Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61983J0425
Název:
Title: 		Rozsudek ESD ze dne 16. února 1994
Věc č. C-425/83
Calle Grenzshop Andresen GmbH Co. KG v. Allgemeine Ortskrankenkasse fr den Kreis Schleswig-Flensburg
Rozhodnutí o předběžné otázce
(1994) ECR I-269
“Calle Grenzschop”
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:		31971R1408
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		De Paep věc C-196/90 Fonds voor Arbeidsongevallen v. Madeleine De Paep (1991) ECR I-4815
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost Calle Grenzshp Andresen GmbH Co. KG (“Calle”) provozuje maloobchod v Německu, poblíž hranic s Dánskem. Téměř výhradně zaměstnává dánské pracovníky, jejichž místo pobytu se nachází v Dánsku. Calle tyto zaměstnance nepřihlásila u německých úřadů sociálního pojištění. V roce 1987 Allgemeine Ortskrankenkasse (Místní všeobecný nemocenský fond) žádal od Calle zaplacení příspěvků sociálního pojištění, které v případě vedoucího obchodu - dánského státního příslušníka dosáhly za období od 1. dubna 1982 do 31. srpna 1987 výše 74.627,23,--DM .
Calle se odvolala proti tomuto požadavku, s odůvodněním, že podle Nařízení Rady (EEC) č. 1408/711 vedoucí obchodu výhradně podléhá dánským předpisům o sociálním zabezpečení, neboť v průběhu uvedeného období vykonával jménem společnosti Calle činnosti v Dánsku v rozsahu okolo 10ti hodin týdně. V průběhu následného procesu, Schleswig-Holsteinische Landessorzialgericht (Vyšší sociální soud) přerušil řízení a postoupil Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu článku 14 Nařízení č. 1408/71, zvláště se dotazoval zda-li za daných okolností vedoucí prodejny spadá pod články 14 (1)(a), nebo 14(2)(b)(i) Nařízení č.1408/71.

Názor soudu a komentář:
Úvodem Soud znovu potvrzuje svoji předchozí rozhodovací praxi, podle které “ustanovení oddílu II Nařízení 1408/71”, jehož je článek 14 součástí, tvoří kompletní a jednotný systém kolizních pravidel jehož účelem je zajistit, aby pracovníci 1 ze dne 14. června 1971 o aplikaci systému sociálního zabezpečení pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodiny pohybující se na území Společenství ve znění Nařízení Rady (EEC) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983 (OJ 1983 L230, str. 6)pohybující se ve Společenství spadaly pod systém sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu, a to z důvodu zabránění aplikovatelnosti více než jednoho systému a vyhnutí se komplikací, které může taková situace způsobit. (viz také +De Paep).
Článek 14(1)(a) Nařízení 1408/71 stanoví, že “osoba, jež je zaměstnána podnikem na území členského státu a je vyslána podnikem, aby pro něj vykonávala práci na území jiného členského státu zůstává být podřízena předpisům prvého členského státu, pokud předpokládaná doba trvání takové práce nepřesáhne dvanáct měsíců a osoba není vyslána na místo osoby jiné, která ukončila své pracovní přidělení”.
Článek 14(2)(b)(i) Nařízení 1408/71 stanoví, že “osoba normálně zaměstnaná na území dvou, či více členských států je podřízena předpisům členského státu, na jehož území má trvalé bydliště, pokud činnost vykonává částečně na tomto území, nebo pokud je napojena na několik podniků, nebo zaměstnavatelů, kteří mají registrované místo podnikání, či sídlo na území různých členských států”.
Stávající případ se neřídí článkem 14(1)(a), neboť trvání práce vedoucího obchodu v Dánsku přesáhlo dvanáct měsíců. Článek 14(2)(b)(i), se však na něj vztahuje, neboť Soud poukázal, že podmínky tohoto ustanovení jsou alternativní (“nebo”), přičemž prvá z nich je splněna tím, že vedoucí obchodu prováděl činnost částečně na území, kde měl trvalé bydliště. Není proto nutné, aby zaměstnanec také (kumulativně) pracoval “pro několik podniků, či zaměstnavatelů”. Tudíž vedoucí obchodu podléhá pouze dánským předpisům o sociálním zabezpečení a nikoli předpisům německým.
V další otázce se národní soud dotazoval, zda-li termín “činnost” užitý v článku 14(2)(b)(i) Nařízení také zahrnuje termín “zaměstnaná” v uvedeném ustanovení. Soud toto potvrzuje s odvoláním na svůj výklad článku 14(2)(b)(i), podaný v prvé odpovědi podle něhož se ustanovení rovněž vztahovalo na případ, kdy osoba je normálně zaměstnanou ve dvou, nebo více členských státech pro jeden a ten samý podnik. Za druhé, Soud tvrdí, že tuto interpretaci si vyžádaly důvody systémové důslednosti, neboť článek 14(2)(b)(i) se rovněž vztahuje na osoby samostatně výdělečně činné a otázka, které z předpisů sociálního zabezpečení jsou použitelné musí být zodpovězena stejným způsobem jak pro zaměstnance, tak i pro osoby samostatně výdělečně činné.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):