Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61998A0163
Název:
Title: 		Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, The Procter & Gamble Company proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), věc T-163/98, Recueil 1999, s. II-02386
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, The Procter & Gamble Company proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), věc T-163/98, Recueil 1999, s. II-02386


Klíčová slova:

Ochranná známka Společenství. Sousloví „BABY-DRY“. Absolutní důvod pro zamítnutí. Dosah přezkoumání provedeného odvolacími senáty. Dosah přezkoumání provedeného Soudem.


Předmět:

Odvolání podané proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 31. července 1998 (věc R 35/1998-1), které bylo žalobkyni oznámeno dne 7. srpna 1998.


Odůvodnění:

Skutečnosti předcházející sporu


1 Dopisem ze dne 3. dubna 1996 zaslala žalobkyně Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (dále jen „Úřad“) přihlášku ochranné známky Společenství. Tato přihláška byla Úřadem přijata dne 9. dubna 1996.

2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je sousloví „BABY-DRY“.

3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, jsou „jednorázové dětské pleny z papíru nebo buničiny“ a „látkové dětské pleny“, spadající do tříd 16 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

4 Rozhodnutím ze dne 29. ledna 1998 zamítl průzkumový referent přihlášku podle článku 38 nařízení (ES) č. 40/94 Rady ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1) ve znění nařízení (ES) č. 3288/94 Rady ze dne 22. prosince 1994 za účelem provedení dohod uzavřených v rámci Uruguayského kola (Úř. věst. L 349, s. 83, dále jen „nařízení č. 40/94“).

5 Dne 16. března 1998 podala žalobkyně proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání k Úřadu podle článku 59 nařízení č. 40/94. Odůvodnění odvolání bylo podáno dne 28. května 1998.

6 Odvolání bylo předloženo průzkumovému referentovi k předběžnému přezkoumání podle článku 60 nařízení č. 40/94.

7 Dne 29. června 1998 bylo odvolání postoupeno odvolacímu senátu.

8 Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne 31. července 1998 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Odvolací senát dospěl v podstatě k závěru, že označení, jehož zápis byl požadován, musí být zamítnuto z důvodů stanovených v čl. 7 odst. 1 písm. b) a písm. c) nařízení č. 40/94. Mimoto zamítl jako nepřípustnou argumentaci žalobkyně týkající se čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení.


9 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

10 Úřad navrhuje, aby Soud:

11 V rámci organizačního procesního opatření ze dne 25. ledna 1999 žalobkyně uvedla, že bere zpět své návrhové žádání směřující k tomu, aby bylo Úřadu nařízeno přidělit její přihlášce ochranné známky Společenství datum podání, což Soud vzal na vědomí. Naproti tomu navrhl, aby Soud v souladu s článkem 40 nařízení č. 40/94 nařídil Úřadu zveřejnit přihlášku ochranné známky Společenství.


12 Žalobkyně uplatňuje, že odvolací senát porušil ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94. Vzhledem k tomu, že mezi argumenty uvedenými na podporu těchto dvou žalobních důvodů existuje úzká souvislost, je třeba přezkoumat je společně. Žalobkyně se podpůrně dovolává porušení článku 62 nařízení č. 40/94.


13 Argumentace žalobkyně je uvedena v bodech, které následují.

14 Určujícím prvkem ochranné známky je její způsobilost rozlišit výrobky jednoho podniku od výrobků jiného podniku. Ve stadiu zkoumání platnosti ochranné známky záleží tedy pouze na tom, zda může být dotyčné označení vnímáno jako údaj o tom, že výrobek pochází od daného podniku.

15 Z tohoto důvodu musí být posouzení rozlišovací způsobilosti označení nezbytně provedeno v rámci vztahu mezi označením a určitým výrobkem nebo službou, a nikoli in abstracto.

16 Odmítnutí zápisu popisných označení nenachází oporu v nezbytnosti zachovat právo soutěžitelů používat je jako označení vlastních výrobků. Z článku 12 nařízení č. 40/94 vyplývá, že majitel ochranné známky nemá monopol na označení, které ji tvoří. Mimoto platnost ochranné známky nemůže záviset na rozsahu práv, které by k ní její majitel měl, pokud by byla zapsaná.

17 Ochrannou známku lze považovat za přípustnou, pokud označení, která ji tvoří, nejsou výlučně popisná. V tomto ohledu musí být označení zkoumáno jako celek, a nikoli tak, že se rozdělí na jednotlivé prvky, z nichž sestává. Výlučně popisné je takové označení, které nemůže být chápáno jinak než jako popis výrobku nebo některé z jeho vlastností. Naproti tomu označení vysoce, avšak nikoli výlučně popisné je snadno zapamatovatelné, a může tedy tvořit z hlediska veřejnosti silnou ochrannou známku.

18 V projednávané věci je nesporné, že relevantní veřejnost bude u ochranné známky BABY-DRY vnímat kromě její funkce evokovat nebo popisovat vlastnost výrobku také její funkci označovat, že dotyčný výrobek pochází od určitého podniku.

19 Úřad tvrdí, že sousloví „BABY-DRY“ je pouze přímým a nezbytným údajem o očekávaném účinku dětských plen. S ohledem na absolutní důvody pro zamítnutí uvedené v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 nemůže být tudíž toto označení zapsáno.


20 Podle článku 4 nařízení č. 40/94 je určujícím prvkem toho, zda může označení schopné grafického ztvárnění tvořit ochrannou známku Společenství, jeho způsobilost rozlišit výrobky jednoho podniku od výrobků jiného podniku.

21 Z toho vyplývá, že rozlišovací způsobilost může být posuzována pouze ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro něž je požadován zápis označení.

22 Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 se zamítne zápis „ochranných známek, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností“.

23 Záměrem zákonodárce tak bylo, aby taková označení byla pokládána samotnou svou povahou za nezpůsobilá rozlišit výrobky jednoho podniku od výrobků jiného podniku.

24 Krom toho se v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 40/94 uvádí, že odstavec 1 „se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství“.

25 V projednávané věci odvolací senát uvedl, že dětské pleny jsou ve slovnících definovány pomocí jejich absorpční funkce. Konstatoval, že základním účelem těchto výrobků je absorpční funkce sloužící k udržení dětí v suchu (v jednacím jazyce před Úřadem: „to keep babies dry“). Definice dotčených výrobků, ani jejich účel nebyly žalobkyní zpochybněny.

26 Za těchto podmínek, jak vyplývá z bodu 17 napadeného rozhodnutí, sousloví „BABY-DRY“ jako celek přímo informuje spotřebitele o účelu výrobku.

27 Krom toho se ukazuje, že sousloví „BABY-DRY“ nevykazuje žádný další prvek, který by mohl činit označení jako celek způsobilým rozlišit výrobky žalobkyně od výrobků jiných podniků.

28 Za těchto podmínek odvolací senát správně rozhodl, že označení se skládá pouze z výrazů, které mohou v obchodě sloužit k označení účelu výrobku, a potvrdil, že na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 nemůže sousloví „BABY-DRY“ tvořit ochrannou známku Společenství.

29 Jak vyplývá z čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94, k tomu, aby označení nemohlo být zapsáno jako ochranná známka Společenství, stačí, že se uplatní jeden z absolutních důvodů pro zamítnutí.


30 Podle žalobkyně měl odvolací senát povinnost odpovědět na všechny důvody, které uplatnila ve svém odvolání, včetně těch, které nebyly předloženy průzkumovému referentovi. Nebyl tedy oprávněn prohlásit za nepřípustný důkaz navržený žalobkyní s cílem prokázat, že sousloví „BABY-DRY“ získalo pro dotčené výrobky rozlišovací způsobilost svým užíváním v souladu s čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94.

31 Úřad se domnívá, že na rozdíl od toho, co bylo rozhodnuto v napadeném rozhodnutí a potvrzeno v pozdějších rozhodnutí některých odvolacích senátů, by tyto senáty neměly v zásadě odmítnout přezkoumat skutečnosti, které nebyly předloženy průzkumovému referentovi během posouzení absolutních důvodů pro zamítnutí. Podotýká však, že v projednávané věci se žalobkyně ve svém písemném odůvodnění určeném odvolacímu senátu omezila na formulaci označení důkazů.


32 Podle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 se čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení „nepoužije, pokud ochranná známka získala užíváním ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je požadován její zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost“.

33 V projednávané věci je nesporné, že se žalobkyně uvedeného ustanovení během řízení před průzkumovým referentem v žádném okamžiku nedovolávala. Ve svém rozhodnutí průzkumový referent usoudil, že sousloví „BABY-DRY“ nemůže být zapsáno s ohledem na zákaz uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94.

34 Ve svém písemném odůvodnění odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta žalobkyně zpochybnila jeho závěry. Své písemné odůvodnění podpůrně uzavřela touto poznámkou: „[...] přáli bychom si Úřadu předložit důkazy o tom, že označení získalo rozlišovací způsobilost svým užíváním, vzhledem ke skutečnosti, že naše dětské pleny BABY-DRY jsou prodávány v celé Evropě od roku 1993 a tvoří předmět rozsáhlé reklamní kampaně“.

35 V bodě 22 napadeného rozhodnutí odmítl odvolací senát vzít tento argument v úvahu z toho důvodu, že jej žalobkyně nepředložila průzkumovému referentovi. Rozhodnutí nemůže být kritizováno za to, že nezaujalo stanovisko k žalobnímu důvodu, který nebyl uplatněn. To však žalobkyni nebrání v tom, aby podala novou přihlášku ochranné známky Společenství a aby tentokrát předložila důkaz o rozlišovací způsobilosti získané užíváním.

36 Soud konstatuje, že Úřad byl zřízen nařízením č. 40/94, aby za podmínek stanovených v tomto nařízení prováděl zápis ochranných známek Společenství. Ochranná známka Společenství, platná na území všech členských států, je důležitým nástrojem dotvoření vnitřního trhu, jak vyplývá z prvního bodu nařízení.

37 Odvolací senáty, které jsou součástí Úřadu, v mezích uvedených v nařízení rovněž přispívají k uplatňování tohoto nástroje.

38 Z tohoto úhlu pohledu existuje funkční kontinuita mezi průzkumovým referentem a odvolacími senáty.

39 Tuto analýzu potvrzuje úzké sepětí jejich zásahů, jak jsou stanoveny pravidly, jimiž se řídí podání a předběžné přezkoumání odvolání. Pokud má tedy některý žadatel v úmyslu zpochybnit rozhodnutí průzkumového referenta, podá odvolání „u Úřadu“ (článek 59 nařízení č. 40/94). Toto odvolání je následně předloženo průzkumovému referentovi k „předběžnému přezkoumání“ (čl. 60 odst. 1 nařízení č. 40/94). Nakonec, není-li odvolání vyhověno ve lhůtě jednoho měsíce, je poté bezodkladně a automaticky postoupeno odvolacímu senátu (čl. 60 odst. 2 nařízení č. 40/94).

40 Řízení před odvolacím senátem je rozděleno do dvou odlišných fází, přezkoumání a rozhodnutí.

41 V souladu s čl. 61 odst. 2 nařízení č. 40/94 „při projednávání odvolání vyzývá odvolací senát účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě vyjádření ke sdělením, která jim zaslal“.

42 Podle čl. 62 odst. 1 nařízení č. 40/94 „po projednání přípustnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne“. Tentýž odstavec upřesňuje, že senát rozhodne o odvolaní buď místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, nebo věc tomuto oddělení vrátí k dalšímu jednání.

43 Z uvedených ustanovení a ze systematiky nařízení č. 40/94 vyplývá, že odvolací senát, který má při rozhodování o odvolání stejné pravomoci jako průzkumový referent, se nemůže omezit na odmítnutí argumentace žalobkyně vycházející z čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 pouze z toho důvodu, že nebyla vyložena před průzkumovým referentem. Po přezkoumání odvolání mu přísluší buď o této otázce meritorně rozhodnout, nebo ji vrátit průzkumovému referentovi.

44 To však nikterak nevylučuje možnost odvolacího senátu nevzít v úvahu skutečnosti, kterých se účastníci řízení nedovolávali, nebo důkazy, které mu nebyly včas předloženy podle čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94. Avšak tak tomu nemůže být v projednávané věci. Jednak totiž v závěru svého písemného odůvodnění odvolání žalobkyně jasně uvedla, že má v úmyslu dovolávat se čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94; jednak jí nebyla poskytnuta lhůta pro předložení důkazů, jejichž předložení navrhla.

45 S ohledem na všechny tyto skutečnosti je namístě dospět k závěru, že prohlášením argumentace žalobkyně založené na čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 za nepřípustnou porušil odvolací senát ustanovení článku 62 uvedeného nařízení.


46 Žalobkyně nevypracovala k této žádosti zvláštní argumentaci.

47 Žalovaný uplatňoval, že Soud by neměl této žádosti vyhovět, neboť Úřad se touto otázkou v žádném okamžiku meritorně nezabýval.

48 Je nesporné, že v projednávané věci nebylo případné použití čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 Úřadem přezkoumáno.

49 Podle čl. 63 odst. 3 nařízení č. 40/94 Soud „má pravomoc napadené rozhodnutí zrušit nebo je změnit“.

50 Uvedený odstavec musí být vykládán ve světle předchozího odstavce, podle kterého „lze žalobu podat pro nepříslušnost, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, tohoto nařízení nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci“, a v rámci článků 172 (nyní článek 229 ES) a 173 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 230 ES).

51 Soudu tedy nepřísluší rozhodnout o žádosti o případné použití čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94, která nebyla Úřadem meritorně přezkoumána.


52 V souladu s čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu musí žaloba obsahovat zejména návrhové žádání žalobce. V projednávané věci nebyla tato žádost formulována v žalobě, nýbrž v odpovědi žalobkyně na organizační procesní opatření. Z toho vyplývá, že musí být zamítnuta jako nepřípustná.

53 Mimoto je Úřad v souladu s čl. 63 odst. 6 nařízení č. 40/94 povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí Soudního dvora. Soudu tedy nenáleží ukládat Úřadu příkazy. Je tedy věcí Úřadu, aby vyvodil z výroku a z odůvodnění tohoto rozsudku důsledky. Uvedená žádost je tedy nepřípustná také z tohoto důvodu.


54 S ohledem na body 32 a 45 výše je namístě dospět k závěru, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, neboť odvolací senát neprávem odmítl přezkoumat argumentaci žalobkyně vycházející z čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94. Jak již bylo zmíněno, je věcí Úřadu provést nezbytná opatření vyplývající z tohoto rozsudku.


55 Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Soud rozhodnout, že každý z účastníků řízení nese vlastní náklady, pokud měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. V projednávané věci je namístě rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady.


Soud (druhý senát)


2) Každý účastník řízení ponese vlastní náklady.

_____________________________________________________________________________