Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61980J0244
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD z 16. prosince 1981
Věc 244/80
Pasquale Foglia v Mariella Novello
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1981] ECR 3045
“Foglia II”
JUDGMENT OF THE COURT, 16 DECEMBER 1981. PASQUALE FOGLIA V MARIELLA NOVELLO. (REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE PRETURA, BRA). TAX ARRANGEMENTS APPLYING TO LIQUEUR WINES. CASE 244/80.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1981 PAGES 3045 - 3068
Předmět (klíčová slova):
Keywords		TAXATION;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E177
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    679J0104, 691J0083, 693J0422, 693J0424,
    -Foglia I, věc 104/79 Foglia v Novello [1980] ECR 745
    -Meilicke, věc C-83/91 Meilicke v ADV/ORGA [1992] ECR I-4871
    -Zabala Erasun, spojené věci C-422 až 424/93 Teresa Zabala Erasun and Others v Istituto Nacional de Empleo [1995] ECR I-1567
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Předmětná věc, ze které vzešla již první série předběžných otázek (viz
Foglia I
), se týkala nákladů, které vznikly panu Fogliovi, italskému státnímu příslušníkovi. Pan Foglio byl distributorem vína, přičemž uvedené náklady mu vznikly v souvislosti s dodávkou několika kartónů likérového vína do Francie na základě instrukcí paní Novello. Kupní smlouva, kterou mezi sebou pan Foglia a paní Novello uzavřeli, stanovila, že paní Novello neponese odpovědnost za poplatky, jejichž zaplacení budou italské a francouzs
k
é orgány vyžadovat v rozporu s ustanoveními komunitárního práva o volném pohybu zboží mezi dvěma státy anebo, které zaplaceny být neměly. podobné ustanovení začlenil pan Foglio i do smlouvy s podnikem Danzas, který pověřil dopravou kartónů likérového vína

do Francie. Podle tohoto ustanovení nenesl pan Foglio odpovědnost za protiprávně uložené poplatky ani za poplatky, jejichž zaplacení nebylo povinné. Danzas však zaplatil spotřební clo uložené francouzskými orgány a započítal tuto částku do konečné sumy, k
t
erou vyúčtoval panu Fogliovi. Když se pak pan Foglio domáhal náhrady této částky od paní Novello, tato zaplacení uvedené částky odmítla s odkazem na výše uvedené ustanovení kupní smlouvy.
V rámci řízení o žalobě na zaplacení dlužné částky, kterou pan Foglio podal, předložil okresní soudce (District Magistrate) Soudnímu dvoru sérii otázek týkající se výkladu článků 92 a 95

Smlouvy ES. Soud však prohlásil, že nemá jurisdikci o těchto otázkách rozhodnout. V následujícím řízení soudce opět řízení přerušil a na základě ustanovení článku 177 Smlouvy ES předložil Soudnímu dvoru opět několik otázek týkajících se výkladu článku 177.

Názor soudu a komentář:
V prvé řadě národní soud požádal o objasnění omezení pravomoci posouzení, kdy je možné o rozhodnutí o předběžné otázce požádat, kterou Smlouva přiznává národnímu soudu, na straně jedné a pravomocí Soudního dvora na straně druhé. Soudní dvůr prohlásil, že článek 177 zakotvuje spolupráci při výkonu soudnictví mezi národními soudy členských států a Soudním dvorem. Ve smyslu ustanovení článku 177 spočívá role Soudního dvora v asistenci při výkonu soudnictví v členských státech v rámci projednávání individuálních věcí před národními soudy. Soudní dvůr však nemá jurisdikci vydávat poradní stanoviska ve vztahu
k
obecným nebo teoretickým otázkám. V souladu s takto stanoveným systémem je proto věcí národních soudů, aby zhodnotily, zda je rozhodnutí o předběžné otázce nezbytné, neboť je to právě národní soud, který má celkový přehled o skutkové stránce dané věci, a

tento je také zodpovědný za konečné rozhodnutí v dané věci. Soudní dvůr však musí být zároveň schopen určit, zda má v dané věci jurisdikci. Proto je národní soud povinen objasnit, proč považuje odpověď na svou otázku za nezbytnou. Na druhé straně Soudní d
v
ůr má jak právo ale i povinnost zhodnotit, zda na základě důvodů národního soudu, které národní soud předkládající otázku uvedl, má v dané věci jurisdikci (viz také
Meilicke, Zabala Erasun
).
Dále se národní soud dotázal, zda se nějak liší ochrana poskytovaná jednotlivcům prostřednictvím řízení podle článku 177 anebo je dokonce oslabena, jestliže je předběžná otázka vznesena v řízení mezi jednotlivci navzájem narozdíl od řízení mezi jednotlivcem a správním orgánem. Tato otázka se vztahuje k odůvodnění obsaženému v rozhodnutí ve věci
Foglia I
, kdy Soudní dvůr prohlásil, že v dané věci nemá pravomoc rozhodnout zejména proto, že otázky, které mu byly předloženy, vyplývaly z výše uvedeného ustanovení smlouvy, jež upravovalo poplatky odporující právu Společenství, tj. ze soukromoprávní smlouvy. Soud by svou jurisdikci nebyl odmítl, pokud by pan Foglia podal žalobu proti francouzským orgánům, které uložily zaplacení spotřebního cla. V zásadě, podle mínění Soudního dvora, ochrana poskytovaná národními soudy nesmí z
á
viset na typu řízení. Soudní dvůr však může při hodnocení podmínek, za kterých byla předběžná otázka vznesena - což je nutné pro určení zda má jurisdikci - vzít v potaz typ řízení, v jehož rámci byla dotčená otázka vznesena. Zejména tak může učinit proto,

aby předešel zneužití řízení o předběžné otázce, ke kterému může dojít v souvislosti s manipulacemi vyplývajícími ze soukromoprávní smlouvy. “V souvislosti s nezávislostí, která je obecně přiznávána stranám soukromoprávní smlouvy v právních řádech členský
c
h států, může dojít k tomu, že chování stran znemožní dotčenému státu zajistit odpovídající obranu svých zájmů tím, že otázka neplatnosti jeho legislativy bude rozhodnuta soudem jiného členského státu. V takových procesních situacích je nemožné vyloučit r
i
ziko, že se strany smlouvy odchýlí od účelu řízení o předběžné otázce, tak jak vyplývá z článku 177 Smlouvy ES.” Bylo pravděpodobné, že v dané věci toto riziko hrozí, neboť italský soud, který vznesl předběžnou otázku, byl požádán o rozhodnutí o platnosti

francouzské právní úpravy požadující zaplacení spotřebního cla. V takovém případě není jurisdikce Soudního dvora
a priori
vyloučena. Soud však zároveň zdůraznil svou povinnost “zvláště zajistit, aby řízení podle článku 177 nebylo využíváno pro účely, které
nebyly Smlouvou zamýšleny.”

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ACCORDING TO THE INTENDED ROLE OF ARTICLE 177 OF THE EEC TREATY IT IS FOR THE NATIONAL COURT - BY REASON OF THE FACT THAT IT IS SEIZED OF THE SUBSTANCE OF THE DISPUTE AND THAT IT MUST BEAR THE RESPONSIBILITY FOR THE DECISION TO BE TAKEN - TO ASSESS, HAVING REGARD TO THE FACTS OF THE CASE, THE NEED TO OBTAIN A PRELIMINARY RULING TO ENABLE IT TO GIVE JUDGMENT. IN EXERCISING THAT POWER OF APPRAISAL THE NATIONAL COURT, IN COLLABORATION WITH THE COURT OF JUSTICE, FULFILS A DUTY ENTRUSTED TO THEM BOTH OF ENSURING THAT IN THE INTERPRETATION AND APPLICATION OF THE TREATY THE LAW IS OBSERVED. ACCORDINGLY THE PROBLEMS WHICH MAY BE ENTAILED IN THE EXERCISE OF ITS POWER OF APPRAISAL BY THE NATIONAL COURT AND THE RELATIONS WHICH IT MAINTAINS WITHIN THE FRAMEWORK OF ARTICLE 177 WITH THE COURT OF JUSTICE ARE GOVERNED EXCLUSIVELY BY THE PROVISIONS OF COMMUNITY LAW.

2. THE DUTY ASSIGNED TO THE COURT BY ARTICLE 177 IS NOT THAT OF DELIVERING ADVISORY OPINIONS ON GENERAL OR HYPOTHETICAL QUESTIONS BUT OF ASSISTING IN THE ADMINISTRATION OF JUSTICE IN THE MEMBER STATES. IT ACCORDINGLY DOES NOT HAVE JURISDICTION TO REPLY TO QUESTIONS OF INTERPRETATION WHICH ARE SUBMITTED TO IT WITHIN THE FRAMEWORK OF PROCEDURAL DEVICES ARRANGED BY THE PARTIES IN ORDER TO INDUCE THE COURT TO GIVE ITS VIEWS ON CERTAIN PROBLEMS OF COMMUNITY LAW WHICH DO NOT CORRESPOND TO AN OBJECTIVE REQUIRE- MENT INHERENT IN THE RESOLUTION OF A DISPUTE. A DECLARATION BY THE COURT THAT IT HAS NO JURISDICTION IN SUCH CIRCUMSTANCES DOES NOT IN ANY WAY TRESPASS UPON THE PREROGATIVES OF THE NATIONAL COURT BUT MAKES IT POSSIBLE TO PREVENT THE APPLICATION OF THE PROCEDURE UNDER ARTICLE 177 FOR PURPOSES OTHER THAN THOSE APPROPRIATE FOR IT. FURTHERMORE, WHILST THE COURT OF JUSTICE MUST BE ABLE TO PLACE AS MUCH RELIANCE AS POSSIBLE UPON THE ASSESSMENT BY THE NATIONAL COURT OF THE EXTENT TO WHICH THE QUESTIONS SUBMITTED A
RE ESSENTIAL, IT MUST BE IN A POSITION TO MAKE ANY ASSESSMENT INHERENT IN THE PERFORMANCE OF ITS OWN DUTIES, IN PARTICULAR IN ORDER TO CHECK, AS ALL COURTS MUST, WHETHER IT HAS JURISDICTION.

3. IN THE ABSENCE OF PROVISIONS OF COMMUNITY LAW, THE POSSIBILITY OF TAKING PROCEEDINGS BEFORE A NATIONAL COURT AGAINST A MEMBER STATE OTHER THAN THAT IN WHICH THAT COURT IS SITUATED, WHOSE LEGISLATION IS THE SUB- JECT OF A DISAGREEMENT AS TO WHETHER IT IS COMPATIBLE WITH COMMUNITY LAW, DEPENDS ON THE PROCEDURAL LAW OF THE STATE IN WHICH THE COURT IS SITUATED AND ON THE PRINCIPLES OF INTERNATIONAL LAW.

4. IN THE CASE OF PRELIMINARY QUESTIONS INTENDED TO PERMIT THE NATIONAL COURT TO DETERMINE WHETHER PROVISIONS LAID DOWN BY LAW OR REGULATION IN ANOTHER MEMBER STATE ARE IN ACCORDANCE WITH COMMUNITY LAW THE DEGREE OF LEGAL PROTECTION MAY NOT DIFFER ACCORDING TO WHETHER SUCH QUESTIONS ARE RAISED IN PROCEEDINGS BETWEEN INDIVIDUALS OR IN AN ACTION TO WHICH THE STATE WHOSE LEGISLATION IS CALLED IN QUESTION IS A PARTY, BUT IN THE FIRST CASE THE COURT OF JUSTICE MUST TAKE SPECIAL CARE TO ENSURE THAT THE PROCEDURE UNDER ARTICLE 177 OF THE EEC TREATY IS NOT EMPLOYED FOR PURPOSES WHICH WERE NOT INTENDED BY THE TREATY.

5. THE CONDITIONS IN WHICH THE COURT OF JUSTICE PERFORMS ITS DUTIES UNDER ARTICLE 177 OF THE EEC TREATY ARE INDEPENDENT OF THE NATURE AND OBJECTIVE OF PROCEEDINGS BROUGHT BEFORE THE NATIONAL COURTS. ARTICLE 177 REFERS TO THE'' JUDGMENT'' TO BE GIVEN BY THE NATIONAL COURT WITHOUT LAYING DOWN SPECIAL RULES AS TO WHETHER OR NOT SUCH JUDGMENTS ARE OF A DECLARATORY NATURE.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):