Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61985J0053

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 24. června 1986 Věc 53/85 AKZO Chemie BV and AKZO Chemie UK Ltd v. Komise Evropských společenství Žaloba na neplatnost [1986] SbSD 1965 ”AKZO”

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords		COMPETITION;RULES APPLYING TO UNDERTAKINGS;DOMINANT POSITION;

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		-Věc 60/81, International Business Machines Corporation v. Komise [1981] SbSD 2639


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Navrhovatel je v rámci Společenství největším dodavatelem chemikálie benzoyl peroxid, která je používána na výrobu plastů a k bělení mouky. Konkurent navrhovatele společnost ECS si stěžovala Komisi, že navrhovatel porušuje čl. 86 Smlouvy, tím, že se pokouší vytěsnit ECS z trhu s plasty. Komise zahájila administrativní řízení proti navrhovateli během něhož poskytla společnosti ECS dokumenty, které obdržela od navrhovatele. Navrhovatel měl za to, že tyto dokumenty obsahovaly obchodní tajemství a neměly být poskytnuty ECS. Navrhovatel proto podal žalobu podle čl. 173 Smlouvy ES na neplatnost rozhodnutí Komise o poskytnutí dokumentů důvěrné povahy společnosti ECS.

Názor soudu a komentář:
Soud nejdříve posuzoval přípustnost žaloby. Komise jako odpůrce a ECS jako vedlejší účastník oba tvrdily, že žaloba je nepřípustná, neboť poskytnutí dotčených dokumentů bylo fyzickým úkonem, který se nedotýká právního postavení navrhovatele. Správný postup pro navrhovatele by proto měla být žaloba na náhradu škody, podle čl. 215 Smlouvy ES. Navrhovatel tvrdil, že jeho žaloba je přípustná, jelikož poskytnutí dokumentů mělo právní účinek spočívající v odepření důvěrného zacházení s dotčenými informacemi, které je zaručeno článkem 214 Smlouvy ES a nařízením č. 17/62. Dále navrhovatel tvrdil, že jeho zájmy byly dotčeny poskytnutím dokumentů, jelikož ECS je mohla použít proti němu v řízení probíhajícím ve Velké Británii. Konečně navrhovatel tvrdil, že samotné poskytnutí dokumentů bylo završením určitého postupu a tudíž, že podléhá žalobě na neplatnost.
Soud i s ohledem na své dřívější rozhodnutí ve věci 60/81 IBM v. Komise shledal, že žaloba je přípustná, jelikož rozhodnutí poskytnout dokumenty mělo právní účinky spočívající v odepření ochrany poskytované komunitárním právem pokud jde o zacházení s důvěrnými informacemi. Nadto toto rozhodnutí jasně změnilo právní postavení navrhovatele a musí být na něj nahlíženo, jako na rozhodnutí, které je nezávislé na řízení podle čl. 86, jelikož jakákoli žaloba proti konečnému rozhodnutí podle čl. 86, by neposkytla navrhovateli adekvátní ochranu jeho práv ve vztahu k poskytnutým informacím, a to proto, že poskytnutí informací může mít nevratné následky. Skutečnost, že rozhodnutí poskytnout informace již bylo provedeno neodepírá navrhovateli právo podat žalobu na neplatnost, jelikož zneplatnění takovéhoto rozhodnutí je schopno samo o sobě mít právní důsledky. Soud nicméně poznamenal, že v kontextu řízení podle čl. 173 nemá žádnou pravomoc nařídit, aby dokumenty byly společností ECS vráceny navrhovateli.
Pokud jde o věc samou Soud uvedl, že články 19(3) a 21 nařízení č. 17/62 požadují na Komisi, aby zohledňovala legitimní zájem podniků na ochraně jejich obchodních tajemství. Tato ustanovení musí být považována za vyjádření obecné zásady, že obchodním tajemstvím musí být poskytována zvláštní ochrana během administrativního řízení a nesmí být poskytnuta třetí straně – stěžovateli.
Je na Komisi aby určila, zda dokumenty obsahují obchodní tajemství. Jelikož podniku by mohla být způsobena vážná škoda v důsledku poskytnutí jeho obchodních tajemství konkurentovi, musí Komise dát podniku možnost soudně přezkoumat její hodnocení ohledně toho, zda obchodní dokumenty obsahují obchodní tajemství, a to dříve než poskytne dotčené dokumenty třetí straně. Ve stávajícím případě Komise neposkytla navrhovateli možnost domáhat se podle čl. 173 ve spojení s čl. 185 neprovedení dotčeného rozhodnutí. Rozhodnutí Komise poskytnout dokumenty ECS bylo proto Soudem prohlášeno za neplatné.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):