Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61993J0009
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD z 22.června 1994
Věc C-9/93
IHT Internationale Heiztechnik GmbH and Uwe Danzinger v Ideal-Standard GmbH and Wabco Standard GmbH
[1994] ECR I-2798
"IHT"
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		- Věc Winthrop (No. 88a)
- Věc Hoffman-La Roche (No. 158)
- Věc HAG II (No. 496)
- Věc Deutsche Renault (No. 627)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Do roku 1984 byla American Standard Group v Německu a ve Francii prostřednictvím své německé a francouzské dceřinné společnosti Ideal-Standard GmbH a Ideal-Standard SA majitelem ochranné známky “Ideal Standard” pro sanitární vybavení a naslouchací zařízení. V červenci 1984 francouzská pobočka této skupiny prodala ochrannou známku na sektor topných zařízení spolu s provozem na výrobu těchto zařízení společnosti Société Générale de Fonderie (“SGF”), což je francouzská společnost, na kterou pobočka neměla žádné vazby. Tento převod ochranné známky se vztahoval k Francii (včetně zámořských departmentů a teritorií, Tunisu a Alžírska). SGF postoupil ochrannou známku později dále jiné francouzské společnosti, CICh, která stejně jako SGF byla součástí francouzské Nord-Est Group a neměla na American Standard Group žádné vazby. IHT obchodovala v Německu, přičemž používala ochrannou známku Ideal Standard topná zařízení vyrobená ve Francii firmou CICh. Ideal-Standard zahájil proti IHT řízení a usilovala o soudní zákaz obchodování topnými zařízeními v Německu společností IHT pod ochrannou známkou “Ideal Standard” a zákaz používání této známky na obchodních dokumentech. Krajský soudu v Düsseldorfu jakožto první instance nárok navrhovatele podpořil. Odvolací soud, vyšší krajský soud v Düsseldorfu, pochyboval o slučitelnosti rozsudku proti IHT s komunitárním právem a předložil věc Evropskému soudnímu dvoru k předběžnému posouzení podle článku 177 Smlouvy o ES. Otázkou k posouzení byl rozsah článků 30 a 36 Smlouvy o ES a zejména význam rozhodnutí HAG II.

Názor soudu a komentář:
Zákaz proti IHT je nepochybně opatřením s rovnocenným účinkem ve smyslu článku 30 Smlouvy o ES. Otázkou však je, zda takový zákaz lze na základě článku 36 ospravedlnit. Soud využil příležitosti a nezvykle zevrubným způsobem pojednal o principech práva ochranných známek stejně jako o rozhodnutích týkajících se článků 30 a 36 Smlouvy o ES, která do této doby přijal. Zabýval se pojmem podobnosti ochranných známek. Rozhodnutí HAG II. se týkalo případu, ve kterém se nejednalo pouze o stejný název, ale dokonce i o stejné výrobky, kterými strany sporu obchodovaly. Spor, který Soud rozhodoval nyní, se nicméně týkal stejných značek, kterými jsou však označovány rozdílné výrobky (sanitární zařízení a topná zařízení).
Soud shledal, že skutečnost, že právo na zákaz vyplývající z ochrany známek, překračuje ochranu, která byla známkám určena, má společný základ. Cílem známkového práva je ochrana vlastníků proti záměru třetích stran, které mohou vytvořením nebezpečí záměny mezi spotřebiteli usilovat o získání výhody z pověsti, kterou ochranná známka získala (Hoffmann-La Roche). Takové nebezpečí by mohlo vzniknout z používání stejné značky na výrobcích jiných než těch, kterým byla značka určena, pokud jsou příslušné výrobky s to způsobit, aby se spotřebitelé, kteří vidí na těchto výrobcích stejnou značku, mohli domnívat, že výrobky pocházejí od stejného výrobce. Podobnost výrobků je tudíž také částí pojmu nebezpečí záměny. Určení kritérií, která umožní dojít k závěru, že nastalo nebezpečí záměny, je součástí detailních norem o ochraně ochranných známek, jakožto součást národních právních řádů. Komunitární právo neupravuje kritéria požadující striktní výklad nebezpečí záměny (Deutsche Renault). Zůstává úkolem národního soudu s ohledem na požadavky článku 36 v daném případě určit podobnost výrobků (žádná svévolná diskriminace, žádná skrytá omezení obchodu mezi členskými státy). Pokud soud podobnost neshledá, není tu překážka obchodu. Zbývající rozhodnutí Evropského soudního dvora se týkají situací, kdy by národní soud došel k opačnému závěru, shledal by tedy výrobky podobnými.
V daném případě byla ochranná známka určena pouze pro jeden stát. Otázkou je, zda řešení v případu HAG II. ohledně rozdělení známky, které bylo výsledkem zabavení, se dá také použít v případě dobrovolného rozdělení. Soud odpověděl kladně, ale pouze za zvláštních okolností. Upozornil, že práva k ochranným známkám jsou teritoriální a jsou na sobě navzájem nezávislá:
Právo státu, kde k ochraně známky dochází, určuje podmínky ochrany (teritoriální princip). Majitel známky v jiných státech může vyhradit právo k ochranné známce pro jiný stát i bez doprovodné postupní listiny. Teritorialita práv ochranných známek a jejich volná převoditelnost je však v rozporu s principem volného pohybu zboží. Tyto rozpory vznikají, pokud národní právo stanoví, že právo majitele ochranné známky není čerpáno, když v jiném členském státě obchoduje výrobkem chráněným ochrannou známkou, což má za následek, že majitel ochranné známky je oprávněn bránit se dovážení výrobku do svého členského státu, když výrobkem bylo obchodováno v jiném členském státě. Soud dospěl k názoru, že článek 36 Smlouvy o ES umožňuje, jako výjimku ze základního principu společného trhu, omezení volného pohybu zboží pouze potud, pokud tato zrušení jsou nezbytná k zajištěn práv, která tvoří zvláštní hlavní obsah jeho majetku. Pokud se týče ochranných známek právo ve zvláštní věcech průmyslového vlastnictví existuje, pokud majitel ochranné známky má výlučné právo používat ochrannou známku pro účely dávání výrobků, které jsou chráněny ochrannou známkou, do oběhu poprvé, a je proto určeno k ochraně majitele proti konkurenci, která by chtěla čerpat výhody z postavení a jména známky prodáváním výrobků nezákonně nesoucích ochrannou známku. Soud důsledně zaujal stanovisko, že takové omezení není oprávněné, pokud byl výrobek zákonným způsobem uveden na trh v členském státě, ze kterého byl dovezen a navíc majitelem ochranné známky samotným nebo s jeho souhlasem. Jinak by majitel ochranné známky mohl bránit dovozu chráněného zboží označeného přímo jím nebo s jeho souhlasem v jiném členském státě. Majitel ochranné známky by následně mohl rozdělit národní trhy a omezit tak obchod mezi členskými státy v situaci, kdy nejsou žádná omezení nezbytná k zaručení podstaty výlučných práv z ochranné známky (Winthrop). Princip vyčerpání práva se používá v případech, kdy majitel ochranné známky ve státě dovozu a majitel ochranné známky ve státě vývozu jsou totožní, nebo, pokud nejsou totožní, jsou ekonomicky provázaní (koncesionáři, výlučný distributor, “parent company”, pobočka stejné skupiny, atd.). Rozhodujícím faktorem je možnost jednotného dohledu nad kvalitou zboží, které nese ochrannou známku. Tato kontrola však není možná, pokud ochranná známka byla vyhrazena pro jeden nebo určitý členský stát pouze jedné firmě, která nemá na převodce žádné ekonomické vazby. Ve smlouvě o převodu samotné, tj. v případě, že nejsou mezi stranami ekonomické vazby, převodce nedává žádné prostředky kontroly kvality výrobků označených postupitelem ochrannou známkou. Z toho vyplývá, že zde nemůže dojít k vyčerpání práv. K opačnému závěru nelze dojít, ani kdyby došlo k převodu ochranné známky nedobrovolně, neboť implicitní souhlas v jakémkoliv převodu není souhlasem požadovaným pro použití teorie vyčerpání práv. Převod také neznamená, že majitel se vzdává své pozice jediné osoby, která ve Společenství obchoduje zbožím nesoucím ochrannou známku.
IHT potvrdilo, že francouzská pobočka, Ideal-Standard SA, se ve Francii přizpůsobila situaci, kdy výrobky (jakými jsou topná zařízení a sanitární vybavení) z různých zdrojů, smějí být označeny na jednom národním území stejnou ochrannou známkou. Vzalo v úvahu i chování německé pobočky stejné skupiny, která namítala, že obchodování topným zařízením v Německu pod stejnou ochrannou známkou “Ideal Standard” je nezákonné. Soud zamítl tento argument, jelikož převod byl uskutečněn pouze pro Francii. Soud prohlásit, že pokud by argument IHT přijal, mělo by to za následek, že právo pro Francii by znamenalo povolení používat označení i v Německu. To není možné, jelikož dohody o převodu a licence se vždy vztahují, s ohledem na územní povahu práv národní ochranné známky, na určité území. Navíc pouze francouzské právo, nikoliv německé, dovoluje uzavřít dohodu o převodu ochranné známky určitých výrobků s tím výsledkem, že podobné výrobky od jiných výrobců mohou být v oběhu na území Francie pod stejným označením, stejnou ochrannou známkou. Pokud by byl argument IHT přijat, znamenalo by to rozšíření řešení, které převládá ve státě vývozu, do státu dovozu navzdory územní povaze zmíněných práv. Nicméně Soud připouští, že různé jednotné zákony a nařízení o ochranných známkách Společenství umožňují převod ochranné známky pouze pro celá území, na kterých jsou tyto zákony a nařízení účinné, a učiní dohody naopak neplatnými a neúčinnými. Soud nepovažuje tyto normy za použitelné. Podle názoru Soudu nemůže být nulita dohod o převodu národních ochranných známek pouze pro některé státy EU prohlášena judikaturou. To se týče legislativy Společenství. Základem komunitárního nařízení je článek 100a Smlouvy o ES, odstranění překážek vyplývajících z teritoriality národních ochranných známek je nezbytné pro založení a fungování vnitřního trhu. Kromě toho pokud společnosti nezávislé na sobě uzavřou dohodu o převodu ochranné známky a následně i dohodu o sdílení trhu (market-sharing agreement), zákaz nesoutěžních dohod je použitelný (článek 85 Smlouvy o ES) a převody, které mají tyto dohody na následek, jsou následně neplatné. K posouzení, zda k tomu došlo, je nezbytné analyzovat souvislosti, závazky, které jsou předmětem převodu, záměry stran a důvody pro uzavření této dohody o převodu.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):