Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61990J0076
Název:
Title:
Rozhodnutí ESD ze dne 25. července 1991
Věc C-76/90
Manfred Säger v Dennemeyer & Co. Ltd.
Řízení o předběžné otázce
[1991] ECR I-4221
“Dennemeyer”
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
- Věc C-154/89 Komise v Francie [1991] ECR I-659
- Věc C-180/89 Komise v Itálie [1991] ECR I-709
- Věc C-198/89 Komise v Řecko [1991] ECR I-727
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Tato předběžná otázka vyvstala v řízení mezi Manfredem Saegerem, patentovým zástupcem z Mnichova, a Dennemeyer & Co. Ltd., společností zapsanou podle anglického práva se zapsaným sídlem ve Spojeném království. Dennemeyer se specializoval na patentové obnovovací služby. Tato činnost byla prováděna ze Spojeného království pro držitele práv průmyslového vlastnictví usazené v jiných členských státech, zejména v Německu, a skládala se z monitorování patentů pomocí počítačového systému, informování držitelů patentů o tom, kdy jsou poplatky za obnovu splatné, a placení těchto poplatků jejich jménem, pokud vrátili Dennemeyerovi “Upomínku o poplatcích”, která jim byla zaslána, a požádali Dennemeyera o zaplacení tam uvedené částky. V rámci této činnosti Dennemeyer neposkytoval svým klientům poradenství. Dále, Dennemeyer si účtoval za své služby obecně nižší odměnu než poplatky účtované německými patentovými zástupci, kteří provádějí stejnou činnost.
Pan Saeger si stěžoval, že Dennemeyer se dopustil nekalé soutěže, v rozporu s Rechtsberatungsgesetz (zákon o právní pomoci ze dne 13. prosince 1935, BGBl. III. 303-12., dále citován jako “RBerG”). Podle paragrafu 1, odst. 1 RBerG pouze držitelé licence vydané příslušným orgánem se mohou obchodním způsobem starat o právní věci třetích osob nebo platit poplatky jejich jménem. Podle stejného ustanovení jsou licence udělovány pro specifické oblasti zde uvedené a mohou být vydány pouze žadatelům, kteří jsou důvěryhodní a mají spolehlivost, schopnosti a kvalifikaci požadované pro výkon této profese. Taková licence není v zásadě vydávána k podnikání specializovanému na patentové obnovovací služby, protože monitorování práv průmyslového vlastnictví jménem třetích osob není zahrnuto v oblastech zmíněných v tomto zákoně. Přesněji, paragraf 1 odst. 3 RBerG stanoví, že tento zákon byl přijat bez předsudků vůči provádění těchto činností notáři a jinými osobami ve veřejných úřadech a také právníky a patentovými zástupci. Vzhledem k tomu Soud poukazuje na judikaturu Bundesgerichtshofu (federální vrchní soud), podle které činnosti vztahující se k udržování práv průmyslového vlastnictví, včetně těch probíraných zde, jsou vyhrazeny patentovým zástupcům.
Došlo k odvolání a Oberlandesgericht (regionální odvolací soud) v Mnichově předložil ESD otázku, zda dotčená německá legislativa, která byla v tomto případě aplikovatelná na základě mezinárodního práva soukromého, je slučitelná se svobodou poskytování služeb zakotvenou v článku 59 Smlouvy o ES.


Názor soudu a komentář:
Soud nejprve poznamenal, že článek 59 Smlouvy o ES požaduje nejen odstranění veškeré diskriminace osob poskytujících služby na základě státní příslušnosti, ale také zrušení všech omezení, i když se použijí bez rozdílu na domácí poskytovatele služeb a na poskytovatele z jiných členských států, pokud mohou zamezit nebo jinak bránit činnosti poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě, kde v souladu s právem poskytuje podobné služby.
V citovaném případě požadavek správní licence, ke které je potřeba určité odborné kvalifikace, jednoznačně zabraňuje podnikům usídleným v zahraničí v poskytování služeb držitelům patentů v národním teritoriu a také zabraňuje těmto držitelům ve svobodném výběru způsobu, jakým jejich patenty mají být monitorovány.
Nicméně Soud měl za to, že omezení svobody poskytování služeb může být ospravedlněno naléhavými důvody, které se vztahují k veřejnému zájmu a které se použijí na všechny osoby nebo podniky provádějící činnost ve státě určení, pokud tento zájem není chráněn pravidly, kterým osoba poskytující služby podléhá v členském státě, ve kterém je usídlena. Tato pravidla musí být objektivně nutná k tomu, aby byl zajištěn soulad s profesními pravidly a aby byla garantována ochrana příjemce služby, a nesmí přesáhnout to, co je nutné k dosažení těchto cílů (Komise v Francie, Komise v Itálie a Komise v Řecko).
V předloženém případě mohou cíle německé legislativy, tj. veřejný zájem na ochraně příjemců služeb před neodbornými právními radami, v zásadě ospravedlnit omezení svobody poskytování služeb. Nicméně, podle Soudu, německá úprava překročila to, co je nutné k ochraně tohoto zájmu, když stanovila, že osoby provádějící činnosti, jako je tato, obchodním způsobem musí mít odbornou kvalifikaci, která je dost specifická a nepřiměřená potřebám příjemců. Navíc poskytovatel služeb neradil svým klientům, kterými jsou často sami patentoví zástupci nebo podniky zaměstnávající kvalifikované patentové odborníky. Spíše se omezuje na upozorňování, kdy mají být obnovovací poplatky zaplaceny, aby nedošlo k zániku patentu, na dotazování, zda si přejí obnovit patent a zaplatit příslušné poplatky jejich jménem. Tyto úkoly, které jsou prováděny bez toho, aby poskytovatel služby musel cestovat, jsou ze své povahy otevřené a nevyžadují specifické odborné schopnosti, jak je naznačeno vysokým stupněm zpracování počítačem, kterého bylo dosaženo Dennemayerem. Konečně, riziko pro držitele patentu plynoucí z toho, že společnost pověřená monitorováním německých patentů nesplní své povinnosti, je velmi omezené. Jen dva měsíce po datu pro obnovení posílá německý patentový úřad držiteli patentu oficiální upomínku, která zdůrazňuje, že při nezaplacení poplatku navýšeného o přirážku 10% patent vyprší za čtyři měsíce od poslání této upomínky (paragraf 17, odst. 3 patentového zákona).
Na základě uvedeného Soud dospěl k závěru, že ani povaha služby, jako je tato, ani následky chyby na straně osoby poskytující služby neospravedlňují vyhrazení poskytování této služby osobám, které mají specifickou odbornou kvalifikaci, jako jsou právníci a patentoví zástupci. Takové omezení musí být považováno za nepřiměřené sledovaným cílům. Bylo tedy shledáno, že dotčená německá legislativa je v rozporu s článkem 59 Smlouvy o ES.


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):