Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61973J0034
Název:
Title:
JUDGMENT OF THE COURT OF 10 OCTOBER 1973. F.LLI VARIOLA SPA V AMMINISTRAZIONE ITALIANA DELLE FINANZE. PRELIMINARY RULING REQUESTED BY THE TRIBUNALE DI TRIESTE. UNLOADING CHARGE. CASE 34-73.
Publikace:
Publication:
REPORTS OF CASES 1973 PAGES 0981 - 0994
Předmět (klíčová slova):
Keywords
AGRICULTURE;CEREALS;FREE MOVEMENT OF GOODS;CHARGES HAVING AN EQUIVALENT EFFECT;
Související předpisy:
Corresponding acts:
362R0019;362R0019;367R0120;367R0120
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:
Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE CONCEPT OF " CHARGE HAVING EQUIVALENT EFFECT " UNDER THE AGRICULTURAL REGULATIONS MUST BE TAKEN TO HAVE THE SAME MEANING AS IN ARTICLES 9 ET SEQ. OF THE TREATY.

2. THE PROHIBITION OF ALL CUSTOMS DUTIES AND CHARGES HAVING EQUIVALENT EFFECT COVERS ANY CHARGE LEVIED AT THE TIME OR BY REASON OF IMPORTATION AND WHICH, SPECIFICALLY AFFECTING THE IMPORTED PRODUCT AND NOT THE HOME-PRODUCED PRODUCT, HAS THE SAME RESTRICTIVE EFFECT ON THE FREE MOVEMENT OF GOODS AS A CUSTOMS DUTY. ACCORDINGLY, A CHARGE IMPOSED EXCLUSIVELY ON IMPORTED GOODS BECAUSE THEY HAVE BEEN UNLOADED IN HOME PORTS CONSTITUTES A " CHARGE HAVING EQUIVALENT EFFECT " AND IS PROHIBITED.

3. OWING TO ITS VERY NATURE AND ITS PLACE IN THE SYSTEM OF SOURCES OF COMMUNITY LAW, A REGULATION HAS IMMEDIATE EFFECT AND, CONSEQUENTLY, OPERATES TO CONFER RIGHTS ON PRIVATE PARTIES WHICH THE NATIONAL COURTS HAVE A DUTY TO PROTECT. THE DIRECT APPLICATION OF A REGULATION MEANS THAT ITS ENTRY INTO FORCE AND ITS APPLICATION IN FAVOUR OF OR AGAINST THOSE SUBJECT TO IT ARE INDEPENDENT OF ANY MEASURE OF RECEPTION INTO NATIONAL LAW. A LEGISLATIVE PROVISION OF NATIONAL LAW REPRODUCING THE CONTENT OF A DIRECTLY APPLICABLE RULE OF COMMUNITY LAW CAN IN NO WAY AFFECT DIRECT APPLICABILITY, OR THE COURT' S JURISDICTION UNDER THE TREATY.

4. IN THE ABSENCE OF VALID PROVISION TO THE CONTRARY, REPEAL OF A REGULATION DOES NOT MEAN ABOLITION OF THE PRIVATE RIGHTS IT CREATED.

5. A LEGISLATIVE PROVISION OF INTERNAL LAW CANNOT BE SET UP AGAINST THE DIRECT APPLICATION, IN THE LEGAL ORDER OF MEMBER STATES, OF REGULATIONS OF THE COMMUNITY AND OTHER PROVISIONS OF COMMUNITY LAW WITHOUT COMPROMISING THE ESSENTIAL CHARACTER OF COMMUNITY RULES AND THE FUNDAMENTAL PRINCIPLE THAT THE COMMUNITY LEGAL SYSTEM IS SUPREME. THIS IS PARTICULARLY TRUE AS REGARDS THE DATE FROM WHICH THE COMMUNITY RULE BECOMES OPERATIVE AND CREATES RIGHTS IN FAVOUR OF PRIVATE PARTIES. THE FREEDOM OF MEMBER STATES, WITHOUT EXPRESS AUTHORITY, TO VARY THE DATE ON WHICH A COMMUNITY RULE COMES INTO FORCE IS EXCLUDED BY REASON OF THE NEED TO ENSURE UNIFORM AND SIMULTANEOUS APPLICATION OF COMMUNITY LAW THROUGHOUT THE COMMUNITY.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 1973, F.lli Variola S.p.A. proti Italské finanční správě, 34/73, Recueil 1973, s. 98

Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Tribunale civile e penale di Trieste – Itálie. Poplatek za vykládku.

Předmět:

O výkladu článků 18 a 20 nařízení Rady č. 19 ze dne 4. dubna 1962 o postupném zřízení společné organizace trhu s obilovinami (Úř. věst. ze dne 20. dubna 1962, s. 933) a článků 18 a 21 nařízení Rady č. 120/67/EHS ze dne 13. června 1967 o společné organizaci trhu s obilovinami (Úř. věst. ze dne 19. června 1967, s. 2269) a o některých dalších otázkách týkajících se přímé použitelnosti těchto ustanovení.

Skutkové okolnosti:

I – Skutkový stav a řízení

Skutkové okolnosti sporu a průběh řízení lze shrnout takto:

1. Ustanovení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 19 zakazuje „vybírání jakéhokoli cla nebo poplatku s rovnocenným účinkem“ z dovozu z členských států, protože je „neslučitelné s uplatňováním režimu dávek uvnitř Společenství“. Podobně čl. 20 odst. 1 nařízení stanoví: „Uplatňování režimu dávek vůči třetím zemím zahrnuje zrušení vybírání jakéhokoli cla nebo poplatku s rovnocenným účinkem z dovozů ze třetích zemí“. Články 18 a 20 nařízení č. 19 vstoupily v platnost dne 30. července 1962 (viz nařízení 49/62, Úř. věst. 1962, s. 1571).

Nařízení Rady 120/67/EHS zakazuje v čl. 21 odst. 1 ve vnitřním obchodu Společenství a v čl. 18 odst. 2 v obchodu s třetími zeměmi „vybírání jakéhokoli cla nebo poplatku s rovnocenným účinkem“. Podle článku 33 „je režim stanovený tímto nařízením použitelný od 1. července 1967…“; podle téhož článku se nařízení č. 19 zrušuje od 1. července 1967.

2. Dne 15. dubna 1965 dovezl podnik F.lli Variola mimo jiné šarži obilovin pocházejících z Argentiny a dne 27. září 1967 šarži obilovin pocházejících z Kanady.

Při prvním dovozu musel podnik zaplatit celnímu úřadu v Terstu tyto částky:

a) 13 310 lir jako správní poplatek,
b) 5 000 lir jako poplatek za statistiku a
c) 1 500 lir jako poplatek za vykládku

a při druhém dovozu musel zaplatit:

a) 252 850 lir jako správní poplatek,
b) 100 000 lir jako poplatek za statistiku a
c) 30 000 lir jako poplatek za vykládku.

Dne 2. ledna 1973 zahájil podnik u předsedy soudu v Terstu řízení o vydání platebního rozkazu proti finanční správě s cílem dosáhnout vrácení částek neoprávněně vybraných jako správní poplatky a poplatky za statistiku a za vykládku. Uplatňoval zejména, že výše uvedená cla a poplatky jsou svou povahou poplatky s účinkem rovnocenným clům, které podle nařízení č. 19/62 a 120/67 již nemohou být po 30. červenci 1962 vybírány italským státem, a že tedy italské správní orgány protiprávně vybraly částku, kterou jsou povinny vrátit.

3. Usnesením ze dne 12. ledna 1973 předseda soudu v Terstu přerušil řízení a požádal Soudní dvůr podle článku 177 Smlouvy o EHS, aby rozhodl o těchto předběžných otázkách:

„1) Je pojem „poplatek s rovnocenným účinkem“ uvedený v článcích 18 a 20 nařízení č. 19/62 a článcích 18 a 21 nařízení č. 120/67 stejný jako tento pojem v čl. 9 a násl. Smlouvy?

2) Představuje poplatek (nebo peněžitá dávka) vybíraný pouze u dováženého zboží, ať již pocházejícího z členských států, nebo ze třetích zemí, jen z toho důvodu, že toto zboží je vykládáno ve vnitrostátních přístavech, poplatek s rovnocenným účinkem ve smyslu čl. 9 a násl. Smlouvy, a je tedy tento poplatek zakázaný články 18 a 20 nařízení č. 19/62 a v případě dovozu obilovin buď z členských států, nebo ze třetích zemí články 18 a 21 nařízení č. 120/67?
3) Je třeba články 18 a 20 nařízení č. 19/62 a články 18 a 21 nařízení č. 120/67 považovat za ustanovení přímo použitelná v právních řádech členských států?
4) Je možné na základě článku 189 Smlouvy usuzovat, že zavedení výše uvedených ustanovení do právních řádů členských států, ke kterému obvykle dochází na základě vnitrostátního zákona o ratifikaci Smlouvy o EHS, je rovněž uskutečněno, zejména, prostřednictvím určitých vnitřních opatření, která přebírají obsah ustanovení práva Společenství?
5) V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku platí, že účinkem různých vnitrostátních opatření, která mají stejný obsah jako přímo použitelná ustanovení práva Společenství, je, že podřizují oblast, jež je předmětem právní úpravy Společenství, vnitrostátní právní úpravě, a tím vylučují pravomoc Soudního dvora rozhodovat o případných porušeních právní úpravy Společenství?
6) Uděluje případná přímá použitelnost článků 18 a 20 nařízení č. 19/62 jednotlivcům práva, která mají vnitrostátní soudy povinnost chránit?
7) V případě kladné odpovědi na šestou otázku, zůstávají tato subjektivní práva stále platnými a nebyla pozastavena od 1. července 1962 (nebo od jiného data) v důsledku vstupu v platnost nařízení č. 120/67, které nahradilo nařízení č. 19/62?
8) Může členský stát svým právním předpisem přijatým po vstupu dotyčného pravidla Společenství v platnost změnit „ad libitum“ datum, kdy vstoupí v platnost zákaz používat poplatky s rovnocenným účinkem stanovený v článcích 18 a 20 nařízení č. 19/62 a článcích 18 a 21 nařízení č. 120/67?“
Z bodů odůvodnění usnesení, kterým předseda soudu v Terstu předložil Soudnímu dvoru uvedené otázky, vyplývá, že

– otázka č. 2 se týká poplatku za vykládku stanoveného královským nařízením č. 1592 ze dne 21. prosince 1921 a článkem 27 zákona č. 82 ze dne 9. února 1963;

– pokud jde o poplatky za správní a statistické služby, soud odkazuje na rozsudky Soudního dvora ve věcech 24/68 a 8/70, jimiž byly tyto poplatky uznány za poplatky s účinkem rovnocenným clu;

– soud si přeje vědět, zda zákaz zavádět a zachovávat poplatky s rovnocenným účinkem z dovozů obilovin jak z členských států, tak i ze třetích zemí, platí od 30. července 1962, dne vstupu v platnost nařízení č. 19/62, nebo až od 1. července 1967, dne vstupu v platnost nařízení č. 120/67;

– otázka č. 5 se týká skutečnosti, že italský stát převzal ustanovení nařízení č. 19/62 nařízením s mocí zákona č. 955 ze dne 30. července 1962 a ustanovení nařízení č. 120/67 nařízením s mocí zákona č. 59 ze dne 20. února 1968;

– otázka č. 8 se týká skutečnosti, že italský stát rozhodl zákonem z roku 1971 (zákon č. 447 ze dne 24. června 1971):

a) zrušit správní poplatky z dovozů z členských států od 1. července 1968 a
b) zrušit správní poplatky a poplatky za statistiku z dovozů ze třetích zemí až od 1. srpna 1971.
4. Usnesení předsedy soudu v Terstu bylo uloženo u kanceláře Soudního dvora dne 27. února 1973.

V souladu s článkem 20 Protokolu o statutu Soudního dvora EHS předložily dne 7. června 1973 písemná vyjádření Komise Evropských společenství, zastoupená svou právní poradkyní W. Dona-Viscardini, a dne 13. června 1973 žalobkyně v původním řízení, zastoupená profesorem G. M. Ubertazzim a F. Capellim.

Po vyslechnutí zprávy soudce zpravodaje a stanoviska generálního advokáta Soudní dvůr rozhodl o zahájení ústní části řízení bez dokazování.

Na jednání konaném dne 12. července 1973 byly vyslechnuty žalobkyně v původním řízení a Komise.

Generální advokát předložil své stanovisko na jednání konaném dne 26. září 1973.

II – Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

Předmětná vyjádření lze shrnout takto:

1. K přípustnosti žádosti

Podnik Variola uvádí, že přípustnost žádosti je nepochybná. Žádost podle článku 177 Smlouvy nezávisí na konání kontradiktorního řízení před vnitrostátním soudem. Tento soud tedy může požádat o rozhodnutí o předběžné otázce i v případě zkráceného řízení, jakým je řízení směřující k vydání platebního rozkazu podle čl. 633 a násl. italského občanského soudního řádu. Tuto tezi podporuje i judikatura Soudního dvora, a zejména rozsudek vydaný ve věci 43/71 (Politi v. Italské ministerstvo financí, Recueil 1971, s. 1039).

Argumentace Komise je v tomto ohledu v podstatě shodná s tou, kterou uplatňuje podnik Variola. Komise dále poznamenává, že otázky 4 a 5 patrně nemají pro dotčená ustanovení význam, protože tato ustanovení nebyla převzata – alespoň ne v části týkající se zákazu používat u dovozu ze třetích zemí poplatky s účinkem rovnocenným clům – do vnitřních opatření, na něž odkazuje vnitrostátní soud. Lze se nicméně domnívat, že vnitrostátní soud se patrně ptá, zda převzetí některých ustanovení nařízení Společenství do vnitřních prováděcích předpisů nemá za následek podřízení celé oblasti, jež je předmětem právní úpravy Společenství, vnitrostátním pravidlům.

2. K věci samé

K otázkám 1 a 2

Podle podniku Variola vykazuje poplatek za vykládku všechny znaky poplatku s účinkem rovnocenným clu. Odkazuje na rozsudek vydaný ve věci 24/68 (Komise v. Itálie, Recueil 1969, s. 194 a násl.). Poplatek se používá výlučně u dováženého zboží a jedině z toho důvodu, že toto zboží vstupuje na území státu. Případná námitka, že tento poplatek může představovat protihodnotu za poskytnutou službu, není nijak podložena. Tuzemské produkty jsou totiž vykládány v přístavech státu, aniž by se u nich požadovalo zaplacení jakéhokoli poplatku. Kromě toho není jasné, jakou službu stát poskytuje tím, že umožňuje vykládku dováženého zboží v italských přístavech.

Komise především uvádí, že pojem poplatku s rovnocenným účinkem byl již Soudním dvorem jasně definován – viz rozsudky vydané v již uvedené věci 24/68 a ve věcech 2 a 3/69 (Sociaal Fonds voor de Diamantarbeiders v. Brachfeld and Sons a Chougol Diamond Co, Recueil 1969, s. 211).

Komise zkoumá, zda je pojem poplatku s rovnocenným účinkem ve smyslu článku 20 nařízení č. 19 a článku 18 nařízení č. 120/67 stejný jako tento pojem podle článku 21 posledně uvedeného nařízení. Soudí, že i když je jejich účel v obou případech odlišný, dosah zákazu vybírání poplatků s účinkem rovnocenným clům zůstává stejný, ať se týká vztahů uvnitř Společenství nebo vztahů ke třetím zemím.

Komise uplatňuje, že Soudní dvůr již prohlásil, že v nařízeních týkajících se organizace zemědělských trhů má pojem „poplatek s rovnocenným účinkem“ stejný dosah jako v článku 9 a násl. Smlouvy, a to bez jakéhokoli rozlišování mezi režimem uvnitř Společenství a režimem vztahujícím se na třetí země (viz rozsudky vydané v již uvedené věci 43/71 a ve věci 84/71, Marimex v. Italské ministerstvo financí, Recueil 1972, s. 89).

Komise připomíná, že v rámci článku 177 Smlouvy nemůže Soudní dvůr použít pravidla Společenství na určitý případ, ale zdůrazňuje, že Soudní dvůr nicméně může prohlásit, že poplatek vybíraný za vykládku zboží pocházejícího ze zahraničí, tedy za vykládku pouze dováženého zboží a nikoliv tuzemských produktů, představuje peněžitou dávku postihující zahraniční zboží z důvodu skutečnosti, že překračuje hranici. Jedná-li se o jednostranně uloženou dávku, představuje její uložení nepochybně poplatek s účinkem rovnocenným clu podle kritérií vymezených judikaturou Soudního dvora. Komise vysvětluje, že i když Soudní dvůr nevyloučil, že peněžitá dávka může představovat protihodnotu za službu poskytnutou veřejnou správou, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že uznání toho, že poplatek skutečně představuje takovou protihodnotu, podléhá mimořádně přísným kritériím. Podle názoru Komise nejsou v projednávané věci tato kritéria splněna. Soudí, že z hlediska těchto kritérií by bylo možné uvést, že poplatek za vykládku sice slouží k financování údržby přístavů, avšak nepředstavuje protihodnotu za žádnou konkrétní a vyčíslitelnou výhodu. Dovozci mají jistě zájem na tom, aby přístavy byly udržovány v řádném stavu, jenže tento zájem není vlastní jen dovozcům, nýbrž týká se všech hospodářských subjektů, včetně těch, které obchodují s tuzemskými produkty.

K otázkám 3 a 6

Podnik Variola vysvětluje, že všechna ustanovení nařízení uváděná v žalobě mají charakteristické rysy nezbytné k tomu, aby byla na základě judikatury Soudního dvora považována za přímo použitelná. Jsou totiž vypracována jasnou a přesnou formou, nejsou vázána na žádné podmínky, ani podmíněna následnými opatřeními členských států nebo orgánů Společenství a vymykají se diskreční pravomoci členských států.

Komise soudí, že dotyčná ustanovení jsou nejen svou formou, ale i věcně způsobilá vyvolávat účinky ve vnitřních právních řádech členských států. Povinnosti uložené členským státům nevybírat cla a poplatky s rovnocenným účinkem odpovídá právo jednotlivců neplatit poplatek mající povahu nebo účinky cla. Toto právo jednotlivců, stejně jako všechna subjektivní práva, požívá právní ochrany před vnitrostátními soudy.

K otázkám 4 a 5

Podnik Variola uvádí, že těmito otázkami soud v Terstu odkazuje na skutečnost, která představuje závažné porušení právní úpravy Společenství spáchané italským státem. Obvyklou praxí Itálie je přejímat přímo použitelná pravidla Společenství prostřednictvím vnitřních opatření přebírajících ustanovení práva EHS jako celek. Tento italský systém je spojen s velmi vážnými riziky. Kdykoli má italský soud použít ustanovení práva Společenství, musí současně počítat i s vnitrostátním právním předpisem, který je nutně pozdější, protože přebírá vzor z EHS, což znamená, že jakákoliv odchylka od uvedeného vzoru vyústí v kolizi mezi pravidlem Společenství a pozdějším vnitrostátním pravidlem. Kromě toho existence vnitrostátního právního předpisu může vést k tomu, že soud v případě pochybností odmítne výklad Soudním dvorem v rámci řízení o předběžné otázce, protože se bude domnívat, že jde pouze o výklad vnitrostátního pravidla.

Komise uplatňuje, že praxe přebírání přímo použitelných pravidel Společenství do aktů vnitrostátního práva vytváří stav nejistoty, a to i tehdy, když úmyslem vnitrostátního zákonodárce nebylo vyloučit přímou a autonomní použitelnost nařízení Společenství. Vnitrostátní soudy pak nevědí, o které pravidlo se mají opírat, zda o pravidlo stanovené nařízením Společenství, nebo o odpovídající vnitrostátní pravidla. I když by se jednalo o pravidla s totožným obsahem, nebyl by výběr toho či onoho bez následků:
a) datum vstupu v platnost se může lišit;
b) výklad pravidel Společenství Soudním dvorem v rámci řízení o předběžné otázce by již nebyl nezbytný.

K otázce 7

Pokud jde o datum, kdy vznikla subjektivní práva přiznaná nařízeními Společenství, podnik Variola uplatňuje, že nařízení č. 120/67, které zcela nahradilo nařízení č. 19/62, zákaz vybírání poplatků s rovnocenným účinkem v plném rozsahu zachovalo a tento zákaz proto trvá bez přerušení od 30. července 1962.

Komise tento názor sdílí.

K otázce 8

Podle názoru podniku Variola je zjevné, že odpověď na tuto otázku lze nalézt jedině v řešení kolize mezi pravidly Společenství a články 1 a 2 italského zákona č. 447 z roku 1971. Otázka se týká problému významu dat stanovených vnitrostátním zákonem pro subjektivní práva – vzniklá podle pravidel Společenství – která od okamžiku svého vzniku zjevně nemohou podléhat žádnému omezení vzhledem k přednosti práva Společenství před vnitrostátním právem. V tomto bodu může rozsudek Soudního dvora jen potvrdit, nejrozhodnějším způsobem a s plnou vahou své autority, přednost práva Společenství, a to i před pozdějším zákonem, který je s ním v rozporu.

Komise uvádí, že tento problém není nový, protože se objevil již ve věci 84/71 (již uvedená věc Marimex v. Italské ministerstvo financí), a to právě ve vztahu k tomuto zákonu č. 447 o zrušení poplatku za statistiku a poplatku za správní služby. Soudní dvůr tuto otázku rozhodl tak, že účinek nařízení, stanovený článkem 189, brání použití jakéhokoli právního opatření, i pozdějšího, které by bylo neslučitelné s jejich ustanoveními. Komise se domnívá, že výslovné zrušení dříve existujících vnitrostátních pravidel, která jsou neslučitelná s přímo použitelným právem Společenství, může být užitečné a dokonce žádoucí z hlediska právní jistoty, ale musí se jednat o pouhou formalitu bez vlastního účinku. Pokud má mít zrušující akt účinky rozdílné od účinků pravidel Společenství, zejména jako je tomu v projednávané věci, pokud jde o datum, kdy se nabývají odpovídající práva, vzniká kolize, která musí být řešena na základě zásady přednosti práva Společenství před vnitrostátním právem.


Odůvodnění:

1 Usnesením ze dne 12. ledna 1971 došlým kanceláři Soudního dvora dne 27. února 1973 předseda soudu v Terstu požádal Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se výkladu nařízení Rady č. 19 ze dne 4. dubna 1962 a 120/67/EHS ze dne 13. června 1967 o společné organizaci trhu s obilovinami, jakož i některých dalších otázek vztahujících se k přímému účinku pravidel práva Společenství v právním řádu členských států.

K otázce 1

2 V první otázce se žádá, aby se Soudní dvůr vyslovil k tomu, zda je pojem poplatku s účinkem rovnocenným clům uvedený v článcích 18 a 20 nařízení č. 19/62 a článcích 18 a 21 nařízení č. 120/67 stejný jako tento pojem uvedený v čl. 9 a násl. Smlouvy.

3 Ustanovení Smlouvy zakazující členským státům vybírat v obchodu uvnitř Společenství poplatky s účinkem rovnocenným clům mají za cíl zajistit volný pohyb zboží uvnitř Společenství.

Ustanovení právních předpisů týkající se organizace zemědělských trhů mají na jedné straně stejný cíl, pokud zakazují vybírání jakéhokoliv cla nebo poplatku s rovnocenným účinkem v obchodu uvnitř Společenství, a na straně druhé cíl zajistit jednotný režim na vnějších hranicích Společenství, pokud tato ustanovení zavádějí stejný zákaz u dovozů ze třetích zemí.

Neexistuje žádná skutečnost, která by mohla odůvodnit rozdílné výklady pojmu „poplatek s rovnocenným účinkem“ uvedeného v čl. 9 a násl. Smlouvy, na jedné straně, a v článcích 18 a 20 nařízení č. 19/62 a článcích 18 a 21 nařízení č. 120/67, na straně druhé.

K otázce 2

4 V druhé otázce se žádá, aby se Soudní dvůr vyjádřil k tomu, zda poplatek vybíraný pouze u dováženého zboží – pocházejícího buď z ostatních členských států, nebo ze třetích zemí – jen z toho důvodu, že toto zboží je vykládáno ve vnitrostátních přístavech, představuje „poplatek s účinkem rovnocenným clům“, zakázaný podle výše uvedených ustanovení právních předpisů.

5 Ze spisu vyplývá, že v daném případě se jedná o poplatek nazývaný „poplatek za vykládku“ upravený článkem 27 italského zákona č. 82 ze dne 9. února 1963 o námořních poplatcích a clech, vybíraný u zboží pocházejícího ze zahraničí, které bylo vyloženo ve státních přístavech nebo kotvištích či na pobřeží státu za účelem jeho konečného nebo dočasného dovozu.

Tento poplatek za vykládku činí u obilovin 30 lir za metrickou tunu.

Příjem z poplatku se používá na vybavení přístavů a údržbářské práce.

6 Zákaz všech cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem se vztahuje na každý poplatek požadovaný při dovozu nebo z důvodu dovozu, který tím, že postihuje konkrétní dovážený produkt a nikoli tuzemský produkt, má stejný omezující dopad na volný pohyb zboží jako clo.

Ať je výše tohoto poplatku jakkoli malá, jeho vybírání spolu se správními formalitami, které jsou tím vyvolané, představuje překážku volného pohybu zboží.

K otázkám 3 a 6

7 Třetí a šestou otázkou je Soudní dvůr žádán o vyjádření, zda je třeba ustanovení článků 18 a 20 nařízení č. 19/62 a článků 18 a 21 nařízení č. 120/67 považovat za pravidla přímo použitelná v členských státech, která tak udělují jednotlivcům práva, která musí vnitrostátní soudy chránit.

8 Podle čl. 189 druhého pododstavce Smlouvy má nařízení „obecnou působnost“ a je „přímo použitelné ve všech členských státech“.

Proto má z důvodu samotné povahy a funkce v systému pramenů práva Společenství okamžité účinky a jako takové je způsobilé udělit jednotlivcům práva, která mají vnitrostátní soudy povinnost chránit.

Na položenou otázku je proto třeba odpovědět kladně.

9 Čtvrtou a pátou otázkou je Soudní dvůr v podstatě tázán, zda zavedení sporných ustanovení právních předpisů do právního řádu členských států lze uskutečnit vnitřními opatřeními přebírajícími obsah ustanovení práva Společenství tak, aby byla dotyčná oblast podřízena vnitrostátnímu právu, a v důsledku toho byla dotčena pravomoc Soudního dvora.

10 Přímá použitelnost nařízení znamená, že jeho vstup v platnost a jeho použití ve prospěch nebo neprospěch právních subjektů nezávisí na žádném vnitrostátním prováděcím opatření.

Na základě povinností vyplývajících ze Smlouvy a přijatých její ratifikací nesmějí členské státy bránit přímému účinku, který je vlastní nařízení a jiným pravidlům práva Společenství.

Přísné dodržování této povinnosti je nezbytnou podmínkou simultánního a jednotného uplatňování nařízení Společenství v celém Společenství.

11 Konkrétněji, členské státy nesmí přijmout žádné opatření, jímž by mohla být dotčena pravomoc Soudního dvora vyjadřovat se ke všem otázkám výkladu práva Společenství nebo platnosti aktu přijatého orgány Společenství, což znamená, že není přípustný žádný postup, jímž by byla pro procesní subjekty zastřena povaha práva Společenství určitého pravidla.

Pravomoc Soudního dvora, zejména podle článku 177, není dotčena žádným ustanovením vnitrostátního práva, jehož účelem je převést do vnitrostátního práva pravidlo práva Společenství.

12 V sedmé otázce je Soudní dvůr vyzván, aby se vyslovil k tomu, zda práva udělená jednotlivcům články 18 a 20 nařízení č. 19/62 zůstávají platnými i po vstupu nařízení č. 120/67 v platnost.

13 Z článku 33 nařízení č. 120/67 vyplývá, že režim stanovený v tomto článku je použitelný od 1. července 1967 a že nařízení č. 19/62 se zrušuje od téhož dne.

Nestanoví-li žádné platné ustanovení jinak, zrušení nařízení neznamená, že dojde ke zrušení individuálních práv vzniklých podle jeho ustanovení.

Zákaz vybírat poplatky s účinkem rovnocenným clům, určený státům, stanovený v článcích 18 a 20 nařízení č. 19/62 přebírají články 18 a 21 nařízení č. 120/67.

Z toho vyplývá, že práva vzniklá jednotlivcům na základě článků 18 a 20 nařízení č. 19/62 zůstávají platnými bez přerušení i poté, co vstoupilo v platnost nařízení č. 120/67.

14 Osmou otázkou je Soudní dvůr vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda členský stát může svým právním předpisem přijatým po vstupu sporných nařízení v platnost změnit datum, od kterého má působit zákaz poplatků s rovnocenným účinkem.

Ze spisu vyplývá, že tato otázka je kladena v souvislosti s italským zákonem č. 447 ze dne 24. června 1971, který zrušuje poplatek za statistiku a poplatek za správní služby, které Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 1. července 1969 ve věci 24/68 (Recueil 1969, s. 193) a ze dne 18. listopadu 1970 ve věci 8/70 (Recueil 1970, s. 961) prohlásil za neslučitelné s ustanoveními práva Společenství zakazujícími vybírání poplatků s účinkem rovnocenným clům.

Tento zákon stanoví, že ke zrušení dochází až od jeho vstupu v platnost, tedy od 1. srpna 1971, s výjimkou poplatku za správní služby vybíraného u zboží dováženého z jiných členských států, který se zrušuje od 30. června 1968.

15 Přímému účinku nařízení Společenství i jiných ustanovení práva Společenství, včetně zákazu poplatků s účinkem rovnocenným clům, uvedeného v čl. 9 a násl. Smlouvy nemůže v právním řádu členských států bránit právní předpis vnitrostátního práva, pokud nemá být ohrožena podstata pravidel Společenství jako takových, jakož i základní zásada přednosti právního řádu Společenství.

Je vyloučena možnost, aby jednotlivé členské státy měnily bez výslovného oprávnění datum vstupu pravidla Společenství v platnost, protože je nezbytné zajistit jednotné a simultánní uplatňování práva Společenství v celém Společenství. Náklady řízení:

16 Výdaje vzniklé Komisi Evropských společenství, která předložila Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o ostatních nákladech řízení příslušný uvedený soud.



_____________________________________________________________________________