Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61984J0295
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT (FOURTH CHAMBER) OF 27 NOVEMBER 1985. S. A. ROUSSEAU WILMOT V CAISSE DE COMPENSATION DE L' ORGANISATION AUTONOME NATIONALE DE L' INDUSTRIE ET DU COMMERCE (ORGANIC). REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE COUR D' APPEL, DOUAI. NATIONAL CHARGES CALCULATED ON THE BASIS OF TURNOVER. CASE 295/84.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1985 PAGES 3759 - 3770
Předmět (klíčová slova):
Keywords		TAXATION;VALUE ADDED TAX;
Související předpisy:
Corresponding acts:		377L0388
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
THE EXPRESSION' DUTIES OR CHARGES WHICH CANNOT BE CHARACTERIZED AS TURNOVER TAXES' IN ARTICLE 33 OF THE SIXTH DIRECTIVE ON THE HARMONIZATION OF THE LAWS OF THE MEMBER STATES RELATING TO TURNOVER TAXES, WHICH PERMITS THE MEMBER STATES TO MAINTAIN OR INTRODUCE DUTIES OR CHARGES WHICH MAY NOT BE SO CHARACTERIZED, MUST BE INTERPRETED AS INCLUDING A CHARGE OF A NON-FISCAL NATURE WHICH IS LEVIED ON COMPANIES OR CERTAIN CATEGORIES OF COMPANIES TO PROVIDE FINANCE FOR SOCIAL SECURITY SCHEMES AND WHICH IS CALCULATED ON THE BASIS OF THE TOTAL ANNUAL TURNOVER OF THE COMPANIES CONCERNED.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz: Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Cour d’appel v Douai – Francie – Vnitrostátní odvody vypočtené z obratu

Předmět:

Skutkové okolnosti:

(Část „Skutkové okolnosti“ není reprodukována.)

Právní otázky:
1 Rozsudkem ze dne 29. listopadu 1984, došlým Soudnímu dvoru dne 10. prosince téhož roku, položil cour d’appel [odvolací soud] v Douai na základě článku 177 Smlouvy o EHS otázku týkající se výkladu článku 33 šesté směrnice Rady 77/388 ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1).

2 Tato otázka byla vznesena v rámci sporu mezi společností Rousseau Wilmot, která je v nucené správě, a správcem její konkursní podstaty na jedné straně a Caisse de compensation de l’Organisation autonome nationale de l’industrie et du commerce (dále jen „Organic“), pověřené výběrem sociálního příspěvku solidarity a poplatku na vzájemnou pomoc, na straně druhé. Organizace Organic konstatovala, že společnost dluží část těchto dvou odvodů za účetní rok 1981 a jejich plnou výši za účetní rok 1982, ale společnost a správce její konkursní podstaty proti přehledu předloženému organizací Organic podali odpor. Protože tribunal de commerce [obchodní soud] v Cambrai prohlásil tento odpor za neodůvodněný, společnost a správce její konkursní podstaty se odvolali.

3 Před cour d‘appel společnost Rousseau Wilmot uvedla, že sociální příspěvek solidarity byl vypočten při sazbě 0,1 % z výše obratu, i když harmonizace právních předpisů členských států v oblasti daní z obratu omezila pravomoc těchto států, pokud jde o zavádění či zachovávání těchto daní. Zejména se dovolávala článku 33 šesté směrnice. Organic namítala, že účelem sociálního příspěvku solidarity i poplatku na vzájemnou pomoc je doplnit financování systému sociálního zabezpečení, tedy systémy důchodového a nemocenského pojištění nezávislých obchodníků a živnostníků; jedná se tedy o příspěvky na sociální zabezpečení, zatímco článek 33 šesté směrnice se týká pouze záležitostí daňových.

4 Za těchto podmínek vnitrostátní soud položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, zda článek 33 šesté směrnice má být vykládán v tom smyslu, že způsobuje nepoužitelnost právního předpisu členského státu, který zatěžuje společnosti, veřejnoprávní podniky a státní podniky „sociálním příspěvkem solidarity a poplatkem na vzájemnou pomoc“, jejichž základem je celkový roční obrat před zdaněním a které se používají k financování systému nemocenského pojištění a dávek v mateřství osob samostatně výdělečně činných v nezemědělských profesích a systému důchodového pojištění nezávislých obchodníků a živnostníků.

5 Svá vyjádření přeložily Organic, francouzská vláda a Komise. Společnost Rousseau Wilmot se při jednání nechala zastupovat.

6 Ze soudního spisu vyplývá, že sociální příspěvek solidarity byl zaveden francouzským nařízením č. 67-828 (Úřední věstník Francouzské republiky ze dne 28.9.1967), aby poskytoval financování systémů nemocenského pojištění, dávek v mateřství a důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných v nezemědělských profesích. Počínaje francouzským zákonem č. 70-13 (Úřední věstník Francouzské republiky ze dne 6.1.1970) zatěžuje tento příspěvek různé kategorie obchodních společností, s výjimkou některých osvobození. Příspěvek je roční a jeho sazbu stanoví vyhláška do maximální výše 0,1 % z obratu společnosti; příspěvek není vybírán, pokud je obrat nižší než 500 000 FRF. Spory ohledně příspěvku řeší soudy příslušné podle zákona o sociálním zabezpečení; zaplacení příspěvku je zajištěno přednostním právem k movitému i nemovitému majetku dlužníka za podmínek stanovených tímto zákonem.

7 Poplatek na vzájemnou pomoc byl zaveden francouzským zákonem č. 72-657 (Úřední věstník Francouzské republiky ze dne 14.7.1972) za účelem financování pomoci ve prospěch některých kategorií starších obchodníků a živnostníků. Poplatek, který tvořila určitá část sociálního příspěvku solidarity, byl zrušen k 31. prosinci 1984 zákonem č. 84-1208 (Úřední věstník Francouzské republiky ze dne 31.12.1984).

8 Článek 33 šesté směrnice zní takto:

9 Odpověď na položenou otázku závisí tedy na tom, zda takové odvody, jako je sociální příspěvek solidarity nebo poplatek na vzájemnou pomoc, jejichž výše se odvíjí od obratu společnosti, mají charakter daně z obratu ve smyslu šesté směrnice.

10 Společnost Rousseau Wilmot v této souvislosti uvádí, že oba francouzské odvody, které jsou předmětem sporu, jsou zjevně „dávky nebo poplatky“ ve smyslu výše citovaného článku 33 a že se zakládají na obratu. Podle znění tohoto ustanovení již členský stát nesmí tyto odvody zavádět nebo zachovávat. Otázka, zda jsou dotčené odvody daňové povahy nebo zda představují spíše příspěvek na sociální zabezpečení není důležitá, protože v každém případě představují povinné odvody mající charakter daně z obratu.

11 Organic zdůrazňuje především daňovou povahu sociálního příspěvku solidarity a poté potvrzuje, že hlavní charakteristické znaky daně z obratu, jak vyplývají z harmonizačních směrnic a judikatury Soudního dvora, se u poplatku, jakým je sociální příspěvek solidarity, neobjevují. Daně z obratu, na které se vztahují směrnice Společenství, totiž představují obecnou daň zatěžující transakci; zdanitelným plněním je prodej zboží nebo poskytnutí služby; předmětem daně je cena této transakce a daň se promítá přímo do ceny zboží nebo služby.

12 Francouzská vláda předkládá obdobné argumenty. Sociální příspěvek solidarity údajně nepředstavuje podobně jako daně z obratu zdanění spotřeby v poměru k ceně zboží a služeb, ale odvod vybíraný ročně na základě obratu před zdaněním, realizovaného v předchozím roce.

13 Podle Komise musí být článek 33 šesté směrnice vykládán v souvislostech procesu harmonizace daní z obratu zahájeného první směrnicí, přijatou v roce 1967 (směrnice 67/227, Úř. věst., s. 1301). Z odůvodnění první směrnice vyplývá, že tato harmonizace musí vyústit v odstranění systémů kumulativních vícefázových daní a v přijetí společného systému daně z přidané hodnoty všemi členskými státy. Daně z obratu, které představují předmět harmonizačních směrnic, jsou tudíž daněmi, které zatěžují oběh zboží a služeb; nezahrnují příspěvek na sociální zabezpečení, který se vypočítává na základě obratu podniku, aniž postihuje samotné transakce.

14 Především je důležité poznamenat, jak na to právem upozornila Komise, že oblast působnosti článku 33 šesté směrnice musí být určena z hlediska funkce tohoto ustanovení v rámci harmonizovaného systému daně z obratu v podobě společného systému daně z přidané hodnoty.

15 Princip společného systému spočívá, na základě článku 2 první směrnice, v uplatňování všeobecné daně ze spotřeby přesně poměrně k ceně zboží a služeb na zboží a služby až do stupně maloobchodu včetně, bez ohledu na počet plnění uskutečněných ve výrobním a distribučním procesu před stupněm, který je daní zatížen. Při každé obchodní transakci je však daň z přidané hodnoty (DPH) splatná až po odpočtu částky DPH, kterou byly přímo zatíženy jednotlivé nákladové prvky; mechanismus odpočtů je upraven v čl.17 odst. 2 šesté směrnice tak, že osoby povinné k dani jsou oprávněny odpočíst od DPH, kterou jsou povinny odvést, částky DPH, které již zatížily zboží na vstupu.

16 Cílem článku 33 šesté směrnice je zabránit tomu, aby bylo fungování společného systému DPH narušeno daňovými opatřeními členského státu zatěžujícími oběh zboží a služeb a obchodní transakce způsobem srovnatelným s daní z přidané hodnoty, avšak současně ponechat svobodu členským státům v tom, zda zachovají nebo zavedou určité nepřímé daně jako spotřební daně, pod podmínkou, že nepůjde o daně, „které nelze označit za daně z obratu“. Cílem tohoto ustanovení tedy nemůže být členským státům zakázat, aby zachovaly nebo zavedly dávky nebo poplatky, které nemají daňovou povahu, ale jsou určeny konkrétně na financování sociálních fondů a které jsou založeny na činnosti podniků nebo některých kategorií podniků a vypočítávají se na základě celkového ročního obratu, aniž přímo ovlivňují ceny zboží a služeb.

17 Na položenou otázku je tedy namístě odpovědět tak, že pojem „dávky nebo poplatky, které nelze označit za daně z obratu“, jak jej uvádí článek 33 šesté směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i poplatek nedaňové povahy, jenž je uložen společnostem nebo některým kategoriím společností ve prospěch systémů sociálního zabezpečení a jehož sazba je stanovena na základě celkového ročního obratu dotčených společností povinných k dani.

K nákladům řízení

18 Výdaje vynaložené vládou Francouzské republiky a Komisí, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát)

o otázce, kterou mu předložil cour d’appel v Douai rozsudkem ze dne 29. listopadu 1984, rozhodl takto:

Pojem „dávky nebo poplatky, které nelze označit za daně z obratu“, jak jej uvádí článek 33 šesté jenž který je uložen společnostem nebo některým kategoriím společností ve prospěch systémů sociálního zabezpečení a jehož sazba je stanovena na základě celkového ročního obratu dotčených společností povinných k dani.


_____________________________________________________________________________