Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61990J0269
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 21 NOVEMBER 1991. TECHNISCHE UNIVERSITAET MUENCHEN V HAUPTZOLLAMT MUENCHEN-MITTE. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: BUNDESFINANZHOF - GERMANY. COMMON CUSTOMS TARIFF - EXEMPTION FOR SCIENTIFIC APPARATUS - EQUIVALENT SCIENTIFIC VALUE. CASE C-269/90.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1991 PAGES I-5469
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;CUSTOMS UNION;COMMON CUSTOMS TARIFF;
Související předpisy:
Corresponding acts:		383D0348
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
THE DECISION WHICH THE COMMISSION IS REQUIRED TO ADOPT AT THE END OF THE PROCEDURE LAID DOWN IN ARTICLE 7 OF REGULATION NO 2784/79 IMPLEMENTING REGULATION NO 1798/75 ON THE IMPORTATION FREE OF COMMON CUSTOMS TARIFF DUTIES OF EDUCATIONAL, SCIENTIFIC AND CULTURAL MATERIALS ENTAILS COMPLEX TECHNICAL EVALUATIONS. IN ORDER TO BE ABLE TO FULFIL ITS TASKS, THE COMMISSION MUST HAVE A POWER OF APPRAISAL WHICH MAKES RESPECT FOR THE RIGHTS GUARANTEED BY THE COMMUNITY LEGAL ORDER IN ADMINISTRATIVE PROCEDURES OF FUNDAMENTAL IMPORTANCE. THOSE GUARANTEES INCLUDE, IN PARTICULAR, THE DUTY OF THE COMPETENT INSTITUTION TO EXAMINE CAREFULLY AND IMPARTIALLY ALL THE RELEVANT ASPECTS OF THE INDIVIDUAL CASE AND THE RIGHT OF THE PERSON CONCERNED TO MAKE HIS VIEWS KNOWN AND TO HAVE AN ADEQUATELY REASONED DECISION. ONLY IN THIS WAY CAN THE COURT VERIFY WHETHER THE FACTUAL AND LEGAL ELEMENTS UPON WHICH THE EXERCISE OF THE POWER OF APPRAISAL DEPENDS WERE PRESENT. DECISION 83/348 MUST BE DECLARED INVALID BECAUSE IT WAS ADOPTED WITHOUT REG
ARD TO THE ABOVE PRINCIPLES WHICH, IN THE INSTANT CASE, WOULD HAVE REQUIRED THE GROUP OF EXPERTS, WHOSE OPINION THE COMMISSION FOLLOWED, TO HAVE BEEN APPROPRIATELY COMPOSED, THE APPLICANT FOR EXEMPTION TO HAVE BEEN GIVEN AN OPPORTUNITY TO MAKE ITS VIEWS KNOWN ON THE RELEVANT CIRCUMSTANCES AND, WHERE NECESSARY, ON THE DOCUMENTS TAKEN INTO ACCOUNT BY THE COMMISSION AND THE STATEMENT OF REASONS FOR THE DECISION FINALLY ADOPTED NOT TO HAVE MERELY REPRODUCED THE REASONING FOR A PREVIOUS DECISION.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München proti Hauptzollamt München-Mitte, C-269/90, Recueil 1991, s. I-05469

Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Bundesfinanzhof – Německo. Společný celní sazebník – osvobození pro vědecké přístroje – rovnocenná vědecká hodnota.

Předmět:

O platnosti rozhodnutí Komise 83/348/EHS ze dne 5. července 1983, kterým se určuje, že přístroj zvaný „Řádkovací elektronový mikroskop Jeol, model JSM-35 C“ nemůže být dovezen s osvobozením od cel společného celního sazebníku (Úř. věst. L 188, s. 22).

Skutkové okolnosti:

I – Právní rámec

1. Původní řízení se týká přiznání osvobození od cla pro vědecký přístroj dovezený do Společenství. Toto osvobození je stanoveno v článku 3 nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 ze dne 10. července 1975 o osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých nebo kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku (Úř. věst. L 184, s. 1), ve znění platném od 1. ledna 1980 podle nařízení Rady (EHS) č. 1027/79 ze dne 8. května 1979 (Úř. věst. L 134, s. 1), a v nařízení Komise (EHS) č. 2784/79 ze dne 12. prosince 1979, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 (Úř. věst. L 318, s. 32).

2. Účelem těchto nařízení je zajistit provádění Florentské dohody vypracované v rámci UNESCO, doplněné Nairobským protokolem, která byla schválena jménem Společenství rozhodnutím Rady 79/505/EHS ze dne 8. května 1979 (Úř. věst. L 134, s. 13).

3. První bod odůvodnění výše uvedeného nařízení č. 1798/75 prohlašuje, že za účelem usnadnění volné výměny myšlenek a výkonu kulturních činností a vědeckého výzkumu ve Společenství je třeba v co nejvyšší míře umožnit osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku.

4. Osvobození od cla je povoleno pouze za podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1798/75, tedy v případě, že ve Společenství v současnosti nejsou vyráběny nástroje nebo přístroje rovnocenné vědecké hodnoty.

5. Aby zařízení nebo subjekt, kterému je zboží určeno, získalo osvobození od dovozního cla podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1798/75, musí v souladu s článkem 6 výše uvedeného nařízení č. 2784/79 podat u příslušného orgánu žádost obsahující přesné obchodní označení nástroje nebo přístroje a použití, k němuž je určen, název nebo obchodní firmu a adresu podniku nebo podniků Společenství, u nichž byla poptávána dodávka nástroje nebo přístroje vědecké hodnoty rovnocenné tomu, u kterého je uplatňován nárok na osvobození od dovozního cla, výsledek těchto poptávek a případně i podrobné odůvodnění, proč není pro zamýšlenou specifickou výzkumnou práci vhodný nástroj nebo přístroj dostupný ve Společenství.

6. Podle článku 7 nařízení č. 2784/79 příslušný vnitrostátní orgán přímo rozhoduje o žádostech ve všech případech, kdy může s ohledem na informace, které má k dispozici, a popřípadě po konzultaci s příslušnými obchodními kruhy posoudit, zda jsou v současnosti ve Společenství vyráběny nástroje nebo přístroje rovnocenné vědecké hodnoty. V opačném případě je žádost o osvobození od dovozního cla postoupena Komisi, která konzultuje členské státy a v případě jejich nepříznivého stanoviska záležitost předloží k posouzení odborné skupině. Prokáže-li posouzení odborné skupiny, že ve Společenství jsou vyráběny rovnocenné přístroje, přijme Komise rozhodnutí, kterým určí, že podmínky pro osvobození předmětného přístroje od dovozního cla nejsou splněny. V opačném případě přijme rozhodnutí, kterým určí, že uvedené podmínky jsou splněny. Rozhodnutí Komise je oznámeno všem členským státům do dvou týdnů.

II – Skutkové okolnosti a původní řízení

1. Žalobkyně v původním řízení uvedla v období od 1. června 1979 do 23. března 1981 do volného oběhu řádkovací elektronový mikroskop, model JSM-35 C, vyrobený společností Japan Elektron Optics Laboratory Ltd z Tokia, jakož i jeho příslušenství. Přístroj byl určen pro výzkum na katedrách chemie, biologie a geologie Technische Universität München. Měl být používán v rámci výzkumu elektrochemických procesů, při řešení geologických a mineralogických otázek a otázek v oblasti potravinářské chemie, jakož i při výzkumu plastů, fotochemických emulzí a biologických systémů.

2. Žalovaný v původním řízení nejprve přiznal osvobození přístroje a jeho příslušenství od cla. Rozhodnutími ze dne 14. a 15. dubna a 22. června 1982 Hauptzollamt München-Mitte následně požadoval zaplacení cla ve výši 31.110,20 DM a daně z obratu při dovozu ve výši 3.746,50 DM. V odůvodnění svého rozhodnutí se Hauptzollamt odvolává zejména na rozhodnutí Komise 82/86/EHS ze dne 23. prosince 1981 (Úř. věst. 1982, L 41, s. 53), které se týká obdobného přístroje.

3. V rámci námitkového řízení Hauptzollamt požádal o zásah Komise podle čl. 7 odst. 2 výše uvedeného nařízení Komise č. 2784/79 ze dne 12. prosince 1979. Dne 5. července 1983 Komise přijala rozhodnutí 83/348/EHS (Úř. věst. L 188, s. 22), podle něhož uvedený elektronový mikroskop nemohl být dovezen s osvobozením od cel společného celního sazebníku, protože ve Společenství byly vyráběny přístroje rovnocenné vědecké hodnoty, které lze použít ke stejnému účelu, zejména přístroj PSEM 500 X vyráběný společností Philips Nederland BV. V důsledku toho nebylo stížnostem žalobkyně vyhověno.

4. Technische Universität poté podala žalobu k Finanzgericht München. Zejména uplatňovala, že problémy, kterými se zabývá její laboratoř strukturní chemie, mohly být vyřešeny pouze při použití japonského přístroje. Přístroj Philips nevyhovoval z důvodu své menší rozlišovací schopnosti a hloubky zorného pole, jakož i z důvodu své velmi omezené provozní vzdálenosti. Tato tvrzení byla potvrzena znalcem určeným Finanzgericht.

5. V rozsudku ze dne 28. října 1987 Finanzgericht rozhodl, že japonský přístroj je přístrojem vědecké povahy ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) výše uvedeného nařízení Rady č. 1798/75. V době, kdy žalobkyně tento přístroj objednala, nebyl ve Společenství vyráběn žádný jiný přístroj rovnocenné vědecké hodnoty ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení. Přístroj Philips uváděný v rozhodnutí Komise 83/348 nemohl s přihlédnutím k vědeckým cílům sledovaným žalobkyní nabídnout stejné vlastnosti jako dovezený přístroj, zejména z důvodu své slabší rozlišovací schopnosti. V tomto ohledu se Finanzgericht opírá o znalecký posudek vyhotovený laboratoří elektronové mikroskopie technického institutu Severního Porýní-Vestfálska v Aachen ze dne 19. května 1987.

6. Podle Finanzgericht nemůže být rozhodnutí Komise č. 83/348 na překážku osvobození dovezeného elektronového mikroskopu od cla, protože toto rozhodnutí je neplatné vzhledem ke zjevně nesprávnému posouzení hmotněprávních podmínek stanovených v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1798/75 ze strany Komise.

7. Hauptzollamt podal proti rozsudku Finanzgericht opravný prostředek „Revision“ u Bundesfinanzhof. Podle tohoto soudu v projednávané věci vyvstává otázka platnosti rozhodnutí Komise 83/348.

8. Bundesfinanzhof uvádí, že podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení 1798/75 mohou příslušné vnitrostátní celní orgány přiznat osvobození od dovozního cla pro vědecký přístroj pouze v případě, že v době objednávky nebyl ve Společenství vyráběn přístroj rovnocenné vědecké hodnoty. Pokud, jak je tomu v projednávané věci, celní orgány nemohou v tomto ohledu rozhodnout, musejí záležitost předložit Komisi v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2784/79. Pokud, jako je tomu v tomto případě, Komise přijme záporné rozhodnutí podle čl. 7 odst. 6 uvedeného nařízení, jsou vnitrostátní celní orgány tímto rozhodnutím vázány a je jim tedy zakázáno přiznat osvobození od dovozního cla pro uvedený přístroj.

9. Jestliže by měl Soudní dvůr za to, že rozhodnutí Komise 83/348 není neplatné, protože není stiženo zjevně nesprávným posouzením ani zneužitím pravomoci, Bundesfinanzhof žádá Soudní dvůr, aby přehodnotil svou dosavadní judikaturu v této oblasti.

10. Bundesfinanzhof vysvětluje, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že Soudní dvůr má v tomto ohledu pouze omezenou přezkumnou pravomoc. Podle této judikatury by Soudní dvůr vzhledem k technické povaze posouzení, zda jsou různé přístroje rovnocenné, nemohl napadnout obsah určitého rozhodnutí přijatého Komisí, s výjimkou případů zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci (viz naposledy rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 1989, Universität Stuttgart, 303/87, Recueil, s. 705). Bundesfinanzhof pochybuje, zda lze toto stanovisko nadále zastávat.

11. Podle Bundesfinanzhof rozhodnutí příslušných vnitrostátních celních orgánů týkající se přiznání osvobození od cla ve smyslu nařízení č. 1798/75 představuje právní rozhodnutí, pro něž neexistuje žádná diskreční pravomoc. Pokud jsou splněny podmínky uvedeného pravidla, celní orgány musejí přístroje osvobodit od dovozního cla. Ačkoliv čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení obsahuje některé neurčité právní pojmy, celní orgány nemají žádný prostor pro uvážení, který by nepodléhal soudnímu přezkumu.

12. Bundesfinanzhof má za to, že zjištění skutkových okolností a aplikace čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1798/75 na skutková zjištění každého případu celními orgány rovněž podléhají soudnímu přezkumu. Skutečnost, že posouzení provedené celními orgány je do velké míry technické povahy, na tom nic nemění. Například rozhodnutí o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury také mají často obdobnou technickou povahu, aniž by bylo možné zastávat názor, že soudy mohou tato správní rozhodnutí přezkoumávat pouze s ohledem na zjevné vady.

13. Bundesfinanzhof upřesňuje, že rozhodnutí Komise podle čl. 7 odst. 6 nařízení č. 2784/79 musí být předmětem soudního přezkumu ve stejném rozsahu jako rozhodnutí celních orgánů členských států. Rozhodnutí Komise je právně nesprávné a musí být prohlášeno za neplatné, jestliže tento přezkum ukáže, že spočívá na nesprávném výkladu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1798/75 nebo že Komise nezjistila správně skutkový stav či se dopustila pochybení při aplikaci pojmů uvedených v čl. 3 odst. 1 na zjištěné skutkové okolnosti. Přestože nesprávné posouzení, kterého se Komise dopustila, není zjevné, rozhodnutí musí být považováno za protiprávní a neplatné.

14. Podle názoru Bundesfinanzhof má Soudní dvůr neomezenou pravomoc přezkoumávat legalitu rozhodnutí Komise v tomto smyslu. Omezený přezkum ve smyslu dosavadní judikatury Soudního dvora by znamenal, že právně nesprávné rozhodnutí Komise, které nepříznivě zasahuje do právního postavení subjektů na trhu, by zůstalo v platnosti pouze z toho důvodu, že pochybení Komise nebyla zjevná. Bundesfinanzhof zdůrazňuje, že čím jsou technické otázky, které mají být rozhodnuty, složitější, tím méně může být zpochybňováno odpovídající rozhodnutí Komise. Je tedy možné si položit otázku, zda takové omezení právní ochrany procesních subjektů je slučitelné se základní zásadou účinné právní ochrany, uznávané právem Společenství.

15. V důsledku toho Bundesfinanzhof žádá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda rozhodnutí Komise 83/348 ze dne 5. července 1983 je platné.

16. Předkládací usnesení ze dne 17. července 1990 bylo zapsáno v kanceláři Soudního dvora dne 6. září 1990.

17. V souladu s článkem 20 Protokolu o statutu Soudního dvora Evropského hospodářského společenství písemná vyjádření předložily Technische Universität München, zastoupená p. Wachingerem, a Komise Evropských společenství, zastoupená svým právním poradcem, p. Sackem, jako zmocněncem.

18. Po vyslechnutí zprávy soudce zpravodaje a stanoviska generálního advokáta Soudní dvůr rozhodl o zahájení ústní části řízení bez dokazování. Soudní dvůr nicméně požádal Komisi, aby mu poskytla žádost o proclení, písemnosti předložené žalobkyní a zápisy ze zasedání výboru odborníků, týkajících se této věci. Soudní dvůr rovněž položil určitý počet otázek ohledně způsobu fungování tohoto výboru. Těmto žádostem bylo vyhověno ve stanovené lhůtě.

III – Písemná vyjádření předložená Soudnímu dvoru

1. Žalobkyně v původním řízení má za to, že přístroj Philips není z důvodu svých technických parametrů vhodný pro výzkumnou práci prováděnou její laboratoří strukturní chemie a že zvláštní problémy, které v té souvislosti vyvstávají, je možné uspokojivě řešit pouze s japonským přístrojem. V důsledku toho je rozhodnutí Komise 83/348 neplatné, neboť je založeno na zjevně nesprávném posouzení.

2. Podle Komise nemůže přehodnocení judikatury Soudního dvora v oblasti přiznávání osvobození od cel pro vědecké přístroje a nástroje vést k závěru, že Soudní dvůr neposkytl účinnou ochranu právům zúčastněných stran, protože v četných případech byla rozhodnutí Komise Soudním dvorem zrušena.

Komise je toho názoru, že povaha a složitost určitého případu mohou způsobit, že soud omezí svou dozorčí funkci na záležitosti, které považuje za podstatné a ohledně nichž má za to, že je může v přiměřené lhůtě vyřešit s co nejlepším výsledkem. Taková dobrovolná omezení soudní činnosti, která jsou běžná ve všech právních systémech členských států, jsou uplatňována zejména u sporů technické povahy nebo ve zvláště složitých věcech.

Komise zdůrazňuje, že v případech týkajících se technických otázek si může snaha provést úplný přezkum všech významných okolností vyplývajících ze spisu vyžádat takové množství času a finančních prostředků, že vyústí v problematický odklad přijetí rozhodnutí. Uvádí, že Soudní dvůr má za úkol určit na svou vlastní odpovědnost kritérium, které se mu jeví jako nejpříhodnější pro posuzování takových případů. Dodává, že předtím, než věc předloží Soudnímu dvoru, mohou vnitrostátní soudy přijmout veškerá opatření, která pokládají za nezbytná k objasnění skutkového stavu v řízeních, která před nimi probíhají. Komise vylučuje, že by Soudní dvůr mohl při provádění důkazů v takové věci opomenout výsledky tohoto šetření skutkových okolností.

Pokud jde o platnost rozhodnutí 83/348, Komise vysvětluje, že otázka rovnocennosti je posuzována srovnáním parametrů a specifikací dovezeného přístroje a parametrů a specifikací odpovídajícího přístroje vyráběného ve Společenství za účelem zjištění, zda lze přístroj vyráběný ve Společenství použít ke stejným vědeckým cílům a zda může poskytovat srovnatelné služby jako dovezený přístroj. V tomto ohledu musí být věnována zvláštní pozornost vlastnostem, o které se opírá dovozce, aby prokázal absenci rovnocennosti.

Komise skutečně provedla studii rovnocennosti podle uvedených kritérií a soudí, že předmětné přístroje jsou rovnocenné.

Pokud jde o argument žalobkyně, podle něhož uvedené výzkumné projekty mohou být vzhledem k jejich specifické povaze provedeny pouze s japonským přístrojem, který jako jediný splňoval určité technické požadavky, Komise tvrdí, že skutečnost, že japonský mikroskop má větší rozlišovací schopnost (více než 100 angströmů), která umožňuje větší provozní vzdálenost (39 mm místo 9 mm), a dále skutečnost, že je opatřen kryogenním zařízením s vymrazovacími nádobami k provádění pokusů za velmi nízké teploty (-150 °C), byly Komisi a odborníkům členských států v podstatě známy. Během jednání odborníků byly tyto okolnosti podrobně diskutovány s pomocí dokumentů nizozemské celní správy a společnosti Philips.

Komise upozorňuje, že zejména z dokumentů nizozemské delegace je zřejmé, že společnost Philips byla schopna dodat elektronový mikroskop požadovaného typu s rentgenovým spektrometrem a kryogenním zařízením. Tyto dokumenty obsahují porovnání vlastností japonského přístroje zdůrazněných žalobkyní s přístrojem Philips (rozlišení, provozní teplota, vymrazovací nádoby). Přístroj Philips nabízí obdobné rozlišení (vyjádřené v angströmech) a umožňuje pracovat v chladící komoře o stejné teplotě (-170 °C až -180 °C). Přístroj Philips ostatně nepotřebuje vymrazovací nádobu, protože má větší vakuovou kapacitu než japonský přístroj, díky čemuž může být provozní vzdálenost u přístroje Philips menší než u japonského přístroje.

Podle názoru Komise nepřináší znalecký posudek vyžádaný Finanzgericht München v tomto ohledu nic nového. Na úvodní stránce a půl obsahuje pouze popis technického vybavení nezbytného pro uvedené výzkumné projekty a obecné vyjádření k obvyklému postupu při jeho pořizování. Jediným srovnávacím kritériem, které znalec použil na následujících stránkách, byly reprodukce pokusů provedených s oběma přístroji, které jsou součástí spisu. Protože snímky pořízené japonským přístrojem jsou ostřejší než snímky pořízené přístrojem Philips, znalec dovozuje, že přístroje nejsou vědecky rovnocenné a že japonský přístroj má větší vědeckou hodnotu. Příslušné vysvětlení v posudku zabírá celkově jen jeden odstavec.

Komise zdůrazňuje, že otázka porovnání vlastností přístrojů na základě fotografií již byla vyřešena ve stanovisku nizozemských orgánů k žádosti o osvobození od dovozního cla. Bylo zdůrazněno, že vůči tomuto porovnávání existuje řada výhrad a každá reprodukce by měla vyhovovat alespoň určitým přesným požadavkům. Ze znaleckého posudku je přitom zřejmé, že ani sám znalec nekontroloval, zda zde existují jednotné požadavky, ani zda těmto požadavkům bylo skutečně vyhověno.

Podle názoru Komise se hodnota znaleckého posudku vypracovaného v průběhu vnitrostátního řízení jeví jako nízká, protože je založen pouze na reprodukcích a protože nebylo předem ověřeno, zda tyto reprodukce byly pořízeny za podmínek, které zaručují objektivitu. Tento znalecký posudek v žádném případě nedostačuje k tomu, aby rozhodnutí Komise bylo prohlášeno za neplatné.

Stanovisko společnosti Philips ke znaleckému posudku v projednávané věci, na který se žalobkyně odvolává, podle Komise podrobně vysvětluje, proč má být přístroj Philips považován za rovnocenný. Toto stanovisko zmiňuje zejména rozlišení 40 angströmů, detektor odražených elektronů, vertikální rentgenový spektrometr a kryogenní systém se vzduchovým uzávěrem. Společnost Philips vyjadřuje výhrady k použití pouhých fotografických reprodukcí pro porovnání přístrojů. Rovněž uvádí podmínky, za nichž může být v tomto případě takové porovnání přístrojů provedeno. V projednávané věci znalec nezajistil, aby tyto podmínky byly splněny. Znalecký posudek kromě toho obsahuje několik zjevných nepřesností, pokud jde o rozlišení přístroje Philips. Použití tohoto posudku pro rozhodnutí této věci tedy vyvolává velké pochybnosti.

Komise zdůrazňuje, že jestliže se Soudní dvůr přikloní ke stanovisku technických odborníků, mohl by rozhodnutí Komise zrušit pouze v případě zjevně nesprávného skutkového zjištění či právního posouzení nebo zneužití pravomoci. Veškeré technické údaje poskytnuté žalobkyní a dokumenty společnosti Philips, předložené a ověřené celní správou Nizozemska, byly podrobně prostudovány a konzultovány s technickými odborníky všech členských států, aniž by byla opomenuta jakákoliv podstatná skutková nebo právní okolnost. V této době ještě nebyl k dispozici znalecký posudek vyžádaný Finanzgericht. V každém případě, vzhledem k tomu, že se tento posudek jednostranně odvolává na určité nedostatečné kritérium, nemůže ovlivnit rozhodnutí Komise. Především, Komise založila své rozhodnutí nikoliv na ekonomických úvahách, nýbrž pouze na objektivních technických parametrech obou přístrojů.

Pokud si Soudní dvůr přeje změnit svou judikaturu, Komise soudí, že by bylo třeba pověřit nestranný subjekt, aby vypracoval nový technický posudek. Na základě současného stavu spisu totiž nelze věc rozhodnout. Komise dodává, že skutečnost, že pořizování drahých znaleckých posudků není přiměřené výši cla za dovezený přístroj, představuje okolnost, která judikaturu ospravedlňuje.

IV – Odpovědi na otázky položené Soudním dvorem

1. Komise předala Soudnímu dvoru pracovní dokumenty obecné povahy, jakož i pokyny a poznámky, které stanoví pravidla pro zasedání výboru odborníků, pokud jde o žádosti o osvobození od cla pro vědecké přístroje.

Z těchto informací vyplývá, že práce výboru odborníků je založena na „jednacím řádu“ tohoto výboru ze dne 17. září 1975 a na dokumentech vypracovaných Komisí ve formě vysvětlení, výkladu a doplňkových pokynů pro uplatňování nařízení č. 1798/75 a 3195/75.

Protože se jedná o „jednací řád“, stanoví pravidla, podle nichž zástupci členských států, z nichž se výbor skládá, přijímají svá rozhodnutí.

Článek 6 výše uvedeného jednacího řádu stanoví, že každý členský stát může být zastoupen nejvýše pěti úředníky a že zástupce určitého členského státu může být zástupcem pouze jediného dalšího členského státu. Článek 6 rovněž stanoví, že nejnižší počet přítomných nutný k přijímání platných usnesení je takový, který je potřebný k zaujetí stanoviska.

Podle článku 10 téhož nařízení jsou jednání výboru důvěrná.

Pokud jde o způsob, jakým tato jednání probíhají, Komise uvádí, že rozhodnutí obvykle není přijato během jediné schůze, nýbrž že žádost je vždy posuzována v průběhu nejméně dvou schůzí, aby byl čas k provedení šetření. Ve všech případech se usiluje o nejširší možnou shodu mezi technickými odborníky.

Pokud jde o projednávaný případ, Komise uvádí, že k jeho vyřízení byla potřeba pouze jedna schůze, protože se jednalo o potvrzení dřívějšího rozhodnutí.

2. V odpovědi na otázku, zda obecná rozhodnutí byla přijímána způsobem, jakým má výbor odborníků zjišťovat rovnocennost vědeckého přístroje, Komise připomíná, že podmínky vztahující se na zjišťování rovnocennosti jsou stanoveny přímo v čl. 3 odst. 3 třetí odrážce nařízení č. 1798/75. Komise k tomu poskytla několik dodatečných vysvětlení.

Komise zdůrazňuje, že při posuzování rovnocennosti se neprovádí žádná srovnávací zkouška přístrojů. Podle jejího názoru by hodnocení jakosti přístrojů znamenalo zneužití řízení. V úvahu je možné vzít pouze „prospekty“, to znamená popis výkonu přístrojů dodaný jejich výrobcem.

3. V odpovědi na otázku, zda se v případě pochybností považuje dovezený vědecký přístroj za rovnocenný či nikoli, Komise tvrdí, že pokud navzdory intenzivnímu šetření není možné pochyby rozptýlit, není považován za rovnocenný a je přiznáno osvobození od dovozního cla.

4. Pokud jde o kvalifikaci vyžadovanou ke jmenování členem výboru odborníků, Komise připomíná, že v tomto ohledu neexistují žádná přesně vymezená pravidla. Výběr je prováděn na základě uvážení členských států. Komise nicméně připomíná, že skutečnost, že určitá osoba má nejvyšší technickou způsobilost v určité oblasti, ji neopravňuje přijímat rozhodnutí v jiné oblasti. V důsledku toho není určujícím faktorem osoba člena výboru, nýbrž výzkumná práce, kterou tato osoba provádí za pomoci vědeckých služeb, kterými disponuje vláda jejího členského státu. Členské státy do výboru vysílají zejména úředníky z ministerstev vědy, průmyslu, obchodu nebo financí. Komise tvrdí, že nikdy neopomene požádat o radu své výzkumné středisko v Ispra.

5. Ohledně otázky, jakým způsobem může žadatel o osvobození od dovozního cla hájit svůj názor v rámci řízení před výborem odborníků, Komise odkazuje na judikaturu Soudního dvora, podle níž žadatel nemá právo být vyslechnut výborem odborníků.

Podle Komise je toto řízení upraveno tak, aby probíhalo pouze mezi Komisí a členskými státy. Avšak vzhledem k tomu, že členský stát, který věc postoupil Komisi, se ztotožňuje s argumenty žadatele – jinak by případ Komisi nepředložil – a že žadatel je v kontaktu s tímto členským státem, mohou být všechny významné argumenty zahrnuty do řízení. Často dochází k odročení jednání výboru, aby členský stát mohl informovat žadatele o situaci po poradách výboru odborníků. Ostatně podle názoru Komise právo ústavní povahy být vyslechnut platí pouze v řízeních před soudy, a nikoliv v rámci správního řízení.

6. Komise uvádí, že jí není známo, zda Technische Universität München měla možnost vyjádřit své stanovisko k informacím obsaženým v dokumentu připojeném k vyjádřením Komise a nazvaném „Application for the duty-free importation of JSM-35 C electron microscope into Federal Republic of Germany – File no 283-3618“.

Komise nicméně poznamenává, že tento dokument obsahuje odpověď na argumenty žadatele a že žadatel již věděl, který přístroj byl předmětem zkoumání v rámci postupu posuzování rovnocennosti. Komise dodává, že použitelná právní úprava nemá za cíl zavést kontradiktorní řízení.

Díez de Velasco
Soudce zpravodaj

Odůvodnění:

1 Usnesením ze dne 17. července 1990, které Soudní dvůr obdržel dne 6. září 1990, Bundesfinanzhof položil Soudnímu dvoru na základě článku 177 Smlouvy o EHS předběžnou otázku týkající se platnosti rozhodnutí Komise 83/348/EHS ze dne 5. července 1983, kterým se určuje, že přístroj zvaný „Řádkovací elektronový mikroskop Jeol, model JSM-35 C“ nemůže být dovezen s osvobozením od cel společného celního sazebníku (Úř. věst. L 188, s. 22).

2 Tato otázka vyvstala v rámci sporu mezi Technische Universität München a Hauptzollamt München-Mitte.

3 Spor se týká přiznání osvobození od cla pro vědecký přístroj dovezený do Společenství podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 ze dne 10. července 1975 o osvobození dovozu vzdělávacích, vědeckých nebo kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku (Úř. věst. L 184, s. 1), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 1027/79 ze dne 8. května 1979 (Úř. věst. L 134, s. 1), které je v platnosti od 1. ledna 1980.

4 Technische Universität uvedla v období od 1. června 1979 do 23. března 1981 do volného oběhu řádkovací elektronový mikroskop, model JSM-35 C, vyrobený společností Japan Elektron Optics Laboratory Ltd z Tokia. Přístroj byl určen pro výzkumnou práci na jejích katedrách chemie, biologie a geologie. Měl být používán v rámci výzkumu elektrochemických procesů, při řešení geologických a mineralogických otázek a otázek v oblasti potravinářské chemie, jakož i při výzkumu plastů, fotochemických emulzí a biologických systémů.

5 Hauptzollamt nejprve přiznal osvobození přístroje od cla. Rozhodnutími ze dne 14. a 15. dubna a 22. června 1982 však Hauptzollamt München-Mitte následně požadoval zaplacení cla ve výši 31.110 DM a daně z obratu při dovozu ve výši 3.746 DM.

6 V rámci námitkového řízení zahájeného Technische Universität Hauptzollamt požádal o zásah Komise podle čl. 7 odst. 2 výše uvedeného nařízení Komise (EHS) č. 2784/79 ze dne 12. prosince 1979, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1798/75 (Úř. věst. L 318, s. 32).

7 Dne 5. července 1983 Komise přijala výše uvedené rozhodnutí 83/348, podle něhož elektronový mikroskop nemůže být dovezen s osvobozením od cel společného celního sazebníku, neboť ve Společenství byly vyráběny přístroje rovnocenné vědecké hodnoty, které lze použít ke stejnému účelu, zejména přístroj PSEM 500 X vyráběný společností Philips Nederland BV.

8 V důsledku tohoto rozhodnutí Komise Hauptzollamt zamítl žádost o osvobození od cla. Technische Universität poté podala žalobu k soudu.

9 Bundesfinanzhof, který tento spor rozhoduje v posledním stupni, má za to, že v projednávané věci vyvstává otázka platnosti výše uvedeného rozhodnutí Komise 83/348. Podle Bundesfinanzhof Soudní dvůr až dosud rozhodoval v tom smyslu, že v rámci sporů týkajících se dovozu vědeckých přístrojů s osvobozením od cla má pouze omezenou přezkumnou pravomoc. Podle této judikatury by Soudní dvůr vzhledem k technické povaze otázek, které v této oblasti vyvstávají, mohl prohlásit rozhodnutí Komise za neplatné pouze v případech zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci. Předkládající soud vyslovuje pochyby, zda lze toto stanovisko nadále zastávat.

10 Bundesfinanzhof má za to, že zjištění skutkových okolností a aplikace právních kritérií pro přiznání osvobození od cla musejí podléhat soudnímu přezkumu. Skutečnost, že srovnávací posuzování rovnocennosti vědeckých přístrojů prováděné příslušnými celními orgány má výrazně technickou povahu, nic nemění na tomto požadavku právní ochrany.

11 Bundesfinanzhof tedy žádá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda je výše uvedené rozhodnutí 83/348 platné.

12 Pro podrobnější popis skutkového stavu a právního rámce věci v původním řízení, průběhu řízení a písemných a ústních vyjádření předložených Soudnímu dvoru se odkazuje na zprávu k jednání. Tyto části spisu jsou dále převzaty pouze v míře nezbytné pro úvahy Soudního dvora.

13 Je třeba poukázat na to, že vzhledem k tomu, že se jedná o správní řízení, které s sebou nese složitá technická hodnocení, musí Komise disponovat posuzovací pravomocí, aby byla schopna plnit své úkoly.

14 Ovšem v případech, kdy orgány Společenství disponují touto posuzovací pravomocí, má dodržení záruk přiznaných právním řádem Společenství ve správních řízeních o to větší význam. K těmto zárukám patří zejména povinnost příslušného orgánu přezkoumat s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, právo zúčastněné strany sdělit svůj postoj, jakož i právo na dostatečné odůvodnění rozhodnutí. Pouze tak může Soudní dvůr ověřit, zda jsou shromážděny skutkové a právní poznatky, na kterých závisí výkon posuzovací pravomoci.

15 Je proto třeba přezkoumat, zda bylo sporné rozhodnutí přijato při dodržení výše uvedených zásad.

16 Ohledně prvního bodu je třeba připomenout, že výše uvedeným nařízením č. 1798/75 byla ve Společenství provedena Florentská dohoda ze dne 22. listopadu 1950 (viz Úř. věst. 1979, L 134, s. 14), v níž se smluvní státy zavazují, že nebudou uvalovat cla ani jiné dávky na dovoz vědeckých přístrojů zamýšlených pro vzdělávání nebo výzkum, za předpokladu, že v zemi dovozu nejsou vyráběny přístroje rovnocenné vědecké hodnoty.

17 Podle prvního bodu odůvodnění výše uvedeného nařízení je třeba v co nejvyšší míře umožnit osvobození vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů od cel společného celního sazebníku za účelem usnadnění volné výměny myšlenek a výkonu kulturních činností a vědeckého výzkumu ve Společenství.

18 Podle čl. 3 odst. 1 výše uvedeného nařízení mají být vědecké nástroje a přístroje dovezené výlučně k neobchodním účelům osvobozeny od cel společného celního sazebníku, jestliže ve Společenství nejsou vyráběny nástroje nebo přístroje rovnocenné vědecké hodnoty.

19 Z toho vyplývá, že přiznat osvobození od cla pro vědecký přístroj dovezený do Společenství lze odmítnout z důvodu, že ve Společenství existuje přístroj rovnocenné vědecké hodnoty, pouze v případě, že šetření provedené orgány pověřenými uplatňováním nařízení č. 1798/75 umožnilo zjistit tuto skutečnost s jistotou.

20 V rámci řízení podle výše uvedeného nařízení č. 2784/79 Komise konzultuje členské státy a popřípadě odbornou skupinu. Prokáže-li posouzení této odborné skupiny, že ve Společenství je vyráběn rovnocenný přístroj, přijme Komise rozhodnutí, že podmínky pro osvobození předmětného přístroje od dovozního cla nejsou splněny.

21 Komise připustila, že se vždy řídila stanoviskem odborné skupiny, protože nemá jiné zdroje informací o posuzovaných přístrojích.

22 Za těchto podmínek může odborná skupina řádně plnit svůj úkol, pouze pokud je složena z osob, které mají nezbytné technické znalosti v různých oblastech použití dotyčných vědeckých přístrojů, nebo pokud se členové této skupiny řídí radou odborníků, kteří uvedené znalosti mají. Ani ze zápisů z jednání odborné skupiny ani z diskuse před Soudním dvorem nevyplynulo, že sami členové skupiny měli nezbytné znalosti v oblasti chemie, biologie a geografie nebo že si vyžádali radu od odborníků v těchto oblastech, aby se mohli vyjádřit k technickým problémům vyvstávajícím při zkoumání rovnocennosti předmětných vědeckých přístrojů. V důsledku toho Komise porušila svou povinnost přezkoumat s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu.

23 Za druhé je třeba konstatovat, že výše uvedené nařízení č. 2784/79 neposkytuje zúčastněné straně, dovozci vědeckého přístroje, možnost vyjádřit se před odbornou skupinou, ani vyslovit se k informacím, které má skupina k dispozici, nebo zaujmout stanovisko k jí vydanému doporučení.

24 Dovážející subjekt však nejlépe zná technické parametry, které musí vědecký přístroj splňovat s ohledem na zamýšlené výzkumné práce. Porovnání mezi dovezeným přístrojem a přístroji pocházejícími ze Společenství tedy musí být provedeno na základě údajů o zamýšlených výzkumných projektech a zamýšleném použití přístroje, poskytnutých zúčastněnou stranou.

25 Právo být vyslechnut v takovém správním řízení vyžaduje, aby zúčastněná strana mohla během vlastního řízení před Komisí zaujmout postoj a užitečně vyjádřit své stanovisko k relevanci skutečností a popřípadě k dokumentům, z nichž orgán Společenství vycházel. Tento požadavek nebyl při přijetí sporného rozhodnutí splněn.

26 Za třetí a závěrem, pokud jde o odůvodnění, které vyžaduje článek 190 Smlouvy, podle ustálené judikatury Soudního dvora (viz zejména rozsudek ze dne 26. června 1986, Nicolet Instrument, 205/85, Recueil, s. 2049) z něj musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu Společenství, jenž je autorem příslušného aktu, tak aby se zúčastněná strana mohla seznámit s důvody přijatého opatření a mohla hájit svá práva a Soudní dvůr mohl vykonávat svou kontrolu.

27 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že rozhodnutí Komise neobsahuje dostatečné vědecké důvody, které by opravňovaly závěr, že přístroj vyráběný ve Společenství je rovnocenný s dovezeným přístrojem. Sporné rozhodnutí pouze reprodukuje znění jednoho z předchozích rozhodnutí Komise, a to rozhodnutí 82/86/EHS ze dne 23. prosince 1981 (Úř. věst. 1982, L 41, s. 53). Zúčastněná strana proto nemá možnost ověřit si, zda rozhodnutí není stiženo nesprávným posouzením. Toto rozhodnutí proto nesplňuje požadavky stanovené článkem 190 Smlouvy.

28 Z výše uvedených úvah vyplývá, že sporné rozhodnutí bylo přijato v rámci správního řízení, ve kterém byla porušena povinnost příslušného orgánu přezkoumat s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, právo být vyslechnut i povinnost dostatečného odůvodnění přijatého rozhodnutí.

29 Vnitrostátnímu soudu je tedy třeba odpovědět tak, že rozhodnutí Komise 83/348 ze dne 5. července 1983, kterým se určuje, že přístroj zvaný „Řádkovací elektronový mikroskop Jeol, model JSM-35 C“ nemůže být dovezen s osvobozením od cel společného celního sazebníku, je neplatné.

Náklady řízení:

30 Výdaje vzniklé Komisi Evropských společenství, která předložila Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázce, kterou mu předložil Bundesfinanzhof usnesením ze dne 17. července 1990, rozhodl takto:

Rozhodnutí Komise 83/348/EHS ze dne 5. července 1983, kterým se určuje, že přístroj zvaný „Řádkovací elektronový mikroskop Jeol, model JSM-35 C“ nemůže být dovezen s osvobozením od cel společného celního sazebníku, je neplatné.

_____________________________________________________________________________