Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61988J0367

	Název: Title:		Judgment of the Court of 6 December 1990. Commission of the European Communities v Ireland. Council Directive 69/169/EEC - Administrative instructions inconsistent therewith. Case C-367/88. Rozsudek ESD ze dne 6. prosince 1990 Věc C-367/88 Commission v Ireland [1990] ECR I-2367 “Beer Quotas”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1990 page I-4465

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		31969L0169

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		688J0158 - Case C-158/88 28.května 1969 o harmonizaci opatření stanovených zákonem předpisem nižší právní síly, nebo správním aktem, vztahující se k výjimkám z obratové daně a spotřebních daní na dovoz pří mezinárodních cestách (cestování), novelizovaná směrnicí 87/198 ze 16. března 1987 (OJ 1987 l 78, p. 53).Commission v Denmark [1920] ECR I-2367


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
The Republic of Ireland and the Kingdom of Denmark had adopted quantitative limits for the tax-free importation of beer of respectively 12 and 10 litres per person. The respective provisions raised an irrebuttable presumption that an importation has a “commercial character” where it exceeds said limit and therefore subjected it to the payment of turnover tax.
The Commission under Article 169 of the Treaty brought an action against the two Member States claiming that they had failed to fulfil their obligations under Treaty because the quantitative limits were incompatible with Council Directive 69/169/EEC Of 28 May 1969 on the harmonization of provisions laid down by law, regulation or administrative action relating to exemption from turnover tax and excise duty on imports in international travel, as amended by Council Directive 87/198 of 16 March 1987 (OJ 1987 L 78, p. 53).
.
Irská Republika a Dánské království přijaly limity pro volný dovoz piva do země: deset respektive dvanáct litrů piva na osobu. Toto opatření bylo založeno na nevyvratitelné domněnce, že dovozy, které překročí daný limit mají komerční charakter a jsou proto předmětem zdanění pro účely daně z obratu. Komise zahájila řízení proti těmto dvěma státům na základě článku 169 smlouvy ES, že neplní své povinnosti vyplývající ze smlouvy ES, protože zavedení kvantitativních omezení je v rozporu se směrnicí 69/169 EEC1.

Názor soudu a komentář:
Council Directive 69/169 provides that goods such as beer may, in travel between Member States be imported free from turnover tax and excise duty on imports “provided that they (…) have no commercial character and that the total value of the goods does not exceed ECU 390 per person” (Article 2 (1)). Under Article 3 (2) (b) of the Directive, imports are to be regarded as having no commercial character if they consist exclusively of goods for personal or family use of the travellers. As an exception to these general rules, Article 4 (1) of Directive 69/169 provides for quantitative limits for certain goods, in particular, it contains a limit of 4 litres for the importation of wine.
It had been argued for the justification of the “beer quotas” in question, that they corresponded to the Directive’s definition of “commercial imports” provided in Article 3 (2). The presumption provided by the national laws, it was argued, were necessary in order to avoid abuses of the tax-exemptions. Furthermore, the Danish government had pointed out that the volume of alcohol in 10 litres corresponded to that contained in 4 litres of wine; it argued that the limit of 10 litres of beer was thus in substance compatible with the limits contained in Article 4 (1) of the Directive.
The Court rejects those arguments, pointing out that according to its established case-law ( Case C-158/88), under the provisions of Directive 69/169, the Member States are left with only restricted power to regulate the issues covered by the directive. As to the imposition of quantitative limits, they could but transform the limits provided for in Article 4 (1) of the Directive into national law and had no discretion to provide for other such limits.
The restrictions in question, however, which had the form of an irrebuttable presumption, are, the Court finds, “tantamount to adding to the wording of Article 4 of the directive goods not referred therein”. They are therefore irreconcilable with Directive 169/69. Consequently, the Court finds that the two Member States had violated their obligations under the EEC Treaty.
Směrnice 69/169 stanoví, že zboží jako je například pivo, smí být při cestování dováženo do členských států volně bez zatížení obratovou daní, popř. spotřební daní, za předpokladu, že dovoz nemá komerční charakter a celková hodnota zboží nepřekročí 390 ECU na osobu (článek 2 (1)). Podle článku 3 (2) (b) směrnice, dovozy mají být považovány za nekomerční, pokud jejich předmětem je zboží výlučně určené pro osobní nebo rodinnou potřebu. Výjimku z tohoto obecného pravidla je článek 4 (1) směrnice stanovující kvantitativní omezení pro určité druhy zboží, zvláště limit na dovoz vína (4 litry na osobu).
Na obhajobu (kvót na dovoz piva) bylo argumentováno tím, že předmětné dovozy odpovídají definici směrnice 69/169 EEC ohledně “dovozů komerčního charakteru” ve článku 3 (2). Domněnka stanovená národním právem byla dle této argumentace nezbytná k omezení zneužívání daňových výjimek. Navíc, dánská vláda upozorňovala, že objem alkoholu v deseti litrech odpovídá objemu alkoholu ve čtyřech litrech vína, a proto je limit dovozu deseti litrů piva ve své podstatě kompatibilní s limitem čtyř litrů vína podle článku 4 (1) směrnice.
Evropský soudní dvůr tyto argumenty odmítl s tvrzením, že v souladu se svými dřívějšími precedenčními rozhodnutími (např. C-158/88) jsou členské státy, podle ustanovení směrnice 69/169, nadány pouze omezenou pravomocí k další právní regulaci otázek řešených směrnicí. V případě zavedení kvantitativních omezení, mohou členské státy pouze transformovat (převzít) omezení stanovená v článku 4 (1) směrnice, do národního práva, ale neměli žádné diskreční pravomoci k případnému zavádění jakýchkoliv dalších omezení.
Předmětná omezení, založená na nevyvratitelné domněnce, se podle nálezů soudu “... rovnají doplnění znění článku 4 směrnice o zboží, na něž není ve směrnici odkazováno” jsou v rozporu se směrnicí 169/69. Následně Soud prohlašuje, že společenské státy - Irská Republika a Dánsko, porušily své závazky vyplývající ze smlouvy ES.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):