Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunal de grande instance v Mulhouse – Francie – Článek 95 – Diferencovaná daň z motorových vozidel
Předmět:
Právní otázky:
1 Rozsudkem ze dne 19. prosince 1985 došlým kanceláři Soudního dvora dne 30. prosince 1985 položil tribunal de grande instance v Mulhouse podle článku 177 Smlouvy o EHS předběžnou otázku týkající se výkladu článku 95 Smlouvy.
2 Tato otázka byla vznesena v rámci sporu mezi J. Feldainem a Directeur général des impôts [generálním ředitelem daňové správy]. J. Feldain, který je vlastníkem vozidla s výkonem pro daňové účely vyšším než 16 CV, musel zaplatit zvláštní daň stanovenou pro tato vozidla článkem 1007 Code général des impôts [všeobecného daňového zákoníku]. Daň byla paušální a značně vyšší než diferencovaná daň zatěžující vozidla, jejichž výkon pro daňové účely je nižší než 16 CV.
3 Dne 5. září 1984 požádal J. Feldain o vrácení rozdílu mezi výší zvláštní daně, kterou zaplatil za roky 1983 a 1984, a částkou diferencované daně zatěžující vozidla kategorie od 12 do 16 CV. Jelikož stížnost byla odložena, podal dne 20. listopadu 1984 žalobu u tribunal de grande instance v Mulhouse.
4 V rozsudku ze dne 9. května 1985 (Humblot, 112/84, Recueil, s. 1375) Soudní dvůr rozhodl, že „článek 95 Smlouvy zakazuje zatěžovat vozidla přesahující určitý výkon pro daňové účely zvláštní pevnou daní, jejíž výše několikrát přesahuje nejvyšší částku progresivní daně, která musí být zaplacena za vozidla nedosahující tohoto výkonu pro daňové účely, pokud jedinými vozidly podléhajícími této zvláštní dani jsou vozidla dovážená, zejména z jiných členských států“.
5 Dne 11. července 1985, kdy tribunal de grande instance v Mulhouse svůj rozsudek ještě nevydal, byl přijat zákon č. 85/695 (JORF [Úřední věstník Francouzské republiky] ze dne 12. července 1985, s. 7855), který zrušil zvláštní daň a nahradil ji diferencovanou daní. Tento zákon vytvořil devět daňových pásem, a to: méně než 4 CV, 5 až 7 CV, 8 a 9 CV, 10 a 11 CV, 12 až 16 DV, 17 a 18 CV, 19 a 20 CV, 21 a 22 CV, 23 a více CV. Každému z těchto pásem odpovídá příslušný koeficient, a to: 1, 1,9, 4,5, 5,3, 9,4, 14,1, 21,1, 31,7 a 47,6. Výše diferencované daně se určí vynásobením základní sazby, kterou odhlasují každoročně Conseils généraux jednotlivých departementů, koeficientem příslušného daňového pásma.
6 Podle francouzské právní úpravy se výkon pro daňové účely vypočítává na základě několika faktorů. Za prvé závisí tento výkon na druhu paliva používaného vozidlem, tj. benzín nebo nafta. Za druhé závisí na objemu válců vozidla. Objem válců je dělen faktorem K, který se rovná „průměru rychlostí teoreticky dosažených uvedeným vozidlem při 1000 otáčkách za minutu na každém rychlostním stupni převodovky“. Avšak pro vozy se skutečným výkonem motoru vyšším než 100 kW je faktor K omezen maximální hodnotou 21. Pokud jde o vozidla s automatickou převodovkou, byl faktor K původně vypočítáván ze všech rychlostních stupňů této převodovky. Avšak počínaje správním oběžníkem z dubna 1983, má-li automatická převodovka čtyři rychlostní stupně, zohledňují se pouze tři. Za třetí je výsledek dělení objemu válců vozidla faktorem K umocněn na 1,48.
7 Zákon ze dne 11. července 1985 stanovil, že v probíhajících sporech mají vlastníci, kteří měli zaplatit zvláštní daň a podali žalobu před 9. květnem 1985, datem rozsudku Humblot (uvedený výše), právo na vrácení rozdílu mezi částkou zvláštní daně a částkou nové diferencované daně zatěžující příslušný typ vozidla. J. Feldain však nadále tvrdí, že má nárok na vrácení rozdílu mezi částkou zvláštní daně a částkou diferencované daně zatěžující vozidla od 12 do 16 CV. Nový zákon je podle něj totiž rovněž v rozporu s článkem 95 Smlouvy a měl by tedy být prohlášen za nepoužitelný. Daňová správa se domnívá, že je třeba vrácení daně omezit na způsob předepsaný novým zákonem.
8 Za těchto podmínek položil tribunal de grande instance v Mulhouse Soudnímu dvoru otázku, zda:
10 Pokud jde o vyjádření předložená žalobcem v původním řízení, francouzskou vládou, vládou Spojeného království a Komisí, odkazuje se na zprávu k jednání.
11 Nejprve je třeba připomenout, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 9. května 1985 (Humblot, uvedený výše) uznal, že „při současném stavu práva Společenství mohou členské státy volně na výrobky jako motorová vozidla uplatňovat systém silniční daně, jejíž výše progresivně roste v závislosti na objektivním kritériu“. Soudní dvůr však upřesnil, že takový systém vnitrostátního zdanění je „oprávněným z hlediska článku 95 pouze tehdy, pokud je zbaven jakéhokoliv diskriminačního nebo ochranného účinku“. Soudní dvůr usoudil, že to není případ zvláštní daně, která vede ke „zdanění výrazněji vyššímu, než je zdanění plynoucí z přechodu z jedné kategorie vozidel do druhé v systému progresivního zdanění s vyváženými rozdíly“.
12 Je třeba ověřit, zda právní úprava takového druhu, jako je právní úprava v této věci, projednávané před vnitrostátním soudem, splňuje tyto zásady.
13 Za prvé je třeba konstatovat, že faktor progrese koeficientů se pohybuje mezi 1,2 a 2,4 pro daňová pásma nižší než 16 CV, zatímco pro vyšší daňová pásma činí 1,5. V progresi těchto koeficientů tedy neexistuje významný rozdíl, který by umožnil odhalit případný diskriminační či ochranný účinek ve prospěch vozidel francouzské výroby.
14 Za druhé je třeba uvést, že uvedená právní úprava obecně zavádí daňová pásma zahrnující dvě nebo tři hodnoty výkonu pro daňové účely. Jinak je tomu pouze u vozidel s výkonem pro daňové účely mezi 12 a 16 CV, která spadají do jediného, mnohem širšího daňového pásma. Běžná progrese zdanění je tedy brzděna pro ta vozidla, která mají v tomto daňovém pásmu nejvyšší výkon pro daňové účely. Z údajů poskytnutých Soudnímu dvoru vnitrostátním soudem v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že daňové pásmo od 12 do 16 CV je posledním, ve kterém se vyskytují vozidla francouzské výroby, a že v daňových pásmech vyšších než 16 CV se nacházejí pouze vozidla dovážená z jiných členských států. Takovéto uspořádání daňových pásem má za následek, že vozy francouzské výroby ve vyšší třídě jsou chráněny před běžnou daňovou progresí. Toto uspořádání má tedy diskriminační nebo ochranný účinek ve smyslu článku 95 Smlouvy ve prospěch vozidel francouzské výroby.
15 Za třetí, pokud jde o způsob výpočtu výkonu automobilů pro daňové účely, je namístě konstatovat, že omezením faktoru K na maximální hodnotu 21 pro vozidla se skutečným výkonem vyšším než 100 kW přiřazuje uvedená právní úprava vozidlům s ruční převodovkou, jejichž objem válců je vyšší než 3 109,7 cm3, výkon pro daňové účely vyšší než 16 CV. Pokud je faktor K omezen, je navíc výkon pro daňové účely určen pouze objemem válců. Jelikož je objem válců umocněn na 1,48, má jakékoli zvýšení objemu válců za následek postoupení těchto vozidel do nejvyšších daňových pásem.
16 Podle údajů poskytnutých Soudnímu dvoru žalobcem v původním řízení, které nebyly francouzskou vládou zpochybněny, se zdá, že žádný vůz francouzské výroby nemá objem válců vyšší než 3 109,7 cm3. Za těchto podmínek má omezení faktoru K na hodnotu 21 za následek, že do vyšších daňových pásem spadají pouze automobily dovážené, zatímco bez tohoto omezení by těmto vozidlům byl přiřazen nižší výkon pro daňové účely. Takové omezení nelze odůvodnit úvahami o spotřebě paliva. Neexistuje totiž žádný podstatný rozdíl mezi vozidly dotčenými omezením faktoru K a jinými srovnatelnými vozidly, na která se toto omezení nevztahuje. Je tedy namístě konstatovat, že tento způsob stanovení výkonu pro daňové účely nemá objektivní charakter a vede k zvýhodnění vozidel francouzské výroby.
17 Za čtvrté, pokud jde o způsob výpočtu faktoru K pro vozidla s automatickou převodovkou, vyplývá ze spisu, že francouzská právní úprava byla změněna, aby zohlednila existenci čtyřstupňových automatických převodovek, které se objevily na trhu později. Nic však nenasvědčuje tomu, že by tyto nové způsoby výpočtu měly jakýkoli diskriminační nebo ochranný účinek ve prospěch vozidel francouzské výroby, neboť tato jsou dotčena stejně jako vozidla dovážená z jiných členských států.
18 Za těchto podmínek je namístě shrnout, že způsoby výpočtu diferencované daně jsou takové, že do daňových kategorií s nejvyšším zdaněním se dostávají pouze vozidla dovážená z jiných členských států, aniž by to bylo odůvodněno na základě objektivního kritéria. Protože tato situace nutí vlastníky těchto vozidel nést další náklady, spotřebitelé jsou pobízeni k tomu, aby si v případě vozů vyšší třídy kupovali vozy francouzské výroby spíše než vozy dovážené z jiných členských států.
19 S ohledem na výše uvedené důvody je namístě odpovědět tak, že systém silniční daně, který jednak stanovením daňového pásma obsahujícího více hodnot výkonu pro daňové účely než ostatní daňová pásma brzdí běžnou progresi daně ve prospěch vozů vyšší třídy domácí výroby, a jednak zahrnuje způsoby stanovení výkonu pro daňové účely znevýhodňující vozy dovážené z jiných členských států, má diskriminační nebo ochranný účinek ve smyslu článku 95 Smlouvy.
K nákladům řízení
20 Výdaje vzniklé francouzské vládě, vládě Spojeného království a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů,
Systém silniční daně, který jednak stanovením daňového pásma obsahujícího více hodnot výkonu pro daňové účely než ostatní daňová pásma brzdí běžnou progresi daně ve prospěch vozů vyšší třídy domácí výroby, a jednak zahrnuje způsoby stanovení výkonu pro daňové účely znevýhodňující vozy dovážené z jiných členských států, má diskriminační nebo ochranný účinek ve smyslu článku 95 Smlouvy.