státům dočasně zachovat výhody žen v souvislosti s odchodem do důchodu, aby v tomto ohledu mohly postupně přizpůsobit své penzijní systémy zásadě zákazu diskriminace bez toho, že by byla narušena finanční rovnováha těchto systémů, jejíž význam je nepopiratelný” (věc C-9/91).
Soud tedy prohlásil, že článek 7 (1) (a) směrnice odůvodňuje existenci odlišné věkové hranice pro odchod do důchodu pro muže a ženy, přičemž primárním účelem stanovení této věkové hranice je přiznání starobního důchodu. Ve smyslu tohoto účelu se derogace vztahuje na ostatní dávky “pouze za předpokladu,

že taková diskriminace je objektivně nutná, aby se předešlo narušení celkové finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení, nebo aby byla zajištěna konzistentnost mezi mechanismem starobního důchodu a ostatními dávkami”.
Ačkoliv Soudní dvůr uzavřel věc s tím, že otázku, zda se na mechanismus, o který v dotčené věci šlo, vztahuje ustanovení článku 7 (1) (a) směrnice, musí rozhodnout národní soud sám, přesto v tomto ohledu poskytl určité vodítko. V prvé řadě zdůraznil, že “přiznání dávky z nepříspěvkové
h
o systému, jakou je např. příspěvek na těžkou invaliditu a příspěvek na péči o invalidní osobu, osobě, u které došlo k rizikové situaci, bez ohledu na to, zda má tato osoba právo na vyplácení starobního důchodu v souvislosti s uplynutím doby, po kterou do

systému přispívala, nemá přímý vliv na finanční rovnováhu celého systému”. Aplikace věkové hranice v případě přiznávání starobního důchodu a obdobných dávek není odůvodněna zájmem na předcházení překrývání různých typů dávek, neboť zvláštní ustanovení nár
o
dního práva takovému překrývání již předcházejí. Dále za předpokladu, že ženy mají právo pracovat alespoň do doby dosažení věkové hranice pro odchod do důchodu stanovené pro muže, jak vyplývá z rozhodnutí Soudního dvora ve věci
Marshall II
, mají následně také právo v případě, že došlo k pojistné události (bezmocnost; péče o těžce invalidní osobu), na takové dávky, jako je např. příspěvek na těžkou invaliditu a příspěvek na péči o invalidní osobu. Argument Velké Británie, že velká většina žen odchází do důc
h
odu v 60 letech věku zde nehraje roli, neboť přiznání takových dávek, o jaké šlo v dané věci, je “individuálním právem, které (oprávněné osobě) nelze odepřít na základě skutečnosti, že její situace je z hlediska statististického v porovnání s většinou ostatních žen výjimečná”.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):