Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61994J0016

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT (FIFTH CHAMBER) OF 11 AUGUST 1995. EDOUARD DUBOIS ET FILS SA AND GENERAL CARGO SERVICES SA V GARONOR EXPLOITATION SA. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: COUR DE CASSATION - FRANCE. TRANSIT CHARGE PAYABLE UNDER A PRIVATE CONTRACT - CHARGE HAVING EQUIVALENT EFFECT. CASE C-16/94. Rozhodnutí ESD z 11. srpna 1995 Věc C-16/94 Rozhodnutí o předběžné otázce Edouard Dubois et Fils SA and Général Cargo Services SA v Garonor Exploitation SA [1995] ECR I-2421 “Dubois”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1995 page I-2421

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		675J0087, 674J0063, 682J0132, 682J0133, 687J0380 -Bresciani, věc 87/75 Bresciani v Amministrazione delle Finanze [1976] ECR 129 -Cadsky, věc 63/74 Cadsky v Instituto Nazionale per il Commercio Estero [1975] ECR 281 -Věc 132/82 Commission v Belgium [1983] ECR 1649 -Věc 133/82 Commission v Luxembourg [1983] ECR 1669 -Věc 380/87 Commission v Italy [1989] ECR 1483


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Garonor Exploitation SA (“Garonor”) is a private company which operates an international road station at Aulnay-sous-Bois, on the outskirts of Paris, within which private and public service for road transport are available. In particular, the customs authorities have an office there at which all the customs clearance operations normally completed at the State frontiers can be carried out. This latter service was, as the Court observed, established by Community legislation in order to make goods flow more freely and facilitate transport within the Community.
Regulation (EEC) No 542/69 of the Council of 18 March 969 (OJ, English Special Edition 1969 (I), p. 125) and Council Regulation (EEC) No 222/77 of 13 December 1976 (OJ 1976 L 38, p. 1).
Edouard Dubois et Fils SA (“Dubois”) and Général Cargo Services SA (“Général Cargo”) are forwarding agents, recognized as such by the customs authorities. They make arrangements, on their own responsibility and in their own names, for goods to be transported for customer, and they undertake,
inter alia,
completion of customs formalities. Dubois and Général Cargo have always paid a flat-rate “taxe de passage” (transit charge) for each of “their” vehicles in international transit which completes customs clearance operations at Garonor’s road station. The transit charge, which is calculated on the basis of monthly returns by forwarding agents, is provided for in Garonor’s general contract conditions.
In 1984, Dubois and Général Cargo refused to pay the transit charge on the ground that it was to a significant part used to cover costs relating to the performance by the customs and veterinary services of their tasks as providers of services in the public interest. The Cour de Cassation, seised of the case on appeal, stayed the proceedings and under Article 177 referred to the Court of Justice the question whether the transit charge is compatible with Articles 9, 12, 13 and 16 of the EEC Treaty.
Garonor Exploitation SA (“Garonor”) byla soukromá společnost, která v Aulnay-sous-Bois na kraji Paříže provozovala mezinárodní silniční skladiště poskytující soukromé a veřejné služby v silniční přepravě. Byly to zejména celní úřady, které tam sídlily a prováděly veškeré celní operace, které obvykle vykonávají na hranici státu. Tyto činnosti byly po
d
le mínění Soudního dvora zajištěny komunitárním právem proto, aby byl více liberalizován pohyb zboží a zjednodušena přeprava uvnitř Společenství.
1
1
Nařízení Rady (EHS) 542/69 z 18. března 1969 (OJ, Zvláštní anglické vydání 1969 (I), str. 125) a Nařízení Ra
dy (EHS) 222/77 z 13. prosince 1976 (OJ 1976 L 38, str. 1)
Edouard Dubois et Fils SA (“Dubois”) a Général Cargo Services SA (“Général Cargo”
) byli zasilatelé a jako takoví byli uznáváni i celními orgány. Zajišťovali přepravu zboží pro zákazníky vlastním jménem a na vlastní účet, přičemž se mimo jiné zavazovali zajistit celní formality. Dubois a Général Cargo vždy platili fixní “tranzitní popl
a
tek” (“taxe de passage”) za “každý svůj přepravní prostředek, který prošel mezinárodním tranzitem, a který splnil veškeré celní formality ve skladišti Garonoru. Tranzitní poplatek, který byl vypočítáván na základě měsíčních příjmů zasilatelů, byl upraven
v obecných smluvních podmínkách Garonoru.
V roce 1984 odmítli Dubois a Général Cargo platit tranzitní poplatek a odůvodnili to tím, že tyto poplatky jsou z podstatné části využívány na pokrytí nákladů souvisejících se zajištěním celních a veterinárních služeb poskytovaným dotyčnými orgány ve veřejném zájmu. Kasační soud (Cour de Cassation), který se věcí zabýval v odvolacím řízení, přerušil řízení a na základě ustanovení článku 177 předložil Soudnímu dvoru otázku, zda je tranzitní poplatek slučitelný s ust
a
noveními článků 9, 12, 13 a 16 Smlouvy EHS.

Názor soudu a komentář:
“Articles 9 and 12 of the Treaty require Member States to bear the costs of the controls and formalities carried out in connection with the movement of goods across frontiers. Thus, the Court has held that the costs occasioned by health inspections must be met by the general public which, as a whole, benefits from the free movement of Community goods” (
Bresciani
). An exception is recognized in the Court’s case law only if a charge imposed “constitutes consideration for a specific service actually rendered to an economic agent individually and represents a proportional payment for that service” (
Cadsky
).
Under these principles, the costs for customs and veterinary services presently at issue have to be covered by the Member States and may not be passed over to the individual economic agent. In particular, the transit charge is not levied in consideration for a specific service: Firstly, the transit charge is a flat-rate charge which is being applied generally and to all vehicles in international transit rather than to individual economic agents. Secondly, it cannot be regarded as a consideration for the advantages which the economic agent enjoys when he goes through the customs formalities in his own country rather than at the frontier; those advantages result from Community regulations and it would be irreconcilable with their purpose of easing intra-Community flow of goods, could the Member States levy charges for customs clearance facilities accorded in the interest of the common market ( Case 132/82; Case 133/82; Case 340/87).
The fact, that in the present case the transit charge is being demanded as a contract payment is immaterial. “Whether the pecuniary charge is borne by the economic agent by virtue of a unilateral measure adopted by the authorities or, as in the present case, as a result of a series of private contracts, it arises in all cases directly or indirectly, from the failure of the Member State concerned to fulfil its financial obligations under Articles 9 and 12 of the Treaty.”
“Ustanovení článků 9 a 12 Smlouvy požadují, aby členské státy nesly náklady na kontroly a formality souvisejícími s pohybem zboží přes hranice. To znamená, že náklady spojené se zdravotními prohlídkami musí hradit veřejnost, která jako celek profituje z volného pohybu komunitárního zboží”. (
Bresciani
). V rozhodovací praxi Soudního dvora byla uznána výjimka z tohoto pravidla pouze tehdy, pokud by daný poplatek byl “náhradou za specifi
cké služby poskytnuté ekonomickému subjektu individuálně, přičemž jeho výše odpovídá poskytnuté službě.” (
Cadsky
)
Na základě těchto zásad je pak pokrytí nákladů na celní a veterinární služby, o které šlo v dané věci, povinností členských států a jejich zaplacení nesmí být ukládáno individuálním ekonomickým subjektům. Zejména tranzitní poplatek nesouvisí s žádnou specifickou službou: Za prvé, tranzitní poplatek je fixní platbou, která je aplikována obecně a vztahuje se na všechna vozidla v mezinárodním tra
n
zitu, spíše než na individuální ekonomické subjekty. Za druhé, tranzitní poplatek nemůže být považován za náhradu za výhodu poskytnutou ekonomickému subjektu tím, že procházejí celní kontrolou uvnitř státu a nikoliv na hranicích; tyto výhody vyplývají z k
o
munitárního práva a bylo by neslučitelné s jejich účelem, kterým je zjednodušit pohyb zboží uvnitř Společenství, pokud by členské státy mohly zpoplatňovat podniky zajišťující celní formality, které jsou v zájmu společného trhu (věc 132/82; věc 133/82 a 34
0/87).
Skutečnost, že v dané věci bylo zaplacení tranzitního poplatku požadováno na základě smlouvy je nepodstatné. “To, že peněžní dávku platí ekonomický subjekt na základě jednostranného opatření orgánů státu nebo, jako tomu je v dané věci, na základě série soukromoprávních smluv, vyplývá ve všech případech přímo nebo nepřímo z opomenutí daného členského státu splnit své finanční závazky podle článků 9 a 12 Smlouvy”.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):