Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61995J0120

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 28. dubna 1998 Věc C-120/95 Nicolas Decker v Caisse de maladie des employés privés Rozhodnutí o předběžné otázce [1998] SbSD I-1831 "Decker"

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		-Věc 8/74 Dassonville [1974] SbSD 837 -Věc 120/78 Cassis de Dijon [1979] SbSD 649 -Věc 110/79 Una Coonan v Insurance Officer [1980] SbSD 1445 -Věc 238/82 Duphar [1984] SbSD 523 -Věc 18/84 Commission v France [1985] SbSD 1339 -Věc 215/87 Heinz Schumacher v Hauptzollamt Frankfurt am Main-East [1989] SbSD 617 -Věc C-349/89 Elissavet Paraschi v Landesversicherungsanstalt Württemberg [1991] SbSD I 4501 -Věc C-62/90 Commission v Germany [1992] SbSD I-2575 -Spojené věci 4 and 5/95 Fritz Stöber and José Manuel Piosa Pereira v Bundesanstalt für Arbeit [1997] SbSD I-511 -Věc C-70/95 Sodemar SA v Regione Lombardia [1997] SbSD I-3395 -Věc C-158/96 Raymond Kohll v Union des caisses de maladie [1998] SbSD I-1931


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Nicolas Decker lucemburský státní příslušník zažádal lucemburskou zdravotní pojišťovnu o proplacení ceny brýlí s dioptrickými skly, které koupil od optika v Belgii na základě předpisu od očního lékaře v Lucembursku. Zdravotní pojišťovna ho informovala, že mu brýle neproplatí, protože byly koupeny v zahraničí bez jejího předchozího souhlasu. Pan Decker napadl toto rozhodnutí zdravotní pojišťovny, a to s odvoláním na komunitární pravidla o volném pohybu zboží. Lucemburský tribunál, který řešil tento spor měl pochybnosti o slučitelnosti relevantních lucemburských předpisů o sociálním a zdravotním pojištění se zásadou volného pohybu zboží a postoupil proto Evropskému soudnímu dvoru předběžnou otázku výkladu článků 30 a 36 Smlouvy ES.

Názor soudu a komentář:
Lucemburský tribunál se tázal, zda vnitrostátní pravidlo na základě kterého zdravotní pojišťovna členského státu odmítá proplatit svému pojištěnci cenu dioptrických brýlí koupených od optika z jiného členského státu, z důvodu, že lékařská služba v zahraničí musí být předem odsouhlasena zdravotní pojišťovnou porušuje články 30 a 36 Smlouvy ES. Soud odpovídá, že ano.
Nejprve poukazuje na svou ustálenou judikaturu podle které komunitární právo nechává členským státům volnost organizovat si své systémy sociálního zabezpečení (Duphar, Sodemare). V případě, že neexistuje harmonizační opatření na komunitární úrovni je tudíž na předpisech členských států, aby určily podmínky vzniku práva nebo povinnosti být sociálně, či zdravotně pojištěn (Coonan; Paraschi) a podmínky vzniku nároku na dávky (Stöber). Toto však nezbavuje členské státy jejich povinnosti zohledňovat komunitární právo při určování těchto podmínek. Opatření přijatá členským státem v oblasti sociálního zabezpečení, která mohou ovlivnit uvádění léků na trh a nepřímo tedy možnosti jejich dovozu, podléhají pravidlům o volném pohybu zboží podle Smlouvy ES (Duphar). Pouhá skutečnost, že dotčené vnitrostátní pravidlo se týká oblasti sociálního zabezpečení nemůže vyloučit aplikaci článku 30 Smlouvy ES. Na základě čl. 22 nařízení č. 1408/71 však může být vyžadována předchozí autorizace k léčení v zahraničí. Nicméně skutečnost, že dotyčný lucemburský předpis se může opřít o toto nařízení, nemůže mít za svůj důsledek, že by ho nebylo možno hodnotit ve světle pravidel Smlouvy. Sekundární komunitární právo je relevantní pouze pokud je v souladu s primárním komunitárním právem. Navíc, článek 22 pouze povoluje pojištěné osobě, která má autorizaci od své zdravotní pojišťovny, aby mohla jet do jiného členského státu za účelem léčení, které vyžaduje její zdravotní stav, a aby měla nárok na dávky od své zdravotní pojišťovny v souladu s předpisy státu, kde je léčení poskytováno, za předpokladu, že toto léčení vyžaduje její zdravotní stav. Nařízení neupravuje případ úhrady nákladů za léčení v jiném členském státě, v situaci, kdy není dána předchozí autorizace k uhrazení nákladů léčení podle tarifních sazeb státu zdravotní pojišťovny. Nařízení tedy nebrání členským státům, aby takovouto úhradu nákladů umožňovaly. Je proto třeba posoudit, zda lucemburský předpis není sto přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potencionálně bránit obchodu uvnitř Společenství (Dassonville). Soud má za to, že dotyčný lucemburský předpis brání obchodu. Je sice pravda, že pojištěným osobám nebrání v tom, aby získaly lékařské produkty v jiných členských státech. Avšak tento předpis podmiňuje uhrazení nákladů vzniklých v jiných členských státech předchozí autorizací a odepírá nárok na úhradu takovýchto nákladů pojištěnci, který takovouto předchozí autorizaci nemá. Naproti tomu, úhrada nákladů ve státě zdravotní pojišťovny, není podmíněna takovouto autorizací. Toto podněcuje pojištěnce kupovat lékařské produkty v Lucembursku a ne v jiných členských státech, a brání tudíž dovozu dioptrických brýlí z těchto členských států (Komise ES v. Francie).
Při projednávání věci argumentovalo Lucembursko tím, že dotčené předpisy mají za svůj účel kontrolovat náklady zdravotní péče a jsou proto z tohoto důvodu ospravedlnitelné. Soud poukazuje, že důvody čistě ekonomické povahy, nemohou ospravedlnit překážku svobodě pohybu zboží. Zároveň však Soud uznává, že riziko vážného podkopání finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení může představovat kategorický požadavek v obecném zájmu, schopný ospravedlnit omezení volného pohybu zboží. Z hlediska právní doktríny jde tedy o kategorický požadavek ve smyslu judikatury Cassis de Dijon. Je to poněkud překvapivé, jelikož předchozí chápání judikatury Cassis de Dijon bylo, že kategorické požadavky mohou ospravedlnit pouze aplikaci nediskriminačních opatření a nikoli tedy i diskriminačního opatření, za jaké je možno považovat lucemburský předpis. Podle dřívějšího chápání totiž mohla být aplikace diskriminačních opatření možná pouze z důvodů podle čl. 36 Smlouvy ES a nikoli z důvodů kategorických požadavků podle judikatury Cassis de Dijon.
V průběhu řízení bylo argumentováno, že lucemburský předpis zajišťuje právo pojištěnce na přístup ke kvalitnímu léčení, a proto je tento předpis ospravedlnitelný z důvodu ochrany zdraví podle čl. 36 Smlouvy ES. Jde o to, že brýle jsou dodávány licencovanými optiky. Pokud by měly být dodávány optiky z jiných členských států, dohled nad jejich kvalitou by byl vážně omezen, nebo dokonce znemožněn. Tento argument Soud nepřijímá, jelikož podmínky vykonávání, či přístupu k regulovaným profesím podléhají různým směrnicím ES. To znamená, že optik z jiného členského státu od něhož jsou brýle koupeny zaručuje standarty, které jsou ekvivalentní těm, které poskytuje optik domácího členského státu (podobně pokud jde o koupi lékařských produktů v jiném členském státě Schumacher, Komise v. SRN). Navíc Soud poukazuje, že v dotčeném případě, brýle byly koupeny na základě předpisu od očního lékaře, což zaručuje ochranu veřejného zdraví. Nelze se tudíž dovolávat ochrany zdraví, jako důvodu ospravedlňující lucemburský předpis.
Zmínit je možné rovněž to, že Soud ve svém rozsudku ze stejného dne rozhodl, že vnitrostátní předpis, který požaduje souhlas zdravotní pojišťovny k úhradě nákladů za zubařský zákrok vykonaný zubařem v jiném členském státě podle sazeb státu zdravotní pojišťovny, porušuje články 59 a 60 Smlouvy ES (Kohl).

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):