Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61984J0170

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 13 MAY 1986. BILKA - KAUFHAUS GMBH V KARIN WEBER VON HARTZ. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE BUNDESARBEITSGERICHT. EQUAL TREATMENT FOR MEN AND WOMEN - PART-TIME WORKERS - EXCLUSION FROM AN OCCUPATIONAL PENSION SCHEME. CASE 170/84. Rozsudek ESD z 13.května 1986 Věc 170/84 Bilka Kaufhaus GmbH v Karin Weber von Hartz Rozhodnutí o předběžné otázce /1986/ECR 1607 "Bilka"

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1986 PAGES 1607 - 1631

	Předmět (klíčová slova): Keywords		SOCIAL PROVISIONS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E119

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		680J0096, 671J0445, 681J0767 Jenkins, case 96/80 Jenkins v Kingsgate, /1981/ECR 911 Defrenne I, Defrenne v Belgium, /1971/ECR 445 Worringham, Worringham and Humbphreys v Lloyds Bank, /1981/ECR 767


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Mrs. Karin Weber von Hartz was employed as part-time sales assistant at Bilka Kaufhaus GmbH. Bilka had a supplementary pension scheme, established by an agreement between Bilka and the staff committee representing its employees. Employees only qualified for a pension under this scheme only if they had worked full time for at least 15 years over a total period of 20 years.
Bilka had justified this restriction arguing that they were justified on objective economic grounds; it wanted to encourage full-time work, because part-time work had higher ancillary costs.
Slečna Karin Weberová von Hartz byla zaměstnána na zkrácený pracovní úvazek jako prodavačka v obchodním domě Bilka. Na základě dohody mezi Bilkou a výborem reprezentujícím zaměstnance existoval v Bilce doplňkový systém důchodového připojištění. Podle tohoto systému vznikl nárok na důchod pouze zaměstnancům, kteří v průběhu 20 let pracovali u Bilky na plný úvazek alespoň 15 let.
Bilka ospravedlňovala toto omezení tvrzením, že je založeno na objektivních ekonomických základech; mělo podpořit zaměstnanost na plný úvazek, protože částečný úvazek přináší zvýšené vedlejší náklady.

Názor soudu a komentář:
The Court first examines whether a different treatment with respect to a pension scheme falls in the scope of Article 119 of the Treaty and then addresses the questions of discrimination and the possible justifications thereof.
Article 119 of the Treaty provides for the principle of equal pay for men and women. The scope of application of that provision is therefore determined by the definition of what constitutes “pay” in the meaning of Article 119. In
Defrenne I
(), the Court had ruled that a pensions granted under a
statutory
pension scheme did not form part of the “pay”. In the present case, however, the pension scheme was of contractual nature and not - directly - governed by statute but rather by agreement of employer and employee; it was financed by the employer and not - as was the case in
Defrenne I
- partly by the state. On these grounds, the Court finds that pensions paid to employees under the scheme constitute consideration in the meaning of Article 119 of the Treaty. The judgement is a further step in a line of cases which have gradually extended the scope of application of Article 119 of the Treaty (see
Jenkins; Worringham
).
As to the question of discrimination, the Court refers to the
Jenkins
case () where a lower hourly wage was paid for part-time employees than for full-time employees. Since the pension concerned in the present case constitutes part of the pay, the Court finds that as in
Jenkins
such distinction could amount to an indirect discrimination if it could be shown that a lower proportion of women than of men work full time. The Court slightly narrows the requirements for an indirect discrimination by now demanding a “
much
lower proportion of women than of men” wheras in
Jenkins
the requirement was a “
considerably
smaller percentage”.
In a third step, the Court turns to the possible justifications of an indirect discrimination. On the basis of its judgement in
Jenkins
the Court elaborates further details on the justification and establishes a proportionality requirement: As in
Jenkins
the Court finds that indirect discrimination may be justified on objectively justified economic grounds. The measures chosen on these grounds must (1) correspond to a real need on the part of the undertaking and they must be (2) appropriate and (3) necessary in view of the objectives pursued. The Court, however, leaves these questions to the national courts to determine.
Soud nejprve zkoumá, zda rozdílné zacházení ve vztahu k důchodovému schématu spadá do působnosti čl.119 Smlouvy a pak se zabývá otázkou diskriminace a jejího případného ospravedlnění.
Čl.119 Smlouvy stanoví princip rovného odměňování mužů a žen. Působnost tohoto článku závisí na definici toho, co je “odměna" ve významu čl.119. V
Defrennové I
() soud rozhodl, že důchod ze zákona není “odměnou". Nicméně v případě Bilka má důchodové schéma smluvní povahu a nevzniká přímo ze zákona, ale smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; je hrazeno zaměstnavatelem, nikoliv - jako v případě
Defrennová I
- částečně státem. Z těchto důvodů soud shledává, že důchody vyplácené zaměstnancům podle tohoto schématu jsou odměnou ve významu čl.119 Smlouvy. Rozsudek je dalším krokem v řadě případů, které postupně rozšiřovaly rozsah použití čl.119 Smlouvy (viz
Jenkinsová; Worringham
).
Pokud jde o diskriminaci, soud odkazuje na případ
Jenkinsová
(), kde byla vyplácena nižší hodinová mzda zaměstnancům s částečným pracovním úvazkem. Jelikož důchod v případě Bilka je částí “odměny” soud shledává, že stejně jako v případě
Jenkinsová
by podobné rozlišení mohlo být nepřímou diskriminací pokud lze dokázat, že na plný úvazek pracuje nižší procento žen než mužů. Soud poněkud zužuje kritéria nepřímé diskriminace tím, že nyní požaduje “
mnohem
nižší procento žen než mužů", kdežto v
Jenkinsové
byl požadavek “
značně
menší procento".
Soud se dále zabýval případným ospravedlněním nepřímé diskriminace. Na základě svého rozhodnutí
Jenkinsová
soud formuluje další podrobnosti případného ospravedlnění a zavádí požadavek proporcionálnosti: Stejně jako v
Jenkinsové
soud shledává, že nepřímá diskriminace může být ospravedlněna z objektivních ekonomických důvodů. Opatření přijatá z těchto důvodů musí (1) odpovídat ze strany podniku jeho skutečným potřebám a musí (2) být přiměřená a (3) nezbytná z hlediska sledovaných cílů. Posouzení tohoto však soud nechává na národních soudech.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
2. ARTICLE 119 OF THE TREATY IS INFRINGED BY AN UNDERTAKING WHICH EXCLUDES PART-TIME EMPLOYEES FROM ITS OCCUPATIONAL PENSION SCHEME, WHERE THAT EXCLUSION AFFECTS A FAR GREATER NUMBER OF WOMEN THAN MEN, UNLESS THE UNDERTAKING SHOWS THAT THE EXCLUSION IS BASED ON OBJECTIVELY JUSTIFIED FACTORS UNRELATED TO ANY DISCRIMINATION ON GROUNDS OF SEX. SUCH FACTORS MAY LIE IN THE FACT THAT THE UNDERTAKING SEEKS TO EMPLOY AS FEW PART-TIME WORKERS AS POSSIBLE, WHERE IT IS SHOWN THAT THAT OBJECTIVE CORRESPONDS TO A REAL NEED ON THE PART OF THE UNDERTAKING AND THE MEANS CHOSEN FOR ACHIEVING IT ARE APPROPRIATE AND NECESSARY.

3. ARTICLE 119 DOES NOT HAVE THE EFFECT OF REQUIRING AN EMPLOYER TO ORGANIZE ITS OCCUPATIONAL PENSION SCHEME IN SUCH A MANNER AS TO TAKE INTO ACCOUNT THE PARTICULAR DIFFICULTIES FACED BY PERSONS WITH FAMILY RESPONSIBILITIES IN MEETING THE CONDITIONS FOR ENTITLEMENT TO SUCH A PENSION. OPINION OF MR ADVOCATE GENERAL DARMON

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):