Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61978J0120
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 20 FEBRUARY 1979. REWE-ZENTRAL AG V BUNDESMONOPOLVERWALTUNG FUER BRANNTWEIN. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE HESSISCHES FINANZGERICHT. MEASURES HAVING AN EFFECT EQUIVALENT TO QUANTITATIVE RESTRICTIONS. CASE 120-78.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1979 PAGES 0649 - 0665
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;STATE MONOPOLIES OF A COMMERCIAL CHARACTER;ALCOHOL;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E030
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    674J0008
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Rozsudek ESD z 20. února 1972
Věc 120/78
Rewe-Zentral AG v Bundesmonopolverwaltung für Branntwein
Rozhodnutí o předběžné otázce
/1979/ECR 649
"Cassis de Dijon"
Fakta
Rewe zamýšlel dovézt zásilku “Cassis de Dijon", ovocného likéru s obsahem alkoholu 15-20%, který se legálně vyrábí a prodává ve Francii. Bundesmonopolverwaltung (Spolková správa monopolu lihovin) ale odmítla udělit povolení vyžadované německým zákonem s odůvodněním, že likér obsahuje nedostatečné množství alkoholu, jelikož prodej ovocných likérů ve Spolkové republice je podmíněn obsahem alkoholu ve výši minimálně 25%.
Rewe tvrdil, že určení minimálního obsahu alkoholu představuje omezení volného pohybu zboží podle čl.30 Smlouvy, a také porušení čl.37. Finanční soud v Hesensku, u něhož Rewe uplatňoval svůj nárok, přerušil řízení a postoupil soudnímu dvoru otázku, zda určení minimálního obsahu alkoholu v lihovinách je slučitelné s (a) čl.30 a (b) čl.37 Smlouvy.

Názor soudu a komentář:
Názor soudu a komentář
Cassis de Dijon
je druhým hlavním případem pro výklad čl.30, navazujícím na rozhodnutí soudu v případu
Dassonville
. Soud své rozhodnutí opírá o širokou definici “opatření s rovnocenným účinkem" z
Dassonville
, ale detailněji se zabývá omezeními použití článku 30 vyplývajícími ze Smlouvy.
Předtím, než se soud zabýval článkem 30, poukázal na to, že “chybí-li společná - komunitární pravidla výroby a prodeje alkoholu (...) , samotné členské státy regulují" příslušné otázky. “Překážky volného pohybu zboží v rámci Společenství vyplývající z rozdílů mezi národními předpisy týkajícími se dotyčných výrobků, musí být akceptovány, pokud tyto předpisy mohou být považovány jako nezbytné k uspokojení povinných (kategorických) požadavků účinnosti fiskálního dohledu, ochrany veřejného zdraví, poctivosti obchodních transakcí a ochrany spotřebitele." Soud tak přichází se zdánlivě širokým zásahem do zásady volného pohybu zboží, zejména vezme-li se v úvahu, že výčet “povinných požadavků", kterých se mohou členské státy dovolávat, není vyčerpávající (“zejména"). Nicméně, toto “omezení" použití článku 30 je podmíněno požadavkem, aby dotyčná pravidla byla “rozumná" a zejména aby byla nezbytná a úměrná vzhledem k sledovanému cíli. Posledně zmínený aspekt zahrnuje, že v každém případě se musí přijmout nejméně rušivé pravidlo.
Soud nicméně nevyjímá předpis o minimálním obsahu alkoholu z rámce článku 30 Smlouvy. Soud akceptuje, že Spolková republika byla, vzhledem k absenci pravidel Společenství, oprávněna otázku regulovat, ale vzhledem k účelu, který předpis sleduje, “neslouží účelu, který je obecným zájmem a není takovým, aby předpis dostal přednost před požadavky volného pohybu zboží". Soud zejména zamítá argument, že stanovení standardů obsahu alkoholu v nápojích bylo v zájmu větší průhlednosti prodejní nabídky pro veřejnost, “jelikož je jednoduché zajistit, aby příslušná informace byla sdělena kupujícímu tím, že na obalech výrobků je viditelně označen původ výrobku a množství alkoholu".
Pokud se týká aplikace čl.30, soud shledává, že určení minimálního množství alkoholu “vylučuje z národního trhu výrobky jiných států Společenství, které neodpovídají určené normě" a tak představují opatření s rovnocenným účinkem podle definice v
Dassonville
. A soud dodává: “Neexistuje tudíž žádný vážný důvod, aby, za předpokladu, že alkoholické nápoje jsou legálně vyráběny a prodávány v jednom členském státě, neměly být uvedeny na trh jiného členského státu."
Tímto rozhodnutím soud znovu zdůraznil, že definice s rovnocenným účinkem z
Dassonville
nevyžaduje diskriminační povahu a že i nediskriminačně dopadající pravidla, jako např. právě požadavek minimálního množství alkoholu, mohou být nezákonnými překážkami volnému trhu podle čl.30. Soud navíc přijal
princip vzájemného uznávání
, podle něhož musí jeden členský stát uznat obchodní pravidla jiného členského státu.
Pokud se týká čl.37 Smlouvy, Soud poukazuje, že tento článek se vztahuje specificky na státní monopoly obchodní povahy a je tak “irelevantní ve vztahu k národním pravidlům, která se netýkají výkomu zvláštní funkce veřejného monopolu - zejména jeho výhradního práva -, ale platí obecně pro výrobu a prodej alkoholických nápojů (...)". Čl.37 nebyl tudíž pro daný případ použitelný.
Odkazy na další rozsudky ESD

Dassonville
Case 8/74
Procureur du Roi v Dassonville
/1974/ECR 837
Odkazy na Bílou knihu
Annex 2l, str.7-9

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. SINCE IT IS A PROVISION RELATING SPECIFICALLY TO STATE MONOPOLIES OF A COMMERCIAL CHARACTER, ARTICLE 37 OF THE EEC TREATY IS IRRELEVANT WITH REGARD TO NATIONAL PROVISIONS WHICH DO NOT CONCERN THE EXERCISE BY A PUBLIC MONOPOLY OF ITS SPECIFIC FUNCTION - NAMELY, ITS EXCLUSIVE RIGHT - BUT APPLY IN A GENERAL MANNER TO THE PRODUCTION AND MARKETING OF GIVEN PRODUCTS, WHETHER OR NOT THE LATTER ARE COVERED BY THE MONOPOLY IN QUESTION.

2. IN THE ABSENCE OF COMMON RULES, OBSTACLES TO MOVEMENT WITHIN THE COMMUNITY RESULTING FROM DISPARITIES BETWEEN THE NATIONAL LAWS RELATING TO THE MARKETING OF A PRODUCT MUST BE ACCEPTED IN SO FAR AS THOSE PROVISIONS MAY BE RECOGNIZED AS BEING NECESSARY IN ORDER TO SATISFY MANDATORY REQUIREMENTS RELATING IN PARTICULAR TO THE EFFECTIVENESS OF FISCAL SUPERVISION, THE PROTECTION OF PUBLIC HEALTH, THE FAIRNESS OF COMMERCIAL TRANSACTIONS AND THE DEFENCE OF THE CONSUMER.

3. THE CONCEPT OF'' MEASURES HAVING AN EFFECT EQUIVALENT TO QUANTITATIVE RESTRICTIONS ON IMPORTS'', CONTAINED IN ARTICLE 30 OF THE EEC TREATY, IS TO BE UNDERSTOOD TO MEAN THAT THE FIXING OF A MINIMUM ALCOHOL CONTENT FOR ALCOHOLIC BEVERAGES INTENDED FOR HUMAN CONSUMPTION BY THE LEGISLATION OF A MEMBER STATE ALSO FALLS WITHIN THE PROHIBITION LAID DOWN IN THAT PROVISION WHERE THE IMPORTATION OF ALCOHOLIC BEVERAGES LAWFULLY PRODUCED AND MARKETED IN ANOTHER MEMBER STATE IS CONCERNED.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):