Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61984J0106
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT OF 4 MARCH 1986. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES V KINGDOM OF DENMARK. TAXATION OF SPIRITS - FRUIT WINES. CASE 106/84.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1986 PAGES 0833 - 0873
Předmět (klíčová slova):
Keywords		TAXATION;AGRICULTURE;ALCOHOL;WINE;FRUIT AND VEGETABLES;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E095
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. IN ORDER TO DETERMINE WHETHER PRODUCTS ARE SIMILAR WITHIN THE TERMS OF THE PROHIBITION LAID DOWN IN THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 95 OF THE TREATY, IT IS NECESSARY TO CONSIDER WHETHER THEY HAVE SIMILAR CHARACTERISTICS AND MEET THE SAME NEEDS FROM THE POINT OF VIEW OF CONSUMERS. AS THE CONCEPT OF SIMILARITY MUST BE GIVEN A BROAD INTERPRETATION, THE SIMILARITY OF PRODUCTS MUST BE ASSESSED NOT ACCORDING TO WHETHER THEY ARE STRICTLY IDENTICAL BUT ACCORDING TO WHETHER THEIR USE IS SIMILAR AND COMPARABLE. HENCE IN ORDER TO DETERMINE WHETHER TWO CATEGORIES OF BEVERAGES ARE SIMILAR, IT IS NECESSARY FIRST TO CONSIDER CERTAIN OBJECTIVE CHARACTERISTICS, SUCH AS THEIR ORIGIN, THE METHOD OF MANUFACTURE AND THEIR ORGANOLEPTIC PROPERTIES, IN PARTICULAR TASTE AND ALCOHOL CONTENT, AND SECONDLY TO CONSIDER WHETHER OR NOT BOTH CATEGORIES OF BEVERAGES ARE CAPABLE OF MEETING THE SAME NEEDS FROM THE POINT OF VIEW OF CONSUMERS, WHICH MUST BE ASSESSED ON THE BASIS NOT OF EXISTING CONSUMER HABITS BUT OF THE PROSPECTIVE DEVELOPMEN
T OF THOSE HABITS AND, ESSENTIALLY, ON THE BASIS OF OBJECTIVE CHARACTERISTICS WHICH ENSURE THAT A PRODUCT IS CAPABLE OF MEETING THE SAME NEEDS AS ANOTHER PRODUCT FROM THE POINT OF VIEW OF CERTAIN CATEGORIES OF CONSUMERS. THE CUSTOMS CLASSIFICATION OF BEVERAGES, WHICH WAS DESIGNED TO MEET THE REQUIREMENTS OF EXTERNAL TRADE, CANNOT PROVIDE CONCLUSIVE EVIDENCE WITH REGARD TO THE APPRAISAL OF THE CRITERION OF SIMILARITY. NOR IS IT RELEVANT THAT ONE OF THE CATEGORIES OF BEVERAGES IN QUESTION IS COVERED BY A COMMON ORGANIZATION OF THE MARKET WHILST THE OTHER IS NOT. IT IS CLEAR FROM A COMPARISON OF WINE MADE FROM GRAPES AND WINE MADE FROM OTHER FRUIT, WHICH IS BASED ON THOSE CRITERIA, THAT THEY ARE SIMILAR PRODUCTS.

2. THE MERE DIFFERENCE IN THE TAX BURDEN BORNE BY DOMESTIC PRODUCTS AND SIMILAR IMPORTED PRODUCTS, WHETHER IT IS THE RESULT OF THE RATE OF TAX, THE MODE OF ASSESSMENT OR OTHER DETAILED IMPLEMENTING RULES, IS SUFFICIENT EVIDENCE OF DISCRIMINATION WHICH IS PROHIBITED BY THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 95 OF THE TREATY.

3. AT ITS PRESENT STAGE OF DEVELOPMENT COMMUNITY LAW DOES NOT RESTRICT THE FREEDOM OF EACH MEMBER STATE TO LAY DOWN TAX ARRANGEMENTS WHICH DIFFERENTIATE BETWEEN CERTAIN PRODUCTS, EVEN PRODUCTS WHICH ARE SIMILAR WITHIN THE MEANING OF THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 95 OF THE TREATY, ON THE BASIS OF OBJECTIVE CRITERIA, SUCH AS THE NATURE OF THE RAW MATERIALS USED OR THE PRODUCTION PROCESSES EMPLOYED. SUCH DIFFERENTIATION IS COMPATIBLE WITH COMMUNITY LAW IF IT PURSUES OBJECTIVES OF ECONOMIC POLICY WHICH ARE THEMSELVES COMPATIBLE WITH THE REQUIREMENTS OF THE TREATY AND ITS SECONDARY LEGISLATION, AND IF THE DETAILED RULES ARE SUCH AS TO AVOID ANY FORM OF DISCRIMINATION, DIRECT OR INDIRECT, IN REGARD TO IMPORTS FROM OTHER MEMBER STATES OR ANY FORM OF PROTECTION OF COMPETING DOMESTIC PRODUCTS. HOWEVER, SUCH DIFFERENTIAL TAXATION IS INCOMPATIBLE WITH COMMUNITY LAW IF THE PRODUCTS MOST HEAVILY TAXED ARE, BY THEIR VERY NATURE, IMPORTED PRODUCTS.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz: Klíčová slova:

Zdanění alkoholických nápojů – ovocná vína

Předmět:

Skutkové okolnosti: Právní otázky: 1. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 16. dubna 1984 Komise Evropských společenství podala podle článku 169 Smlouvy o EHS žalobu, kterou se domáhá, aby bylo určeno, že Dánské království tím, že na vína z hroznů uvalilo vyšší spotřební daň než na ovocná vína, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 95 Smlouvy o EHS.

2 . Ze spisů předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že dánské právní předpisy, konkrétně zákon č. 98 ze dne 17. března 1971, o spotřební dani z vína a z ovocného vína, naposledy pozměněný zákonem č. 149 ze dne 11. dubna 1984, uplatňují rozdílné zdanění vína z hroznů a vína z jiného ovoce. Pokud jde o vína z hroznů, činí sazba spotřební daně za jeden litr 10,725 DKK pro stolní vína a 19,93 DKK pro likérová vína, jejichž obsah alkoholu je vyšší než u stolních vín, avšak nepřesahuje hranici 23 % objemových, nad níž se víno zdaňuje podle zákona o spotřební dani z destilátů. U ovocných vín činí sazba spotřební daně za litr 6,92 DKK pro stolní vína, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 14 % objemových, a 11,02 DKK pro ostatní výrobky, tedy pro likérová vína s obsahem alkoholu mezi 14 % a 20 % objemovými; nad touto hranicí je nápoj zdaňován jako destilát. 3. Dánské daňové předpisy neobsahují definici ovocného vína. Podle oběžníku generálního ředitelství celní správy se jedná se o výrobky získávané kvašením ovocné šťávy nebo medu, jež obsahují nejméně 1 % objemové alkoholu z kvašení a jejichž obsah alkoholu může být v konečném výrobku zvýšen přidáním neutrálního destilovaného alkoholu, tedy s výjimkou alkoholu s chuťovými charakteristikami, jako je koňak, rum nebo whisky. Z jednání vyplynulo, že obsah alkoholu získaný přirozeným kvašením se v praxi pohybuje mezi 6 a 8 % objemovými. 4. Komise opírající se o judikaturu Soudního dvora především zdůrazňuje, že ovocná vína a vína z hroznů představují podobné výrobky ve smyslu čl. 95 prvního pododstavce Smlouvy, protože mají podobné vlastnosti, slouží stejným potřebám, vyrábějí se z podobných surovin a stejným procesem kvašení, mají stejný obsah alkoholu a jsou spotřebovávány ve stejných množstvích. Komise uplatňuje podpůrně argument, že oba výrobky jsou přinejmenším v konkurenčním vztahu ve smyslu čl. 95 druhého pododstavce a že dánský systém zdanění má diskriminační a ochranářskou povahu, neboť zvýhodňuje ovocná vína, což je typický domácí výrobek, na úkor vín z hroznů, což je výrobek pocházející výhradně z dovozu. 5. Dánská vláda jakékoliv porušení článku 95 popírá. 6. V prvé řadě dánská vláda popírá, že vína z hroznů a ovocná vína jsou podobné výrobky, a poukazuje na to, že oba výrobky jsou zařazeny do různých položek společného celního sazebníku, že se nevyrábějí stejným způsobem a že mají různé vlastnosti - u ovocných vín probíhá přirozené kvašení, kterým tato vína získávají pouze 6 až 8 % objemových alkoholu a jejich obsah alkoholu se zvyšuje přidáním etylalkoholu. Na rozdíl od vín z hroznů vykazují ovocná vína každý rok stejné vlastnosti. A na rozdíl od vín z hroznů nespadají ovocná vína pod společnou organizaci trhu. 7. Dánská vláda připouští, že by mezi oběma výrobky mohl existovat určitý vztah konkurence ve smyslu čl. 95 druhého pododstavce. Popírá nicméně, že by rozdílné zdanění mohlo mít ochranářský účinek, protože takový účinek by musel být posuzován ve vztahu k dopadu daně na prodejní cenu, která je v projednávaném případě u obou výrobků prakticky stejná. 8. Případný ochranářský účinek by byl v každém případě ospravedlněn oprávněnými ekonomickými a sociálními důvody, které Dánsku údajně umožňují uplatňovat zdanění zvýhodňující některé kategorie pěstitelů ovoce, kteří by pro své výrobky jinak nenacházeli odbytiště. 9. Vzhledem k tomu, že Komise založila svou žalobu především na čl. 95 prvním pododstavci, je třeba v první řadě zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro použití tohoto ustanovení. 10. Jak Soudní dvůr připomněl v rozsudcích ze dne 27. února 1980 (Komise v. Francouzská republika, 168/78, Recueil, s. 347; Komise v. Italská republika, 169/78, Recueil, s. 385; Komise v. Dánské království, 171/78, Recueil, s. 447), článek 95 jako celek má za cíl zajistit volný pohyb zboží mezi členskými státy za normálních konkurenčních podmínek, s vyloučením všech forem ochrany, která může vyplynout z uplatnění vnitřního zdanění diskriminujícího výrobky pocházející z jiných členských států, a zaručit naprostou neutralitu vnitřního zdanění z hlediska konkurence mezi výrobky domácími a dovezenými. Pokud jde o podobné výrobky, první pododstavec uvedeného článku zakazuje zejména každé daňové ustanovení, jehož účinkem je vyšší zdanění dovezených výrobků oproti výrobkům domácím, a to bez ohledu na použitý mechanismus. 11. Ze spisu vyplývá, že vína z hroznů, která jsou spotřebovávána v Dánsku, pocházejí výlučně z dovozu. Pokud jde o ovocná vína, jsou vína likérového typu téměř všechna z domácí produkce a vína typu stolních vín, i když přibližně jedna třetina z nich pochází z jiných členských států, jsou typickými výrobky domácí produkce alkoholických nápojů a tradičně představují hlavní odbytiště pro dánské pěstitele ovoce. 12. K posouzení vztahu podobnosti, na němž je založen zákaz podle čl. 95 prvního pododstavce, je namístě zkoumat, jak stanovil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. února 1976 (Rewe, 45/75, Recueil, s. 181), zda výrobky mají podobné vlastnosti a odpovídají stejným potřebám spotřebitelů. V rozsudcích ze dne 27. února 1980 (Komise v. Francie, 168/78, Recueil, s. 347) a ze dne 15. července 1982 (Cogis, 216/81, Recueil, s. 2701) přijal Soudní dvůr širší výklad pojmu podobnost, když tuto podobnost posuzoval nikoliv podle kritéria přísné totožnosti, ale podle analogie a srovnatelnosti použití. K posouzení vztahu podobnosti je tedy nutné jednak vzít v úvahu soubor objektivních vlastností obou kategorií nápojů, jako jejich původ, výrobní postup, organoleptické vlastnosti, a především chuť a obsah alkoholu, a jednak zvážit, zda obě kategorie nápojů jsou nebo nejsou schopny sloužit stejným potřebám spotřebitelů. 13. K provedení tohoto hodnocení je třeba oba typy nápojů, na které se vztahují dánské daňové předpisy, tedy stolní vína a likérová vína, zkoumat odděleně.

14. Pokud jde o vína typu stolních vín, je třeba nejprve konstatovat, že vína z hroznů a vína z jiného ovoce jsou vyráběna ze stejného druhu základních produktů, tedy zemědělských produktů, a stejným postupem, tedy přirozeným kvašením. Jejich organoleptické vlastnosti, především chuť a obsah alkoholu, jsou podobné. Skutečnost, že konečného obsahu alkoholu se u ovocných vín dosahuje přidáním etylalkoholu, je nutné pokládat za irelevantní, protože obsah alkoholu ve vínech z hroznů lze rovněž zvýšit, zejména za účelem zlepšení vína s nízkým přirozeným obsahem alkoholu. 15. Vzhledem k tomu, že obě kategorie nápojů mají podobné vlastnosti, mohou sloužit stejným potřebám spotřebitelů v tom smyslu, že je lze konzumovat stejným způsobem, totiž jako nápoj k zahnání žízně a k osvěžení i jako nápoj, který se konzumuje během jídla. Skutečnost, že obě kategorie nápojů odpovídají stejným potřebám, nelze zpochybňovat tím, že konzumace ovocného vína byla vždy u spotřebitelů v porovnání s konzumací vína z hroznů omezená; to, zda vína odpovídají stejným potřebám, se neposuzuje na základě existujících spotřebních zvyklostí, ale z hlediska možnosti rozvoje těchto zvyklostí, a především na základě objektivních charakteristik, v důsledku nichž výrobek může s ohledem na určité kategorie spotřebitelů sloužit stejným potřebám jako jiný výrobek. 16. Pokud jde o vína typu likérových vín, lze výrobní postupy u ovocných vín i vín z hroznů pokládat za totožné, jelikož výsledný produkt se v obou případech bez výjimky získává přidáním etylalkoholu po předchozím více či méně dlouhém kvašení, v některých případech pak přidáním jiných látek, jako je šťáva nebo med. Vzhledem ke srovnatelným charakteristikám a podobným vlastnostem tak obě kategorie výrobků slouží stejným potřebám spotřebitele, protože někteří spotřebitelé je konzumují jako aperitivy a jiní jako dezertní vína. Ovocná vína typu likérových vín a vína z hroznů typu likérových vín je v důsledku toho nutné pokládat za podobné výrobky ve smyslu čl. 95 prvního pododstavce Smlouvy o EHS. 17. Podobnost mezi oběma typy vín nelze popřít, jak tvrdí dánská vláda, na základě toho, že ovocná vína a vína z hroznů jsou zařazena do různých položek celního sazebníku. Jak konstatoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 27. února 1980 (169/78, uvedený výše), celní zařazení alkoholických nápojů pro účely zahraničního obchodu nemůže být rozhodným údajem při posuzování kriteria podobnosti podle čl. 95 prvního pododstavce Smlouvy. 18. Podobně skutečnost, že ovocná vína nespadají pod společnou organizaci trhu, nelze v otázce, zda výrobky jsou podobné, pokládat za relevantní, protože neexistence takové organizace nemůže ospravedlnit diskriminační zdanění zvýhodňující ve výrobě, která je jinak podobná, některé kategorie zemědělských výrobků na úkor jiných výrobků pocházejících převážně z jiných členských států. 19. Poté, co byla takto zjištěna podobnost ve smyslu článku 95 prvního pododstavce, jde o to analyzovat diskriminační charakter zdanění, který vyplývá, jak uvedl Soudní dvůr ve svých rozsudcích ze dne 27. února 1980 (uvedených výše), z pouhého rozdílu v daňovém zatížení obou kategorií výrobků, ať se jedná o výsledek sazby daně, daňového základu nebo jiných podmínek uplatnění. V projednávaném případě je nesporné, že vína z hroznů podléhají vyššímu daňovému zatížení než stejné množství ovocného vína. 20. Pokud jde o argument předložený Dánským královstvím, podle kterého může být rozdílné zdanění ospravedlněno sociálně-hospodářskými úvahami, je třeba připomenout, jak Soudní dvůr potvrdil podle ustálené judikatury (viz naposledy rozsudek ze dne 15. března 1983, Komise v. Itálie, 319/81, Recueil, s. 601), že v současném stavu svého vývoje právo Společenství neomezuje svobodu každého členského státu stanovit pro některé výrobky, dokonce i podobné ve smyslu čl. 95 prvního pododstavce rozdílný režim zdanění na základě objektivních kriterií, jako je povaha použitých surovin nebo použité výrobní postupy. Takové rozdíly jsou slučitelné s právem Společenství, pokud sledují cíle hospodářské politiky, které jsou rovněž slučitelné s požadavky Smlouvy a sekundárního práva, a pokud jejich podmínky jsou takové, aby se vyhnuly jakékoliv přímé či nepřímé diskriminaci dovozů z jiných členských států nebo ochraně zvýhodňující domácí konkurenční výrobky. 21. Takové rozdílné zdanění však není slučitelné s právem Společenství, pokud jsou výrobky, které jsou zdaněny nejvíce, jako je tomu v projednávaném případě, svou povahou výrobky dovážené. 22. Z výše uvedeného vyplývá, že Dánské království, tím, že vína z hroznů podrobilo vyššímu zdanění než vína ovocná, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 95 prvního pododstavce Smlouvy o EHS. 20. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu je účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že Dánské království bylo ve sporu neúspěšné, je namístě mu uložit náhradu nákladů řízení.
_____________________________________________________________________________