Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61991J0267
Název:
Title:
Rozhodnutí ESD ze dne 24. listopadu 1993
Spojené věci C-267/91 a C-268/91
Trestní řízení proti Bernhardu Keckovi a Danielu Mithouardovi
[1993] ECR I-6097
“Keck”
JUDGMENT OF THE COURT OF 24 NOVEMBER 1993. CRIMINAL PROCEEDINGS AGAINST BERNARD KECK AND DANIEL MITHOUARD. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: TRIBUNAL DE GRANDE INSTANCE DE STRASBOURG - FRANCE. FREE MOVEMENT OF GOODS - PROHIBITION OF RESALE AT A LOSS. JOINED CASES C-267/91 AND C-268/91.
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1993 PAGES I-6097
Předmět (klíčová slova):
Keywords
FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;
Související předpisy:
Corresponding acts:
157E030
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Dassonville (č. 85)
    · Hunermund (č. 629)
    · Verband Sozialer Wettbewerb (č. 633)
    · Leclerc-Siplec (č. 679)
    · Commission/Germany (č. 704)
    · Familiapress (věc C-368/95, [1997] ECR I-3698, Vereinigte Familiapress Zeitungsverlags- und vetriebs GmbH v. Heinrich Bauer Verlag)
    · De Agostini (Spojené věci 34 až 36/95, [1997] ECR I-3843, Komsumentenombudsmannen v. Agostini [Svenska] Főrlag AB and TV-Shop i Sverige AB)
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Berhnhard Keck a Daniel Mithouard byli ředitelé francouzského supermarketu, ve kterém byli prodávány některé výrobky se ztrátou. Toto bylo v rozporu s francouzským právem, které maloobchodníkům zakazovalo prodávat výrobky v nezměněném stavu za cenu nižší než současnou kupní cenu.
1
1
Článek 1 francouzského zákona č. 63 – 628 z 2. července 1963 doplněný článkem 32 nařízení č. 86 – 1243 z 1. prosince 1986 stanoví: Každému obchodníku, který dále prodává výrobek v nezměněné podobě za cenu nižší než je současná kupní cena tohoto výrobku, bude uložena pokuta o
d
5000 do 10000 franků. Za současnou kupní cenu se považuje cena uvedená na faktuře, plus daň z obratu, zvláštní poplatky vztahující se k dalšímu prodeji, a pokud je to vhodné, i náklady na dopravu.
Obžalovaní tvrdili, že zákaz prodeje se ztrátou, odporuje článku 30 Smlouvy EHS, je předmětem zvláštních podmínek uvedených v článku 85 Smlouvy a je neslučitelný ze základními zásadami volného pohybu osob, služeb a kapitálu, zásadou volné soutěže a zákazu diskriminace, zejména s články 3 a 6 Smlouvy EHS. Tribunál
v
yšší instance ve Štrasburku přerušil řízení a na základě ustanovení článku 177 Smlouvy EHS požádal Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce, zda je zákaz, o který v dané věci šlo, slučitelný se základními zásadami volného pohybu osob, služeb a kapitálu
,
svobodné soutěže uvnitř společného trhu a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, a to i přes to, že francouzská právní úprava může narušovat soutěž. Národní francouzský soud měl za to, že uvedený zákon může narušit soutěž, neboť prohlašoval
p
rodej se ztrátou za přestupek a přiznával výjimku výrobcům. Navíc narušoval soutěž v hraničních oblastech mezi různými výrobci v závislosti na jejich státní příslušnosti a sídle


Názor soudu a komentář:
Soud poznamenal, že ustanovení upravující pohyb osob, služeb a kapitálu nejsou dotčena zákazem dalšího prodeje se ztrátou, protože tento zákaz se týká pouze marketingu výrobků. Ještě méně může uvedený zákaz porušovat obecný zákaz diskriminace upravený v článku 6 Smlouvy EHS, neboť obecný zákaz dalšíh
o
prodeje se ztrátou nemá ani přímo ani nepřímo diskriminační účinky. Sama skutečnost, že společnost, na kterou se vztahují právní úpravy různých členských států, neboť vykonává své aktivity na několika různých územích, není dostatečným podkladem pro prohl
á
šení, že dochází k diskriminaci. To však platí za předpokladu, že se uvedená právní úprava vztahuje na všechny prodejní operace na daném národním území bez ohledu na státní příslušnost podnikatele. Konečně předpoklad francouzského soudu, že dochází k naru
š
ování soutěže, není dostatečným důvodem pro tvrzení, že byl porušen článek 3 Smlouvy EHS. Musí totiž dojít k porušení konkrétního ustanovení Smlouvy, které v oblasti hospodářské soutěže implementuje obecné pravidlo obsažené v článku 3. Článek 30 Smlouvy j
e
takovým implementačním ustanovením.
Článek 30 zakazuje v obchodních vztazích mezi členskými státy kvantitativní omezení, jakož i veškerá opatření, která mají rovnocenné účinky kvantitativním omezení. Od svého rozhodnutí ve věci
Dassonville
Soudní dvůr opakovaně prohlašoval, že opatření s rovnocennými účinky kvantitativním omezením zahrnují veškerá omezení “způsobilá narušit přímo nebo nepřímo, v současnosti nebo potencionálně, obchod uvnitř Společenství”. Tato velmi široká definice opatření s rovnocenným

účinkem kvantitativním omezením obchodu vedla ke značnému napětí, protože potencionální vlivy omezující obchod mohou vyloučit každou národní normu, která má i sebemenší takový účinek. V důsledku toho se národní zákonodárci cítili povinni podrobit co nejví
c
e národních norem testu odůvodněnosti. To bylo dále podpořeno vzrůstající tendencí podnikatelů použít článek 30 Smlouvy jak prostředek k napadení každé normy, která má vliv na jejich obchodní svobodu, a to i přes to, že se předmětný zákon nevztahoval na v
ý
robky z ostatních členských států (tj. pravidla upravující otevírací dobu, obsah pšeničné mouky, prodeje likérů na veřejných prostranstvích, apod.). Soud si toto nebezpečí uvědomil s dostatečným předstihem, avšak jeho snahy omezit široké
Dassonvillské
prav
idlo nebyly konzistentní ani jasné. V této věci se opět pokouší uvedené pravidlo objasnit.
Soud došel k závěru, že cílem francouzského ustanovení není regulace obchodu se zbožím mezi členskými státy, avšak je třeba připustit, že je ve smyslu
Dassonvillského
pravidla způsobilé omezit marketing, množství prodejů a tedy i množství prodejů zboží z jiných členských států, neboť podnikatelům brání v určité formě prodejní metody. Avšak podle názoru Soudního dvora toto k předpokladu, že určité opatření je opatřením s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením, nestačí. Soud dosah
Dassonvillského
pravidla omezil svým prohlášením, že “uplatňování národních ustanovení omezujících nebo zakazujících určité prodejní metody na výrobky z jiných členských států, nemá účinek přímého nebo nepřímého, současného nebo potencionálního omezení obchodu mezi členskými státy ve smyslu rozhodnutí ve věci
Dassonville
, za předpokladu, že se tato ustanovení vztahují na všechny dotčené obchodníky působící na daném národním území a ovlivňují stejným způsobem, ve smyslu práva nebo fakticky, marketing domácích výrobků, jakož i výrobků z ostatních členských států”. Taková ustanovení mají v očích Soudního dvora charakter zabraňující výrobkům z jiných členských států v porovnání s domácími vsto
u
pit na trh nebo tento přístup alespoň ztěžují.
Soud porovnával zákony upravující “určité prodejní metody” s normami upravujícími zboží. Pravidla stanovící požadavky, kterým výrobky musí vyhovět, tj. určení, forma, velikost, váha, složení, prezentace, obal nebo balení, jsou, pokud nejsou odůvodněny, opatřeními s účinky rovnocennými kvantitativním omezením obchodu ve smyslu článku 30 Smlouvy EHS. A to tím spíš, pokud se tato pravidla uplatňují bez rozdílu na domácí a dovážené výrobky (viz
Verband Sozialer Wettbewerb, Mars, Commission/Germany, Familiapress
).
Soudní dvůr měl mnohokrát příležitost potvrdit své rozhodnutí ve věci
Keck
(
Verband Sozialer Wettbewerb, Mars, Leclerc-Siplec, Commission/Greece, de Agostini, apod.
). Stále však rozsah uvedeného rozhodnutí

není zcela jasný, zejména co se týče otázky, která předchozí rozhodnutí, zejména týkající se metod prodeje, byla rozhodnutím ve věci
Keck
překonána. Ze skutečnosti, že Soud přiznal “určitým metodám prodeje” výjimku z rozhodnutí ve věci
Dassonville,
lze
dovodit, že existují “zvláštní metody prodeje”, které zůstávají rozhodnutím nedotčeny (jako před Keckovské metody). Všechny členské státy Společenství mají právní úpravu, která se aplikuje bez rozdílu na domácí a dovážené výrobky a která se netýká pouze v
ý
robku, ale spíše typů obratů z prodeje, tj. upravují prodejní metody, jež mohou zásadně narušit marketing uvnitř Společenství. Klasifikace těchto norem na základě rozlišování mezi právní úpravou prodeje a právní úpravou výrobků bez ohledu na jejich dopad
n
a marketing ve Společenství, by omezila rozsah základních svobod. Tento fakt je velmi dobře ilustrován příkladem tzv. Euromarketingu. Je-li kterákoliv společnost povinna – v důsledku různé právní úpravy jednotlivých členských států – změnit své prodejní m
e
tody určené pro několik zemí nebo celý trh Společenství, bude se jistě s ohledem na nutné náklady dvakrát rozmýšlet, zda vstoupí na zahraniční trh. O tom však komunitární trh není. Cílem článku 30 Smlouvy je zamezit všemu, co brání přístupu na trh. Není
d
ůležité, o jaký druh zákona se jedná (zákon upravující prodejní metody nebo týkající se zboží). Mohou zabránit přístupu na trh nebo jej omezit bez ohledu na svůj druh. Výrobek, reklama a marketingové metody jsou v zásadě všechny součástí jednotného soubor
u
podnikatelského snažení – tj. jednoty výrobku. Proto by se článek 30 měl v budoucnosti vztahovat na všechny nediskriminační reklamy a marketingová pravidla, pokud mají stejné účinky jako pravidla upravující výrobky, které je třeba odstranit, neboť zabraň
u
jí přístupu na trh. Typologie zákona, který podporuje narušení (mající vliv na prodej nebo výrobek samotný), by neměla rozhodovat. Zboží, reklama a metody prodeje jsou obvykle všechny součástí komplexu podnikatelských aktivit, včetně všech podmínek, které

se výrobku týkají. Z tohoto důvodu by se tedy článek 30 měl v budoucnosti vztahovat na všechny nediskriminační opatření státu upravujících reklamu a marketing, pokud mají účinky srovnatelné s nařízeními upravujícími výrobky, neboť tato opatření se dotýka
jí samotné podstaty marketingových metod prodávajícího.


Shrnutí (Summary of the Judgment):
ANY MEASURE WHICH IS CAPABLE OF DIRECTLY OR INDIRECTLY, ACTUALLY OR POTENTIALLY, HINDERING INTRA-COMMUNITY TRADE CONSTITUTES A MEASURE HAVING EQUIVALENT EFFECT TO A QUANTITATIVE RESTRICTION, PROHIBITED BETWEEN MEMBER STATES BY ARTICLE 30 OF THE TREATY. THAT DEFINITION COVERS OBSTACLES TO THE FREE MOVEMENT OF GOODS WHICH, IN THE ABSENCE OF HARMONIZATION OF LEGISLATION, ARE THE CONSEQUENCE OF APPLYING TO GOODS COMING FROM OTHER MEMBER STATES WHERE THEY ARE LAWFULLY MANUFACTURED AND MARKETED, RULES THAT LAY DOWN REQUIREMENTS TO BE MET BY SUCH GOODS (SUCH AS THOSE RELATING TO DESIGNATION, FORM, SIZE, WEIGHT, COMPOSITION, PRESENTATION, LABELLING, PACKAGING). THIS IS SO EVEN IF THOSE RULES APPLY WITHOUT DISTINCTION TO ALL PRODUCTS UNLESS THEIR APPLICATION CAN BE JUSTIFIED BY A PUBLIC-INTEREST OBJECTIVE TAKING PRECEDENCE OVER THE FREE MOVEMENT OF GOODS. BY CONTRAST, THE APPLICATION TO PRODUCTS FROM OTHER MEMBER STATES OF NATIONAL PROVISIONS RESTRICTING OR PROHIBITING CERTAIN SELLING ARRANGEMENTS IS NOT SUCH AS TO HI
NDER TRADE BETWEEN MEMBER STATES, WITHIN THE MEANING OF THAT DEFINITION, SO LONG AS THOSE PROVISIONS APPLY TO ALL RELEVANT TRADERS OPERATING WITHIN THE NATIONAL TERRITORY AND SO LONG AS THEY AFFECT IN THE SAME MANNER, IN LAW AND IN FACT, THE MARKETING OF DOMESTIC PRODUCTS AND OF THOSE FROM OTHER MEMBER STATES. PROVIDED THAT THOSE CONDITIONS ARE FULFILLED, THE APPLICATION OF SUCH RULES TO THE SALE OF PRODUCTS FROM ANOTHER MEMBER STATE MEETING THE REQUIREMENTS LAID DOWN BY THAT STATE IS NOT BY NATURE SUCH AS TO PREVENT THEIR ACCESS TO THE MARKET OR TO IMPEDE ACCESS ANY MORE THAN IT IMPEDES THE ACCESS OF DOMESTIC PRODUCTS. SUCH RULES THEREFORE FALL OUTSIDE OF ARTICLE 30 OF THE TREATY. IT FOLLOWS THAT ARTICLE 30 OF THE TREATY IS TO BE INTERPRETED AS NOT APPLYING TO LEGISLATION OF A MEMBER STATE IMPOSING A GENERAL PROHIBITION ON RESALE AT A LOSS.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):