Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61992J0392

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT (FIFTH CHAMBER) OF 14 APRIL 1994. CHRISTEL SCHMIDT V SPAR- UND LEIHKASSE DER FRUEHEREN AEMTER BORDESHOLM, KIEL UND CRONSHAGEN. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: LANDESARBEITSGERICHT SCHLESWIG-HOLSTEIN - GERMANY. SAFEGUARDING OF EMPLOYEES' RIGHTS IN THE EVENT OF THE TRANSFER OF AN UNDERTAKING. CASE C-392/92. Rozsudek ESD ze dne 14. dubna 1994 Věc C 392/92 Christel Schmid v Spar- und Leihkasse der früheren Ämter Bordesholm Kiel und Conshagen 1994 ECR I-1311

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1994 PAGES I-1311

	Předmět (klíčová slova): Keywords		SOCIAL PROVISIONS;

	Související předpisy: Corresponding acts:		377L0187

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		685J0024, 686J0287, 686J0324 691J0029, 691J0132, 691J0138 691J0139, 695J0013 -Spijkers Case 24/85 Spijkers v Benedik [1986] ECR 1119 -Ny Molle Kro Case 287/86 Landsorganisationen i Denmark v Ny Molle Kro [1987] ECR 5465 -Tellerup Case 324/86 Foreningen af Arbejdsledere i Denmark v Daddy’s Dance Hall A/S [1988] ECR 739 -Bartol Case C-29/91 Dr Sophie Redmont Stichting v Bartol and Others [1992] ECR I-3189 -Katsikas Joined Cases C-132/91, C-138/91, C-139/91 Grigorios Katsikas v Angelos Konstandtinidis and Uwe Skreb v PCO Stauereibetrieb Paetz & Co. Nlf. GmbH and Günther Schroll v PCO Stauereibetrieb Paetz & Co. Nlf. GmbH [1992] ECR I-6577 -Ayse Süzen Case C-13/95 Ayse Süzen v Zehnacker Gebäudereinigung GmbH Krankenhausservice judgement of 11 March 1997 [1997] ECR


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Mrs Schmidt was employed by the Spar- und Leihkasse (Savings and Lending Bank, hereinafter the Bank) as a cleaner. On account of the refurbishment of the premises, the Bank dismissed Mrs Schmidt and wished to entrust the cleaning to Spiegelblank, a professional cleaning firm which was already responsible for the cleaning of the Bank’s other premises. Spiegelblank offered to employ Mrs Schmidt for a higher wage than she had previously received. Mrs Schmidt, however, refused since she calculated that her hourly wage would in fact be lower as a result of the increase in surface to be cleaned.
Mrs Schmidt brought an action against her dismissal. In the course of this lawsuit, the Landesarbeitsgericht (Higher Labour Court) stayed the proceedings and referred to the ECJ questions on the interpretation of Council Directive 77/187/EEC of 14 February 1977 on the approximation of the laws of the Member States relating to the safeguarding of employees’ rights in the event of transfers of undertakings, businesses or parts of businesses (OJ 1977 L 61, p. 26): Would the “transfer” of the cleaning operations constitute a transfer of a business in the meaning of the directive, then the dismissal would be unlawful under Article 4 (1) of the directive. The question therefore was whether the “transfer” of a single task could constitute a transfer in the meaning of Article 1 (1) of the Directive and if so, whether this was also true when the task in question was previously assigned to one single employee.
Paní Schmidt byla zaměstnána v bance jako uklizečka. Z důvodů rekonstrukce budovy banky, banka propustila paní Schmidt a měla v úmyslu svěřit čistící práce firmě Spiegelblank, která již prováděla čistící práce v ostatních prostorech banky.
Spiegelblank nabídl paní Schmidtové z
aměstnání za vyšší mzdu, než dostávala dříve. Paní Schmidtová však nabídku odmítla neboť podle jejich propočtů by hodinová mzda byla nižší, kvůli většímu prostoru za jehož část by byla nově zodpovědná.
Paní Schmidtová podala žalobu proti svému propuštění. V průběhu řízení Landesargaitsgerich (Vyšší soud pro pracovně právní spory) přerušil řízení a předložil případ ESD s dotazy ohledně interpretace směrnice 77/187/EEC o sbližování pracovních předpisů členských států v oblasti zabezpečení práv zaměstnanců v

případě převodu podniku nebo části podniku. (OJ 1977 L 61, p. 26): pokud by (převod) výkonu čistících prací zakládal převod podniku ve smyslu směrnice, pak by propuštění bylo protiprávní podle článku 4 (1) směrnice. Otázkou bylo, zda převod pouze jednoho
ú
kolu mohl zakládat převod ve smyslu článku 1 (1) směrnice a pokud ano, zda tato analogie platí v případě, že předmětný úkol (výkon) byl dříve zadán jedinému zaměstnanci.

Názor soudu a komentář:
Referring to its established case law, the Court restates that “the directive is applicable where, following a legal transfer or merger, there is a change in the legal or natural person who is responsible for carrying on the business and who by virtue of that fact incurs the obligations of an employer
vis-a-vis
the employees of the undertaking, regardless of whether or not ownership of the undertaking is transferred” ( see
Tellerup, Bartol, Ny Mřlle Kro
). The fact that the operation (to be) transferred is a merely ancillary activity, not necessarily connected with the transferor’s main objective is immaterial as is the number of workers employed for the task. The present case therefore falls into the scope of application of the directive.
The Government of the Federal Republic of Germany and of the United Kingdom had argued that there was, however, no transfer since no tangible assets had gone over to Spiegelblank. The Court rejects this argument. It points out that “the decisive criterion for establishing whether there is a transfer for the purposes of the directive is whether the business in question retains its identity” ( see
Spijkers,

Bartol
). While prior judgements had for the purpose of determining whether there was such continuity relied
inter alia
on the question of whether tangible assets had been transferred, the Court now makes clear that this element is only one indication among others but not a necessary prerequisite. Presently, the Court finds that the fact that the cleaning work is to be performed before and after the transfer and the fact that employment had been offered to Mrs Schmid are “typical of an operation which comes within the scope of the directive” (for the subsequent development of the criteria for a transfer, see also
Ayse Süzen
).
The judgement has been severely criticised for going beyond the limits of the directive and leading to absurd results. The mere succession in function, it has been argued, could not constitute a transfer in the meaning of the directive. Notably, the Commission has also proposed an amendment to Directive 77/187 which
inter alia
reverses the interpretation which the ECJ had given in the present case (cf. Article 1 (1) of the proposal).
Proposal of the Commission of 8 September 1994 for a Council Directive on the approximation of the laws of the Member States relating to the safeguarding of employees’ rights in the event of transfers of undertakings, businesses or parts of businesses (KOM (94) 300 endg. - 94/0203 (CNS)).
It has also been argued that it was incompatible with prior rulings of the Court which accept that the employee has a right to object to the transfer of his employment (see
Katsikas
): Because if a one-person business unit is being transferred and the employee then objects, the consequence would be that the transfer - which is a prerequisite for the objection - does not take place because of the objection.
The Court - probably in anticipation of criticism - points out that even if the transfer of a one-person business unit constitutes a transfer under Article 1 (1) of the directive and therefore under Article 4 (1) of the directive the transfer cannot constitute a ground for dismissal, “that provision does not stand in the way of dismissals for economic, technical or organizational reasons entailing changes in the workforce”. It furthermore restates that the directive does not preclude amendments to the employment contract “in so far as national law allows such an amendment otherwise than through a transfer of the undertaking” (see
Tellerup
).
S odkazem na svou předchozí judikaturu soud znovu konstatuje, že směrnice je aplikovatelná tam, kde v případě převodu či fůze dochází ke změně fyzické nebo právnické osoby zodpovědné za provádění úkolů, jež je z tohoto titulu zodpovědná za výkon práv a povinností... zaměstnavatele směrem k zaměstnancům podniku, bez

ohledu na to, zda vlastnictví k podniku je převedeno či nikoliv” (viz. Tellerup, Bartol, Ny Molle Kro.). Skutečnost, že úkol jež měl být převeden je značně nepodstatnou aktivitou, jež nemusí být nutně spjata s hlavním cílem převodce je nepodstatná, stejně

jako počet pracovníků zaměstnaných pro tento úkol. Zmíněný případ proto spadá pod aplikační rámec směrnice.
Vlády Spolkové republiky Německo a Spojeného království argumentovali tím, že v tomto případě nedošlo k žádnému převodu, neboť žádná hmotná aktiva nepřešla na Spigelblank. Soud tento argument zamítl. Konstatuje, že “rozhodujícím kritériem pro zjištění, zda došlo k převodu, dle definice směrnice, je zda si předmětná společnost drží nadále svou identitu” (viz. Spijkers. Bartol). Zatímco předcházející

rozsudky pro účely zjištění, zda byla zachována tato kritéria, spočívaly mimo jiné na otázce převodu hmotných aktiv, soud nyní jasně uvádí, že tento element je pouze jedním z více indikátorů, ale nikoliv nezbytnou podmínkou. Soud shledává, že skutečnosti,

že čistící práce byla a měla být vykonávána před i po převodu a že práce byla nabídnuta paní Schmidtové typicky ukazují na aplikaci směrnice v tomto případě” (pro další vývoj hledisek s posuzování kritérií převodu viz. Ayse Süzen).
Rozsudek byl značně kritizován z důvodů prohlubování (rozšiřování limitů) směrnice a z důvodů absolutního výsledku k němuž vedl. Pouhé nástupnictví (sukcese) ve funkci, jak bylo argumentováno, nemůže zakládat převod ve smyslu směrnice. Komise mimo jiné později navrhla změnu směrnice 77/187, která by měnila interpretaci ESD tak jak byla podána v tomto případě (článek 1 (1) návrhu)
Návrh Komise z 8 září 1994 – Směrnice o aproximaci práva členských států vztahující se k ochraně práv zaměstnanců v případě převodu podniku, nebo jeho části (COM 94 94/0203)
. Bylo také namítáno, že rozhodnutí není kompatibilní s předchozími rozsudky ESD, které akceptují´, že zaměstnanec má právo námitek proti převodu svého zaměstnání (viz. Katsikas): protože, pokud práce je prováděna jednou osobou je převáděna a zaměstnanec vznese námitku, důsledkem je že převod, který je podmínkou pro vznesení námitky se z důvodu vznesení námitky vůbec neuskuteční. Soud, pravděpodobně v
o
čekávání této kritiky konstatuje, že dokonce i převod práce vykonávané jedním zaměstnancem (one-person business) zakládá převedení ve smyslu článku 1 (1) směrnice a proto, podle článku 4 (1) směrnice převod nemůže být důvodem k propuštění: “toto ustanoven
í
nespadá do kategorie propouštění z důvodů ekonomických, technických či organizačních - vyžadující změnu ve struktuře pracovních sil. Dále je zdůrazněno, že směrnice neznemožňuje dodatky k pracovním smlouvám, pokud národní právo umožňuje takové dodatky, j
i
ným způsobem než prostřednictvím převodu podniku” (viu Tellerup)

Shrnutí (Summary of the Judgment):
ARTICLE 1(1) OF COUNCIL DIRECTIVE 77/187 ON THE APPROXIMATION OF THE LAWS OF THE MEMBER STATES RELATING TO THE SAFEGUARDING OF EMPLOYEES' RIGHTS IN THE EVENT OF TRANSFERS OF UNDERTAKINGS, BUSINESSES OR PARTS OF BUSINESSES IS TO BE INTERPRETED AS COVERING A SITUATION IN WHICH AN UNDERTAKING ENTRUSTS BY CONTRACT TO ANOTHER UNDERTAKING THE RESPONSIBILITY FOR CARRYING OUT CLEANING OPERATIONS WHICH IT PREVIOUSLY PERFORMED ITSELF, EVEN THOUGH, PRIOR TO THE TRANSFER, SUCH WORK WAS CARRIED OUT BY A SINGLE EMPLOYEE. NEITHER THE FACT THAT SUCH A TRANSFER RELATES ONLY TO AN ANCILLARY ACTIVITY OF THE TRANSFEROR NOT NECESSARILY CONNECTED WITH ITS OBJECTS, NOR THE FACT THAT IT IS NOT ACCOMPANIED BY ANY TRANSFER OF TANGIBLE ASSETS, NOR THE NUMBER OF EMPLOYEES CONCERNED IS CAPABLE OF EXEMPTING SUCH AN OPERATION FROM THE SCOPE OF THE DIRECTIVE SINCE THE DECISIVE CRITERION FOR ESTABLISHING WHETHER THERE IS A TRANSFER FOR THE PURPOSES OF THAT DIRECTIVE IS WHETHER THE BUSINESS IN QUESTION RETAINS ITS IDENTITY, AS INDICATED IN PA
RTICULAR BY THE ACTUAL CONTINUATION OR RESUMPTION BY THE NEW EMPLOYER OF THE SAME OR SIMILAR ACTIVITIES.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):