Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61980J0057

	Název: Title:

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		675J0119 674J0015


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Rozsudek ESD ze dne 20. ledna 1981
Věc 55 a 57/80
Spojené případy 55 and 57/80
Musik Vetrieb membran GmbH and K-tel International v GEMA - Gesellschaft für musikalische Aufführungs-und mechanische Verbielfältigungsrechte
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1981] ECR 147
“GEMA”

Fakta
Musik Vetrieb membran GmbH (“membran”) a K-tel International (“K-tel”) dováželi do Spolkové republiky Německo zvukové nahrávky chráněných hudebních děl, které byly vyráběny v jiných členských státech, zvláště ve Velké Británii, se souhlasem majitele autorských práv doručených děl. Potřebné licence byly uděleny, a odpovídající poplatky (royalty) kalkulovány na základě předpokladů šíření díla pouze v zemích výroby nahrávky. Tak
t
o vypočtené royalty byly podstatně nižší než ty, které by bylo třeba zaplatit v Německu.
GEMA - monopolní německé sdružení zastupující autory, požadovala kompenzační platbu, která by se rovnala výši poplatku, již by bylo nutné za normálních okolností zaplatit za šíření zvukových nahrávek v Německu sníženou o poplatky, které již byly zaplaceny za šíření nahrávek v jiném členském státě.
Německý federální soud (Bundesgerichtshof) shledal, že podle německého autorského zákona autorská práva nejsou vyčerpána (exhausted) souhlasem k výrobě v jiné zemi a majitel (respektive sdružení zastupující autory jako držitel výhradních práv užívání) by měl nárok na náhradu škody za porušení práv k šíření díla, ve výši odpovídající poplatkům běžně placených za šíření díla n
a
daném trhu. Soud v souladu s článkem 177 Smlouvy ES předložil případ Evropskému soudnímu dvoru s dotazem, zda takováto aplikace autorského práva není v rozporu s ustanoveními smlouvy ES ohledně volného pohybu zboží.

Názor soudu a komentář:
Názor soudu a komentář
GEMA je prvn
ím případem, v němž soud přímo konfrontuje autorské právo jako takové s ustanovením Smlouvy ES a tím otvírá jednotný trh pro zboží chráněné autorskými a příbuznými zákony (článek 30 ES). Autorské právo v sobě zahrnuje mnoho znaků, které daly vzniknout poc
h
ybnostem, zda je komunitární právo aplikovatelné. Za prvé, existence a rozsah uznávání autorského práva, při nedostatečné harmonizaci či při nejednotné autorsko-právní ochraně záleží na jednotlivých národních právních úpravách. Na základě této úvahy byla
š
iroce akceptována teorie, že právo na šíření a licence k šíření se vztahují pouze na území státu podle jehož práva bylo právo či licence poskytnuty. Proto měl držitel licence či práva k šíření oprávnění k zákazu vývozu zboží (nahrávek) k jehož šíření dal
s
ouhlas. Za druhé: právo na šíření je považováno za právo odlišné od práv průmyslového a obchodního vlastnictví, neboť je do velké míry spjato přímo s osobou autora.
Soud však zdůraznil ekonomické prvky práva na šíření díla a shledává, že “zvukové nahrávky”, i když zahrnují chráněná hudební díla, jsou zbožím na něž se vztahuje režim volného pohybu zboží upravený ve Smlouvě ES. Proto podle článku 30 ES, národní legislativa, stanovující kvantitativní omezení, nebo opatření s rovnocenným účinkem je zakázána.

Jakákoliv omezení mohou být odůvodněna aplikací článku 36 pouze na základě ochrany průmyslového obchodního vlastnictví jež zahrnuje i ochranu poskytovanou autorským právem: v případě GEMA soud odmítá toto odůvodnění na základě toho, že majitelé autorských

práv udělili souhlas s výrobou zvukových nahrávek (viz. případ Terrapin). “ z předchozích rozhodnutí Soudu je proto zřejmé... že majitel práva vztahujícího se k průmyslovému nebo obchodnímu vlastnictví, pokud je chráněno zákonem v členském státě, nemůže s
p
oléhat na toto právo, pokud zakazuje vývoz výrobku, který byl v souladu s právem šířen v jiném členském státě, ať už přímo majitelem autorského práva či s jeho souhlasem.
Soud se staví negativně zvláště k rozlišování autorského práva a práva obchodního vlastnictví. Zatímco akceptuje fakt, že autorské právo v sobě zahrnuje další prvky jako například: právo autora na “autorství” a jeho ochranu, právo k doplnění nebo jiným změnám díla. ESD zdůrazňuje, že aspektem relevantním v danému případě je právo k obch
o
dnímu využívání daného díla - právo, které je též pokryto autorským právem.
Z výše uvedeného vyplývá, že ani majitel autorského práva ani držitel licence či sdružení zastupující zájmy autorů a držitelů licencí, nemůže spoléhat na právo exkluzivního využití, které umožňuje autorský zákon tím, pokud umožňuje zakázat nebo omezit dovoz obchodních nahrávek, které byly legálně šířeny v jiném členském státě se souhlasem majitele nebo přímo majitelem.
GEMA se pokoušela zdůvodnit svůj požadavek dodatečných poplatků zajištěním stejných podmínek/poplatků za šíření zvukových nahrávek na německém trhu. Dále poukazovala na skutečnost, že zvláště autorský zákon ve Velké Británii měl za následek vznik statusové licence - placení nízkých poplatků (pouze 6.25%) a že rozšiřování této statusové licence bylo v rozporu s Bernskou konvencí na ochranu literárních a uměleckých děl. Soud zamítl oba argumenty. Co se týče prvního argumentu, shledal, že náhrada škody požadovaná společností GEMA by se ve skutečnosti rovnala poplatku p
l
acenému soukromé společnosti. Tento poplatek by měl za následek izolaci a rozdělení jednotného trhu. Požadovaný nárok na škody byl proto v rozporu s právem ES.
Ve vztahu k druhému argumentu soud souhlasil z názorem, že autorský zákon ve Velké Británii může mít za následek určování maximálních cen poplatků za šíření autorských děl. Takové omezení poskytuje dovozcům zvukových nahrávek ekonomickou výhodu, kterou se GEMA prostřednictvím žaloby na náhradu škody snažila eliminovat. Přesto ESD již ve svém předch
o
zím rozhodnutí (Centrafarm) rozhodl, že “existence rozdílu mezi národními právními úpravami, které mohou přivodit narušení soutěže mezi členskými státy, neospravedlňuje členský stát k tomu, aby poskytoval právní ochranu k praktikám soukromé společnosti, k
t
eré jsou v rozporu s pravidly volného pohybu zboží. Soud také naznačuje, že jen takové rozdíly mezi národními právními řády členských států mohou v praxi vést k “soutěži právních systému”. V případě GEMA: držitel práva k šíření si může vybrat kterýkoliv č
l
enský stát, kde dá své dílo do volného oběhu. Výběr může učinit podle svých zájmů, které zahrnují nejen výši poplatků v tom kterém členském státě ale i ostatní faktory, například možnosti pro distribuci díla, marketingové možnosti; ty jsou posilovány pova
h
ou volného pohybu zboží v rámci Společenství. Existující rozdíly mezi národním právem proto nemohou zakládat nároky pro dodatečné poplatky. Naopak, vznikající soutěž se zdá být kýženým výsledkem “jednotného trhu - charakterizovaného i.a. volným pohybem zb
o
ží a svobodou poskytování služeb.
Odkaz na další rozsudky ESD
-
Terrapin
Case 119/75
Terrapin Overseas

Ltd
. [1976] ECR 1039
-
Centerfarm
Case 15/74
Centrafarm BV and Adriaan De Peijper v Sterling Drug Inc.
[1974] ECR
Odkaz na Bílou knihu
-
Příloha 19, str.
352-358
- Příloha I, str. 7-9
Díl I 2.18-2.20, str. 13

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):