Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61977J0149
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 15 JUNE 1978. GABRIELLE DEFRENNE V SOCIETE ANONYME BELGE DE NAVIGATION AERIENNE SABENA. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE COUR DE CASSATION, BELGIUM. EQUAL CONDITIONS OF EMPLOYMENT FOR MEN AND WOMEN. CASE 149-77.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1978 PAGES 1365 - 1380
Předmět (klíčová slova):
Keywords		SOCIAL PROVISIONS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E119
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		671J0020
674J0021
693J0057
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
This is the third time that the case of Gabrielle Defrenne came to the ECJ. Miss Gabrielle Defrenne was employed as "Cabin Steward and Air Hostess - Principal Cabin Attendant". Following a contractual provision, her contract was determined on the date when she reached the age of 40. No such age limit existed for male employees perfoming the same work.
In the first case (Defrenne I, " ), the question was brought before the Court whether a pension, established by legislature, contravened Art. 119 of the Treaty by excluding (female) air hostesses from its scheme. In the second case(Defrenne II, ") the Court trated the question whether Article 119 had a direct effect and from which date on such direct effect took place. Following the latter judgement, Miss Defrenne was awarded arrears of remuneration based on the fact that as (female) air hostess she had received a lower pay than (male) cabin stewards perfoming the same work. Miss Defrenne apealed however, since her claim for a supplementary allowance on termination of service han been denied as well as her claim for compensation for damages suffered as regards her pension. She argued that she was entitled to these claims because - in violation of Article 119 of the Treaty - she had not been given equal employment conditions as her male counterpats.
The Cour de Casssation of Belgium therefore under Article 177 brought before the ECJ the question whether (a) Article 119 of the Treaty or (b) a general principle of Community law prohibits discrimination based on sex with respect to employment conditions.
Opinion of the Court and CommentsThe Court first turns to the question of whether Article 119 of the Treaty prohibited doscrimination based on sex with respect to employment conditions. While the clear wording of this Article only provides for the principle of equal pay, the appellant argued that this was rather the expression of the general principle of equality of men and women. In addition she put forward that employment conditions such as the age limits affected the income. The Court regards Article 119 in its context with Articles 117 and 118 EEC Treaty. While the latter, regarding employment conditions more generaly, are of programmatic nature only, the former "constitutes a special rule, whose application is linked to precise factors" (as to sufficient clarity as a prerequisite of the direct effect, see " Defrenne II). Therefore, the Court found that Article 119 could not be extended beyond its wording, Furthermore, it construed the provision narrowly finding that the fact that a condition of employment "may have pecuniary consequences" did not justify the application of Article 119. The Court confirms this interpretation with the systematic observation that Articles 117 and 118 reserve the regulation of other conditions of employment to the authorities referred to therein. It is therefore that regulation 75/117/EEC (only) constitutes more specifications of a principle lay down in the Treaty whereas regulation 76/207/EEC namely introduces a principle of equal treatment in questions other than pay.
Secondly, the judgement treats the question of whether disparate treatment of women constituted a violation of a general principle of Community law. The Court had already stated in other cases that "respect for fundamental human rights is one of the general principles of Community law" and now confirms that "the elimination of discrimination based on sex forms part of those fundamental rights (see " Sabbatini; " Airola), However, the Court found that the Community had "not assumed any responsibility for supervising and guaranteeing the observance" of this principle and that therefore the question was left to the national and international law in force in the Member States. That means, in other words, that while the Community itself is bound by the general principle of equality, it is not its obligation to ensure observance of the principle by the Member States as long as no special rule so provides.
References in the text (to judgements to be included into the series) " Sabbatini (née Bertoni) v European Parliament (Case 20/71), /1972/ ECR 345 " Airola v Commission of the European Communities (Case 21/74), /1975/ECR 221 " Bilka " Anna Adriaantje Vroege (C-57/93)Rozsudek ESD z 15.července 1978věc 149/77Gabrielle Defrenne v Société Anonyme Belge de Navigtion Aérienne SabenaRozhodnutí o předběžné otázce/1978/ECR 1365"Defrenne III"FaktaJe to potřetí, kdy se případ Gabrielly Defrennové dostal před Evropský soudní dvůr.

Slečna Gabriella Defrennová byla zaměstnána jako “vedoucí palubní letuška". Podle smluvních ustanovení byla její pracovní smlouva ohraničena datem dovršení čtyřiceti let. U mužů vykonávajících stejnou práci žádný takový věkový limit neexistoval.
V prvním případě (Defrenne I, ) byla soudu předložena otázka, zda důchod ze zákona je v rozporu s čl.119 Smlouvy tím, že se nevztahuje na ženy-letušky. Ve druhém případě (Defrenne II, ) se soud zabýval otázkou, zda čl.119 měl bezprostřední účinek a odkdy tomu tak bylo. Po druhém soudním rozhodnutí byl slečně Defrennové přiznán doplatek k původní odměně z toho důvodu, že jako palubní letuška měla nižší plat než palubní steward vykonávající stejnou práci. Slečna Defrennová se nicméně odvolala, protože její nárok na dodatečné dávky po ukončení zaměstnání byl zamítnut, stejně jako její nárok na kompenzaci škod, které jí vznikly pokud jde o její důchod. Tvrdila, že má výše uvedené nároky protože - v rozporu s čl.119 Smlouvy - jí nebyly poskytnuty stejné zaměstnanecké podmínky, jako mužům.
Kasační dvůr v Belgii tedy podle čl.177 postoupil ESD otázku, zda a) čl.119 Smlouvy nebo b) obecná zásada Společenství zakazují ve vztahu k zaměstnaneckým podmínkám diskriminaci založenou na rozdílnosti pohlaví.

Názor soudu a komentář:
Názor soudu a komentářSoud nejdříve řešil otázku, zda čl.119 Smlouvy zakazuje diskriminaci založenou na rozdílnosti pohlaví ve vztahu k zaměstnaneckým podmínkám. Zatímco samo znění článku zajišťuje pouze princip rovného odměňování, navrhovatelka argumentovala tím, že v článku jde spíše o vyjádření obecné zásady rovnosti mužů a žen. Navíc tvrdila, že zaměstnanecké podmínky jako např. věkový limit mají vliv na příjem. Soud posuzuje čl.119 v kontextu s čl.117 a 118 Smlouvy Společenství. Zatímco čl.117 a 118 se k zaměstnaneckým podmínkám vztahují spíše obecně a mají pouze programový charakter, čl.119 “stanoví zvláštní pravidlo, jehož použití je vázáno přesnými podmínkami" (jako je dostatečná jasnost jakožto předpoklad bezprostředního účinku, vizDefrenne II). Soud proto shledal, že u čl.119 není možné jít nad rámec jeho znění. Dále vyložil čl.119 úzce tím, že shledal, že skutečnost že podmínka zaměstnání “může mít finanční důsledky" neospravedlňuje použití čl.119. Soud potvrdil takovou interpretaci systematickým zjištěním, že čl.117 a 118 vyhrazují úpravu jiných podmínek zaměstnání orgánům v nich uvedených. Je to tudíž (pouze) nařízení 75/11 ES, které specifikuje zásadu formulovanou ve Smlouvě, a nařízení 76/207 ES, které zavádí zásadu rovného zacházení v jiných otázkách, než je odměna.
Za druhé se rozsudek zabývá otázkou, zda nerovné zacházení se ženami znamená porušení obecné zásady práva Společenství. Soud už v jiných případech formuloval, že “respektování základních lidských práv je jednou z obecných zásad práva Společenství" a nyní potvrzuje, že “vyloučení diskriminace založené na odlišnosti pohlaví je součástí základních lidských práv" (vizSabbatini, Airola). Nicméně soud shledal, že Společenství “neodpovídá za dohled a dodržování" tohoto principu a že řešení této otázky je ponecháno národnímu a mezinárodnímu právu jednotlivých členských států. To jinými slovy znamená, že zatímco Společenství samo je vázáno obecným principem rovnosti, není jeho povinností tento princip zajišťovat v jednotlivých členských státech, dokud tak neukládá zvláštní pravidlo.
Odkazy na další rozsudky ESD Sabbatini (née Bertoni) v European Parliament (Case 20/71), /1972/ECR 345 Airola v Commission of the European Communities (Case 21/74), /1975/ECR 221 Bilka Anna Adriaantje Vroege (C-57/93)Odkazy na Bílou knihu Annex 2l, str. 66-70

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. ARTICLE 119 OF THE EEC TREATY, WHICH IS LIMITED TO THE QUESTION OF PAY DISCRIMINATION BETWEEN MEN AND WOMEN WORKERS, CONSTITUTES A SPECIAL RULE, WHOSE APPLICATION IS LINKED TO PRECISE FACTORS. IT CANNOT BE INTERPRETED AS PRESCRIBING, IN ADDITION TO EQUAL PAY, EQUALITY IN RESPECT OF THE OTHER WORKING CONDITIONS APPLICABLE TO MEN AND WOMEN. THE FACT THAT THE FIXING OF CERTAIN CONDITIONS OF EMPLOYMENT - SUCH AS A SPECIAL AGE-LIMIT - MAY HAVE PECUNIARY CONSEQUENCES IS NOT SUFFICIENT TO BRING SUCH CONDITIONS WITHIN THE FIELD OF APPLICATION OF ARTICLE 119, WHICH IS BASED ON THE CLOSE CONNEXION WHICH EXISTS BETWEEN THE NATURE OF THE SERVICES PROVIDED AND THE AMOUNT OF REMUNERATION.

2. FUNDAMENTAL PERSONAL HUMAN RIGHTS FORM PART OF THE GENERAL PRINCIPLES OF COMMUNITY LAW, THE OBSERVANCE OF WHICH THE COURT HAS A DUTY TO ENSURE. THE ELIMINATION OF DISCRIMINATION BASED ON SEX FORMS PART OF THOSE FUNDAMENTAL RIGHTS. HOWEVER, IT IS NOT FOR THE COURT TO ENFORCE THE OBSERVANCE OF THAT RULE OF NON- DISCRIMINATION IN RESPECT OF RELATIONSHIPS BETWEEN EMPLOYER AND EMPLOYEE WHICH ARE A MATTER EXCLUSIVELY FOR NATIONAL LAW.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):