Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61992J0137
Název:
Title: 		Rozsudek ESD z 15. června 1994
Věc C-137/92P
Komise Evropských společenství v. BASF AS a ostatní
Žaloba na neplatnost, Odvolání
[1994] SbSD I-2555
"BASF II"
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1994 PAGES I-2555
Předmět (klíčová slova):
Keywords		COMPETITION;RULES APPLYING TO UNDERTAKINGS;CONCERTED PRACTICES;
Související předpisy:
Corresponding acts:		389D0190;689A0079
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		-Věc 5/85 Akzo v Komise [1986] SbSD 2585
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Komise svým rozhodnutím z prosince 1988 uložila řadě podniků pokuty za to, že podle čl. 81 (dříve čl. 85) Smlouvy ES uzavřely dohody, nebo jednaly ve vzájemné shodě, za účelem stanovování cílových cen a cílových kvót. Dotčené podniky podaly žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí.
Soud prvního stupně v únoru 1992 odmítl žalobu jako nepřípustnou, protože shledal rozhodnutí Komise právně za nicotné. Důvody pro to byly, že jednotlivé jazykové verze daného rozhodnutí se od sebe lišily, a že zveřejněná verze rozhodnutí se lišila od verze schválené kolegiem komisarů. Jelikož tyto změny nemohly být učiněny kolegiem komisařů, Soud prvního stupně považoval tyto změny za protiprávní. Považoval tuto skutečnost, za obzvláště vážnou a zjevnou vadu a tudíž shledal rozhodnutí Komise za právně nicotné.
Komise se odvolala proti tomuto rozsudku.

Názor soudu a komentář:
1. Soud se nejdříve zabývá přípustností odvolání. Bylo namítáno, že bylo podáno po vypršení lhůty k jejímu podání. Rozsudek Soudu prvního stupně byl doručen Komisi 28. února 1992. Odvolání však bylo podáno 29. dubna 1992 , tedy více jak dva měsíce po doručení. Podle čl. 80(1)(b) Procesního řádu Soudu, lhůta pro podání odvolání činí dva měsíce. Soud však poukazuje, že příloha č. II. Procesního řádu, prodlužuje lhůty pro podání odvolání u navrhovatelů sídlících mimo Lucembursko. Je sice pravda, že některé z odborů Komise jsou v Lucembursku, nicméně sídlo Komise je v Belgii. Komise proto měla nárok na prodloužení lhůty o dva dny a odvolání je tudíž možno považovat za podané v odvolací lhůtě.

2. Soud se poté zabývá věcí samou. Soud prvního stupně objevil určité nesrovnalosti v rozhodnutí Komise. Tento Soud prohlásil rozhodnutí za právně nicotné, protože kromě určitých nesrovnalostí, nebylo dotčené rozhodnutí autentifikováno v souladu s čl. 12 Jednacího řádu Komise. Soud tedy nejdříve posuzoval zjištění Soudu prvního stupně, že dotčené rozhodnutí je právně nicotné. Ohledně aktů institucí ES platí v zásadě presumpce jejich legálnosti. Mají právní účinky, i když jsou stiženy nesrovnalostmi, ledaže vážnost těchto nesrovnalostí je zřejmá. V takovém případě jsou akty právně nicotné. Vzhledem k závažným důsledkům právní nicotnosti, se však akty považují za právně nicotné pouze za zcela výjimečných okolností. Soud neshledává, že by podmínky pro právní nicotnost dotčeného rozhodnutí byly dány, a to proto, že Soud prvního stupně nezpochybnil přijetí operativní části dotčeného rozhodnutí na zasedání Komise. Navíc nesrovnalosti, pokud jde o formu a obsah se nezdají být tak zřejmě vážné, že by dané rozhodnutí muselo být považováno za právně nicotné. Soud prvního stupně se proto právně mýlil, když prohlásil dané rozhodnutí za právně nicotné. Soud proto zrušil rozhodnutí Soudu prvního stupně.

3. Podle druhé věty čl. 54(1) Jednacího řádu Soudu může Evropský soudní dvůr , pokud zruší rozhodnutí Soudu prvního stupně sám rozhodnout, jestliže stav řízení to umožňuje. Soud má za to, že tak tomu v daném případě je. Soud poté zkoumá důvody pro neplatnost rozhodnutí Komise. Pokud jde o tvrzení, že rozhodnutí nebylo odůvodněno, navrhovatelé uvádějí, že odůvodnění obsažené v obdrženém rozhodnutí se lišilo v několika důležitých bodech od odůvodnění obsaženého v rozhodnutí, které bylo přijato komisaři. Soud poukazuje, že fungování Komise se řídí principem kolegiální odpovědnosti zakotvené v čl. 212 (dříve čl. 163) Smlouvy ES, podle kterého jsou rozhodnutí Komise přijímána většinou jejích členů. Toto znamená, že rozhodnutí jsou kolektivně projednávána, a že všichni členové nesou kolektivní odpovědnost za všechna přijatá rozhodnutí (Akzo v. Komise). Toto zajišťuje, že rozhodnutí přesně odpovídají úmyslu kolegia komisařů. Poté Soud vysvětluje, že i taková rozhodnutí jako je dotčené rozhodnutí, musí být vždy podle č. 253 (dříve čl. 190) Smlouvy ES odůvodněny. Podle ustálené judikatury to znamená, že Komise musí uvést důvody, které ji vedly k přijetí rozhodnutí, a to takovým způsobem, aby Soudu byl umožněn soudní přezkum rozhodnutí a aby členské státy a dotčení jednotlivci měli možnost zjistit jaký byl právní základ pro přijetí příslušného rozhodnutí. Odůvodnění a vlastní část rozhodnutí představují nedělitelný celek. Takže pouze kolegium komisařů může přijmout obě části. Pouze gramatické opravy mohou být provedeny v textu rozhodnutí po jeho formálním přijetí kolegiem komisařů. Kolegium komisařů musí vyjádřit svou vůli v rozhodnutí učiněném v písemné formě. Soud dodává, že rozhodnutí týkající se porušení čl. 81 (dříve čl. 85) Smlouvy ES, nelze, na rozdíl od některých rozhodnutí manažerského typu, jako je např. rozhodnutí ukládající povinnost poskytnout Komisi některé dokumenty (AKZO v. Komise), delegovat podle čl. 27 Jednacího řádu Komise na komisaře pro soutěžní otázky.
Soud dále vysvětluje, že povinnost Komise přijmout svůj Jednací řád mj. vyžaduje po Komisi, aby zajistila, že rozhodnutí přijatá kolegiem komisařů byla s jistotou identifikovatelná. Článek 12 Jednacího řádu Komise stanovoval, že rozhodnutí přijatá Komisí v jazyku, nebo jazycích, v kterých jsou závazná, mají být autentifikována podpisy předsedy Komise a výkonného tajemníka. Tyto podpisy nejsou pouhou formalitou. Zajišťují právní jistotu tím, že zajišťují fixaci textu přijatého kolegiem komisařů. Takže v případě sporu může být ověřeno, že zveřejněné texty odpovídají přesně textu přijatému kolegiem komisařů a tudíž i jejich úmyslu. Článek 12 Jednacího řádu Komise, který upravuje otázku autentifikace rozhodnutí představuje zásadní formální požadavek ve smyslu čl. 230 (dříve čl. 173). Jelikož Komise porušila, a to i podle vlastního přiznání, tento článek jednacího řádu, bylo rozhodnutí Komise prohlášeno Soudem za neplatné.
Soud se dále nemusel zabývat ostatními tvrzeními navrhovatele.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. WHILST PROCEDURAL TIME-LIMITS MEET REQUIREMENTS OF LEGAL CERTAINTY, THE VARIOUS EXTENSIONS OF TIME PROVIDED FOR BY THE DECISION OF THE COURT ON EXTENSIONS ON ACCOUNT OF DISTANCE ARE INTENDED TO TAKE ACCOUNT OF THE DIFFICULTIES FACED BY PARTIES OWING TO THE FACT THAT THEY MAY BE A FAIRLY LONG WAY AWAY FROM THE SEAT OF THE COURT OF JUSTICE AND THEREBY TO PUT THEM ON AN EQUAL FOOTING. EXTENSIONS OF TIME-LIMITS ON ACCOUNT OF DISTANCE MUST THEREFORE BE GRANTED ACCORDING TO THE PLACE WHERE PARTIES ARE HABITUALLY ESTABLISHED AND WHERE THE DECISIONS RELATING TO THEIR ACTIVITIES ARE TAKEN. AS FAR AS THE COMMISSION IS CONCERNED, IT IS SIGNIFICANT TO NOTE THAT BEFORE THE DECISION TAKEN BY COMMON AGREEMENT BETWEEN THE REPRESENTATIVES OF THE GOVERNMENTS OF THE MEMBER STATES ON THE LOCATION OF THE SEATS OF THE INSTITUTIONS AND OF CERTAIN BODIES AND DEPARTMENTS OF THE COMMUNITIES LOCATED THE SEAT OF THE COMMISSION AT BRUSSELS, THAT INSTITUTION WAS ALREADY RUN FROM THERE, IT BEING ONE OF THE PROVISIONAL PLACES OF WORK OF
THE INSTITUTIONS. THE FACT THAT SOME OF ITS DEPARTMENTS WERE LOCATED AND REMAIN LOCATED IN LUXEMBOURG IS IRRELEVANT. CONSEQUENTLY THE COMMISSION MUST BE ALLOWED THE EXTENSION ON ACCOUNT OF DISTANCE PROVIDED FOR PERSONS HAVING THEIR HABITUAL RESIDENCE IN BELGIUM.

2. THE ACTS OF THE COMMUNITY INSTITUTIONS ARE IN PRINCIPLE PRESUMED TO BE LAWFUL AND PRODUCE LEGAL EFFECTS, EVEN IF THEY ARE VITIATED BY IRREGULARITIES, UNTIL SUCH TIME AS THEY ARE ANNULLED OR WITHDRAWN; BY WAY OF EXCEPTION TO THAT PRINCIPLE, HOWEVER, ACTS VITIATED BY AN IRREGULARITY WHOSE GRAVITY IS SO OBVIOUS THAT IT CANNOT BE TOLERATED BY THE COMMUNITY LEGAL ORDER MUST BE TREATED AS HAVING NO LEGAL EFFECT, EVEN PROVISIONAL, THAT IS TO SAY THAT THEY MUST BE REGARDED AS LEGALLY NON-EXISTENT. THE PURPOSE OF THAT EXCEPTION IS TO MAINTAIN A BALANCE BETWEEN TWO FUNDAMENTAL, BUT SOMETIMES CONFLICTING, REQUIREMENTS WITH WHICH A LEGAL ORDER MUST COMPLY, NAMELY STABILITY OF LEGAL RELATIONS AND RESPECT FOR LEGALITY. FROM THE GRAVITY OF THE CONSEQUENCES ATTACHING TO A FINDING THAT AN ACT OF AN INSTITUTION IS NON-EXISTENT, IT IS SELF-EVIDENT THAT, FOR REASONS OF LEGAL CERTAINTY, SUCH A FINDING IS RESERVED FOR QUITE EXTREME SITUATIONS. SUCH IS NOT THE CASE WHERE, WHATEVER THE DEFECTS AFFECTING A DECISION, IT IS COMMON G
ROUND THAT THE COMMISSION DID DECIDE TO ADOPT THE OPERATIVE PART OF THE DECISION AND FURTHERMORE THE IRREGULARITIES OF COMPETENCE AND FORM RELATING TO THE PROCEDURE FOR THE ADOPTION OF THE DECISION DO NOT APPEAR TO BE OF SUCH OBVIOUS GRAVITY THAT THE DECISION MUST BE TREATED AS LEGALLY NON-EXISTENT.

3. THE FUNCTIONING OF THE COMMISSION IS GOVERNED BY THE PRINCIPLE OF COLLEGIATE RESPONSIBILITY LAID DOWN IN ARTICLE 17 OF THE MERGER TREATY, WHICH HAS BEEN REPLACED BY ARTICLE 163 OF THE EC TREATY. THAT PRINCIPLE IS FOUNDED ON THE EQUAL PARTICIPATION OF THE MEMBERS OF THE COMMISSION IN THE ADOPTION OF DECISIONS AND IT FOLLOWS IN PARTICULAR THAT DECISIONS SHOULD BE THE SUBJECT OF A COLLECTIVE DELIBERATION AND THAT ALL THE MEMBERS OF THE COLLEGE OF COMMISSIONERS SHOULD BEAR COLLECTIVE RESPONSIBILITY ON THE POLITICAL LEVEL FOR ALL DECISIONS ADOPTED.

4. COMPLIANCE WITH THE PRINCIPLE OF COLLEGIATE RESPONSIBILITY, AND ESPECIALLY THE NEED FOR DECISIONS TO BE DELIBERATED UPON BY THE COMMISSIONERS TOGETHER, MUST BE OF INTEREST TO THE INDIVIDUALS CONCERNED BY THE LEGAL EFFECTS WHICH SUCH DECISIONS PRODUCE, IN THE SENSE THAT THEY MUST BE SURE THAT THOSE DECISIONS WERE ACTUALLY TAKEN BY THE COLLEGE OF COMMISSIONERS AND CORRESPOND EXACTLY TO ITS INTENTION. THIS IS PARTICULARLY SO IN THE CASE OF ACTS WHICH ARE EXPRESSLY DESCRIBED AS DECISIONS WHICH THE COMMISSION FINDS NECESSARY TO ADOPT WITH REGARD TO UNDERTAKINGS OR ASSOCIATIONS OF UNDERTAKINGS FOR THE PURPOSE OF ENSURING OBSERVANCE OF THE COMPETITION RULES AND BY WHICH IT FINDS AN INFRINGEMENT OF THOSE RULES, ISSUES DIRECTIONS TO THOSE UNDERTAKINGS AND IMPOSES PECUNIARY SANCTIONS UPON THEM. SUCH DECISIONS MUST STATE THE REASONS ON WHICH THEY ARE BASED, IN ACCORDANCE WITH ARTICLE 190 OF THE EEC TREATY WHICH REQUIRES THE COMMISSION TO SET OUT THE REASONS WHICH PROMPTED IT TO ADOPT A DECISION, SO THAT THE COURT MAY
EXERCISE ITS POWER OF REVIEW AND THE MEMBER STATES AND NATIONALS CONCERNED KNOW THE BASIS ON WHICH THE TREATY HAS BEEN APPLIED. SINCE THE OPERATIVE PART OF, AND THE STATEMENT OF REASONS FOR, A DECISION CONSTITUTE AN INDIVISIBLE WHOLE IT IS A MATTER FOR THE COLLEGE OF COMMISSIONERS ALONE TO ADOPT BOTH THE OPERATIVE PART AND THE STATEMENT OF REASONS, IN ACCORDANCE WITH THE PRINCIPLE OF COLLEGIATE RESPONSIBILITY. THAT MEANS THAT ONLY SIMPLE CORRECTIONS OF SPELLING AND GRAMMAR MAY BE MADE TO THE TEXT OF AN ACT BY THE COMMISSION' S DEPARTMENTS AFTER ITS FORMAL ADOPTION BY THE COLLEGE OF COMMISSIONERS, ANY FURTHER ALTERATION BEING THE EXCLUSIVE PROVINCE OF THE COLLEGE.

5. COMMISSION DECISIONS FINDING INFRINGEMENT OF THE COMPETITION RULES OF THE TREATY CANNOT, WITHOUT OFFENDING AGAINST THE PRINCIPLE OF COLLEGIALITY, BE THE SUBJECT OF AN HABILITATION, UNDER ARTICLE 27 OF THE COMMISSION' S RULES OF PROCEDURE, GIVEN TO THE MEMBER OF THE COMMISSION RESPONSIBLE FOR COMPETITION POLICY.

6. THE AUTHENTICATION OF ACTS PROVIDED FOR IN THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 12 OF THE COMMISSION' S RULES OF PROCEDURE IS INTENDED TO GUARANTEE LEGAL CERTAINTY BY ENSURING THAT THE TEXT ADOPTED BY THE FULL COMMISSION BECOMES FIXED IN THE LANGUAGES WHICH ARE BINDING. IN THE EVENT OF A DISPUTE IT THUS ENABLES THE TEXT NOTIFIED OR PUBLISHED TO BE COMPARED WITH THAT ADOPTED BY THE WHOLE BODY OF COMMISSION MEMBERS SO AS TO ASCERTAIN THAT THEY MATCH THAT TEXT AND FULLY CORRESPOND TO THEIR FRAMER' S INTENTIONS. IT FOLLOWS THAT AUTHENTICATION CONSTITUTES AN ESSENTIAL PROCEDURAL REQUIREMENT WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 173 OF THE EEC TREATY AGAINST WHOSE INFRINGEMENT AN ACTION FOR ANNULMENT LIES.


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):