Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61988J0021

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 20. března 1990 Věc C-21/88 Du Pont de Nemours Italian SpA v Unitá sanitaria locale No 2 di Carrara Rozhodnutí o předběžné otázce /1990/ ECR I-889 “Mezzogiorno” JUDGMENT OF THE COURT OF 20 MARCH 1990. DU PONT DE NEMOURS ITALIANA SPA V UNITA SANITARIA LOCALE N. 2 DI CARRARA AND 3 M ITALIA SPA. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING : TRIBUNALE AMMINISTRATIVO REGIONALE DELLA TOSCANA - ITALY. PUBLIC SUPPLY CONTRACTS - RESERVATION OF 30 % OF SUCH CONTRACTS TO UNDERTAKINGS SITUATED IN A PARTICULAR REGION. CASE 21/88.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1990 PAGES I-0889

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;COMPETITION;STATE AIDS;APPROXIMATION OF LAWS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E030;157E092

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Dassonville Case 8/74 Procureur du Roi v Dassonville [1974] ECR 837 · Simitzi Joined Cases C-485 and C-486/93 Simitzi v Municipality of Kos [1995] ECR I-2655 · Case 113/80 Commission v Ireland [1981] ECR 1625 · Case 103/84 Commission v Italy [1986] ECR 1759 · Case 18/84 Commission v France [1985] ECR 1339


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Podle italského zákona určeného k podpoře regionu Mezzogiorno, italský stát stanovil všem veřejným orgánům a úřadům, organizacím a společnostem v nichž měl stát majetkovou účast a regionálním zdravotnickým orgánům a zařízením po celé Itálii povinnost, ode
b
írat alespoň 30% svých objednávek od průmyslových a zemědělských podniků a malých podniků operujících v jižní Itálii, pokud se tam žádané zboží vyrábí nebo zpracovává. V souladu s uvedeným zákonem Unitá sanitaria locale no 2 Carrara (regionální zdravotní
ú
řad, dále jen Unitá), objednala dodávku radiologických filmů a materiálů, dle dané procentuální proporce. Firma Du Pont de Nemours Italiana (dále jen Du Pont) napadla zmíněné rozhodnutí Unitá, jakož i zákonnou úpravu o níž se rozhodnutí opíralo, s tvrzení
m
, že je v rozporu s komunitárním právem.
Obvodní správní soud v Tuscany (Tribunale administrativo regonale dellaToscana), u něhož byla vznesena žaloba, zastavil řízení a v souladu s čl.177 Smlouvy ES, předložil případ ESD s otázkami 1) zda napadená legislativa je kompatibilní s čl. 30 Smlouvy ES; 2) zda v případě, že tato právní úprava spadá pod úpravu státní pomoci ve smyslu čl. 92 Smlouvy, může být vyňata ze zákazu čl. 30 Smlouvy (kvantitativních omezení a omezení s rovnocenným účinkem); 3) zda pravomoc

k rozhodnutí o přípustnosti státní pomoci, v smyslu čl. 92 Smlouvy, náleží exklusivně Evropské komisi nebo zda může rozhodnout i národní soud.
Under Italian Law intended to support the region of Mezzogiorno, the Italian State extended to all public bodies and authorities, as well as to bodies and companies in which the state has a shareholding, and including local health authorities situated throughout Italy, the obligation to obtain at least 30 % of their supplies from industrial and agricultural undertakings and small businesses established in Southern Italy in which the products concerned undergo processing. Acting under said law, the Unitŕ sanitaria locale No 2 di Carrara (Local Health Authority No 2, Carrara, hereinafter “the local health authority”) awarded contracts for the supply of radiological films and liquids according to the percental division set out therein. Du Pont de Nemours Italiana (“Du Pont”) challenged that decision and the underlying legal provisions as being incompatible with Community law.
The tribunale amministrativo regionale della Toscana (Regional Administrative Court for Tuscany), to which Du Pont brought an action, stayed the proceedings and referred to the Court the questions (1) whether the above-mentioned legislation was compatible with Article 30 of the Treaty; (2) whether in the event that the rules in question might be regarded as aid within the meaning of Article 92 that might exempt them from the prohibition set out in Article 30 and (3) whether the power to determine whether aid within the meaning of Article 92 is permissible is reserved exclusively to the Commission or open for a national court.

Názor soudu a komentář:
Zatímco legislativa upravující veřejné zakázky je již dnes téměř výhradně pokryta směrnicemi, je třeba vzít také v potaz zákaz kvantitativních omezení dovozu a opatření s rovnocenným účinkem. Co se týče smluv na veřejné zakázky, první článek preambule směrnice 62/77EHS
Z 21. Prosince 1976 koordinující procedury pro zadávání smluv na veřejn
é zakázky (OJ 1977, L 13).
, která v té dob platila, výslovně stanoví, že “ omezení volného pohybu zboží ve vztahu k veřejným zakázkám jsou zakázána dle čl. 30 a násl. Smlouvy”. Podle definice vyplývající z případu Dassonville, “ všechna obchodní pravidla a opatření, která mohou přímo či nepřímo, fakticky či potenciálně omezit obchod mezi členskými státy, jsou zakázána a to i v případě, že se vztahují k veřejným zakázkám.
Požadavek italského zákona na povinné nákupy určitého procenta zboží, které je vyráběno v určitém regionu a je pořizováno z veřejných prostředků, zakládá opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení dovozu, neboť neumožňuje kupujícím zakoupit potřebné zboží v jiných čl. státech, nebo zboží odtud pocházející. Skutečnost, že
p
referenční systém zvýhodňuje výrobky z určité oblasti, diskriminuje nejen výrobky z jiných čl. států, ale i výrobky z jiných regionů Itálie nic nemění na tomto závěru: “ zůstává faktem, že všechny výrobky, jimž se dostává preferenčního zacházení jsou domá
c
í provenience; za druhé - skutečnost, že z restriktivních omezení nevyplývají výhody pro všechny domácí výrobky, ale pouze pro ty z určitých oblastí, nemůže být důvodem k vynětí předmětného opatření ze zákazu čl. 30 Smlouvy.” (obdobná otázka týkající se d
á
vek s rovnocenným účinkem jako cla byla řešena v případě Simitzi).
Porušení zákazu čl. 30, které nastalo v tomto případě, nemohlo být ospravedlněno uvážením ESD (rule of reason) ani použitím výjimek obsažených v článku 36 Smlouvy. Nemůže být ospravedlněno ani v souvislosti s tzv. kategorickými požadavky, definovanými ESD během jeho rozhodovací praxe; tyto požadavky mohou být zohledněny pouze ve vztahu k opatřením, která jsou aplikovatelná na domácí i zahraniční výrobky, bez rozdílu” a nejsou tedy, na rozd
í
l od zkoumaného preferenčního systému diskriminující. Podobně, žádná z taxativně vypočtených výjimek (čl. 36) ze zákazu kvantitativních omezení dovozu a opatření s rovnocenným účinkem (čl. 30) není aplikovatelná.
Preferenční systém nemůže být také zdůvodněn na základě tvrzení, že představuje státní pomoc ve smyslu čl. 92 smlouvy - jak naznačoval národní soud ve své první otázce. Článek 92 nemůže být v žádném případě užíván jako nástroj narušující princip volného p
o
hybu zboží, jak je založen Smlouvou ES. Z dřívějších rozhodnutí ESD a ustanovení Smlouvy ES o státní pomoci vyplývá, že pravidla volného pohybu osob a pravila pro státní pomoc mají společný cíl - především zajistit volný pohyb zboží za normálních soutěžní
c
h podmínek /viz. např, C 18/84/. “ Skutečnost, že národní opatření může být považováno za státní pomoc ve smyslu čl. 92, proto není dostatečným důvodem pro vynětí ze zákazu čl. 30”. /viz. také C-103/84/.
Vzhledem k tomu, že Soud na druhou otázku odpovídá negativně, shledává třetí otázku nadbytečnou a dále na ní neodpovídá.
While the law concerning public procurement is - as of today - almost exhaustively covered by directives, none the less, also the prohibition of quantitative restrictions to the import of goods or measures having an equivalent effect also applies. As regards public supply contracts in particular, the first recital in the preamble to Council Directive 77/62/EEC
Of 21 December 1976 coordinating procedures for the award of public supply contracts (OJ 1977, L 13, p. 1).
, which was in force at the material time, expressly states that “restrictions on the free movement of goods in respect of public supplies are prohibited by the terms of Articles 30
et seq.
of the Treaty”. According to the definition developed in
Dassonville
, “all trading rules which are capable of hindering directly or indirectly, actually or potentially, intra-Community trade” are therefore prohibited also in so far as they relate to public supply.
The reservation of a proportion of a Member State’s public supplies to products processed in a particular region established by the Italian law in question constitutes a measure having an effect equivalent to import restrictions because it prevents the awarding authorities to procure the supplies needed from other Member States. The fact that the preferential system advantages products of a certain region, thus discriminating not only against products from other Member States but also against products from other regions of the same Member State does not alter this conclusion: “the fact remains that all products benefiting by the preferential system are domestic products; secondly, the fact that the restrictive effect (…) does not benefit all domestic products but only some cannot exempt the measure in question from the prohibition set out in Article 30.” (for a similar question concerning charges having an equivalent effect to customs duties, cf.
Simitzi
).
The violation of Article 30 of the Treaty thus established could neither be justified under the Court’s “rule of reason” nor under Article 36. It “cannot be justified under the imperative requirements recognized by the Court in its case-law; such requirements may be taken into consideration only in relation to measures which are applicable to domestic products and to imported products without distinction”, which are, in other words, not overtly discriminatory as is the preferential system presently in issue ( Case 113/80). Neither does any of the justifications exhaustively listed in Article 36 apply.
The preferential system can neither be established on the ground that it constituted state aid within the meaning of Article 92 of the Treaty - as the national court insinuated with its first question. “Article 92 may in no case be used to frustrate the rules of the Treaty on free movement of goods. It is clear from the relevant case-law that those rules and the Treaty provisions relating to State aid have a common purpose, namely to ensure the free movement of goods between Member States under normal conditions of competition” (see also Case18/84). “[T]he fact that a national measure might be regarded as aid within the meaning of Article 92 is therefore not a sufficient reason to exempt it from the prohibition contained in Article 30.” ( Case 103/84).
Thus answering the second question in the negative, the Court finds that the third question has become otiose and need therefore not be answered.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1.ARTICLE 30 OF THE TREATY PRECLUDES NATIONAL RULES WHICH RESERVE TO UNDERTAKINGS ESTABLISHED IN PARTICULAR REGIONS OF THE NATIONAL TERRITORY A PROPORTION OF PUBLIC SUPPLY CONTRACTS. ALTHOUGH THE RESTRICTIVE EFFECTS OF A PREFERENTIAL SYSTEM OF THAT KIND ARE BORNE IN THE SAME MEASURE BOTH BY PRODUCTS MANUFACTURED BY UNDERTAKINGS FROM THE MEMBER STATE IN QUESTION WHICH ARE NOT SITUATED IN THE RELEVANT REGION AND BY PRODUCTS MANUFACTURED BY UNDERTAKINGS ESTABLISHED IN THE OTHER MEMBER STATES, THE FACT REMAINS THAT ALL THE PRODUCTS BENEFITING BY THE PREFERENTIAL SYSTEM ARE DOMESTIC PRODUCTS. MOREOVER, THE FACT THAT THE RESTRICTIVE EFFECT EXERCISED BY A STATE MEASURE ON IMPORTS DOES NOT BENEFIT ALL DOMESTIC PRODUCTS BUT ONLY SOME CANNOT EXEMPT THE MEASURE IN QUESTION FROM THE PROHIBITION SET OUT IN ARTICLE 30.

2.THE TREATY PROVISIONS ON AID MAY IN NO CASE BE USED TO FRUSTRATE THE TREATY RULES ON THE FREE MOVEMENT OF GOODS. THEY BOTH PURSUE A COMMON PURPOSE, NAMELY TO ENSURE THE FREE MOVEMENT OF GOODS BETWEEN MEMBER STATES UNDER NORMAL CONDITIONS OF COMPETITION. THE FACT THAT A NATIONAL MEASURE MIGHT BE REGARDED AS AID WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 92 IS THEREFORE NOT A SUFFICIENT REASON TO EXEMPT IT FROM THE PROHIBITION CONTAINED IN ARTICLE 30.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):