Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61983J0072

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 10. července 1984 Věc 72/83 Campus Oil Limited a ostatní v. Ministerstvo průmyslu a energetiky a ostatní Rozhodnutí o předběžné otázce [1984] SbSD 2727 ”Campus Oil”

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E030;157E036

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		-Věc 12/78, Eggers [1978] 1935 -Věc 153/78, Komise v. SRN [1979] SbSD 2555 -Spojené věci 36 a 71/80, Irish Creamery Milk Suppliers Association [1981] SbSD 735 -Věc 95/81, Komise v Itálie [1982] SbSD 2187 -Věc 42/82, Komise v Francie [1983] SbSD 1013


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Irská vláda vydala v roce 1982 předpis o kontrole dodávek paliv, kterým zavazovala dodavatele naftových výrobků nakupovat určité procento výrobků od irské národní rafinérie. Toto opatření sledovalo, aby byl zachován provoz jediné irské rafinérie, což irská vláda za nezbytné proto, aby byly zachovány dodávky naftových výrobků v zemi. Navrhovatelé žalovaly irskou vládu a požadovaly, aby dotčený vládní předpis byl zrušen protože je v rozporu s komunitárním právem a především se zákazem kvantitativních omezení a opatření majících rovnocenný účinek podle čl. 30 Smlouvy. Irská vláda toto zpochybňovala a rovněž tvrdila, že i kdyby toto vládní nařízení bylo kvantitativním omezením, je možno ho ospravedlnit z důvodu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti podle čl. 36. Irský soud postoupil Evropskému soudnímu dvoru dvě předběžné otázky podle čl. 177 Smlouvy ES.

Názor soudu a komentář:
Soud se nejdříve vyjádřil k přípustnosti postoupení předběžné otázky, jelikož Irsko namítalo, že toto postoupení je předčasné, vzhledem ke stavu řízení na národní úrovni. Soud tuto námitku zamítl, a připomněl, že jak již několikrát uvedl, že je na vnitrostátním soudu, aby si rozhodl v jakém stádiu řízení je příhodné postoupit předběžnou otázku Soudu, a to proto, že je to vnitrostátní soud, který hodnotí okolnosti případu, a proto, že rozhodnutí postoupit předběžnou otázku ovlivňují úvahy procesní organizace a efektivity, které mohou být zvažovány pouze vnitrostátním soudem a nikoliv Evropským soudním dvorem.
Soud poté posuzoval první jemu postoupenou otázku, která zněla, zda čl. 30 Smlouvy je třeba vykládat tak, že pravidla obsažená v předpisu z roku 1982 představují opatření mající rovnocenný účinek kvantitativním omezením dovozu. Soud shledal, že tak tomu je, a to proto, že povinnost zavazující všechny dovozce kupovat určitou část jejich dodávek daného produktu od národního dodavatele, omezuje v této míře jejich možnost dovážet dotčený výrobek. Tento předpis má tudíž ochranný účinek spočívající v tom, že zvýhodňuje národní produkci ke škodě výrobců z ostatních členských států. V tomto kontextu Soud konstatoval, že zboží nemůže být vyňato z aplikace základní svobody pohybu zboží, pouze proto, že je obzvláštního významu pro životaschopnost nebo ekonomiku členského státu.
Druhá otázka postoupená Soudu byla, zda článek 36 Smlouvy a především pojmy “veřejný pořádek” a “veřejná bezpečnost” v něm obsažené mohou být vykládány tak, že systém zavedený dotčeným vládním předpisem a uplatňovaný členským státem, který je zcela závislý na dovozu naftových výrobků, může být vyňat ze zákazu článku 30 Smlouvy ES.
K tomu, aby odpověděl na tuto otázku Soud považoval za nezbytné prozkoumat tři problémy. Za prvé, posuzoval, zda pravidla obsažená v předpise z r. 1982 jsou ospravedlnitelná ve světle existence komunitárních pravidel upravujících podobnou problematiku jako dotčený vládní předpis. Jde o to, že není možné se dovolat čl. 36, jestliže komunitární pravidla chrání zájmy uvedené v daném článku. Soud dospěl k názoru, že i když existují předpisy na komunitární úrovni a v kontextu OECD, které omezují riziko členského státu, že se ocitne bez životně důležitých dodávek v případě nedostatku naftových dodávek, přesto je zde reálné nebezpečí, že v případě krize by minimální potřeby členského státu nemusely být zajištěny. Tudíž článku 36 je možné se dovolat k ospravedlnění dotčeného vládního předpisu, i když byly přijaty určité komunitární předpisy týkající se dotčené problematiky.
Za druhé, Soud zkoumal, zda se čl. 36 může vztahovat na pravidla obsažená ve vládním předpise z roku 1982. Soud poukázal na svůj rozsudek ve věci Komise v. SRN (Věc 153/78) a uvedl, že účelem čl. 36 není vyhradit určité záležitosti do výlučné pravomoci členských států, ale umožnit národním předpisům odchýlit se od zásady volného pohybu zboží v té míře, v které je to ospravedlnitelné k dosažení cílů dotčeného článku. Ve vztahu k dotčenému případu to znamenalo rozhodnout, zda důvody ochrany veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku jsou opravdu dány. Soud shledal, že naftové produkty mají zásadní význam pro životaschopnost země, a že přerušení dodávek naftových produktů by mohlo vážně ohrozit veřejnou bezpečnost, kterou čl. 36 umožňuje členským státům chránit. Aplikace čl. 36 musí být odůvodněna objektivními kritérii, ale jeho aplikaci nebrání jestliže jeho použití rovněž napomáhá dosažení ekonomických cílů.
Konečně za třetí, Soud posuzoval, zda systém založený vládním předpisem je s to dosáhnout sledovaných účelů a zda je přiměřený. Soud odkázal na své rozsudky ve věcech Eggers a Komise v. Francie a uvedl, že opatření přijatá na základě čl. 36 mohou být ospravedlněna pouze tehdy, jestliže slouží účelu, který tento článek chrání a pokud neomezují obchod uvnitř Společenství více než je absolutně nezbytné. Soud shledal, že přítomnost rafinérie v Irsku může přispět ke zlepšení bezpečnosti dodávek naftových výrobků.
Pokud jde o to, zda dotčené opatření bylo přiměřené, Soud je toho názoru, že by mohlo být nezbytné pokud by distributoři odmítali kupovat dodávky od národní rafinérie, samozřejmě za předpokladu, že ceny rafinérie jsou konkurenceschopné, nebo učiněny členským státem konkurenceschopným s použitím článků 92 a 93 o státní podpoře. Navíc, množství naftových výrobků pokrytých dotčeným systémem musí být v určitých mezích, které Soud specifikoval. Otázku, zda dotčený systém splňoval stanovené meze nechal Soud na vnitrostátním soudu.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):