Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour d’appel v Bruselu – Belgie –DPH při dovozu – Použití na soukromé automobily
Předmět:
Skutkové okolnosti:
(Část „Skutkové okolnosti“ není reprodukována)
Právní otázky: 1. Rozsudkem ze dne 26. listopadu 1984 došlým Soudnímu dvoru dne 16. října 1984 položil cour d’appel (odvolací soud) v Bruselu podle článku 177 Smlouvy o EHS předběžnou otázku týkající se výkladu ustanovení Smlouvy o volném pohybu zboží s cílem posoudit slučitelnost belgických právních předpisů o dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) se Smlouvou. 2. Tato otázka byla vznesena v rámci trestního řízení proti Venceslasu Profantovi pro odmítnutí zaplatit DPH při dovozu dvou automobilů zakoupených a registrovaných v Lucemburském velkovévodství, ale používaných na belgickém území. 3. Lucemburský státní příslušník pan Profant bydlel u své matky v Diekirchu v Lucembursku a v roce 1976 začal studovat zoologii na univerzitě v Liège. Po dobu studií, která ukončil v roce 1981, měl adresu v Liège, která byla oznámena na cizinecké policii tohoto města, a zároveň byl stále evidován v obci Diekirch jako bydlící u své matky, k níž se pravidelně vracel. Po studiích se usadil v Lucembursku. Dotčené dva automobily pan Profant postupně používal od roku 1976 do roku 1981; nejprve se jednalo o automobil značky Alfa Romeo, který vlastnil již v roce 1976 a který prodal v roce 1979, a poté automobil značky Volkswagen. Oba automobily byly zakoupeny v Lucembursku, byla zaplacena lucemburská DPH a automobily zde byly zaregistrovány. Mezi lety 1976 a 1981 byla používána především k cestám mezi Liège a Diekrichem a také k dopravě po městě Liège. Když se pan Profant po ukončení studií usadil v Lucembursku, ponechal si ve vlastnictví automobil Volkswagen. 4. V roce 1981 oznámily belgické daňové orgány panu Profantovi, že od své svatby v roce 1978 měl své obvyklé bydliště v Liège, a že je tedy povinen zaplatit dovozní DPH za oba automobily. Dne 15. září 1978 se pan Profant totiž v Lucembursku oženil se slečnou Charlotte Kaiser, francouzskou státní příslušnicí, nyní lucemburskou státní příslušnicí, která od ledna 1978 v Liège pracovala jako zdravotní sestra. Manželé společně bydleli ve studentském pokoji v Liège, dokud se nevrátili zpět do Lucemburska; jejich adresa byla zapsána v seznamu cizinců v Liège. 5. Článek 40 belgického zákoníku o DPH umožňuje osvobodit od DPH dočasný dovoz určitého zboží. Na základě tohoto ustanovení stanoví královský výnos č. 7 ze dne 27. prosince 1977 týkající se uplatňování DPH při dovozu zboží (Moniteur belge ze dne 31. 12. 1977), že za podmínek uvedených v pravidlech upravujících osvobození od cla lze od DPH osvobodit dočasný dovoz mimo jiné „dopravních prostředků“. Pravidla upravující osvobození od cla jsou obsažena v ministerském výnosu ze dne 17. února 1960 a připouštějí osvobození od cla pouze u dopravních prostředků „dovezených fyzickými osobami s obvyklým bydlištěm v zahraničí, pokud je používají pro svou osobní potřebu“. Při používání těchto pravidel se za osoby s obvyklým bydlištěm v zahraničí mimo jiné považují ty osoby, které své povolání vykonávají v Belgii, ale vracejí se alespoň jednou měsíčně do zahraničí, kde se nachází jejich domov, nebo nemají-li tam domov, jsou tam zapsáni v evidenci obyvatelstva. Podle čl. 25 odst. 3c písm. a) tohoto ministerského výnosu se domovem rozumí v případě manželů místo bydliště rodiny. 6. Ze spisu vyplývá, že na základě těchto ustanovení belgické daňové orgány obvykle poskytují lucemburským studentům, kteří navštěvují vzdělávací zařízení v Belgii a mají bydliště v Lucembursku, výhodu osvobození týkající se jejich motorových vozidel registrovaných v Lucembursku, avšak tato výhoda není přiznána vdaným studentkám a ženatým studentům, u nichž se má za to, že mají svůj domov v Belgii. Během písemné části řízení před Soudním dvorem belgická vláda tuto praxi nejprve potvrdila, když vysvětlila, že podmínky osvobození pan Profant splňoval až do dne své svatby, tedy do okamžiku, od kterého se předpokládá, že se domov nachází v místě bydliště rodiny. Při jednání ale vláda zdůraznila, že belgické orgány odmítají tuto výhodu zahraničním studentům pouze tehdy, pokud se prokáže, že umístili „domov nové rodiny vytvořené sňatkem“ na belgické území. 7. Vzhledem k tomu, že pan Profant odmítl zaplatit částky DPH požadované za oba automobily, bylo proti němu zahájeno stíhání před tribunal correctionnel [trestním soudem] v Liège za účelem zabavení obou automobilů, nebo zaplacení jejich hodnoty, tedy 61 565 BEF za první automobil a 168 950 BEF za druhý. Trestní soud tento návrh přijal a jeho rozsudek potvrdil cour d’appel [odvolací soud] v Liège. Cour de cassation [kasační soud] však rozsudek odvolacího soudu zrušil, neboť tento rozsudek neuvedl příslušná právní ustanovení. Věc byla vrácena odvolacímu soudu v Bruselu, který v červenci 1984 vydal nejprve s ohledem na rozsudek odvolacího soudu rozsudek pro zmeškání. Námitka proti tomuto rozsudku vznesená obviněným byla potom podnětem pro rozsudek s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. 8. V tomto rozsudku odvolací soud v Bruselu nejprve rozhodl, že požadavek daňových orgánů je v případě používání automobilu Alfa Romeo v Belgii nepřípustný, neboť mezitím došlo k promlčení trestního jednání v této věci. Pokud jde o používání automobilu Volkswagen, dospěl odvolací soud na základě svých úvah k předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru. 9. Vnitrostátní soud nejprve vyjádřil pochybnosti o výkladu zákona – dle jeho názoru nemorálního – podle kterého, jak při jednání uznalo ministerstvo financí, by k porušení zákona nedošlo, kdyby se obviněný neoženil, ale žil s partnerkou v nesezdaném svazku. Vnitrostátní soud dále rozhodl, že před řešením problému bydliště, a tedy osvobození od daně při dočasném dovozu, bylo na místě přihlédnout k tomu, že sporný automobil byl zakoupen v Lucembursku a že byla zaplacena obecná spotřební daň, která se stejně jako v Belgii nazývá DPH a je stejně jako v Belgii nevratná. Za těchto podmínek údajně vystala otázka, zda toto dvojí zdanění, které je uloženo lucemburskému státnímu příslušníkovi, když si koupí automobil ve své zemi a používá ho přechodně, ale převážně v Belgii, neodporuje zásadám, které mezinárodní smlouvy chtěly stanovit. 10. Na základě těchto úvah vnitrostátní soud položil otázku, zda za těchto okolností případu nevznikla překážka volnému pohybu zboží z toho důvodu, že belgická DPH se v tomto případě silně podobá skrytému clu, neboť příčinou zdanění byl dovoz zboží z Lucemburska. Celní hranice mezi oběma státy však již neexistuje. 11. Vnitrostátní soud došel k názoru, že tento spor vyvolává problémy výkladu práva Společenství, a proto rozhodl přerušit řízení, dokud se Soudní dvůr nevyjádří k této předběžné otázce: „Nejsou v projednávaném případě ustanovení belgického zákona ze dne 3. července 1969, kterým se vytváří zákoník o dani z přidané hodnoty, podle výkladu ministerstva financí v rozporu s právními předpisy Společenství o volném pohybu zboží a služeb tím, že zejména svými články 23 a 24 zavádějí pod označením daň z přidané hodnoty ve skutečnosti clo?“ 12. Soudnímu dvoru podle článku 177 Smlouvy nepřísluší posuzovat slučitelnost výkladu vnitrostátních právních předpisů členského státu jeho vlastním daňovým úřadem se Smlouvou. Může však ze znění otázky vnitrostátního soudu a s přihlédnutím k údajům poskytnutým tímto vnitrostátním soudem vyzdvihnout aspekty související s výkladem právních předpisů Společenství. 13. Ze znění otázky položené v souvislosti s úvahami a skutkovými okolnostmi uvedenými vnitrostátním soudem vyplývá snaha o zjištění, zda právní předpisy Společenství týkající se volného pohybu zboží, a zejména zrušení cel uvnitř Společenství, brání jednomu členskému státu ve výběru DPH při dovozu automobilu zakoupeného, registrovaného a zdaněného DPH v jiném členském státě, je-li tento automobil používán státním příslušníkem tohoto druhého členského státu, který má v tomto státě bydliště, avšak studuje na území prvního členského státu, v němž je po dobu svých studií evidován jako cizí státní příslušník. 14. Žalovaný v původním řízení se domnívá, že jediným účelem daně, která je od něho požadována, je zatížení dovozu zboží, a tudíž má být považována za skryté clo. Belgická vláda i Komise naopak zastávají názor, že výběr DPH při dovozu nelze pokládat za clo nebo poplatek s rovnocenným účinkem ve smyslu článků 9, 12 a 13 Smlouvy. 15. V tomto ohledu je namístě připomenout, že z judikatury Soudního dvora, zejména z rozsudku ze dne 5. května 1982 (Gaston Schul, 15/81, Recueil s. 1409), vyplývá, že DPH, kterou členský stát vybírá při dovozu výrobků z jiného členského státu, je součástí společného systému DPH, jehož struktura a základní podmínky byly přijaty harmonizačními směrnicemi Rady, které zavedly jednotný daňový mechanismus zatěžující systematicky a podle objektivních kritérií jak operace uskutečňované uvnitř členských států, tak dovozní operace. Takovou daň je tudíž nutno považovat za nedílnou součást obecného režimu vnitrostátního zdanění ve smyslu článku 95 Smlouvy a její slučitelnost s právem Společenství je nutno posuzovat v rámci tohoto článku, nikoli v rámci článku 12 a následujících. 16. Daň z přidané hodnoty, kterou členský stát vybírá při dovozu automobilu z jiného členského státu, tudíž nepředstavuje dovozní clo nebo poplatek s rovnocenným účinkem ve smyslu článků 12 a 13 Smlouvy. 17. Volný pohyb zboží uvnitř Společenství v obvyklých podmínkách hospodářské soutěže je v systému Smlouvy upraven ustanoveními, která se týkají zrušení cel a poplatků s rovnocenným účinkem, jakož i ustanoveními ohledně vnitrostátního zdanění, zejména článkem 95. Soudní dvůr tedy ve výše uvedeném rozsudku ze dne 5. května 1982 zkoumal dopad kumulace daní spočívající ve výběru DPH při dovozu výrobku, u něhož již byla DPH zaplacena v členském státě vývozu a nebyla vrácena. 18. Komise tvrdí, že stejný problém může vyvstat i v projednávané věci, neboť výběr DPH při dovozu je v souladu s článkem 95 pouze tehdy, pokud se zohledňuje zbytková DPH již zaplacená v členském státě vývozu. Komise má nicméně za to, že tento problém by nevznikl, kdyby použitelné právo Společenství v případě, jako je tento, bránilo jakémukoliv výběru DPH při dovozu. Domnívá se totiž, že na takový případ se vztahuje osvobození od daně při dočasném dovozu podle čl. 14 odst. 1 šesté směrnice Rady ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1). 19. Za účelem poskytnutí veškerých podkladů užitečných pro rozhodnutí vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen, je třeba prozkoumat především uvedené tvrzení Komise. 20. Osvobození od DPH při dovozu zboží upravuje článek 14 šesté směrnice. Toto ustanovení rozlišuje mezi konečným a dočasným dovozem zboží; odst. 1 písm. c) od daně osvobozuje zejména zboží navržené k propuštění do režimu dočasného použití, vztahuje-li se na takové zboží osvobození od cla nebo vztahovalo-li by se na ně takové osvobození, kdyby bylo dovezeno ze třetí země. Podle čl. 14 odst. 2 mají pozdější směrnice stanovit daňová pravidla Společenství, která upřesní rozsah osvobození od daně uvedených v odstavci 1. Než tato pravidla vstoupí v platnost, mohou členské státy „ponechat v účinnosti vlastní vnitrostátní předpisy k záležitostem, které se týkají výše uvedených ustanovení“ a zároveň je upravit tak, aby minimalizovaly dvojí zdanění DPH uvnitř Společenství. 21. Ze znění celého článku 124 šesté směrnice Komise vyvozuje, že pojem dočasného dovozu má obsah platný pro celé Společenství, který musí členské státy při uplatňování osvobození od daně respektovat. Pro vymezení tohoto obsahu platného ve Společenství je žádoucí odkázat na směrnici Rady č. 83/182 ze dne 28. března 1983 o osvobození od daní, které platí v rámci Společenství pro určité dopravní prostředky dočasně dovezené do jednoho členského státu z jiného členského státu (Úř. věst. L 105, s 59). Tato směrnice je sice pozdějšího data než skutkové okolnosti projednávaného případu, avšak jejím prostřednictvím lze vyjasnit pojmy, které jsou základem režimu osvobození od daně podle šesté směrnice. Z článků 5 a 7 směrnice č. 83/182 přitom vyplývá, že student opouštějící svůj domovský stát fakticky nepřerušuje své rodinné vazby a ani tím, že většinu roku žije za účelem studií v jiném členském státě, neopouští své obvyklé bydliště v domovském státě; sňatkem studenta se na tomto stavu nic nemění. 22. Belgická vláda především připomíná, že článek 10 směrnice č. 83/182 ukládá členským státům přijmout do 1. ledna 1984 opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí. Tato směrnice navíc poskytuje studentům výhodu osvobození od daně při dočasném dovozu automobilu, pokud na území daného členského státu pobývá výhradně za účelem studia. V případě pana Profanta se nicméně jedná o manželskou dvojici žijící v Belgii, ačkoli má současně bydliště v Lucemburském velkovévodství; belgická vláda totiž zastává názor, že taková manželská dvojice se sňatkem stává nezávislou na svých rodičích, a jedná se tudíž o novou, nezávislou rodinu, která přerušila své dosavadní vazby k lucemburské rodině.
23. V tomto ohledu je třeba především poznamenat, že článek 14 šesté směrnice používá ke stanovení osvobození od DPH při dovozu určitých pojmů, které je třeba upřesnit, například „dočasný“ dovoz. Proto odstavec 2 uvedeného článku zmiňuje pozdější vytvoření pravidel Společenství a stanoví, že než tato pravidla vstoupí v platnost, měly by se ponechat v účinnosti vnitrostátní předpisy členských států. Z toho vyplývá, že dosud platné vnitrostátní předpisy musí respektovat omezení stanovená právními předpisy Společenství, jejichž provádění zajišťují.
24. Dále je namístě uvést, že podle výše uvedeného článku 14 se zachovat mají dotyčné vnitrostátní předpisy „k záležitostem, které se týkají“ osvobození od daně, stanoveného předpisy Společenství, přičemž se tyto vnitrostátní předpisy mají upravit tak, aby se minimalizovalo dvojí zdanění DPH uvnitř Společenství. Tyto požadavky pak směřují k jednomu z cílů harmonizace v oblasti DPH, jímž je podle jednoho z bodů odůvodnění šesté směrnice snaha o dosažení dalšího pokroku v odstraňování omezení pohybu osob a zboží a v sjednocování národních hospodářství. 25. Z těchto zjištění je patrné, že uplatňování osvobození od daně podle článku 14 šesté směrnice není zcela ponecháno na rozhodnutí orgánů členských států, protože ty musí respektovat základní cíle harmonizace v oblasti DPH a mezi nimi zejména podporu volného pohybu osob a zboží a zamezení dvojího zdanění. 26. Z uvedeného vyplývá, že daňové orgány členského státu jsou povinny při používání vnitrostátní právní úpravy osvobození od DPH u automobilů používaných studenty z jiného členského státu zohlednit koncept dočasného dovozu, aby dvojím zdaněním dotyčných automobilů neomezovaly příslušníky členských států ve svobodě studovat v jiném členském státě, který zvolí. 27. Pouhý fakt, že student z jiného členského státu uzavře sňatek, není důvodem ke změně této situace. Jinak by tomu bylo v případě, kdyby se dotyčná manželská dvojice usadila v hostitelském členském státě takovým způsobem, kterým by projevila zřejmou vůli se do svého domovského státu nevrátit. Předkládací rozsudek se však takovou situací nezabývá a z jednotlivých částí spisu není nikterak zřejmé, že se zde jedná právě o tento případ. 28. Na předloženou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že pravidla právních předpisů Společenství, zejména šesté směrnice, brání členskému státu ve výběru DPH při dovozu automobilu zakoupeného, zdaněného DPH a registrovaného v jiném členském státě, pokud je automobil používán příslušníkem tohoto jiného členského státu, který má v tomto jiném státě bydliště, avšak studuje v prvním uvedeném státě, kde je po dobu svého studia evidován jako cizí státní příslušník. Okolnost, že dotyčná osoba uzavřela sňatek, není v tomto ohledu relevantní. K nákladům řízení 29. Výdaje vzniklé belgické vládě a Komisi Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Z těchto důvodů