Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61994C0272

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 28. března 1996 Věc C-272/94 Trestní řízení proti panu Mechelu Guiotovi (1996) ECR I-1905 “Guiot” Opinion of Mr Advocate General Tesauro delivered on 26 October 1995. Criminal proceedings against Michel Guiot and Climatec SA, as employer liable at civil law. Reference for a preliminary ruling: Tribunal correctionnel d' Arlon - Belgium. Employer' s contributions - Loyalty stamps - Bad-weather stamps - Freedom to provide services. Case C-272/94.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1996 page I-1905

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		· (527a) Sager/Dennemeyer Věc C-76/90 Sager v. Dennemeyer (1991) ECR I.4221 · (661) Vander Elst Věc C-43/93 Vander Elst v. Office des Migrations Internationales (1994) ECR I-380 · Věc C-180/89 Komise v. Itálie (1991) ECR I-709 · Věc C-189/89 Komise v. Řecko (1991) ECR I.727 · Rush Portuguesa Věc C-113/89 Rush Portuguesa (1990) ECR I-1417


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Pan Guiot byl ředitelem společnosti Climatec SA (dále jen “Climatec”), založené podle lucemburského práva a zabývající se stavebními pracemi. V období od března 1992 do března 1993 byli čtyři ze zaměstnanců společnosti zaměstnání v Arlonu (Belgie).
Podle Belgické Kolektivní pracovní smlouvy použitelné pro stavební sektor, která je ze zákona obligatorní, je zaměstnavatel povinen platit příspěvky do Fondů sociálního zabezpečení stavebních pracovníků - “Fonds de Sécurité de la Construction (Construction Workers Subsistance Funds) a to ve formě věrnostních kolků a kolků za špatné počasí (“timbres-fidélité” a “timbres-intempéries”). Tyto příspěvky, které kryjí riziko případného propouštění při špatném počasí na straně jedné a věrnostní odměny pracovníků na straně druhé se rovnají 2% a 9% hrubé mzdy pracovníka. Climatec neplatila tyto příspěvky, neboť v zásadě stejná rizika jsou kryta závaznou K
o
lektivní smlouvou v Luxemburgu. Podle posledně jmenované smlouvy je zaměstnavatel povinen v případě propouštění způsobeném špatným zimnímu počasím vyplácet náhradu mzdy ve výši 80% normální hrubé hodinové mzdy pracovníka. Navíc, je povinen vyplatit výročn
í
odměny ve výši 3% hrubé mzdy.
V rámci trestního řízení zahájeného proti panu Guiotovi a společnosti Climatec trestní soud (Tribunal Correctionnel) z Arlonu shledal, že výsledek řízení závisí na interpretaci práva společenství a proto podle článku 177 Smlouvy ES postoupil Soudnímu dvoru otázku (jak Soud shrnul) zda články 59 a 60 Smlouvy ES zakazují členskému státu, aby ukládal podniku založenému v jiném členském státě a dočasně provádějícím práce v prvém členském státě povinnost platit do Fondu na věrnos
t
ní zaměstnavatelské příspěvky a příspěvky za špatné počasí za zaměstnance provádějící tyto práce za situace, kdy tento podnik je již povinen k placení porovnatelných zaměstnavatelských příspěvků za stejné zaměstnance a pro stejné pracovní období ve státě,

kde je založen.

Názor soudu a komentář:
“Článek 59 Smlouvy ES zakazuje nejenom jakoukoli diskriminaci z důvodu státní příslušnosti zaměřenou proti poskytovatelům služeb podnikajícím z jiného členského státu, ale zároveň požaduje zrušit stanoví zákaz jakéhokoliv omezení, bez ohledu na to, zda se použijí bez rozdílu na domácí poskytovatele služeb a poskytovatele z jiných členských států, které je sto zakázat, zabránit a znevýhodnit činnost poskytovatele služeb z jiného členského státu, kde oprávněně poskyt
u
je podobné služby” (*(527a)
Sger/Dennemeyer
, (661)
Vander Elst
). I když jisté není určitá oblast harmonizována, svoboda poskytování služeb, jako jeden ze základních principů Smlouvy ES, může být omezena pouze pravidly odůvodněnými prvořadým požadavkem ochrany veřejného zájmu a použitelným na všechny osoby a podniky podnikající na území státu, kde je služba poskytována, pokud není tento zájem ochráněn pravidly práva členského státu, kde poskytovatel služeb primárně podniká” (* (661)
Vander Elst
; Věc C-189/98; Věc 198/89). Tyto principy jsou také použitelné na kolektivní pracovní smlouvy, které jsou podle práva členského státu závazné (* (484)
Rush Portuguesa
).
Soud zkoumá tento případ na základě těchto principů stanovených v předchozí rozhodovací praxi. Vymezuje proto, za prvé, zda požadavky uložené belgickou legislativou mají omezující účinky na svobodu poskytování služeb a, za druhé, pokud ano, zda-li tato omezení jsou oprávněna prvořadým požadavkem ochrany veřejného zájmu.
Belgická legislativa tímto s
kutečně vytváří omezení svobody poskytování služeb, protože požadavkem na zaměstnavatele poskytovat příspěvek do fondu sociálního zabezpečení, který kryje rizika, která jsou již kryta předpisy jeho (zaměstnavatelova) členského státu, zvyšuje zaměstnavatel
s
ké náklady a proto znevýhodňuje jeho soutěžní postavení.
I když Soud připouští, že sociální ochrana pracovníků ve stavebním průmyslu, by mohla, v zásadě být prvořadým požadavkem odůvodňujícím omezení svobody poskytování služeb, nepřijímá takové odůvodnění tam kde pracovníci požívají stejnou, nebo v zásadě podobnou ochranu z titulu příspěvků zaměstnavatele placených v jeho členském státě. Zda-li legislativa v členském státě hlavního podnikání zaručuje “v zásadě podobnou ochranu” je věcí národního soudu.
J
ak Soud vyjasňuje, není podle této koncepce nutné, aby ochrana zaručená v členském státě hlavního podnikání byla identická jako v hostitelském členském státě. Zvláště “jakékoliv technické rozdíly ve fungování obou schémat nemohou odůvodnit takové omezení
”
jako je toto dotčené.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):