Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61980J0058
Název:
Title:
Rozhodnutí ESD ze dne 22. ledna 1981
Věc 58/80
Dansk Supermarked A/S v. A/S Imerco
[1981] ECR 181
“Dansk Supermarked”
JUDGMENT OF THE COURT (SECOND CHAMBER) OF 22 JANUARY 1981. DANSK SUPERMARKED A/S V A/S IMERCO. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE HOEJESTERET. FREE CIRCULATION OF GOODS - COPYRIGHT, TRADE-MARKS, UNFAIR COMPETITION. CASE 58-80.
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1981 PAGES 0181 - 0197
Předmět (klíčová slova):
Keywords
FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY;
Související předpisy:
Corresponding acts:
157E030;157E036
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Bégeluin (č. 50a)
    · Terrapin (č. 117)
    · Vlaamse Reisbureaus (věc 311/85, [1987] ECR 3801, VZW Vereniging van Vlaamse Reisbureaus v. VZW Sociale Dienst van de Plaatselijke en Gewestelijke Overheidsdiensten)
    · Bayer/Süllhőfer (věc 65/86, German language Collection 1988, str. 5249, Bayer AG und Maschinenfabrik Hennecke GmbH v. Heinz Süllhőfer)
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Společnost Imerco A/S, dánská společnost s ručením omezeným obchodující domácími potřebami se rozhodla zadat výrobu zvláštního porcelánového servisu ve Velké Británii podle vlastních specifikací. Dánská společnost přitom měla mít výlučné právo uvádět porcelánový servis na trh. S anglickým výrobcem však bylo dohodnuto, že sady, které nebudou standardům vyhovovat, mohou být prodány ve

Velké Británii, nikoliv však v Dánsku nebo jiné Skandinávské zemi. Společnosti Dansk Supermarked se však podařilo některé ze servisů vyrobených ve Velké Británii získat, přičemž je uvedla na trh v Dánsku za daleko nižší cenu, než ji mohla prodávat společn
o
st Imerco. Soud první instance v Aarhusu (Byret, Aarhus) vydal ve prospěch společnosti Imerco předběžné opatření, kterým zakázal společnosti Dansk Supermarked další dodávání porcelánových servisů na trh. Předběžné opatření se opíralo o ustanovení článků 1

a 5 dánského zákona č. 297 ze 14. června 1974 o marketingu (Lov om Markedsfrong), neboť společnost Dansk Supermarked uznávané přijaté marketingové dekorum a porušila také národní právo upravující autorská práva a obchodní známky. Nejvyšší Soud v Kodani (S
o
-og Handelsret, Copenhagen) toto rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud Hojesteret si však nebyl jist, zda byla původní kupní smlouva v souladu s právem Společenství. Požádal tedy Evropský soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce (podle článku 177 Smlouvy
E
HS) zda ustanovení smlouvy EHS způsobuje neplatnost aplikace dánského práva upravujícího autorské právo, obchodní známky a marketing.


Názor soudu a komentář:
Evropský soud pojal tyto spíše obecné otázky předložené národním soudem tak, že dotčený soud chce vědět, zda lze bránit tomu, aby zboží, které bylo uvedeno na trh v souladu s právem v jiném členském státě a se souhlasem společnosti, která má právo dotčené zboží prodávat, bylo uváděno na trh v jiném členském státě, a to buď na základě národní leg
i
slativy upravující marketing nebo ochranu autorských práv či obchodních známek. Soud na tuto otázku odpověděl záporně.
Článek 30 Smlouvy EHS zakazuje kvantitativní omezení dovozů, jakož i veškerá opatření, která mají ve vztazích mezi členskými státy rovnocenné účinky jako kvantitativní omezení. Opatření, o jaké v dané věci šlo, tyto rovnocenné účinky nepochybně má a není proto odůvodněno.
Pokud je povinnost neuvádět na trh zboží odůvodněna ochranou autorského práva nebo práv z obchodní známky, není odůvodněna ve smyslu ustanovení článku 36 Smlouvy. Je sice pravdou, že článek 36 umožňuje výjimky z pravidla obsaženého v článku 30, kdy jsou zakázány veškeré zákazy a omezení dovozů z důvody ochrany průmyslových práv a práv duševního vlastnictví. Avšak Smlouva

EHS chrání pouze ta obchodní práva, která jsou vytvořena v zákonech členských států. Výkon těchto práv lze v závislosti na podmínkách omezit zákazy uloženými ve Smlouvě. Jinými slovy výkon práv duševního vlastnictví může omezit pohyb zboží uvnitř Společen
s
tví pouze do té míry, v jaké je toto omezení odůvodněno potřebou chránit zvláštní vlastnická práva, o něž jde. To však nebyl případ dané věci. Soudní dvůr již v několika věcech rozhodl, že “výlučná práva zajištěná zákony chránícími duševní vlastnictví se
n
euplatňují, pokud je daný výrobek uváděn na trh v jiném členském státě vlastníkem těchto práv nebo s jeho souhlasem” (
Terrapin
).
V dané věci se předběžné opatření národního soudu opíralo o výše uvedený dánský zákon o marketingu, neboť společnost Dansk Supermarked mohla prodávat porcelánové servisy pouze díky porušení smlouvy, jejíž nebyla stranou. Tato skutečnost však vydání předběžných opatření neodůvodňuje. Právo Společenství členským státům v zásadě nebrání aplikovat svoji národní úpravu marketingu na
z
boží dovážené na území těchto států. Marketing dováženého zboží může být zakázán, pokud podmínky prodeje porušují marketingové dekorum dovážejícího státu. Avšak pouhý dovoz výrobků, které jsou uváděny na trh v jiném členském státě v souladu s právem, nelz
e
považovat za ohrožení spravedlivého obchodování. Musí zde být i podmínky týkající se marketingu, který se sám odlišuje od dovozu (
Bégeluin
). Soudní dvůr dále podotkl, že “dohody mezi jednotlivce se nemohou odchylovat od mandatorních ustanovení Smlouvy upravujících volný pohyb zboží”. Soud tedy došel k závěru, že “se nelze odvolávat nebo spoléhat na dohodu, která obsahuje zákaz dovozů do členského státu výrobků, které byly uvedeny na trh v souladu s právem v jiném členském státě, za účelem klasifikace mark
e
tingu takových výrobků jako nepatřičnou nebo nespravedlivou obchodní praktiku”. Tento závěr je významný z hlediska stále nedořešené otázky účinků základních svobod upravených Smlouvou na třetí strany. V dané věci Soudní dvůr předpokládal
nepřímý
účinek volného pohybu zboží na třetí strany – členské státy nemohou bránit smlouvě mezi stranami, které nebere v potaz základní zásadu volného pohybu zboží tím, že třetí straně znemožní jednat s odkazem na nespravedlivý charakter takového jednání, při kterém docház
í
k porušení smlouvy jinou stranou. Závěry ohledně
přímého
účinku zásady volného pohybu zboží na třetí strany nelze z rozhodnutí dovodit, přestože Soudní dvůr použil “nesmí … se odchýlit”. Později Soud odmítl přímé účinky zásady volného pohybu zboží na tře
tí strany (
Vlaamse Reisbureaus, Bayer/Süllhőfer
)


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. IT IS CLEAR FROM ARTICLE 36 OF THE EEC TREATY, IN PARTICULAR THE SECOND SENTENCE, AS WELL AS FROM THE CONTEXT, THAT WHILST THE TREATY DOES NOT AFFECT THE EXISTENCE OF RIGHTS RECOGNIZED BY THE LEGISLATION OF A MEMBER STATE IN MATTERS OF INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY, YET THE EXERCISE OF THOSE RIGHTS MAY NONE THE LESS, DEPENDING ON THE CIRCUMSTANCES, BE RESTRICTED BY THE PROHIBITIONS OF THE TREATY. INASMUCH AS IT PROVIDES AN EXCEPTION TO ONE OF THE FUNDAMENTAL PRINCIPLES OF THE COMMON MARKET, ARTICLE 36 IN FACT ADMITS EXCEPTIONS ARE JUSTIFIED FOR THE PURPOSE OF SAFEGUARDING RIGHTS WHICH CONSTITUTE THE SPECIFIC SUBJECT-MATTER OF THAT PROPERTY. THE EXCLUSIVE RIGHT GUARANTEED BY THE LEGISLATION ON INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY IS EXHAUSTED WHEN A PRODUCT HAS BEEN LAWFULLY DISTRIBUTED ON THE MARKET IN ANOTHER MEMBER STATE BY THE ACTUAL PROPRIETOR OF THE RIGHT OR WITH HIS CONSENT. HENCE JUDICIAL AUTHORITIES OF A MEMBER STATE MAY NOT PROHIBIT, ON THE BASIS OF A COPYRIGHT OR OF A TRADE MARK, THE MARKE
TING ON THE TERRITORY OF THAT STATE OF A PRODUCT TO WHICH ONE OF THOSE RIGHTS APPLIES IF THAT PRODUCT HAS BEEN LAWFULLY MARKETED ON THE TERRITORY OF ANOTHER MEMBER STATE BY THE PROPRIETOR OF SUCH RIGHTS OR WITH HIS CONSENT.

2. COMMUNITY LAW DOES NOT IN PRINCIPLE HAVE THE EFFECT OF PREVENTING THE APPLICATION IN A MEMBER STATE TO GOODS IMPORTED FROM OTHER MEMBER STATES OF THE PROVISIONS ON MARKETING IN FORCE IN THE STATE OF IMPORTATION. IT FOLLOWS THAT THE MARKETING OF IMPORTED GOODS MAY BE PROHIBITED IF THE CONDITIONS ON WHICH THEY ARE SOLD CONSTITUTES AN INFRINGEMENT OF THE MARKETING USAGES CONSIDERED PROPER AND FAIR IN THE MEMBER STATE OF IMPORTATION. HOWEVER, THE ACTUAL FACT OF THE IMPORTATION OF GOODS WHICH HAVE BEEN LAWFULLY MARKETED IN ANOTHER MEMBER STATE CANNOT BE CONSIDERED AS AN IMPROPER OR UNFAIR ACT SINCE THAT DESCRIPTION MAY BE ATTACHED ONLY TO OFFER OR EXPOSURE FOR SALE ON THE BASIS OF CIRCUMSTANCES DISTINCT FROM THE IMPORTATION ITSELF.

3. IT IS IMPOSSIBLE IN ANY CIRCUMSTANCES FOR AGREEMENTS BETWEEN INDIVIDUALS TO DEROGATE FROM THE MANDATORY PROVISIONS OF THE TREATY ON THE FREE MOVEMENT OF GOODS.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):