Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61984J0190

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 25 FEBRUARY 1988. PARTI ECOLOGISTE " LES VERTS " V EUROPEAN PARLIAMENT. ANNULMENT OF THE DECISIONS IMPLEMENTING ITEM 3708 OF THE 1984 BUDGET OF THE EUROPEAN COMMUNITIES - CONTRIBUTION TO THE INFORMATION CAMPAIGN FOR THE 1984 EUROPEAN ELECTIONS. CASE 190/84.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1988 PAGES 1017

	Předmět (klíčová slova): Keywords		PROVISIONS GOVERNING THE INSTITUTIONS;FINANCIAL PROVISIONS;BUDGET;

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:


	Plný text: Fulltext:		Ano

Fakta:

Názor soudu a komentář:

Shrnutí (Summary of the Judgment):
AN ACTION FOR THE ANNULMENT OF MEASURES ENTERING INTO COMMITMENTS OF EXPENDITURE AND VALIDATING, AUTHORIZING AND IMPLEMENTING THE PAYMENT OF EXPENDITURE IS INADMISSIBLE. SUCH MEASURES HAVE ONLY INTERNAL LEGAL EFFECTS WITHIN THE ADMINISTRATION AND GIVE RISE TO NO RIGHTS OR OBLIGATIONS ON THE PART OF THIRD PARTIES; THEY THEREFORE DO NOT CONSTITUTE DECISIONS ADVERSELY AFFECTING ANY PERSON.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. února 1988 Jednací jazyk: francouzština, Parti écologiste „Les Verts“ proti Evropskému parlamentu, věc 190/84, Recueil 1988, s. 01017

Klíčová slova:

Neplatnost rozhodnutí provádějících položku 3708 rozpočtu ES na rozpočtový rok 1984 – prostředky ke spolufinancování informační kampaně pro evropské volby v roce 1984

Předmět:

Žaloba na neplatnost všech rozhodnutí provádějících položku 3708 rozpočtu Evropských společenství na rok 1984

ZPRÁVA K JEDNÁNÍ

předložená ve věci 190/84

I – Skutkové okolnosti a písemná část řízení

1. Prostředky zapsané pod položkou 3708 rozpočtu ES pro přípravu volební kampaně v roce 1984, a jejich rozdělení, vedly žalobce k podání několika žalob.

2. Nejprve dne 27. září a 28. prosince 1983 podal čtyři žaloby (věci 216/83, 295/83, 296/83 a 297/83) proti různým opatřením předcházejícím schválení rozpočtu na rozpočtový rok 1984.

3. Dne 28. prosince 1983 pak žalobce napadl dvě rozhodnutí předsednictva a rozšířeného předsednictva Evropského parlamentu ze dne 12. října 1982 a 29. října 1983 (294/83). Podle těchto rozhodnutí 31 % prostředků zapsaných pod položku 3708 bylo určeno k rozdělení mezi politická seskupení, která se zúčastnila evropských voleb v roce 1984, zatímco 69 % mělo být rozděleno mezi seskupení zastoupená v Parlamentu zvoleném v roce 1979.

4. V této žalobě podané dne 18. července 1984 napadá žalobce „všechna prováděcí rozhodnutí rozpočtu ES z roku 1984 týkající se položky 3708“ a zvláště

„rozhodnutí schvalujícího úředníka o uzavření závazku k výdajům a příkazu k platbám, rozhodnutí účetního zajišťující platbu, rozhodnutí o návrhu na závazky k výdajům přijaté podle článku 32 a násl. finančního nařízení, rozhodnutí finančního inspektora schvalující návrhy závazků, rozhodnutí schvalujícího úředníka potvrzující výdaje podle článku 36 a násl. finančního nařízení, rozhodnutí schvalujícího úředníka schvalující výdaje podle článku 39 a násl. finančního nařízení a rozhodnutí účetního provádějící platbu výdajů podle článku 46 a násl. finančního nařízení“.

5. Usneseními ze dne 26. září 1984 (Recueil, s. 3325, 3331, 3335 a 3339) Soudní dvůr zamítl z důvodu nepřípustnosti tyto čtyři žaloby na neplatnost opatření připravujících schválení rozpočtu na rok 1984 (216/83, 295/83, 296/83, 297/83). Prohlásil, že schvalovací řízení rozpočtu vede jen k povolení závazků k výdajům, a že fyzická či právnická osoba tedy nemůže být přímo dotčena kroky učiněnými v tomto řízení.

6. Podáním předloženým kanceláři Soudního dvora dne 2. října 1984 Evropský parlament vznesl v této věci námitku nepřípustnosti a požadoval, podle článku 91 jednacího řádu Soudního dvora, aby Soudní dvůr rozhodl o této námitce bez projednání věci samé. Dne 22. října 1984 předložil žalobce své vyjádření jako odpověď na podání Evropského parlamentu. Usnesením ze dne 28. listopadu 1984 si Soudní dvůr vyhradil rozhodnout o námitce spolu s věcí samou.

7. Rozsudkem ze dne 23. dubna 1986, po ukončení písemné části řízení v této věci, Soudní dvůr zrušil rozhodnutí přijatá dne 12. října 1982 předsednictvem a 29. října 1983 rozšířeným předsednictvem Evropského parlamentu (294/83, Recueil, s. 1339, 1357).

8. Na základě zprávy soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodl Soudní dvůr o zahájení ústní části řízení bez dokazování.

II – Návrhové žádání účastníků řízení

9. Žalobce žádá, aby Soudní dvůr zrušil napadená rozhodnutí.

Evropský parlament žádá:

 aby Soudní dvůr zamítl žalobu jako nepřípustnou,

 podpůrně, aby Soudní dvůr zamítl žalobu jako neopodstatněnou,

 v každém případě, aby Soudní dvůr uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

III - Žalobní důvody a argumenty účastníků řízení

A  K přípustnosti žaloby

10. Evropský parlament uplatňuje tři argumenty v otázce přípustnosti: žalující sdružení již nemělo právní subjektivitu v době podání žaloby, napadená rozhodnutí nejsou přesně určena a žaloba je nepřípustná s ohledem na článek 173 Smlouvy.

11. Žalobce popírá všechna tato tvrzení.

1. Žalující sdružení nemělo právní subjektivitu v době podání žaloby

a) Žalující sdružení bylo rozpuštěno dne 29. března 1984, k datu podpisu dokumentu, který jej sloučil s jiným sdružením, a to předtím, než byla podána tato žaloba

12. Evropský parlament upozorňuje Soudní dvůr na některé skutečnosti, které nejsou žalobcem zpochybňovány. Dne 29. března 1984 podepsalo žalující sdružení dokument, ve kterém se spolu s jiným neziskovým sdružením nazvaným „les Verts“ rozhodlo, že se obě rozpustí a sloučí k vytvoření nového sdružení s názvem „les Verts, confédération écologiste – parti écologiste“. Dne 19. června 1984 žalující sdružení oznámilo své rozpuštění na policejní prefektuře v Paříži. Tato žaloba byla podána dne 18. července 1984. Úřední věstník Francouzské republiky zveřejnil dne 25. července oznámení o rozpuštění žalujícího sdružení a sdružení „les Verts“ a vytvoření nového sdružení vzniklého jejich sloučením.

13. Evropský parlament dochází na základě výše zmíněných skutečností k závěru, že tato žaloba je nepřípustná, neboť byla zapsána do rejstříku Soudního dvora v době, kdy již žalující sdružení nemělo žádnou procesní způsobilost. V tomto ohledu s odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 27. listopadu 1984 (Bensider, 50/84, Recueil, s. 3991) tvrdí, že způsobilost osoby podat žalobu na neplatnost k Soudnímu dvoru musí být posuzována podle jejího vnitrostátního práva. Žalující sdružení je podřízeno francouzskému zákonu ze dne 1. července 1901 o smlouvě o sdružení, který neobsahuje žádné ustanovení ohledně rozpouštění sdružení. Z absence takového ustanovení vyvozuje, že sdružení mohou být rozpuštěna prostým vyjádřením úmyslu v tomto smyslu. Podle něj podpis slučovacího dokumentu ze dne 29. března 1984 představuje právě takové vyjádření úmyslu. Žalující sdružení proto po tomto datu právně neexistovalo. Navíc potvrdilo svou vůli rozpustit se tím, že oznámilo dne 19. června 1984 své rozpuštění na policejní prefektuře v Paříži.

14. Podle žalujícího sdružení naopak sdružení ztrácejí svou právní subjektivitu až zveřejněním svého rozpuštění v úředním věstníku. Tento názor se zakládá na úvaze, že nabytí a ztráta právní subjektivity sdružení musejí být podřízeny stejným formálním podmínkám. Protože podle článku 5 zákona ze dne 1. července 1901 sdružení získává právní subjektivitu až po zveřejnění svého založení v úředním věstníku, může ji ztratit pouze zveřejněním oznámení o svém rozpuštění. Žalobce uvádí na podporu svého tvrzení rozsudek tribunal de grande instance v Troyes ze dne 18. května 1981. Vzhledem k tomu, že rozpuštění žalujícího sdružení bylo zveřejněno v úředním věstníku až dne 25. července 1984, toto sdružení mělo právní subjektivitu ještě dne 18. července 1984, v den podání této žaloby.

15. I pokud by bylo správné tvrzení Evropského parlamentu, podle něhož k rozpuštění neziskového sdružení dojde způsobem prostého vyjádření úmyslu se rozpustit, následoval by totožný závěr. Podle slučovacího dokumentu bylo rozpuštění žalujícího sdružení podmíněno jeho sloučením se sdružením „les Verts“ a vytvořením nového sdružení „les Verts, confédération écologiste – parti écologiste“. Toto nové sdružení získalo právní subjektivitu až k datu zveřejnění svého vzniku v úředním věstníku, tedy dne 25. července 1985. Vůle žalujícího sdružení se rozpustit nabyla účinku k tomuto datu. Mělo tudíž v každém případě právní subjektivitu při podání této žaloby.

b) Žalující sdružení se nemůže dovolávat normy francouzského práva, podle které mají politické strany právní subjektivitu již na základě své faktické existence

16. Evropský parlament má za to, že žalující sdružení nemůže tvrdit, že mělo právní subjektivitu při podání žaloby dovoláváním se normy francouzského práva, podle které mají politické strany právní subjektivitu již na základě své faktické existence. Žalující sdružení totiž nevykonávalo žádnou činnost jako politická strana po 29. březnu 1984. Teprve nové sdružení vzniklé sloučením podepsalo dne 28. dubna 1984 prohlášení o sloučení kandidátních listin pro volby v červnu 1984. Bylo to toto nové sdružení, a nikoli žalující sdružení, které navrhlo kandidáty pro tyto volby na listině „les Verts – Europe – écologie“.Navíc právě toto nové sdružení požádalo o úhradu vzniklých nákladů stanovenou rozhodnutím rozšířeného předsednictva ze dne 29. října 1983, kterou získalo.

17. Žalující sdružení tvrdí, že vyvíjelo určitou činnost jako politická strana i po podepsání dokumentu ze dne 29. března 1984, ale neupřesňuje povahu této činnosti ani dobu, po kterou byla vyvíjena. Pouze uvádí, že mělo dva kandidáty do evropských voleb v červnu 1984.

c) Žalující sdružení nepodalo žalobu za účelem své likvidace

18. Evropský parlament prohlašuje, že ve francouzském právu si rozpuštěné sdružení ponechává procesní způsobilost jen pokud je nezbytná pro její likvidaci. Protože podle slučovacího dokumentu ze dne 29. března 1984 všechen majetek a závazky žalujícího sdružení byly převedeny na nové sdružení, nemůže žalující organizace tvrdit, že tato žaloba je nutná za účelem její likvidace.

19. Žalující sdružení tvrdí, aniž by uvádělo další podrobnosti, že tato žaloba může být chápána jako součást jeho likvidace.

d) Žaloba nebyla řádně podána, a řízení proto nemůže pokračovat

20. Evropský parlament má za to, že žaloba nebyla řádně podána, a řízení tedy nemůže pokračovat. Ostatně není v zájmu nového sdružení pokračovat v řízení, protože, pokud by žaloba byla úspěšná, muselo by uhradit částku 82 058 ECU, kterou získalo jako náhradu nákladů své volební kampaně.

21. Žalující sdružení tvrdí, že nové sdružení platně pokračuje v řízení. V tomto ohledu poukazuje na to, že slučovací dokument ze dne 29. března 1984 uvádí výslovně, že všechna zahájená soudní řízení, a zejména ta před Soudním dvorem, budou pokračovat za stejných podmínek. Dále žalující sdružení předkládá zápis ze zasedání národní mezioblastní rady nového sdružení ze dne 16. a 17. února 1985, podle kterého se tato rada vzhledem k váhavému postoji Evropského parlamentu výslovně rozhodla pokračovat v řízeních zahájených žalujícím sdružením. Konečně za předpokladu, že žalující sdružení už nemělo právní subjektivitu v době podání žaloby, bylo by nutné mít za to, že žaloba byla podána panem E. Tête, který jednal svým vlastním jménem jako kandidát ve volbách.

2. Nepřesné určení napadených rozhodnutí

22. Evropský parlament tvrdí, že žaloba je nepřípustná, protože žalující sdružení neurčilo, která rozhodnutí přesně napadá. Z toho důvodu Soudní dvůr nemůže ověřit, zda jsou podmínky čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy splněny, to jest zda jsou tato rozhodnutí žalujícímu sdružení určena, nebo zda se ho bezprostředně a osobně dotýkají. Proto musí být žaloba prohlášena za nepřípustnou.

23. Žalující sdružení připomíná, že napadenými rozhodnutími jsou všechna rozhodnutí provádějící rozpočet na rok 1984. Tvrdí, že skutečnost, že neoznačilo přesně rozhodnutí, která napadá, lze vysvětlit tím, že tato rozhodnutí nebyla zveřejněna. Nemůže mu být tedy kladena za vinu nepřesnost předmětu jeho žaloby.

3. Nepřípustnost podle článku 173 Smlouvy

24. Evropský parlament především tvrdí, že žaloba je nepřípustná se zřetelem k čl. 173 prvnímu pododstavci Smlouvy. V tomto článku není žádné ustanovení ohledně žalob na zrušení opatření přijatých Parlamentem. Extenzivní výklad tohoto ustanovení, který by připouštěl žaloby na neplatnost jím přijatých opatření, by musel taktéž oprávnit Parlament, aby zahájil řízení proti opatřením přijatým Radou a Komisí.

25. Evropský parlament pak namítá nepřípustnost žaloby se zřetelem k čl. 173 druhému pododstavci Smlouvy. Žalující sdružení totiž samo nevedlo volební kampaň, tudíž mu nemohou být určena napadená rozhodnutí, ani se jej nemohou bezprostředně a osobně dotýkat. Za předpokladu, že nové sdružení, „les Verts, confédération écologiste – parti écologiste“, platně pokračovalo v řízení, je třeba konstatovat, že nezpochybnilo jediné rozhodnutí, které mu bylo určeno (rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 4. října 1984, kterým mu byla přiznána náhrada nákladů volební kampaně ve výši 82 058 ECU). Nové sdružení tak projevilo svůj souhlas s rozhodnutím rozšířeného předsednictva ze dne 29. října 1983, a proto nemůže nyní zpochybňovat opatření provádějící tohoto rozhodnutí.

26. Podle žalujícího sdružení musí být dle čl. 173 prvního pododstavce Smlouvy možné, aby opatření přijatá Evropským parlamentem byla předmětem žaloby na neplatnost, i když toto ustanovení zmiňuje výslovně pouze akty Rady a Komise. Článek 164 Smlouvy, podle kterého „Soudní dvůr zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění této Smlouvy“ vyžaduje, aby akty všech orgánů mohly být podrobeny soudnímu přezkumu Soudního dvora. Vynětí aktů Evropského parlamentu ze soudního přezkumu by znamenalo odepření spravedlnosti.

27. Žalující sdružení má rovněž za to, že napadená rozhodnutí se jí bezprostředně a osobně dotýkají ve smyslu čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy. Pokud jde o podmínku bezprostředního dotčení, připomíná, že Soudní dvůr ve svých usneseních ze dne 26. září 1984, která prohlásila za nepřípustné žaloby na neplatnost opatření předcházejících schválení rozpočtu (216/83, 295/83, 296/83 a 297/83), potvrdil, že fyzická nebo právnická osoba může být bezprostředně dotčena prováděcími akty rozpočtu. To je ve skutečnosti případ žalujícího sdružení nebo v každém případě nového sdružení vzniklého sloučením, které je jeho právním nástupcem. Toto nové sdružení se zúčastnilo volební kampaně, a je tedy zcela jistě bezprostředně dotčeno napadenými rozhodnutími. Pokud jde o podmínku osobního dotčení, je rovněž splněna, protože napadenými akty je poskytnuta finanční pomoc politickým seskupením konkurujícím žalujícímu sdružení.

B – K věci samé

28. Žalující sdružení, aby prokázalo protiprávnost napadených prováděcích aktů, poukazuje na protiprávnost rozhodnutí předcházejících schválení rozpočtu na rok 1984, jakož i rozhodnutí předsednictva a rozšířeného předsednictva Evropského parlamentu ze dne 12. října 1982 a 29. října 1983. Za účelem zpochybnění legality každého z těchto rozhodnutí se u každého z nich dovolává sedmi žalobních důvodů, které jsou stejné jako žalobní důvody, kterých se dovolávalo na podporu svých žalob proti rozhodnutím předcházejícím schválení rozpočtu (216/83, 295/83, 296/83, 297/83) a proti rozhodnutím předsednictva a rozšířeného předsednictva Evropského parlamentu (294/83).

29. Evropský parlament podotýká nejprve, že žaloba v tomto řízení jednoduše kopíruje tvrzení předložená žalujícím sdružením v pěti žalobách na neplatnost, které podalo proti výše uvedeným rozhodnutím. Zadruhé Evropský parlament zdůrazňuje, že se touto žalobou žalující sdružení snaží zcela ochromit účinky obecně závazných aktů, jejichž protiprávnost namítá. Žaloba tedy sleduje tentýž cíl jako žaloba pro neplatnost namířená proti těmto aktům. Z těchto pěti žalob namířených proti výše uvedeným aktům byly čtyři prohlášeny za nepřípustné usneseními ze dne 28. září 1984. Touto žalobou se žalující sdružení snaží zpochybnit tato usnesení, což není přípustné.

1. První a druhý žalobní důvod: porušení smluv – akty ultra vires – nedostatek právního základu

30. Ve svém prvním žalobním důvodu žalující sdružení tvrdí, že žádné ustanovení smluv nedává orgánům Společenství pravomoc financovat volební kampaně a politické strany. Ve svém druhém žalobním důvodu argumentuje konkrétněji, že Evropský parlament porušil články 7 a 13 aktu o volbě zástupců do Shromáždění přímým všeobecným hlasováním. Až na několik bodů, které byly upraveny tímto aktem, volební procedura totiž zůstává věcí členských států, dokud nevstoupí v platnost jednotná volební procedura. Otázka úhrady nákladů volební kampaně, která spadá do volební procedury ve smyslu výše uvedeného aktu, není součástí bodů, které jím byly upraveny. Za daného právního stavu Společenství, zavádění systému náhrady nákladů volební kampaně a určení jejích podmínek je tedy ještě věcí členských států.

31. Evropský parlament odpovídá na tyto dva žalobní důvody zároveň. Dotyčné prostředky nejsou určeny k financování politických stran, nýbrž k financování informačních kampaní vedených politickými stranami za účelem zajištění širšího povědomí o Evropském parlamentu.

2. Třetí žalobní důvod: porušení zásady rovného zacházení

32. Žalující sdružení má za to, že zavedený systém financování porušuje zásadu rovného zacházení, neboť kritéria pro přidělování peněžních prostředků politickým seskupením jsou sama zdrojem nerovnosti.

33. Evropský parlament tvrdí, že systém financování se zakládá na objektivních kritériích. Přidělené prostředky jsou před volbami rozdělovány pouze mezi seskupení již zastoupená v Evropském parlamentu, protože pouze tato seskupení mohou účinně přispět k poskytování informací o Parlamentu. Pokud jde o prostředky rozdělované po volbách, jejich rozdělení je poměrné k volebním výsledkům, a tudíž nepochybně objektivní.

Čtvrtý žalobní důvod: porušení smluv, konkrétně článku 85 a násl. Smlouvy o EHS

34. Žalující sdružení tvrdí, že systém rozdělování prostředků porušuje zásady hospodářské soutěže a sbližování právních řádů členských států. Pojem podnik vychází totiž ze skutečné činnosti. Politické strany jsou ve skutečnosti podniky, které provádějí obchody a „prodávají“ politiky.

35. Evropský parlament má za to, že tento žalobní důvod je zjevně neodůvodněný. Politické strany nejsou podniky. Navíc v tomto případě nedochází k žádnému porušení obchodu uvnitř Společenství.

4. Pátý žalobní důvod: porušení francouzské ústavy

36. Podle žalujícího sdružení jsou napadená rozpočtová opatření v rozporu s Deklarací práv člověka a občana, která je součástí francouzské ústavy, neboť porušují zásadu rovnosti všech občanů před zákonem. Smlouvy Společenství jsou ratifikovány zákony, které se musely přizpůsobit vnitrostátním ústavám. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí byla přijata na základě smluv, musejí být také v souladu s vnitrostátními ústavami.

37. Evropský parlament připomíná, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se platnost opatření Společenství posuzuje pouze na základě smluv.

5. Šestý žalobní důvod: námitka protiprávnosti

38. Podle žalujícího sdružení rozhodnutí Rady, které přijalo rozpočet, je protiprávní, protože hlas francouzského zástupce v Radě byl odevzdán v rozporu s francouzskou ústavou. Žalující sdružení žádá, aby Soudní dvůr buď sám přezkoumal, zda byla pravomoc na francouzského zástupce v Radě přenesena v souladu s právem, nebo přerušil řízení do doby, než francouzské soudy zruší toto přenesení pravomoci.

39. K tomuto bodu rovněž Evropský parlament připomíná, že platnost aktů Společenství se posuzuje pouze na základě smluv.

6. Sedmý žalobní důvod: zneužití pravomoci

40. Podle žalujícího sdružení došlo ke zneužití pravomoci tím, že předsednictvo Evropského parlamentu přijalo systém rozdělování prostředků za účelem usnadnění znovuzvolení osob, které již byly členy Parlamentu zvoleného v roce 1979.

41. Evropský parlament zpochybňuje toto tvrzení a poukazuje na to, že v systému rozdělování prostředků se peněžní prostředky přidělují rovněž seskupením, která v Parlamentu zvoleném v roce 1979 nebyla zastoupena.

Ve věci 190/84, Parti écologiste „Les Verts“ proti Evropskému parlamentu, jejímž předmětem je žaloba na neplatnost všech rozhodnutí provádějících položku 3708 rozpočtu Evropských společenství na rok 1984

Soudní dvůr

vydává tento

Rozsudek

1 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 18. července 1984 podalo neziskové sdružení parti écologiste „Les Verts“ na základě čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy o EHS žalobu na zrušení „všech rozhodnutí provádějících rozpočet Evropského hospodářského společenství z roku 1984, které se týkají položky 3708“.

2 Podle znění návrhu se žaloba týká konkrétně „rozhodnutí schvalujícího úředníka o uzavření závazku k výdajům a příkazu k platbám, rozhodnutí účetního zajišťující platbu, rozhodnutí o návrhu na závazky k výdajům přijaté podle článku 32 a násl. finančního nařízení, rozhodnutí finančního inspektora schvalující návrhy závazků, rozhodnutí schvalujícího úředníka potvrzující výdaje podle článku 36 a násl. finančního nařízení, rozhodnutí schvalujícího úředníka schvalující výdaje podle článku 39 a násl. finančního nařízení a rozhodnutí účetního provádějící platbu výdajů podle článku 46 a násl. finančního nařízení“.

3 Pro podrobnější popis skutkových okolností sporu v původním řízení, průběhu řízení a návrhů a argumentů účastníků se odkazuje na zprávu k jednání. Tyto údaje ze spisu jsou dále převzaty pouze v míře nezbytné pro úvahy Soudního dvora.

4 Na podporu přípustnosti své žaloby žalující sdružení tvrdí zejména, že ačkoliv ve svých usneseních ze dne 26. září 1984 (216/83, 295/83, 296/83, 297/83, Recueil, s. 3325, 3331, 3335 a 3339) Soudní dvůr prohlásil za nepřípustné žaloby na neplatnost, které byly podány proti opatřením předcházejícím schválení rozpočtu, uznal, že fyzická či právnická osoba může být přímo dotčena opatřeními provádějícími rozpočet.

5 Evropský parlament nezpochybňuje, že žaloba na neplatnost může být podána proti prováděcím finančním opatřením, ale tvrdí, že tato žaloba musí být prohlášena za nepřípustnou, protože napadená opatření jsou výsledkem jednotlivých rozhodnutí, jimiž byl vypočítán podíl z prostředků, který se přidělí každému politickému seskupení, rozhodnutí, která jsou již konečná a neodvolatelná, neboť nebyla před Soudním dvorem napadena a napadena ani být nemohla, protože byla určena jiným politickým seskupením než žalobci

6 Svým rozsudkem ze dne 23. dubna 1986 (Parti écologiste „Les Verts“ v. Evropský parlament, 294/83, Recueil, s. 1339) Soudní dvůr zrušil rozhodnutí předsednictva ze dne 12. října 1982 o rozdělení prostředků zapsaných pod položkou 3708 a rozhodnutí rozšířeného předsednictva ze dne 29. října 1983 upravující používání prostředků určených k náhradě výdajů politických seskupení, která se zúčastnila evropských voleb v roce 1984 (Úř. věst. č. C 293, s. 1).

7 Tato žaloba směřuje proti opatřením o uzavření závazku k výdajům a potvrzujícím, schvalujícím a provádějícím platbu výdajů podle výše zmíněných rozhodnutí předsednictva a rozšířeného předsednictva a proti výpočtu podílu z prostředků provedeného podle těchto rozhodnutí, který bude přidělen různým politickým seskupením.

8 Taková opatření mají pouze vnitřní právní účinky uvnitř správy a nezakládají práva či povinnosti třetím stranám. Nepředstavují tedy rozhodnutí, která by nepříznivě zasahovala právní postavení nějaké osoby. Žaloba musí být proto zamítnuta jako nepřípustná.

K nákladům řízení

9 Podle znění čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalující sdružení nemělo ve věci úspěch, je namístě mu uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

rozhodl takto:

1) Zamítá žalobu jako nepřípustnou;

2) žalující sdružení ponese vlastní náklady.

_____________________________________________________________________________