Odkaz:
Rozsudek Soudu prvního stupně (třetího rozšířeného senátu) ze dne 24. října 2000 Jednací jazyk: angličtina, Fresh Marine Company SA proti Komisi Evropských společenství, věc T-178/98, Recueil 2000, s. II-03331 Klíčová slova : Prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla – atlantští chovní lososi – mimosmluvní odpovědnost Společenství Předmět : Žaloba na náhradu škody, o níž je tvrzeno, že byla utrpěna v důsledku přijetí nařízení Komise (ES) č. 2529/97 ze dne 16. prosince 1997, kterým se ukládají prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla na některé dovozy atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1997 č. L 346, s. 63) Skutkové okolnosti :
Právní rámec a skutkové okolnosti
1 Žalobkyní je společnost založená podle norského práva v roce 1992, která se zaměřuje na obchod s atlantskými chovnými lososy.
2 Po stížnostech podaných v červenci 1996 sdruženími Scottish Salmon Growers’ Association Ltd a Shetland Salmon Farmers’ Association jménem svých členů oznámila Komise dne 31. srpna 1996, a to dvěma samostatnými stanovisky zveřejněnými v Úředním věstníku Evropských Společenství, že zahájila antidumpingové řízení a antisubvenční řízení ohledně dovozů atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1996 č. C 253, s. 18 a 20).
3 Komise vyhledala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro své konečné závěry. Po tomto přezkoumání dospěla k závěru, že k vyloučení škodlivých účinků dumpingových dovozů a subvencí, které stěžovatelé oznámili, je nezbytné zavést konečná antidumpingová a vyrovnávací opatření.
4 Dne 17. července 1997 nabídla žalobkyně poté, co byla informována o závěrech Komise, svůj závazek podle článku 8 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996 č. L 56, s. 1) a článku 10 nařízení Rady (ES) č. 3284/94 ze dne 22. prosince 1994 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1994 č. l 349, s. 22). Žalobkyně se mimo jiné zavázala, že průměrná cena jejích vyvážených atlantských chovných lososů, vykuchaných a s hlavou, za jednotlivá čtvrtletí nebude nižší než 3,25 ECU/kg a že cena žádné jednotlivé transakce nebude nižší než 85 % výše uvedené průměrné minimální ceny, s výjimkou prodeje uskutečněného za výjimečných okolností, který nepřesáhne 2 % jejího celkového vývozu do Společenství v daném čtvrtletí. Dále se zavázala oznamovat Komisi každé čtvrtletí všechny prodeje atlantských chovných lososů pro své samostatné odběratele ve Společenství v souladu s požadovanými technickými údaji.
5 Rozhodnutím č. 97/634/ES ze dne 26. září 1997, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým řízením a antisubvenčním řízením ohledně dovozu atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1997 č. L 267, s. 81), Komise přijala závazky nabídnuté několika norskými vývozci atlantských chovných lososů, včetně závazku žalobkyně. Pokud jde o tyto vývozce, byla uvedená antidumpingová a antisubvenční šetření ukončena. Závazek žalobkyně vstoupil v platnost dne 1. července 1997.
6 Téhož dne přijala Rada nařízení (ES) č. 1890/97 ze dne 26. září 1997, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovozy atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1997 č. L 267, s. 1) a nařízení Rady (ES) č. 1891/97 ze dne 26. září 1997, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovozy atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1997 č. L 267, s. 19). Podle čl. 1 odst. 2 každého z těchto dvou nařízení byl dovoz atlantských chovných lososů pocházejících z Norska z chovu žalobkyně do Společenství osvobozen od výše uvedených cel z toho důvodu, že Komise přijala její závazek.
7 Dne 22. října 1997 žalobkyně zaslala Komisi zprávu o veškerém svém vývozu atlantských chovných lososů do Společenství během třetího čtvrtletí roku 1997 (dále jen „zpráva z října 1997“).
8 Dne 16. prosince 1997 Komise na základě nařízení č. 384/96 a nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1997 č. L 288, s. 1) přijala nařízení (ES) č. 2529/97 ze dne 16. prosince 1997, kterým se ukládají prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla na některé dovozy atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1997 č. L 346, s. 63). Toto nařízení uložilo na dovoz atlantských chovných lososů pocházejících z Norska z chovu žalobkyně do Společenství prozatímní antidumpingové clo ve výši 0,32 ECU/kg a prozatímní vyrovnávací clo ve výši 3,8 % za dobu čtyř měsíců od 18. prosince 1997 (články 1 a 2) a jméno žalobkyně bylo vyňato z přílohy rozhodnutí 97/634, která uvádí společnosti, jejichž závazky byly přijaty (článek 5). Toto nařízení vstoupilo v platnost dne 18. prosince 1997. Doba jeho použití byla stanovena v rozsahu čtyř měsíců (článek 6). Dotyčné strany byly vyzvány, aby písemně vyjádřily své připomínky a zažádaly Komisi o vyslechnutí do jednoho měsíce od vstupu nařízení v platnost, to znamená nejpozději do 17. ledna 1998.
9 Dopisem ze dne 19. prosince 1997 Komise sdělila žalobkyni podstatné skutečnosti a úvahy, na jejichž základě na ni Společenství uvalilo prozatímní cla. Vysvětlila jí, že prozkoumáním zprávy z října 1997 bylo zjištěno, že průměrná cena vyvážených vykuchaných lososů s hlavou činila 3,22 ECU/kg, to znamená, že byla nižší než průměrná minimální cena stanovená v závazku ze dne 17. června 1997, což vedlo ji závěru, že tento závazek nebyl dodržen. K tomuto dopisu byla připojena kopie údajů, na jejichž základě Komise dospěla k uvedenému závěru.
10 Faxem ze dne 22. prosince 1997 si žalobkyně stěžovala, že Komise její zprávu z října 1997 zkreslila vypuštěním několika řádků, jejichž účelem bylo zrušení řádků, které obsahovaly chyby. Zdůraznila, že zastavila veškerý vývoz do Společenství dnem vstupu nařízení č. 2529/97 v platnost, což jí způsobilo značnou újmu, a požádala o okamžité zrušení přijatých sankcí proti ní.
11 Svým dopisem ze dne 5. ledna 1998 Komise žalobkyni vysvětlila důvody, proč se rozhodla vymazat několik řádků ze zprávy z října 1997, které obsahovaly údaje a hodnoty s minusovým znaménkem a při chybějícím vysvětlení ve zprávě nemohly být přiřazeny k odpovídajícím fakturám. Dodala, že kdyby žalobkyně včas zaslala řádnou zprávu, která by ukazovala, že všechny obchodní transakce bez dobropisů ve třetím čtvrtletí roku 1997 byly v průměru za vyšší cenu, než je minimální cena, byla by Komise připravena své stanovisko přehodnotit. Vyzdvihla opět prozatímní povahu cel uložených nařízením č. 2529/97 a poukázala na to, že žalobkyně mohla pokračovat ve vývozu do Společenství, pokud by poskytla příslušným celním orgánům členských států odpovídající záruku ohledně svých prodejů „DDP“ (s dodáním clo placeno)
12 Dne 6. ledna 1998 žalobkyně zaslala Komisi upravenou verzi své zprávy z října 1997.
13 Dopisem ze dne 7. ledna 1998 poskytla žalobkyně Komisi na její žádost dodatečná vysvětlení určitých řádků původní verze zprávy z října 1997, které obsahovaly několik záporných hodnot.
14 Dne 8. ledna 1998 zaslala Komise žalobkyni upravenou verzi zprávy, pozměněnou v souladu s vysvětleními podanými žalobkyní předchozího dne. Vyzvala žalobkyni, aby Komisi písemně sdělila, zda s obsahem této nové verze souhlasí.
15 Faxem ze dne 9. ledna 1998 žalobkyně sdělila Komisi souhlas s obsahem této nové upravené verze zprávy z října 1997. Zdůraznila, že nemá další připomínky k této otázce a s poukazem na to, že utrpěla značné ztráty, trvala na tom, aby její situace byla vyřešena a aby prozatímní cla byla zrušena před skončením lhůty stanovené nařízením č. 2529/97, během které by měly zúčastněné strany oznámit svá stanoviska.
16 Téhož dne právní zástupce žalobkyně podal stejnou žádost Komisi s odůvodněním, že se ukázalo, že jeho klient neporušil svůj závazek, a že nemá žádné další připomínky.
17 Faxem ze dne 12. ledna 1998 právní zástupce žalobkyně svou žádost zopakoval.
18 Ve dnech 26. a 27. ledna 1998 provedli zaměstnanci Komise šetření v sídle žalobkyně.
19 Dopisem ze dne 30. ledna 1998 Komise oznámila žalobkyni, že je nyní toho názoru, že žalobkyně dodržela ve třetím čtvrtletí roku 1997 průměrnou minimální vývozní cenu za vykuchané lososy s hlavou stanovenou v jejím závazku a že již tedy nemá důvod se domnívat, že tento závazek byl porušen.
20 Dopisem ze dne 2. února 1998 Komise informovala žalobkyni, že má v úmyslu navrhnout Radě, aby neuložila konečná cla, a že tedy prozatímní cla uložená nařízením č. 2529/97 by neměla být potvrzena. Dodala, že podle čl. 10 odst. 2 nařízení č. 384/96 částky složené jako prozatímní clo budou zatím uvolněny, pokud Rada nerozhodne vybrat je zcela nebo částečně jako konečné clo.
21 Dne 23. března 1998 Komise přijala nařízení (ES) č. 651/98, kterým se mění nařízení č. 1890/97, 1891/97 a 2529/97 a rozhodnutí 97/634 (Úř. věst. 1998 č. L 88, s. 31). Na základě nařízení č. 651/98 prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla uložená nařízením č. 2529/97 byla zrušena, pokud se týkala dovozu výrobků žalobkyně (čl. 1 odst. 1). Dále byl její závazek znovu uveden v platnost dnem 25. března 1998 (články 2 a 4).
Řízení
22 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 27. října 1998 žalobkyně podala projednávanou žalobu.
23 Na základě zprávy soudce zpravodaje a po přijetí organizačních opatření řízení rozhodl Soud prvního stupně o zahájení ústní části řízení a vyzval jeho účastníky, aby odpověděli na písemné otázky.
24 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na veřejném jednání konaném dne 10. května 2000.
Návrhové žádání účastníků řízení
25 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– uložil Komisi náhradu škody, kterou žalobkyně utrpěla v důsledku přijetí prozatímních opatření stanovených nařízením č. 2529/97, v celkové výši 2 115 000 norských korun (NOK); – uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
26 Žalovaná navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu jako nepřípustnou, nebo podpůrně jako neopodstatněnou; – uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Přípustnost
27 Komise, aniž by formálně podala žádost o rozhodnutí o nepřípustnosti žaloby podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně, tvrdí, že projednávaná žaloba je nepřípustná. Na podporu tohoto tvrzení uplatňuje tří žalobní důvody. První důvod spočívá v porušení čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Jako druhý důvod Komise uvádí, že žalobkyně není oprávněna žádat náhradu škody údajně způsobené normativním aktem. V rámci třetího důvodu se dovolává skutečnosti, že žalobkyně nepožádala o zrušení nařízení č. 2529/97 včas.
K prvnímu žalobnímu důvodu: porušení čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu
Argumenty účastníků řízení
28 Komise tvrdí, že žádost o náhradu škody není dostatečně odůvodněna, takže žaloba nesplňuje formální podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Předkládá tři argumenty na podporu tohoto důvodu. Zaprvé žaloba neumožňuje určit nezbytné podmínky zakládající mimosmluvní odpovědnost Komise. Zadruhé, pokud jde o příčinnou souvislost, žalobkyně učinila pouze nepodložené tvrzení, že v době od 18. prosince 1997 do 25. března 1998 nemohla prodat na trhu Společenství žádné lososy. Zatřetí, pokud jde o rozsah údajné škody, žalobkyně nepředložila žádné důkazy, jež by prokázaly, že se pokusila snížit svou škodu snahou o získání bankovní záruky na pokrytí svých prozatímních cel. Její náklady spojené s obnovením jejího postavení na trhu Společenství jsou čistě hypotetické.
29 Žalobkyně tvrdí, že její žaloba vyhovuje všem formálním požadavkům předepsaným jednacím řádem. Odmítá zejména ten argument Komise, podle kterého osvědčení o auditu společnosti připojené jako příloha 6 žaloby neprokazuje příčinnou souvislost mezi zavedením prozatímních opatření a její obchodní ztrátou či škodou.
Posouzení Soudu
30 Podle článku 19 statutu Soudního dvora, který je použitelný na řízení před Soudem prvního stupně konané na základě článku 46 prvního pododstavce téhož statutu, a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně, žaloba musí mimo jiné obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Aby vyhověla těmto požadavkům, musí žaloba, kterou se žalobce domáhá náhrady škody údajně způsobené orgánem Společenství, označovat důkazy umožňující určit jednání, které žalobce vytýká dotyčnému orgánu, dále důvody, na jejichž základě se žalobce domnívá, že mezi jednáním a škodou, kterou podle svého tvrzení utrpěl, existuje příčinná souvislost, jakož i povahu a rozsah této škody (rozsudek Soudu ze dne 29. ledna 1998, Dubois a Fils v. Rada a Komise, věc T-113/96, Recueil 1998, s. II-125, bod 30; rozsudek Soudu ze dne 29. října 1998, TEAM v. Komise, věc T-13/96, Recueil 1998, s. II-4073, bod 27; a rozsudek Soudu ze dne 24. února 2000, ADT v. Komise, věc T-145/98, Recueil 2000, s. II-387, bod 74).
31 V projednávaném případě je ze žaloby dostatečně zřejmé, že Komisi vytýkané jednání se týká neplnění povinností náležité péče a dobré správy, a rovněž porušení práv žalobkyně na obhajobu během postupu ověřování, zda žalobkyně plní svůj závazek, zejména při analyzování její zprávy z října 1997. Podle této analýzy Komise dospěla k závěru, že žalobkyně dotyčný závazek porušila, a pak jej nařízením č. 2529/97 prozatímně odvolala a na dovoz výrobků žalobkyně do Společenství uložila prozatímní cla. Žalobkyně tvrdí, že v důsledku použití těchto prozatímních opatření nemohla vyvážet do Společenství od 18. prosince 1997 do 25. března 1998. Tato nemožnost vyvážet způsobila žalobkyni ušlý zisk, jehož výši odhaduje na 1 115 000 NOK, a výdaje na obnovení jejího postavení na trhu Společenství odhadnuté na 1 000 000 NOK.
32 Z toho vyplývá, že požadavky ustanovení článku 19 statutu Soudu a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu byly v projednávaném případě splněny.
33 Argumenty Komise týkající se existence a rozsahu údajné škody žalobkyně, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a zavedením prozatímních opatření, směřují k podstatě žaloby, a měly by být proto zkoumány v této souvislosti (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 28. dubna 1998 Dorsch Consult v. Rada a Komise, věc T-184/95, Recueil 1998, s. II-667, bod 23).
34 V důsledku výše uvedeného musí být první důvod zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu: normativní povaha aktu, jímž byla údajně způsobena škoda uváděná žalobkyní
35 Komise tvrdí, že nedostatečná péče, kterou údajně projevila při kontrole dodržování závazku žalobkyně, jí sama o sobě nemohla způsobit škodu. Škoda, které se dovolává žalobkyně, vznikla až ode dne 18. prosince 1997, kdy vstoupilo v platnost nařízení č. 2529/97, které bylo normativním aktem (rozsudek Soudu ze dne 18. září 1995, Nölle v. Rada a Komise, věc T-167/94, Recueil 1995, s. II-2589, bod 51). Komise zdůrazňuje, že přijetí každého právního předpisu vyžaduje přípravné správní akty, přičemž tvrdí, že žalobkyně se nemůže pokoušet o obcházení kritérií odpovědnosti za normativní akty tvrzením, že odpovědnost Společenství vyplývá z těchto přípravných správních aktů. Taková argumentace již byla zamítnuta Soudem ve výše uvedeném rozsudku Nölle v. Rada a Komise (bod 52). Komise tvrdí, že normativní povaha aktu, kterým údajně byla způsobena škoda uváděná žalobkyní, musí vést k odmítnutí žaloby jako nepřípustné.
36 Komise ve své duplice zdůrazňuje, že žalobkyně ve své replice neoznačuje správní akty, které jí podle jejího tvrzení způsobily škodu. Odmítá rozlišování, provedené v replice, mezi projednávanou věcí a věcí posuzovanou v rozsudku Nölle v. Rada a Komise (citovaným výše v bodu 35) a prohlašuje, že zaprvé normativní povaha antidumpingového nebo antisubvenčního opatření není závislá na přijetí tohoto opatření Radou, a zadruhé, že skutečnost, že žalobkyně je vývozcem, a nikoli dovozcem, a proto se jí může nařízení č. 2529/97 osobně dotýkat ve smyslu článku 173 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 230 Smlouvy o ES), protože toto nařízení se ve skutečnosti podobá rozhodnutí, nemůže změnit normativní povahu tohoto nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 28. listopadu 1989, Epicheiriseon Metalleftikon Viomichanikon kai Naftiliakon a další v. Komise a Rada, věc C-122/86, Recueil 1989, s. 3959, souhrnné vydání).
37 Žalobkyně především prohlašuje, že škoda jí nebyla způsobena nařízením č. 2529/97, ale řadou správních aktů Komise, které vedly k uložení prozatímních opatření. Zdůrazňuje, že okolnosti věci, jež vedly k rozsudku Nölle v. Rada a Komise (citovanému výše v bodu 35), jehož se dovolává Komise, se liší od okolností projednávaného případu ve dvou podstatných ohledech; zaprvé byla opatření, která způsobila údajnou škodu, přijata Radou, a zadruhé žalobcem byl dovozce. Dodává, že všechny rozsudky, v nichž Soudní dvůr rozhodl, že opatření Rady a Komise týkající se antidumpingových řízení byly normativními akty, byly vydány v případech žalob na náhradu škody podaných dovozci. Postavení vývozce ve vztahu k antidumpingovému opatření se ovšem značně liší od postavení dovozce (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 29. března 1979, NTN Toyo Bearing Company a další v. Rada, věc 113/77, Recueil 1979, s. 1185, a stanovisko generálního advokáta Warnera k tomuto rozsudku, Recueil, s. 1212, 1213, 1243, 1245 a 1246; rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 21. února 1984, Allied Corporation a další v. Komise, spojené věci 239/82 a 275/82, Recueil 1984, s. 1005).
38 Je třeba zdůraznit, že povaha opatření – ať normativní nebo správní - které je vytýkáno orgánu Společenství, nemá vliv na přípustnost žaloby na náhradu škody. V rámci takové žaloby má tato okolnost vliv výlučně na posuzování věci samé, kde jde o stanovení kritéria závažnosti protiprávního postupu, k němuž se má přihlédnout při zjišťování mimosmluvní odpovědnosti Společenství (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 26. června 1990, Sofrimport v. Komise, věc C-152/88, Recueil 1990, s. I-2477, bod 25; rozsudek Soudu Nölle v. Rada a Komise, citovaný výše v bodu 35, body 51 a 52, a rozsudek Soudu ze dne 16. července 1998, Bergaderm a Goupil v. Komise, věc T-199/96, Recueil 1998, s. II-2805, body 48 až 51, potvrzený rozsudkem Soudního dvora ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, věc C-352/98 P, Recueil 2000, s. I-5291).
39 Není proto nutné v tomto stadiu zkoumat povahu opatření Komise, které způsobilo žalobkyni údajnou škodu, a Soud učinil závěr, že povaha tohoto aktu, ať je jakákoli, nemůže být v žádném případě na překážku přípustnosti projednávané žaloby na náhradu škody.
40 Vzhledem k tomu musí být druhý důvod zamítnut.
Ke třetímu žalobnímu důvodu: nepodání žádosti o zrušení nařízení č. 2529/97
41 Komise tvrdí, že žalobkyně neusilovala o zrušení nařízení č. 2529/97, i když k tomu byla aktivně legitimována na základě článku 173 Smlouvy (viz výše v bodu 37 uvedený rozsudek Soudního dvora Allied Corporation a další v. Komise, bod 12, a rozsudek Soudního dvora ze dne 14. března 1990, Gestetner Holdings v. Rada a Komise, věc C-156/87, Recueil 1990, s. I-781). Zásada právní jistoty vyžaduje, že jakmile lhůta pro podání žaloby na neplatnost uplyne, je třeba účinky dotyčného aktu považovat za konečné. Komise má tedy za to, že pokud v projednávaném případě jediným možným základem pro žalobu na náhradu škody podanou žalobkyní je protiprávnost nařízení č. 2529/97 (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1990, Neotype Techmashexport v. Komise a Rada, spojené věci C-305/86 a C-160/87, Recueil 1990, s. I-2945, bod 15), které nebylo napadeno včas, projednávaná žaloba je nepřípustná. Připuštění této žaloby by umožňovalo použít článek 215 Smlouvy o ES (nyní článek 228 ES) k obejití lhůty stanovené v článku 173 Smlouvy.
42 Dále, přípustnost žaloby na náhradu škody musí být posuzována s ohledem na celý systém právní ochrany jednotlivců stanovený Smlouvou (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. února 1986, Krohn v. Komise, věc 175/84, Recueil 1986, s. 753, bod 27). V důsledku toho, jestliže v projednávaném případě žalobkyně měla možnost podat žalobu podle článku 173 Smlouvy, její žaloba podle článku 215 Smlouvy musí být zamítnuta, pokud požaduje prohlášení protiprávnosti aktu, jehož zrušení nepožadovala v předepsané lhůtě.
43 Ve své duplice Komise odmítá výklad žalobkyně, uvedený v její replice, ohledně usnesení Soudu ze dne 10. července 1996, Miwon v. Komise (věc T-208/95, Recueil 1996, s. II-635) (viz níže bod 44). Zdůrazňuje, že v tomto případě Soud neprohlásil za nepřípustnou žalobu na neplatnost podanou proti napadenému prozatímnímu antidumpingovému nařízení, nýbrž rozhodl, že o takové žalobě již není třeba rozhodovat z toho důvodu, že bylo následně uloženo konečné antidumpingové clo.
44 Žalobkyně s odvoláním na usnesení ve věci Miwon v. Komise (citovaném výše v bodu 43, body 26 a 28), tvrdí, že nařízení č. 2529/97 nemohla napadnout vzhledem k jeho prozatímní povaze. Dále kritizuje Komisí podaný výklad rozsudku Krohn v. Komise (citovaný výše v bodu 42), přičemž zdůraznila, že aby byla přípustnost žaloby na náhradu škody závislá na vyčerpání opravných prostředků podle vnitrostátního práva, je podle judikatury nezbytné, aby tyto opravné prostředky účinně zajišťovaly ochranu jednotlivcům poškozeným opatřeními orgánů Společenství (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. května 1989, Roquette Frères v. Komise, 20/88, Recueil 1989, s. 1553, bod 15), což není případ, jako tomu je v projednávané věci, kde je protiprávnost, jíž se dovolává žaloba na náhradu škody, způsobena nikoli vnitrostátním orgánem, ale orgánem Společenství (rozsudek Krohn v. Komise, uvedený níže v bodu 42; rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, spojené věci T-481/93 a T-484/93, Recueil 1995, s. II-2941). Dodává, že judikatura nečiní přípustnost žaloby na náhradu škody závislou na podání žaloby na neplatnost. Závěrem se domnívá, že její žaloba je přípustná v souladu se zásadou nezávislosti žalob založené na článku 215 Smlouvy, jak bylo stanoveno v rozsudku Krohn v. Komise citovaném výše v bodu 42.
45 Podle ustálené judikatury je žaloba na náhradu škody na základě čl. 215 druhého pododstavce Smlouvy nezávislým procesním prostředkem, který má v systému procesních prostředků zvláštní funkci a jehož použití podléhá podmínkám formulovaným z hlediska jeho zvláštního účelu (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. prosince 1971, Zuckerfabrik Schöppenstedt v. Rada, 5/71, Recueil 1971, s. 975, bod 3; Krohn v. Komise, citovaný výše v bodu 42, bod 26, a rozsudek Soudního dvora ze dne 17. května 1990, Sonito a další v. Komise, C-87/89, Recueil 1990, s. I-1981, bod 14). Od žaloby na neplatnost se liší v tom, že nesměřuje ke zrušení určitého opatření, nýbrž k náhradě škody způsobené určitým orgánem (Zuckerfabrik Schöppenstedt v. Rada, citovaný výše, bod 3; Krohn v. Komise, citovaný výše v bodu 42, bod 32, a Sonito a další v. Komise, citovaný výše, bod 14). Zásada nezávislé povahy žaloby na náhradu škody je tedy vysvětlena skutečností, že tato žaloba se liší od žaloby na neplatnost svým účelem.
46 V projednávaném případě by účelem žaloby na neplatnost zaměřené proti nařízení č. 2529/97 bylo zrušení prozatímního odvolání závazku žalobkyně, zrušení prozatímních antidumpingových a vyrovnávacích opatření uložených na dovozy jejích výrobků do Společenství a uvolnění částek již složených. V projednávané žalobě na náhradu škody však žalobkyně nesleduje žádný z těchto cílů. Snaží se získat náhradu obchodní ztráty či škody odpovídající ušlému zisku spojenému s pozastavením jejího vývozu do Společenství, jakož i výdajů na obnovu jejího postavení na trhu Společenství, jež jí údajně vznikly v důsledku protiprávního jednání Komise, které vedlo k uložení prozatímních opatření proti dovozu jejích výrobků nařízením č. 2529/97.
47 I za předpokladu, že by se žalobkyně domáhala zrušení uvedeného nařízení včas a byla by úspěšná, v žádném případě by jí to neumožnilo dosáhnout náhrady za obchodní ztrátu či škodu, kterou údajně utrpěla. K dosažení takové náhrady by ve stejné době bylo třeba podat žalobu na náhradu škody.
48 Dále, i kdyby bylo správné tvrzení Komise, podle kterého musí být nařízení č. 2529/97 považováno za akt, kterým byla způsobena škoda uváděná žalobkyní, žalobu na náhradu škody podanou žalobkyní v žádném případě nelze prohlásit za nepřípustnou z důvodu, že žalobkyně nenapadla platnost uvedeného nařízení ES včas.
49 I když je pravda, že judikatura připouští v určitých přesně stanovených mezích v rámci žaloby na neplatnost možnost uznání zájmu, aby bylo nařízení o uložení prozatímních cel prohlášeno v případě očekávání následného nároku na náhradu škody za neplatné (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1990, Enital v. Komise a Rada, spojené věci C-304/86 a C-185/87, Recueil 1990, s. I-2939, souhrnné vydání, a výše v bodu 41 uvedený rozsudek Soudního dvora Neotype Techmashexport v. Komise a Rada, bod 15), není z těchto případů možné vyvodit, že žalobě na náhradu škody musí předcházet podání žaloby na neplatnost aktu, jímž byla údajně způsobena škoda. Účastník řízení může podat žalobu na náhradu škody, aniž by mu nějaký právní předpis ukládal povinnost podat žalobu na neplatnost protiprávního opatření, kterým mu byla způsobena škoda (usnesení Soudního dvora ze dne 26. října 1995, Pevasa a Inpesca v. Komise, spojené věci C-199/94 P a C-200/94 P, Recueil 1995, s. I-3709, bod 27, a citovaná judikatura).
50 Žaloba na náhradu škody musí být ovšem zamítnuta jako nepřípustná v případě, kdy ve skutečnosti směřuje k odvolání opatření, které je již konečné a kdy by, pokud by byla soudem potvrzena, zrušila účinky takového opatření (viz rozsudek Soudu ze dne 15. března 1995, Cobrecaf a další v. Komise, věc T-514/93, Recueil 1995, s. II-621, bod 59; rozsudek Soudu ze dne 4. února 1998, Laga v. Komise, věc T-93/95, Recueil 1998, s. II-195, bod 48, a rozsudek Soudu Landuyt v. Komise, T-94/95, Recueil 1998, s. II-213, bod 48). Tak je tomu například v případě, kdy směřuje k zaplacení částky totožné s výší cla zaplaceného žalobkyní na základě opatření, které se stalo konečným (viz výše v bodu 42 uvedený rozsudek Krohn v. Komise, bod 33).
51 V projednávaném případě však vzhledem ke zjištěním uvedeným výše v bodu 46 nelze mít za to, že žaloba na náhradu škody podaná žalobkyní směřuje k odvolání již konečného nařízení č. 2529/97 a zrušení jeho právních účinků; tyto účinky byly vůči žalobkyni v každém případě zrušeny nařízením č. 651/98 (viz výše bod 21). Ani nelze mít za to, vzhledem k těmto zjištěním, že účelem dotyčné žaloby bylo dosáhnout zaplacení částky odpovídající výši prozatímního cla vybraného podle nařízení č. 2529/97. V každém případě, protože žalobkyně nevyvážela do Společenství v době, kdy byla opatření zavedená tímto nařízením v platnosti, nemusela platit žádná prozatímní cla, což vysvětluje, proč se jí netýká čl. 1 odst. 2 nařízení č. 651/98, který se vztahuje na uvolnění částek uložených podle nařízení 2529/97. Projednávaná žaloba na náhradu škody se snaží dosáhnout náhrady za obchodní ztrátu či škodu odlišné od vlastních právních účinků nařízení č. 2529/97, jež by žalobou na neplatnost uvedeného nařízení podanou žalobkyní včas nebylo možné nahradit (viz výše bod 47). V důsledku toho nelze mít za to, že se projednávaná žaloba snaží obejít nepřípustnost žaloby na neplatnost nařízení č. 2529/97.
52 Závěrem, v souladu se zásadou nezávislé povahy žaloby založenou na čl. 215 druhém pododstavci Smlouvy, jak bylo upřesněno judikaturou, konkrétní účel projednávané žaloby zabraňuje tomu, aby byla zamítnuta jako nepřípustná z důvodu, že žalobkyně nenamítla protiprávnost nařízení č. 2529/97 včas.
53 V důsledku toho musí být třetí žalobní důvod zamítnut. Je tedy na místě prohlásit tuto žalobu za přípustnou.
K věci samé
54 Podle ustálené judikatury, aby byla založena mimosmluvní odpovědnost Společenství, musí žalobkyně prokázat protiprávnost vytýkaného jednání dotyčného orgánu, skutečnou škodu a existenci příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a tvrzenou škodou (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1982, Oleifici Mediterranei v. EHS, věc 26/81, Recueil 1982, s. 3057, bod 16; rozsudek Soudu ze dne 11. července 1996, International Procurement Services v. Komise, věc T-175/94, Recueil 1996, s. II-729, bod 44, a výše v bodu 30 uvedený rozsudek Soudu Dubois et Fils v. Rada a Komise, bod 54). Je třeba zjistit, zda žalobkyně prokázala existenci těchto jednotlivých podmínek.
K protiprávnosti jednání vytýkaného Komisi
K požadovanému stupni porušení
55 Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise zrušit její závazek a uložit jí prozatímní opatření, musí být považováno nikoli za normativní akt, nýbrž za soubor správních aktů určených pouze jí samotné. K tomu, aby Společenství neslo odpovědnost, nemusí tedy žalobkyně prokazovat, že protiprávní jednání vytýkané Komisi dosáhlo stupně závažnosti požadovaného judikaturou v případě odpovědnosti orgánů Společenství za normativní akty.
56 Komise tvrdí, že škoda uváděná žalobkyní mohla být způsobena pouze normativním aktem, a to nařízením č. 2529/97. Jednání, které je jí vytýkáno, může tudíž založit odpovědnost Společenství vůči žalobkyni pouze, pokud bude určeno, že jeho protiprávnost dosáhla vyššího stupně závažnosti, vyžadovaného judikaturou (rozsudek Epicheiriseon Metalleftikon Viomichanikon kai Naftiliakon a další v. Komise a Rada, citovaný výše v bodu 36, a rozsudek Nölle v. Rada a Komise, citovaný výše v bodu 35, body 51 a 52).
57 Ačkoli opatření Rady a Komise v souvislosti s řízením o případném přijetí antidumpingových opatření musejí být v zásadě považována za normativní akty představující volbu hospodářské politiky, takže odpovědnost Společenství z důvodu těchto opatření může být založena pouze tehdy, pokud došlo k vážnému porušení vyšší právní normy na ochranu jednotlivců (rozsudek Nölle v. Rada a Komise, citovaný výše v bodu 35, bod 51), je třeba poukázat na zvláštnosti projednávané věci. V projednávaném případě je dotyčná škoda způsobena údajně protiprávním jednáním Komise při přezkumu zprávy z října 1997 za účelem ověření, zda žalobkyně během třetího čtvrtletí roku 1997 dodržovala závazek, jehož přijetím u ní byla ukončena antidumpingová a antisubvenční šetření. Toto údajně protiprávní jednání vedlo Komisi k závěru, že žalobkyně svůj závazek porušila. Došlo k němu při správním řízení, jež se týkalo zvláště a výlučně žalobkyně. Toto řízení nepředstavovalo žádnou volbu hospodářské politiky a Komise v něm měla značně omezený nebo žádný rozsah volného uvážení.
58 Je sice pravda, že tvrzená protiprávnost jednání Komise způsobila údajnou škodu pouze tehdy a z toho důvodu, když byla potvrzena přijetím prozatímních opatření proti dovozu výrobků žalobkyně v rámci nařízení č. 2529/97. Komise však v tomto nařízení neučinila vůči žalobkyni nic více než to, že vyvodila pouze prozatímní závěry z analýzy výše uvedené zprávy, a to konkrétně v otázce výše průměrné vývozní ceny účtované žalobkyní v době sledované touto zprávou (viz devátý bod odůvodnění nařízení č. 2529/97).
59 Dále, pozadí věcí, z nichž vzešly rozsudky, kterých se Komise dovolávala ve svých písemných návrzích (viz výše bod 56), a v kterých soud Společenství prohlásil opatření Rady a Komise týkající se antidumpingového řízení za normativní akty představující volbu hospodářské politiky, byla výrazně odlišná od pozadí současného sporu. V uvedených věcech se totiž žalobci, na rozdíl od projednávaného případu, domáhali náhrady škody způsobené volbou hospodářské politiky prováděné orgány Společenství v rámci jejich normativních pravomocí.
60 Tak ve věci Epicheiriseon Metalleftikon Viomichanikon kai Naftiliakon a další v. Komise a Rada, citované výše v bodu 36, žalobci žádali náhradu škody, kterou údajně utrpěli v důsledku rozhodnutí Rady ukončit antidumpingové řízení bez přijetí nařízení navrhnutého Komisí, jehož cílem bylo uložení konečného antidumpingového cla na příslušné dovozy. Ve věci Nölle v. Rada a Komise, citované výše v bodu 35, dovozce do Společenství žádal náhradu škody, kterou údajně utrpěl v důsledku přijetí nařízení Rady, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a konečné vybrání prozatímního antidumpingového cla, nařízení, které bylo Soudním dvorem prohlášeno za neplatné z důvodů týkajících se podmínek, za nichž orgány Společenství vybraly referenční zemi pro určení obvyklé hodnoty dotyčných výrobků.
61 Konečně, pouhé porušení práva Společenství postačí v projednávaném případě k založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství (viz výše v bodu 38 uvedený rozsudek ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, bod 44). Konkrétně zjištění pochybení, kterého by se za obdobných okolností správní úřad konající s obvyklou péčí a svědomitostí nedopustil, podporuje závěr, že jednání orgánu Společenství bylo protiprávní do té míry, že založilo odpovědnost Společenství podle článku 215 Smlouvy.
62 Je proto třeba přezkoumat, zda se Komise při právním šetření dodržení závazku žalobkyně na základě zprávy z října 1997 nedopustila pochybení, kterého by se správní úřad konající s obvyklou péčí a svědomitostí za stejných okolností nedopustil.
K údajně protiprávní povaze jednání Komise
Argumenty účastníků jednání
63 Žalobkyně tvrdí, zaprvé, že Komise nedodržela povinnost náležité péče a dobré správy.
64 Uvádí, že během třetího čtvrtletí roku 1997 se dopustila administrativních chyb při zaznamenávání údajů o jejím vývozu atlantských chovných lososů do Společenství v uvedeném období. Tvrdí však, že zpráva z října 1997 jasně ukázala, že tyto chyby byly opraveny zopakováním chybných řádků s minusovým znaménkem před dotyčnými hodnotami a uvedením správných údajů tam, kde to bylo třeba. Tvrdí, že v každém případě učinila veškeré potřebné kroky k tomu, aby tato zpráva byla jednoznačná.
65 Podle žalobkyně si Komise tedy měla všimnout, že zpráva z října 1997 obsahovala řádky, které byly opraveny. Komise však při jejím přezkumu vymazala všechny řádky obsahující záporné hodnoty, v důsledku čehož vzala v úvahu chybné údaje, které měly být těmito řádky zrušeny. Chyby se často týkaly měny, ve které byly dotyčné transakce provedeny, takže dotyčné prodejní ceny převedené na ECU byly krajně nízké a způsobily významný pokles průměrné vývozní ceny vykuchaných lososů s hlavou. Komise tak dospěla k chybnému závěru, že průměrná cena byla nižší než minimální cena stanovená v závazku, a domnívala se, že žalobkyně tento závazek porušila, což ji vedlo k uložení prozatímních cel na dovoz výrobků žalobkyně.
66 Podle žalobkyně stačilo, aby ji Komise požádala o objasnění nezbytná ke správnému pochopení údajů ve zprávě z října 1997, které jí připadaly nejasné. Taková objasnění by Komisi umožnila zjistit, že žalobkyně svůj závazek neporušila. Komise se tedy dopustila chyby tím, že nepožádala o objasnění zprávy z října 1997 před uložením prozatímních cel.
67 Zadruhé žalobkyně s odvoláním na judikaturu, podle které dotyčný podnik musí mít možnost vyjádřit se během správního řízení k pravdivosti a platnosti předložených skutečností a okolností a přednést své připomínky ke všem použitým dokumentům (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise, věc 85/76, Recueil 1979, s. 461, a rozsudek Soudního dvora ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada, věc C-69/89, Recueil 1991, s. I-2069), tvrdí, že měla být Komisí informována o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních cel na dovozy jejích výrobků (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 1991, Nölle, věc C-16/90, Recueil 1991, s. I-5163). Žalobkyně tvrdí, že pokud by byla informována o těchto věcech, mohla sdělit Komisi své připomínky k jejím zjištěním, což by vedlo k závěru, že zrušení jejího závazku a uložení prozatímních cel nebylo na místě. Podle žalobkyně by to umožnilo předejít škodě, jež jí byla způsobena.
68 Komise především popírá, že nesplnila svou povinnost náležité péče a dobré správy. Zdůrazňuje, že svým rozhodnutím 97/634 přijala závazky 190 norských vývozců, kteří tak byli osvobozeni od konečných cel uložených nařízeními č. 1890/97 a 1891/97. Tvrdí, že za těchto okolností musely být podmínky stanovené v závazcích přísně dodržovány, aby Komise mohla při kontrole plnění těchto závazků zacházet se všemi podniky stejně.
69 Komise upřesňuje podmínky závazku přijatého žalobkyní a tvrdí, že podle čl. 8 odst. 10 nařízení č. 384/96 a čl. 13 odst. 10 nařízení č. 2026/97 lze uložit prozatímní clo tehdy, pokud je důvod domnívat se, že došlo k porušení závazku. Pouhé zdánlivé porušení závazku tedy stačí k tomu, aby Komise byla oprávněna přijmout prozatímní opatření, aniž by byla povinna zjistit, zda byl dotyčný závazek skutečně porušen. Vzhledem k povaze systému antidumpingových opatření je na podniku, který nabídl závazek, aby přesvědčil Komisi, že neexistuje žádný důvod k závěru, že tento závazek porušil. Rozhodnout jinak by znamenalo porušení uvedených ustanovení, jakož i pravidla, podle kterého musí být toto ověření provedeno pouze před uložením konečného cla (viz čl. 8 odst. 9 nařízení č. 384/96).
70 Komise tvrdí, že v projednávaném případě podmínky závazku neumožňovaly žalobkyni vkládání záporných hodnot do čtvrtletních zpráv o prodejích, že neexistovalo ani žádné ustanovení o fakturách představujících dobropisy, a že jedno ustanovení dotyčného závazku ukládá žalobkyni povinnost konzultovat s Komisí jakékoli potíže, které by mohly vyplynout z výkladu nebo plnění tohoto závazku. Žalobkyně se však omezila na to, že Komisi zaslala disketu obsahující její zprávu z října 1997, aniž by poskytla jakékoli vysvětlení významu v ní uvedených záporných hodnot a jejich vztahu k jiným hodnotám ve zprávě. Komise v tomto ohledu vyvrací různé argumenty žalobkyně uvedené v jejích písemných návrzích na podporu jejího tvrzení, že bylo jasné, že určité řádky ve zprávě byly administrativními chybami a že ze zprávy bylo snadné pochopit význam těchto řádků a jejich vztah k záporným hodnotám, které zpráva obsahovala
71 Komise proto popírá, že se dopustila postupu špatné správy. Naproti tomu tvrdí, že zpráva z října 1997 neodpovídala požadavkům a že žalobkyně nepřijala všechna možná opatření k tomu, aby tato zpráva byla jednoznačná. Dodává, že žalobkyně se nemůže dovolávat své nezkušenosti v této oblasti.
72 Zadruhé Komise popírá, že porušila práva žalobkyně na obhajobu. Nejprve zdůrazňuje, že musela analyzovat téměř 90 kontrolních zpráv typu zprávy z října 1997. Dále prohlašuje, že od okamžiku, kdy měla důvod domnívat se, že se žalobkyně porušila svůj závazek, musela jednat co možná nejrychleji vzhledem k tomu, že blížící se Vánoce, zvlášť důležité období pro obchod s lososy, vyžadovaly zajistit účinnost ochrany tohoto odvětví Společenství antidumpingovými a antisubvenčními opatřeními před dumpingovými a/nebo subvencovanými dovozy. Dodává, že článek 7 nařízení č. 384/96 a článek 12 nařízení č. 2026/97, které upravují ukládání prozatímních antidumpingových a vyrovnávacích cel, jí neukládají povinnost informovat dotčené strany předem.
73 Zpráva z října 1997, jíž žalobkyně zaslala Komisi na počítačové disketě, kterou za tímto účelem od Komise obdržela, obsahuje 200 řádků týkajících se prodeje atlantských chovných vykuchaných lososů s hlavou na trhu Společenství (výrobky odpovídající „výkazu B“ podle podmínek dotyčného závazku žalobkyně). Jsou uvedeny ve formě tabulky rozdělené do 27 sloupců. Z těchto 200 řádků obsahuje 12 řádků záporné hodnoty.
74 Poslední strana této zprávy obsahuje tyto konečné údaje:
75 Na první pohled bylo z těchto konečných údajů možné vyčíst, že žalobkyně v období sledovaném touto zprávou svůj závazek dodržela. Ukazovaly totiž skutečně, že neuskutečnila žádnou jednotlivou transakci za cenu nižší než je práh 85 % průměrné minimální ceny 3,25 ECU/kg, stanovené v jejím závazku, při vývozu atlantských chovných lososů vykuchaných s hlavou, a že jejich průměrná cena v dotyčném období byla větší, než výše zmíněná minimální průměrná cena, protože činila 3,3026 ECU/kg (1 577 762,37 ECU/477 725,50 kg).
76 I kdyby bylo připuštěno, že podmínky závazku žalobkyně neumožňovaly uvedení záporných hodnot ve čtvrtletních zprávách o prodejích, Komise nemohla tak, jak k tomu došlo v projednávaném případě (viz výše bod 11) při posuzování zprávy, která na první pohled naznačovala, že žalobkyně dodržela svůj závazek, jednostranně změnit obsah této zprávy vymazáním řádků obsahujících záporné hodnoty a jejich nahrazením konečnými údaji uvedenými výše v bodu 74 podle svých vlastních výpočtů, provedených na základě takto pozměněné zprávy, průměrné vývozní ceny účtované žalobkyní v dotyčném období, aniž by vysvětlila důvody, které jí vedly k ignorování těchto konečných údajů a aniž by zkontrolovala, zda takto provedené změny ovlivnily spolehlivost informací poskytnutých za účelem kontroly dodržování závazku. Komise se rozhodla nedržet se prvního dojmu ze zprávy z října 1997, příznivého k žalobkyni, proto byla povinna věnovat řádnou péči správnému výkladu údajů uvedených v této zprávě, na jejichž základě hodlala učinit závěr, zda žalobkyně svůj závazek během sledovaného období dodržovala či nikoli.
77 V tomto ohledu se nemůže účinně dovolávat ustanovení čl. 8 odst. 10 nařízení č. 384/96 a čl. 13 odst. 10 nařízení č. 2026/97.
78 Účelem těchto ustanovení je umožnit Komisi tam, kde má na základě nejlepších dostupných informací důvod domnívat se, že byl závazek, který byl nejprve přijat v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením, porušen, přijmout včas všechna prozatímní opatření nezbytná k ochraně zájmů daného průmyslového odvětví Společenství, aniž by tím byl dotčen následný meritorní přezkum za účelem zjištění, zda dotyčný závazek byl opravdu porušen.
79 V projednávaném případě je však Soud toho názoru, že zpráva z října 1997, zejména její konečné údaje, naznačovaly, že žalobkyně svůj závazek dodržela (viz výše body 74 a 75).
80 Až poté, co ze svého vlastního podnětu pozměnila dotyčnou zprávu, aniž se předem dotázala žalobkyně, jaký její jednostranný zásah může mít dopad na spolehlivost údajů předložených žalobkyní, dospěla Komise k závěru, že došlo k zjevnému porušení závazku žalobkyně. Takto změněné údaje zprávy z října 1997 tedy očividně nelze považovat za nejlepší informace ve smyslu ustanovení uvedených výše v bodu 77, jež Komise měla v té době k dispozici, aby mohla zaujmout stanovisko, zda žalobkyně svůj závazek dodržela.
81 Okolnost, že v období před novoročními oslavami, které je zvlášť důležitým obdobím pro obchod s lososy, byla Komise povinna analyzovat více než 90 zpráv obdobných zprávě z října 1997, nemůže sama o sobě ospravedlnit jednostranné změny této zprávy Komisí, jestliže na první pohled ukazovala, že dotyčný závazek byl dodržen. Navíc, jakmile se Komise rozhodla změnit tuto zprávu, která naznačovala prima facie, že žalobkyně svůj závazek dodržela, naléhavost situace ji nemohla zbavit povinnosti náležité péče při analýze údajů, na nichž hodlala založit své stanovisko k této otázce.
82 Je tedy namístě učinit závěr, že se Komise při analýze zprávy z října 1997 dopustila pochybení, kterého by se za obdobných okolností správní úřad konající s obvyklou péčí a svědomitostí nedopustil.
83 K údajnému porušení práv žalobkyně na obhajobu je třeba uvést, že žalobkyně v tomto ohledu netvrdí, že utrpěla škodu v důsledku protiprávního jednání ze strany Komise při analýze zprávy z října 1997, která se liší od škody vzniklé uložením prozatímních opatření. Není proto třeba rozhodovat o tom, zda Komise tím, že neinformovala žalobkyni o svých závěrech před přijetím nařízení č. 2529/97, porušila práva žalobkyně na obhajobu.
84 Je však třeba zdůraznit, že ani jednání žalobkyně není bez viny. Jak uvádí Komise, k řádkům zprávy z října 1997, které obsahovaly záporné hodnoty, tj. k řádkům 8, 14, 29, 36, 37, 52, 100, 138, 178, 179, 195 a 196, nebylo dáno žádné vysvětlení.
85 Navzdory tvrzení žalobkyně, ani řádky s chybami – chybami, které se podle vysvětlení podaném v jejích písemných návrzích vztahovaly buď k měně, v níž byla dotyčná transakce provedena, k hrubé hodnotě faktury, nebo byly spojeny s opakováním záznamu téže transakce – ani vztah mezi řádky s chybami a řádky se zápornými hodnotami určenými k jejich zrušení, nebyly zřejmé z přečtení zprávy z října 1997, která, jak bylo uvedeno výše v bodu 73, obsahovala značné množství údajů. Místy byl řádek s chybou a řádek, který jej měl zrušit, oddělen několika dalšími řádky.
86 Zadruhé, jak vyplývá z vysvětlení následně podaných žalobkyní, ne všechny záporné hodnoty uvedené ve zprávě z října 1997 měly stejný význam.
87 Vysvětlení uvedená žalobkyní v jejích písemných návrzích totiž ukazují, že účelem většiny těchto hodnot, tj. těch, které jsou uvedeny v řádcích 14, 29, 36, 37, 100, 138, 178, 179, 195 a 196, bylo úplné zrušení hodnot, které byly špatně zaneseny. Z těchto vysvětlení dále vyplývá, že některé chybné řádky byly takto zrušeny, aniž by pak byl proveden nový záznam dotyčné transakce. Naopak, některé transakce obsahující chyby byly znovu zaznamenány poté, co byla chyba v původním záznamu zrušena vložením záporné hodnoty. 88 Na druhou stranu, z vysvětlení zaslaných žalobkyní Komisi dopisem ze dne 7. ledna 1998 (viz výše bod 13) vyplývá, že, jak úředníci Komise z tohoto dopisu pochopili (viz korespondenci se žalobkyní ze dne 8. ledna 1998 uvedenou výše v bodu 14), záporné hodnoty v řádcích 8 a 52 neměly zcela zrušit hodnoty uvedené v řádku nebo v řádcích odpovídajících původnímu záznamu o dotyčné transakci, nýbrž opravit některé z těchto hodnot – obsažené v řádcích 5 a 6 a v řádku 49 – aby zohlednily skutečnost, že část množství, jehož se transakce týkala, buď dotyčný odběratel neobdržel nebo nepřijal, a proto za něj v těchto případech nezaplatil.
89 S ohledem na složitost zprávy z října 1997, nedostatku zjevného spojení mezi chybnými řádky a řádky obsahujícími záporné hodnoty a vzhledem k dvojznačnosti dotyčných hodnot měla žalobkyně, aniž by k tomu byla vyzvána, poslat Komisi spolu se zprávou vysvětlení nezbytná k jejímu pochopení. Zasláním zprávy z října 1997 bez jakéhokoli vysvětlení v tomto ohledu se žalobkyně dopustila nedbalosti, která, jak ukazuje dopis zaslaný Komisí dne 5. ledna 1998 (viz výše bod 11), úředníky Komise zmátla. Vyjasnění v tomto ohledu by jim umožnilo již na počátku pochopit důvod vložení záporných hodnot a zjistit, že údaje týkající se jednotlivých prodejů uskutečněných žalobkyní na trhu Společenství během sledovaného čtvrtletí společně potvrzují závěr uvedený v konečných údajích zprávy z října 1997, tj. že žalobkyně svůj závazek ve sledovaném období dodržela.
90 Nedostatek příslušných zkušeností žalobkyně ji nezprošťuje povinnosti automaticky připojit ke své zprávě z října 1997 vysvětlení potřebná ke správnému pochopení některých jejích položek.
91 Podle rozboru provedeného výše v bodech 73 až 90 je Soud toho názoru, že se žalobkyně i Komise obě dopustily pochybení během prověřování, zda žalobkyně dodržela svůj závazek ve třetím čtvrtletí roku 1997, na jehož konci Komise zjistila, že došlo ke zjevnému porušení závazku a je že je tudíž nutné přijmout prozatímní opatření proti dovozu výrobků žalobkyně v rámci nařízení č. 2529/97. Žalobkyně tím, že opomenula připojit ze svého vlastního podnětu ke své zprávě z října 1997 vysvětlení nezbytná ke správnému pochopení záporných hodnot v ní obsažených, projevila nedbalost, které by se nikdy nedopustil obchodník konající s obvyklou péčí a svědomitostí. I když se vezme v úvahu toto protiprávní jednání ze strany žalobkyně a zmatek, který mohlo toto jednání způsobit při čtení dotyčné zprávy, Soud konstatuje, že reakce Komise spočívající v jednostranné úpravě této zprávy, přestože ta naznačovala prima facie, že žalobkyně svůj závazek během sledovaného období dodržovala, byla nepřiměřená, a tedy protiprávní a nemůže být za žádných okolností omluvena.
92 Pokud se prokáže, byť jen částečně, údajná škoda způsobená žalobkyni a existence příčinné souvislosti mezi škodou a skutkovými okolnostmi, které vedly k uložení prozatímních opatření proti dovozu výrobků žalobkyně, což je nyní třeba přezkoumat, bude při stanovení povinnosti Komise k náhradě třeba přihlédnout k okolnosti, že každý účastník řízení nese polovinu odpovědnosti za tyto skutkové okolnosti.
K údajné škodě a příčinné souvislosti mezi ní a protiprávním jednáním Komise
93 Žalobkyně tvrdí, že uložením prozatímních opatření jí byla způsobena dvojí škoda spojená jednak s ušlým ziskem následujícím po vstupu uvedených opatření v platnost, jednak s výdaji, které musela vynaložit na obnovení svého postavení na trhu Společenství.
94 Pokud jde o první okolnost, žalobkyně tvrdí, že z důvodu uložení prozatímních opatření nemohla prodávat své výrobky do Společenství v období ode dne 18. prosince 1997, kdy vstoupilo v platnost nařízení č. 2529/97, do dne 25. března 1998, kdy její závazek znovu nabyl platnost nařízením č. 651/98. Na podporu tohoto tvrzení připojila v příloze 6 ke své žalobě osvědčení o nezávislém auditu společnosti. Dodává, že z hospodářských důvodů spojených zejména s objemem obchodu s chovnými atlantskými lososy, jakož i s nízkým ziskovým rozpětím a výší kapitálu pro ni bylo nemožné získat bankovní záruku nezbytnou k pokrytí prozatímního cla uloženého Komisí. Na základě údajů týkajících se jejího vývozu realizovaného během dvou předcházejících let v době odpovídající době platnosti nařízení č. 2529/97, jejího průměrného ziskového rozpětí v období těchto dvou let a průměrného ziskového rozpětí dosahovaného během období platnosti uvedeného nařízení norskými vývozci, jejichž závazky zůstávaly v platnosti, odhaduje žalobkyně svou ztrátu na výdělku na 1 115 000 NOK.
95 Pokud jde o druhou okolnost, žalobkyně tvrdí, že jí vznikly, a nadále vznikají, podstatné náklady na obnovení jejího postavení na trhu Společenství. Tuto škodu odhaduje na 1 000 000 NOK.
96 Ve své replice žalobkyně uvádí, že od Komise nikdy během doby účinnosti prozatímních cel neobdržela ujištění, že, vzhledem k tomu, že se jejich potvrzení neočekávalo, může bezpečně pokračovat ve vývozu svých výrobků do Společenství. Teprve po zveřejnění nařízení č. 651/98 dne 24. března 1998 si mohla být jista, že prozatímní opatření byla zrušena a že platnost jejího závazku byla obnovena.
97 Dále odmítá tvrzení Komise, podle kterého jedinými náklady, které by musela nést, kdyby pokračovala ve vývozu během doby účinnosti prozatímních cel, by byly náklady na opatření bankovní záruky. Tvrdí, že v době vstupu uvedených cel v platnost nemohla vědět, zda dotyčná cla budou následně zrušena a jediným řešením, které měla k dispozici pro úhradu dodatečných nákladů vyplývajících z uložení těchto cel, bylo zvýšení vývozních cen o částku odpovídající výši těchto cel, jinak jí hrozila ztráta, kterou by později již nemohla nahradit. V tomto ohledu poukazuje na to, že většinu svých prodejů do Společenství uskutečnila systémem „DDP“. Dodává, že tvrzení Komise, podle něhož mohla během doby účinnosti prozatímních cel pokračovat ve vývozech za nezměněné ceny, je v rozporu s politikou Komise v otázce ukládání antidumpingových cel, podle které tato cla mají vést ke zvýšení úrovně cen na trhu Společenství, pokud se tak nestane, může Komise zavést „antiabsorpční“ šetření podle čl. 12 odst. 1 nařízení č. 384/96, a v případě potřeby zvýšit sazby uložených cel.
98 Konečně, žalobkyně kritizuje metodu, kterou Komise použila k výpočtu jejího ušlého zisku, přičemž upozorňuje na to, že nebyly zohledněny sezónní výkyvy charakteristické pro trh s lososy.
99 Komise tvrdí, že žalobkyně neprokázala, že nemohla lososy prodávat ve Společenství z důvodu uložení prozatímních cel na dovoz jejích výrobků. Žalobkyně se nemůže vyhýbat tomuto důkaznímu břemenu tvrzením, že přijetí těchto opatření automaticky vylučuje jakoukoli možnost jejího vývozu do Společenství.
100 Komise tvrdí, že žalobkyně byla v každém případě povinna zmírnit škodu, kterou údajně utrpěla. S poukazem na tržby z prodeje žalobkyně od července 1997 do září 1998 tvrdí, že pokud by žalobkyně v době platnosti nařízení č. 2529/97 pokračovala v prodeji ve Společenství každý měsíc ve stejném objemu, a udržovala si tak stejný podíl na trhu jako během posledních měsíců před vstupem cel stanovených tímto nařízením v platnost, tato cla by představovala částku 296 110 ECU. Vzhledem k prozatímní povaze těchto cel by stačilo, aby žalobkyně poskytla záruku pro případ, že by se tato cla stala konečnými. Žalobkyně však neposkytla žádný důkaz o tom, že se o vydání takové záruky pokoušela, nebo že její získání nebylo možné z hospodářských důvodů. Komise prohlašuje, že nejrozumnějším řešením pro žalobkyni by bylo poskytnout dotyčnou záruku, při minimálních nákladech, a pokračovat ve vývozu do Společenství za nezměněné ceny. Tím spíše, že Komise dopisem ze dne 5. ledna 1998 poskytla žalobkyni ujištění, že platnost jejího závazku bude obnovena a že prozatímní cla nebudou vybrána, jestliže bude Komise schopna zjistit, že dotyčný závazek nebyl během třetího čtvrtletí roku 1997 porušen. Navíc žalobkyni dopisem ze dne 2. února 1998 potvrdila, že dospěla k závěru, že prozatímní cla se nestanou konečnými.
101 Dodává, že tímto řešením by se žalobkyně vyhnula nákladům spojeným s obnovením jejího postavení na trhu Společenství. V žádném případě však žalobkyně nepředložila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že vyvinula značné úsilí ke znovuzískání svého podílu na trhu.
102 Ve své duplice Komise úvodem tvrdí, že žalobkyně si v té době měla uvědomit, že pokud jsou její vysvětlení týkající se zprávy z října 1997 správná, žádné clo nebude vybráno. Komise připomíná, že to byla právě Komise, která přijetím nařízení č. 2529/97 a nařízení č. 651/98 zavedla opatření vůči dovozu výrobků žalobkyně, a následně obnovila její pozici. Zdůrazňuje, že v projednávaném případě Rada neměla právní oprávnění rozhodnout o vybrání prozatímního cla, pokud nebyla tomuto průmyslovému odvětví Společenství způsobena škoda. Kromě toho v minulosti nikdy nebyla prozatímní cla vybrána za takových okolností, jaké jsou v projednávaném případě, kde po prozatímním opatření nenásledovalo uložení konečného cla.
103 Komise dále tvrdí, že pokud by se žalobkyně během doby účinnosti prozatímních cel rozhodla vyvážet do Společenství za cenu zvýšenou o částku cel, dosáhla by významného zisku, protože dotyčná cla nebyla konečně vybrána. Z téhož důvodu, i kdyby se žalobkyně ze zřejmých obchodních důvodů rozhodla pokračovat po tuto dobu ve vývozu do Společenství za nezměněné ceny, neutrpěla by podle názoru Komise žádnou škodu, kromě výdajů na bankovní záruku. Komise odmítá tvrzení žalobkyně, založené na čl. 12 odst. 1 nařízení č. 384/96, podle kterého by pokračování jejích vývozů při nezměněných cenách po vstupu nařízení č. 2529/97 v platnost bylo v rozporu s politikou Komise.
104 Závěrem Komise odmítá stížnosti žalobkyně ohledně metody výpočtu jejího ušlého zisku v době účinnosti prozatímních cel. Zdůrazňuje navíc, že je chybná metodika uplatněná žalobkyní, když vychází z obratu ve dvou předchozích letech během doby odpovídající době účinnosti prozatímních cel, kdy nebyla v platnosti žádná antidumpingová opatření proti dovozům norských lososů.
105 Především je třeba posoudit, zda žalobkyně prokázala, že utrpěla skutečnou obchodní ztrátu či škodu, jak tvrdí.
106 Nejprve, pokud jde o ušlý zisk během doby od 18. prosince 1997 do 25. března 1998, je třeba upozornit, že Komisí poskytnuté číselné údaje o vývozu atlantských chovných lososů žalobkyně do Společenství v době od července 1997 do září 1998 ukazují úplné zastavení jejího vývozu po dobu přibližně od poloviny prosince 1997 do konce března 1998. Toto přerušení obchodních činností žalobkyně na trhu Společenství je potvrzeno osvědčením auditorské firmy, připojeným v příloze 6 žaloby, které uvádí toto:
„[P]otvrzujeme, že podle účtů [žalobkyně] nebyly během doby od 18. prosince 1997 do 25. března 1998 uskutečněny žádné prodeje atlantských lososů do Společenství.“
107 Nic ze spisu nenasvědčuje tomu, že během této doby žalobkyně byla s to kompenzovat, byť jen částečně, nulový vývoz na trh Společenství odpovídajícím zvýšením svého prodeje na jiných světových trzích. Komise to navíc nikdy netvrdila ani ve svých písemných návrzích, ani během ústní části řízení.
108 Ze zprávy napsané Komisí po šetření provedeném v sídle žalobkyně ve dnech 26. a 27. ledna 1998 (viz výše bod 18) naopak vyplývá, že po uložení prozatímních cel byla obchodní činnost žalobkyně krajně oslabena a její vedení prohlásilo, že pokud budou cla potvrzena, bude pravděpodobně muset svou činnost ukončit. Zpráva pokračuje tvrzením, že žalobkyně po vstupu prozatímních opatření v platnost vyvážela v podstatě jen do Japonska. Tuto posledně uvedenou informaci ve spojení s předchozími konstatováními je však nutno chápat tak, že žalobkyně sledovala využití japonského trhu jako nového odbytiště, a nikoli tak, že zaměřila své obchodní aktivity na tento trh za účelem nahrazení nulového obchodu na trhu Společenství.
109 Za těchto okolností je třeba posoudit výši ušlého zisku žalobkyně jako výsledek zastavení jejího vývozu do Společenství po dobu od 18. prosince 1997 do 25. března 1998. Tento ušlý zisk musí být chápán jako odpovídající zisku, kterého by dosáhla, kdyby po tuto dobu pokračovala ve svém vývozu do Společenství.
110 K tomu je třeba nejprve určit míru poklesu vývozu žalobkyně do Společenství po 1. červenci 1997, kdy vstoupil v platnost její závazek, který by v každém případě zůstal v platnosti, kdyby v posuzované době pokračovala ve vývozu do Společenství. Ke spolehlivému výpočtu této míry je nutno prozkoumat vývoj prodeje žalobkyně do Společenství v letech 1996 a 1997 za období od 1. července do 17. prosince.
111 V tomto ohledu z číselných údajů zaslaných žalobkyní Soudu dne 14. dubna 2000 v odpovědi na jeho písemnou otázku vyplývá, že v době od 1. července do 17. prosince vyvezla do Společenství 1 271 304 kg atlantských chovných lososů v roce 1997 namísto 2 030 883 kg v roce 1996, což představuje snížení o 759 579 kg, tj. snížení objemu jejího prodeje na trhu Společenství o 37 %.
112 Na základě těchto údajů lze mít za to, že pokud by žalobkyně pokračovala ve vývozu do Společenství v rámci svého závazku mezi 18. prosincem 1997 a 25. březnem 1998, její tržby z prodeje atlantských chovných lososů by dosáhly 63 % (100 % - 37 %) tržeb dosažených na trhu Společenství v odpovídající době předchozího roku. Z číselných údajů uvedených ve výše zmíněné odpovědi žalobkyně vyplývá, že od 18. prosince 1996 do 31. ledna 1997 vyvezla do Společenství přibližně 450 000 kg atlantských chovných lososů, v únoru 1997 to bylo 210 000 kg a od 1. do 25. března 1997 230 000 kg .
113 Lze tedy mít za to, že objem prodeje atlantských chovných lososů žalobkyně na trhu Společenství mohl dosáhnout v době od 18. prosince 1997 do 31. ledna 1998 přibližně 284 000 kg (63 % ze 450 000 kg), 132 000 kg v únoru 1998 (63 % z 210 000 kg) a 145 000 kg v době od 1. do 25. března 1998 (63 % z 230 000 kg).
114 Z údajů poskytnutých žalobkyní ve výše uvedené odpovědi vyplývá, že v době od 1. července do 17. prosince 1997, kdy vyvážela své výrobky do Společenství v rámci svého závazku, žalobkyně dosáhla průměrného zisku 1 307 539 NOK/1 271 304 kg, tj. 1 028 NOK/kg. Lze tedy mít za to, že jestliže by nadále vyvážela na základě dotyčného závazku mezi 18. prosincem 1997 a 25. březnem 1998, dosáhla by zisku rovnajícího se 292 000 NOK (284 000 kg x 1 028 NOK/kg), 135 000 NOK (132 000 kg x 1028 NOK/kg) a 150 000 NOK (145 000 kg x 1 028 NOK/kg) v době mezi 18. prosincem 1997 a 31. lednem 1998, v únoru 1998, resp. v době mezi 1. a 25. březnem 1998.
115 Ušlý zisk žalobkyně je tedy nutno stanovit za dobu od 18. prosince 1997 do 31. ledna 1998 ve výši 292 000 NOK, za měsíc únor 1998 ve výši 135 000 NOK a za dobu od 1.do 25. března 1998 ve výši 150 000 NOK.
116 Zadruhé, pokud jde o výdaje spojené s obnovením postavení žalobkyně na trhu Společenství, je třeba konstatovat, jak to zdůraznila Komise, že žalobkyně v rozporu s požadavkem judikatury (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 2000, Dorsch Consult v. Rada, věc C-237/98 P, Recueil 2000, s. I-4549, bod 23, a citovanou judikaturu) nepředložila žádný důkaz prokazující, že takové výdaje skutečně měla a bude mít. Kromě toho je třeba zdůraznit, že podle číselných údajů poskytnutých Komisí v příloze 5 žalobní odpovědi, které nebyly žalobkyní v její replice zpochybněny, od června 1998 žalobkyně svůj podíl na trhu Společenství do velké míry získala zpět. Její vývoz atlantských chovných lososů do Společenství během uvedeného měsíce v poměru k celkovému vývozu lososů pocházejících z Norska na trh Společenství totiž představoval podíl na tomto trhu ve výši 1,60 %, zatímco podle týchž údajů Komise během pěti měsíců předcházejících vstupu nařízení č. 2529/97 v platnost činil průměrný podíl žalobkyně na tomto trhu 1,38 %. V důsledku toho dospěl Soud k závěru, že tato část údajné škody žalobkyně nebyla prokázána.
117 Nyní je třeba určit, zda existuje příčinná souvislost mezi obchodní škodou žalobkyně, jak ji prokázal rozbor provedený výše v bodech 105 až 116, a protiprávním jednáním Komise potvrzeným nařízením č. 2529/97, které je zřejmé z přezkumu provedeného výše v bodech 73 až 82 a 91.
118 Pro účely čl. 215 druhého pododstavce Smlouvy je příčinná souvislost dána tehdy, když existuje přímá příčinná souvislost mezi pochybením dotyčného orgánu a uplatňovanou škodou, přičemž důkazní břemeno nese žalobce (rozsudek Soudu ze dne 30. září 1998 Coldiretti a další v. Rada a Komise, věc T-149/96, Recueil 1998, s. II-3841, bod 101, a uvedená judikatura). Společenství může být shledáno odpovědným pouze za škodu, která je dostatečně přímým důsledkem protiprávního jednání dotyčného orgánu (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze 4. října 1979, Dumortier Frères a další v. Rada, spojené věci 64/76 a 113/76, 167/78 a 239/78, 27/79, 28/79 a 45/79, Recueil 1979, s. 3091, bod 21; dále rozsudky Soudu ze dne 18. září 1995, Blackspur a další v. Rada a Komise, věc T-168/94, Recueil 1995, s. II-2627, bod 52, a výše v bodu 30 uvedený rozsudek TEAM v. Komise, bod 68).
119 V projednávaném případě vyplývá z osvědčení auditorské firmy analyzovaného výše v bodu 106, že doba, po kterou žalobkyně zastavila svůj vývoz do Společenství, se kryje s dobou, během které se na dovoz jejích výrobků uplatňovala prozatímní opatření zavedená nařízením č. 2529/97. To je třeba vyložit jako důkaz existence příčinné souvislosti mezi protiprávnostmi, zejména těmi, jichž se dopustila Komise, když zavedla prozatímní opatření na jedné straně, a ušlým ziskem na straně druhé.
120 Je však nepopiratelné, že kdyby nedošlo k uvedeným protiprávnostem a následným prozatímním opatřením, žalobkyně by pokračovala ve vývozu do Společenství v souladu se svým závazkem. Nedošlo by tudíž na trhu Společenství k jejímu ušlému zisku. Protiprávní jednání Komise při analýze zprávy z října 1997, které bylo potvrzeno nařízením č. 2529/97, je tedy v příčinné souvislosti s obchodní ztrátou či škodou žalobkyně ve smyslu judikatury uvedené výše v bodě 118..
121 Důkaz uvedený výše v bodu 119 však nelze chápat tak, že sám o sobě prokazuje, že celý ušlý zisk žalobkyně stanovený výše v bodu 115 byl způsoben výlučně protiprávnostmi, zejména těmi, jichž se dopustila Komise, které vedly k přijetí prozatímních opatření. V tomto ohledu je třeba ověřit, jak to vyžaduje judikatura, zda žalobkyně prokázala řádnou péči k omezení rozsahu tvrzené škody, což Komise zpochybňuje (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. května 1992, Mulder a další v. Rada a Komise, spojené věci C-104/89 a C-37/90, Recueil 1992, s. I-3061, bod 33; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur a Factortame, spojené věci C-46/93 a C-48/93, Recueil 1996, s. I-1029, bod 85, a rozsudek Soudního dvora ze dne 16. března 2000, Parliament v. Bieber, věc C-284/98 P, Recueil 2000, s. I-1527, bod 57).
122 Komise argumentuje tím, že vzhledem k tomu, že cla uložená nařízením č. 2529/97 byla prozatímní, žalobkyně mohla při vydání malé částky na zřízení bankovní záruky pokračovat ve svém vývozu do Společenství za nezměněné ceny.
123 V tomto ohledu nejsou účastníci ve sporu o tom, že v dané době žalobkyně vyvážela své výrobky do Společenství hlavně systémem DDP. V tomto systému by byla povinna zaplatit příslušným celním orgánům prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla stanovená nařízením č. 2529/97, pokud vyvážela na trh Společenství v době platnosti prozatímních opatření. Z tohoto důvodu by to byla ona, a nikoli její odběratelé ve Společenství, kdo by měl poskytnout na prodej tohoto druhu bankovní záruku na pokrytí prozatímních cel, a na které čl. 7 odst. 3 nařízení č. 384/96 a čl. 12 odst. 2 nařízení č. 2026/97 zakládají volný oběh dotyčných výrobků ve Společenství.
124 Avšak i za předpokladu, že by žalobkyně, která nezpochybnila vyjádření Komise ohledně ceny takové bankovní záruky, tuto záruku poskytla, je Soud toho názoru, že by se vystavila neobvyklému obchodnímu riziku překračujícímu úroveň rizika spojeného s jakoukoli obchodní činností, kdyby vyvážela do Společenství v době, během které se na dovoz jejích výrobků uplatňovalo nařízení č. 2529/97. Jakmile by se totiž po vydání této bankovní záruky, jak doporučuje Komise, rozhodla vyvážet do Společenství za nezměněné ceny, aniž by přenášela výši prozatímních cel prostřednictvím účtovaných cen na své odběratele ve Společenství, vystavila by se riziku, že by v případě konečného rozhodnutí o vybírání těchto cel musela nést jejich břemeno sama. Vzhledem k tomu, že v té době nemohla vědět, zda k tomu nakonec dojde, neměla jiné řešení než zvýšit své vývozní ceny o hodnotu prozatímních cel. Zejména vzhledem ke konkurenci ze strany podniků Společenství prodávajících lososy, jakož i ze strany četných norských vývozců, kteří pokračovali v prodeji na trhu Společenství v rámci svých závazků během sledované doby, se žalobkyně mohla důvodně domnívat, že v dotyčné době neměla možnost najít odbyt pro své výrobky na tomto trhu.
125 Za těchto okolností nelze považovat to, že se žalobkyně nepokoušela vyvážet své výrobky do Společenství během sledované doby, za porušení povinnosti, stanovené judikaturou zmíněnou výše v bodu 121, prokázat dostatečnou péči o zmírnění tvrzené škody.
126 Komise tvrdí, že žalobkyni včas ujistila o tom, že platnost jejího závazku bude obnovena a že prozatímní cla stanovená nařízením č. 2529/97 na dovoz jejích výrobků nebudou potvrzena.
127 Přesto Soud poznamenává, že Komise ve svém dopise ze dne 5. ledna 1998 (viz výše bod 11) prohlásila, že je ochotna přehodnotit své stanovisko vůči žalobkyni na základě nových údajů, které jí žalobkyně včas zašle. Neposkytla jí však žádné ujištění, že platnost jejího závazku bude obnovena a prozatímní cla stanovená nařízením č. 2529/97 nebudou potvrzena.
128 Je pravda, že Komise ve svém dopise ze dne 30. ledna 1998 uvedeném výše v bodu 19 informovala žalobkyni, že již nemá žádný důvod domnívat se, že žalobkyně porušila svůj závazek, že se počítá se zrušením prozatímních cel uložených na dovoz jejich výrobků a že platnost uvedeného závazku bude obnovena, jakmile uvedené zrušení vstoupí v platnost, nebo nejpozději dne 19. dubna 1998. Nicméně, ve svém dopise ze dne 2. února 1998 Komise – která během jednání nezpochybnila, že tento dopis byl odpovědí na žádost žalobkyně ohledně podmínek, za nichž může obnovit svůj vývoz do Společenství v očekávání obnovení platnosti jejího závazku – poté, co připomněla obsah čl. 7 odst. 3 nařízení č. 384/96 (viz výše bod 123), uvedla:
„Vzhledem k tomu, že je zamýšleno navrhnout Radě záporné rozhodnutí, tj. neuložit konečná cla, očekává se, že prozatímní cla uložená nařízením č. 2529/97 nebudou podle čl. 10 odst. 3 nařízení č. 384/96 potvrzena. Čl.10 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96 stanoví, že částky složené na prozatímní cla budou uvolněny, pokud Rada nerozhodne, že cla budou konečně vybrána, ať úplně nebo částečně.“
129 Ať je důvod posledně uvedených informací jakýkoli, vyplývá z nich, že záměr Komise nenavrhnout uložení konečných cel na dovoz výrobků žalobkyně nevylučuje, že Rada se rozhodne pro konečné, úplné nebo částečné, vybrání částky složené na základě prozatímních cel, a tak tyto informace neodstranily podle vedoucích pracovníků žalobkyně neobvyklé obchodní riziko, které je popsáno výše v bodu 124, pokud by obnovila vývoz do Společenství v době, kdy prozatímní opatření uložená nařízením č. 2529/97 byla nadále platná.
130 Ačkoli nebylo možné v dotyčné době najít skutečné případy, kdy došlo ke konečnému vybrání prozatímních cel, aniž by byly nahrazeny konečnými cly, nemůže být žalobkyni vytýkáno, že se po přečtení takového oznámení nadále zdržovala vývozu do Společenství až do 25. března 1998, kdy se s jistotou dozvěděla vstupem nařízení č. 651/98 v platnost, že byla obnovena platnost jejího závazku a prozatímní cla uložená nařízením č. 2529/97 na dovoz jejích výrobků byla odvolána.
131 Na druhou stranu je Soud toho názoru, po přečtení dopisů Komise ze dne 30. ledna a ze dne 2. února 1998, analyzovaných výše v bodu 128, že Komise nepřijala nezbytná a odpovídající opatření, jež strana působící škodu, která, jako je tomu v tomto případě, dále narůstá, je povinna přijmout (viz v tomto smyslu výše v bodu 121 uvedený rozsudek Parliament v. Bieber, bod 57) za účelem omezení rozsahu škody, k jejímuž vzniku přispělo její protiprávní jednání při ověřování, zda žalobkyně dodržuje svůj závazek.
132 Ze spisu vyplývá, že po vysvětlení, které žalobkyně poskytla začátkem ledna 1998 (viz výše body 12 a 13) a z šetření provedeného v jejím sídle koncem téhož měsíce (viz výše bod 18), Komise nabyla přesvědčení, a to alespoň od 30. ledna 1998, jak svědčí její dopis téhož data, že žalobkyně ve třetím čtvrtletí roku 1997 svůj závazek dodržovala. Nicméně, Komise podle svých vlastních slov (viz výše bod 102), a jak to potvrzuje ostatně skutečnost, že přijala nařízení č. 651/98, která byla jako jediná v projednávaném případě oprávněna zrušit prozatímní opatření proti dovozu výrobků žalobkyně zavedené nařízením č. 2529/97, bez zjevného důvodu odložila do 25. března 1998 poskytnutí, prostřednictvím nařízení č. 651/98, formálně právního ujištění žalobkyni, které jí mohla poskytnout již koncem ledna 1998. Přestože Komise během výše uvedeného šetření v sídle žalobkyně mohla zjistit, že žalobkyni vzniká značná obchodní škoda v důsledku provádění prozatímních opatření (viz výše bod 108), svým dopisem ze dne 2. února 1998 ji neospravedlnitelně udržovala v nejistotě ohledně konečného řešení otázky prozatímních cel stanovených nařízením č. 2529/97. Tím odrazovala žalobkyni od obnovení její obchodní činnosti na trhu Společenství.
133 Skutečnost, že Komise se v téže době zabývala několika podobnými případy, které ji vedly k ověřování informací nezbytných pro konečné rozhodnutí, zda došlo k porušení závazků, a skutečnost, že doba platnosti nařízení č. 2529/97 byla stanovena v rozsahu čtyř měsíců, ji nezbavila povinnosti upravit individuální situaci žalobkyně, jakmile dospěla definitivně k přesvědčení, že žalobkyně svůj závazek během dotyčné doby dodržela.
134 Protože tak Komise nepřijala potřebná opatření, jakmile byly konečně napraveny protiprávnosti, které vedly k uložení prozatímních opatření proti dovozu výrobků žalobkyně, musí být shledána výlučně odpovědnou za ušlý zisk žalobkyně, a to nejméně od konce ledna 1998.
135 Je tedy namístě učinit závěr, jak to vyplývá i z odůvodnění uvedených výše v bodech 73 až 92, že ačkoli žalobkyně přispěla ke vzniku své obchodní ztráty či škody stejným dílem jako Komise, pokračování této škody od konce měsíce ledna 1998 je, na druhou stranu, výlučně způsobeno porušením povinnosti Komise vykonávat řádnou péči, i když vysvětlení poskytnuté žalobkyní jí konečně umožnilo napravit svá dřívější pochybení a odstranilo všechny důvody k domnění, že závazek žalobkyně byl porušen, Komise se bez zjevného důvodu zpozdila s úpravou situace žalobkyně zrušením prozatímních opatření původně zavedených proti ní.
136 Z toho vyplývá, že Komise musí být shledána odpovědnou za jednu polovinu ušlého zisku žalobkyně za dobu od 18. prosince 1997 do 31. ledna 1998 a za celou škodu způsobenou žalobkyni v době od 1. února do 25. března 1998 (viz výše bod 115).
137 Závěrem, Komisi bude uloženo zaplatit žalobkyni zaprvé polovinu částky 292 000 NOK, která představuje její ušlý zisk za dobu od 18. prosince 1997 do 31. ledna 1998, a zadruhé částku 285 000 NOK (135 000 NOK + 150 000 NOK) jako náhradu škody způsobené žalobkyni v době od 1. února do 25. března 1998, tj. celkovou náhradu škody ve výši 431 000 NOK. Ve zbývající části bude žaloba zamítnuta.
Náklady řízení
138 Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu Soud může náklady řízení rozdělit, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. Vzhledem k tomu, že Komise byla z podstatně větší části ve věci neúspěšná, je namístě uložit jí kromě vlastních nákladů tři čtvrtiny nákladů vynaložených žalobkyní. Žalobkyně tak ponese čtvrtinu vlastních nákladů.
Z těchto důvodů
rozhodl takto:
1) Komisi se ukládá zaplatit žalobkyni částku 431 000 NOK.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i tři čtvrtiny nákladů řízení vynaložených žalobkyní.
4) Žalobkyně ponese čtvrtinu vlastních nákladů.
_____________________________________________________________________________ Klíčová slova : Prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla – atlantští chovní lososi – mimosmluvní odpovědnost Společenství Předmět : Žaloba na náhradu škody, o níž je tvrzeno, že byla utrpěna v důsledku přijetí nařízení Komise (ES) č. 2529/97 ze dne 16. prosince 1997, kterým se ukládají prozatímní antidumpingová a vyrovnávací cla na některé dovozy atlantských chovných lososů pocházejících z Norska (Úř. věst. 1997 č. L 346, s. 63) Skutkové okolnosti :
_____________________________________________________________________________