Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61993J0013

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 3. února 1994 věc C-13/93 Office National de l´Emploi versus Madeleine Minne Rozhodnutí o předběžné otázce /1994/ ECR I-371 “Minne”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1994 page I-0371

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		· Stoeckel Case C-345/89 Stoeckel (1991) ECR I-4047 · Johnston Case 222/84 Johnston versus Chief Constable of the Royal Ulster Constabulary (1986) ECR 1651 · Levy Case C-158/91 Ministére Public and Direction du travail et de l´Emploi versus Levy (1993) ECR I-4287


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Madeleine Minne, of Belgian nationality, had worked in a hotel on night shifts. After giving up her job, she applied for unemployment benefits. The Belgian Office National de l'Emploi (“ONEM”, National Employment Office) turned down her request on the ground that she had declared that she was no longer prepared to work at night for family reasons. In the proceedings which Mrs Minne instituted thereupon, the court considered that the decision of ONEM should be annulled because Belgian prohibited women in the hotel and catering industry from working between midnight and 6 AM.
The Cour du Travail de Ličge, hearing the case on appeal, however found that it was uncertain whether the relevant Belgian laws were compatible with the Community law on equal treatment of men and women: While the Belgian law in principle prohibited night work without distinction on the basis of sex, it distinguished between men and women in the derogations from that principle in so far as it provided for two systems of derogations which differed in particular in respect of the procedure for their adoption and the conditions attaching to them. In particular, with regard to women, authorized night-work, was sometimes limited to specified hours of the night, whereas this is not so in the case of men. The Cour du Travail therefore stayed the proceedings and, under Article 177 of the Treaty, referred to the Court of Justice the questions whether these provisions of Belgian law are compatible with Article 5 of Directive 76/207/EEC.
Of 9 February 1976 on the implementation of the principle of equal treatment for men and women as regards access to employment, vocation and promotion, and working conditions (OJ 1976 L 39, p. 40).

Madeleine Minne, žena belgické národnosti, pracovala v hotelu na noční služby. Poté, co opustila svoje pracovní místo, zažádala si o podporu v nezaměstnanosti. Belgický národní úřad zaměstnanosti ( Belgian Nationale de l´Emploi, “ONEM”) odmítl její žádost s tím, že dříve prohlásila, že již nadále nemůže pracovat na nočních směnách z rodinných důvodů. V řízení, které pak paní Minne zahájila, soud zvažoval otázku, zda má být rozhodnutí ONEM anulováno, a to z toho důvodu, že Belgie zakazuje ženám práci v hotelu a v zařízeních hromadného stravování mezi půlnocí a 6. hodinou ranní.
Soud, u něhož řízení probíhalo (Court du Travail Liége), však shledal, že není zcela jisté, zda příslušné belgické zákony jsou slučitelné s komunitárním právem, pokud se týká rovného zacházení a přístupu k mužům a ženám: Zatímco belgické právo zakazuje noční práci obecně, bez rozlišení z důvodu příslušnosti k určitému pohlaví - rozlišuje mezi muži a ženami pokud se týká výjimek z tohoto obecného principu, neboť... zavádí dva systémy výjimek, které se odlišují zejména s ohledem na jejich možnost adaptace na jiné podmínky, jimž musí čelit. Především schválená noční práce, kterou mohly vykonávat ženy, byla někdy omezena jen na určité hodiny během noci, zatímco toto neplatilo pro muže. Proto soud v Liége přerušil řízení a na základě čl. 177 Smlouvy ES se obrátil na Soudní dvůr s otázkami, zda tato ustanovení belgického práva jsou kompatibilní s článkem 5 směrnice 76/207/EHS
Ze dne 9. února 1976 ohledně realizace principů rovného zacházení s muži a ženami pokud se týká přístupu k zaměstnání, povolání, vzdělávání, povyšování a pracovních podmínek ( OJ 1976 L 39, p. 40).

Názor soudu a komentář:
The Court had already ruled in
Stoeckel
() pursuant to Article 5 of Directive 76/207 Member States - in principle - could not establish in their national laws a prohibition of night-work by women, thus treating men and women differently. Such different treatment is compatible with the Directive only in so far as it can be justified in the light of Article 2 (3) of the Directive. Article 2 (3) provides that the directive is without prejudice to provisions concerning the protection of women, particularly as regards pregnancy and maternity. This exception, following the Court’s
Johnston
judgement (), is intended to protect a woman’s biological condition and the special relationship which exists between a woman and her child.
Under these principles, the Belgian law on night-work could not be upheld. The Court finds that even though the prohibition of night-work applied to both sexes, the relevant laws were nonetheless discriminatory by reason of the different systems of derogations which were more restrictive for women than for men. The differences in these systems of derogations had not apparent relation to a woman’s biological condition or the special relationship which exists between a woman and her child. The Belgian laws on night-work were therefore incompatible with Directive 76/207.
Upon observations submitted by the German government, the Court went on to examine whether the relevant Belgian laws could be upheld under Article 234 of the EEC Treaty. Paragraph (1) of the Article provides that the rights and obligations arising from agreements concluded before the entry into force of the Treaty between one or more Member States on the one hand, and one or more non-member countries on the other, are not affected by the provisions of the Treaty. Article 234 (2) obliges the Member States to take all appropriate steps to eliminate any incompatibilities between such an agreement and the Treaty ( ses e.g.
Levy
). In the present case, in particular Convention No 89 of the International Labour Organization
Of 9 July 1948 concerning Night-work of Women employed in Industry. This convention was ratified by the Kingdom of Belgium by the Law of 21 March 1952
(
Moniteur Belge
of 22 June 1952, p. 4590).
was at issue. The Court does not decide whether this Convention justifies the deviation from Community law but rather leaves the issue for the national court to determine. It had not been established in the reference for preliminary ruling that the relevant Belgian laws were in fact designed to implement said Convention. Furthermore, the Convention had been denounced by the Kingdom of Belgium. Although it had been pointed out in the proceedings that this denunciation became effective only in February 1993, the Court with reference to its case-law (
Levy
) the Court reemphasizes the national courts’ obligation to ensure the full and effective implementation of Article 5 of the Directive.

Soud již dříve ve věci
Stoeckel
rozhodl, že vzhledem k čl. 5 směrnice 76/207, členské státy - v podstatě- nemohou mít v národním právu ustanovení, zakazující noční práci žen, jelikož vedou k rozdílnému zacházení/přístupu k oběma pohlavím. Takový rozdílný přístup je se směrnicí v souladu jen potud, pokud může být odůvodněn ve smyslu čl. 2 (3) směrnice. Tento článek stanoví, že směrnice se nedotýká ustanovení, která poskytují ochranu ženám, především s ohledem na těhotenství a mateřství. Tato výjimka, která potvrzuje rozsudek ESD ve věci
Johnston
, je zaměřena na ochranu žen z hlediska jejich biologických funkcí a z hlediska speciálního vztahu, který vzniká mezi ženou a jejím dítětem.
Podle těchto principů belgická právní úprava práce v noci nemůže být podpořena. Soud shledává, že ačkoliv se zákaz nočních prací vztahoval na příslušníky obou pohlaví, příslušné zákony byly i tak diskriminující z důvodu rozdílných systémů výjimek, které byly více přísnější pro ženy než pro muže. Tyto odlišnosti v systémech výjimek však nebyly odůvodněny zřejmým vztahem k biologickému vybavení žen ani ke zvláštnímu poměru, jenž existuje mezi ženou a jejím dítětem. A proto jsou belgické zákony, které upravují práci v noci, neslučitelné se směrnicí 76/207.
K poznámce vznesené německou vládou Soud pokračoval ve vyšetřování, zda by příslušné belgické zákony mohly být podpořeny článkem 234 Smlouvy ES: Odstavec 1 článku stanoví, že práva a povinnosti, které vyplývají z dohod uzavřených před vstupem této smlouvy v platnost mezi jedním či více členskými státy na jedné straně, se třetími zeměmi na straně druhé, nejsou ustanoveními Smlouvy dotčeny. Článek 234(2) vyzývá členské státy k povinnosti učinit všechny vhodné prostředky k odstranění jakýchkoliv neslučitelností mezi takovou dohodou a Smlouvou ( viz. např.
Levy
). V probíraném případě přicházela v úvahu především Konvence č. 89 Mezinárodní organizace práce
ze dne 9. července 1948, která se týká úpravy práce v noci pro ženy pracující v průmyslu. Tato smlouvy byla Belgickým královstvím ratifikována a do národního právního řádu přejata zákonem ze dne 21. 3. 1952 (
Moniteur Belge of 22.6. 1952,p.4590).
( ILO). Soud nerozhoduje, zda Konvence odůvodňuje odchýlení od komunitárního práva, ale raději problém ponechává řešení na národnímu soudu. V referenci pro řízení o předběžné otázce nebylo uvedeno, že příslušné belgické zákony byly ve skutečnosti určené
k realizac
i Konvence. Navíc Konvence byla Belgickým královstvím vypovězena. Ačkoliv bylo v řízení poukázáno na to, že toto vypovězení se stalo účinným až v únoru 1993, Soud s odkazem na svou dosavadní rozhodovací činnost ( case-law) (
Levy
) znovu zdůrazňuje povinnost národního soudu ...zajistit plnou a účinnou implementaci článku 5 směrnice.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):