Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61994J0237

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 23. března 1996 Věc č. 237/94 John O´Flynn Rozhodnutí o předběžné otázce (1996) ECR I-2617 “O´Flynn” Judgment of the Court (Fifth Chamber) of 23 May 1996. John O' Flynn v Adjudication Officer. Reference for a preliminary ruling: Social Security Commissioner - United Kingdom. Social advantages for workers - Funeral payment. Case C-237/94.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1996 page I-2617

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		673J0152, 688J0033, 684J0041, 692J0272, 691J0111, 688J0175, 690J0204 · věc Sotgiu 152/73 Sotgiu v. Deutsche Bundespost (1974) ECR 153 · věc Allué 33/88 Allué and Another v. Universitá degli Studi di Venezia /1989) ECR 1951 · věc Pinna 41/84 Pinna v. Caisse d´Allocations Familiales de la Savoie /1986) ECR 1 · věc Spotti (není v této sérii) C-272/92 Spotti v. Freistaat Bayern (1993) ECR I-5185 · věc C-111/91 Komise v. Luxembourg (1993) ECR I-817 · věc Biehl C-175/88 Biehl v. Administration des Contributions (1990) ECR I-1779 věc Bachmann C-204/90 Bachmann v. Belgie (1992) ECR I-249


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Pan O´Flynn, irský státní příslušník, pobýval ve Spojeném Království jako bývalý přistěhovalecký pracovník. Když jeho syn v roce 1988 zemřel, požádal pan O´Flynn o pohřebné, které národní právo Spojeného Království přiznávalo jako dávku státní sociální podpory
.
Jeho žádost byla odmítnuta na základě toho, že pohřeb se konal v Irsku a příslušná ustanovení přiznávají pohřebné pouze v těch případech, kdy se pohřeb koná na území Spojeného Království.

Pan O´Flyn namítal,
že územní podmínka se rovná nepřímé diskriminaci na základě státní příslušnosti, kterou zakazuje Článek 7 (2) Nařízení č. 1612/68
1
a pan O´Flyn se odvolal ke Komisaři sociálního zabezpečení, který přerušil řízení a postoupil ESD otázky týkající se interpretace uvedeného ustanovení. Postoupené otázky soud shrnul následovně: “Komisař pro sociální zabezpečení si přeje objasnit, zda Článek 7 (2) Nařízení č. 1612/68 brání ustanovení (.....), které přiznává pohřebné přistěhovaleckému pracovníkovi pouze za pod
m
ínky, že se pohřeb koná na území členského státu, jehož předpis pohřebné upravuje.(...) Komisař zejména chce znát, zda by měl zohledňovat následující faktory: proporci a státní příslušnost přistěhovalých pracovníků, kteří splňují spornou podmínku, jak je
v
praxi obtížné pro přistěhovalého pracovníka splnit tuto podmínku, a důvody, pro které přistěhovalecký pracovník nesplňuje spornou podmínku v konkrétní situaci.
Mr O’Flynn, of Irish nationality, resided in the United Kingdom as a former migrant worker. When his son died in 1988, Mr O’Flynn applied for a funeral payment for which the national laws of the United Kingdom provided as a means-tested social benefit. His application was refused on the ground that the funeral took place in Ireland while the relevant provision restricted payment of the funeral benefit to cases where the funeral takes place within the United Kingdom.
Arguing that this territorial condition amounted to an indirect discrimination on the basis of nationality, prohibited by Article 7 (2) of Regulation No 1612/68
Of 15 October 1968 on freedom of movement for workers within the Community (OJ, English Special Edition 1968 (II), p. 475).
, Mr O’Flynn appealed to the Social Security Commissioner who in turn stayed the proceedings and referred to the ECJ questions on the interpretation of said provision. The Court summarizes the questions referred as follows: “The Social Security Commissioner wishes to know whether Article 7 (2) of Regulation No 1612/68 precludes a provision (…) which makes grant of a payment to cover funeral expenses incurred by a migrant worker subject to the condition that the funeral takes place within the territory of the Member State whose legislation provides for that payment. (…) [T]he Commissioner wishes to know in particular whether he should take account of the following factors: the proportion and nationality of the migrant workers who actually satisfy the condition at issue; how difficult it is in practice for migrant workers to satisfy that condition; and the reasons why a migrant worker fails to satisfy the condition at issue in a particular situation.”

Názor soudu a komentář:
Zastávajíc názor, že pohřebné tvoří dávku sociální podpory ve smyslu čl. 7 (2) Nařízení . 1612/68, Soud opakuje své stanovisko založené na předchozí rozhodovací praxi, podle které toto ustanovení nezakazuje pouze otevřenou formu diskriminace, ale také všechny formy skryté ”,

1
z 15. října 1968 o svobodě pohybu pracovníků za území Společenství (OJ, zvláštní anglické vydání 1968 (II), str. 475).

které použitím jiného rozlišovacího kriteria vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku” (+ viz. Sotgiu). K otázce, jak případ skryté diskriminace určit Soud odkazuje na svoji předchozí rozhodovací praxi, podle které nepřímá diskriminace je tam, kde dotyčná ustanovení,
“
ačkoli použitelná

bez ohledu na státní příslušnost, dopadají v podstatné míře na přistěhovalecké pracovníky.”(+Allué, Pinna) tam, kde “převážná většina z těch, na které dopadají jsou přistěhovalí pracovníci” (+Spotti), “kde dotyčná ustanovení, ačkoli použitelná nediskriminačně, mohou být snáze uspokojeny vlastními pracovníky, nežli přistěhovalými” (+Případ C-111/91, Komise v. Luxembourg) “nebo kde je nebezpečí, že mohou působit zvláště ke škodě přistěhovaleckým pracovníkům” (+Biehl, Bachmann). “Z celé předcházející rozhodovací praxe soudu vyplývá, že (.....) ustanovení národních právních řádů musí být považováno za nepřímo diskriminující, pokud je samo schopno dopadat na
p
řistěhovalé pracovníky více, než na národní pracovníky a je-li zde nebezpečí, že přistěhovalé pracovníky znevýhodní. V této souvislosti není nezbytné dokázat, že dotyčné ustanovení v praxi dopadne na podstatnou část přistěhovalých pracovníků. Je postačují
c
í, že takové ustanovení je schopno takový efekt míti. “

Na základě výše uvedených požadavků Soud shledal, že územní podmínka se rovná nepřímé diskriminaci, kterou ustanovení čl. 7(2) Nařízení č. 1612/68 zakazuje, neboť převážně přistěhovalí pracovníci musí při úmrtí člena rodiny zorganizovat pohřeb v jiném členském státě, a to z důvodů vztahů jejich rodiny k rodné zemi.
Nepřímá diskriminace může být odůvodnitelná “objektivními úvahami nezávislými na státní příslušnost dotčených pracovníků a jsou li úměrné legitimnímu účelu sledovanému národním právním řádem” (+Bachmann, Komise v. Luxembourg, Allué). Jako odůvodnění uvedla Velká Británie

na straně jedné

účely národního předpisu, konkrétně ochranu veřejného zdraví, vysoké náklady a praktické obtíže při vyplácení příspěvku v případech, kdy se pohřeb nebo kremace konají mimo území Spojeného Království na straně druhé. Soud nepřijímá tyto důvody jako odůvodnění. Účelu ochrany veřejného zdraví může být dosaženo i když se pohřeb koná mimo území Spojeného královs
t
ví. Co se týče nákladů pohřbu, Soud nepřijímá, že by náklady byly vyšší jestliže se pohřeb koná v jiném členském státě, a i kdyby je možno tento problém řešit ustanovením fixních paušálních částek. Protože náklady na přepravu, podle dotyčného předpisu, n
e
mohou být hrazeny a nemohou tak odůvodňovat územní podmínku. Důvody uváděné Spojeným Královstvím jako odůvodnění

nemohou být považovány za “úměrné” legitimnímu účelu, neboť se neukázaly býti (veřejné zdraví) nutné nebo nejvhodnějším prostředkem k dosažení sledovaného účelu (omezení vysokých nákladů/praktičnost).
Holding that the funeral payment constitutes a social benefit within the meaning of Article 7 (2) of Regulation 1612/68, the Court restates its established case-law under which this provision prohibits not only overt discrimination but also covert forms “which, by the application of other distinguishing criteria, lead in fact to the same result” ( see
Sotgiu
). As to the question how a case of indirect discrimination may be established, the Court makes reference to its case-law according to which indirect discrimination can be found where the provisions in question “although applicable irrespective of nationality, (…) affect essentially migrant workers” (
Allué I; Pinna
), where “the great majority of those affected are migrant workers” (
Spotti
); “where they are indistinctly applicable but can more easily be satisfied by national workers than by migrant workers” ( Case C-111/91,
Commission v Luxembourg
) “or where there is a risk that they may operate to the particular detriment of migrant workers” (
Biehl; Bachmann
). “It follows from all the foregoing case-law that (…) a provision of national law must be regarded as indirectly discriminatory if it is intrinsically liable to affect migrant workers more than national workers and if there is a consequent risk that it will place the former at a particular disadvantage. It is not necessary in this respect to find that the provision in question does in practice affect a substantially proportion of migrant workers. It is sufficient that it is liable to have such an effect.”
On the basis of the aforementioned requirements, the Court finds that the territory condition amounts to an indirect discrimination prohibited by Article 7 (2) of Regulation 1612/68 because predominantly migrant workers, on the death of a member of the family, have to arrange for a funeral in another Member State because of the links of his family to their home-state.
An indirect discrimination may be justified “by objective considerations independent of the nationality of the workers concerned, and if they are proportionate to the legitimate aim pursued by the national law” (
Bachmann; Commission v Luxembourg; Allué
). As a justification, the United Kingdom had put forward on the one hand the purposes of the relevant national law, in particular the protection of public health, and the prohibitive costs and practical difficulties of paying the allowance if the burial or cremation takes place outside the UK. The Court does not accept these grounds as a justification. The aim of protection of public health can be reached also if the funeral takes place outside the United Kingdom. As to the costs of the burial, the Court does not accept that they would be higher if the funeral takes place in another Member State and, even if so, that problem could be taken care of by fixing a lump-sum. Since the costs of transportation, under the regulations in question, could not be recovered in any event, they could not constitute a justification for the territorial condition. The grounds put forward by the United Kingdom as justification could therefore not be regarded as “proportionate” to a legitimate aim since they appeared to be not necessary (public health) or not the least intrusive means for the aim pursued (prohibitive costs/practicability).

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):