Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61993J0266

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 24 OCTOBER 1995. BUNDESKARTELLAMT V VOLKSWAGEN AG AND VAG LEASING GMBH. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: BUNDESGERICHTSHOF - GERMANY. LEASING IN THE MOTOR VEHICLES SECTOR - DEALERS ACTING AS AGENTS EXCLUSIVELY FOR THE MANUFACTURER' S SUBSIDIARY PRIMARILY ENGAGED IN LEASING - INTERPRETATION OF ARTICLE 85(1) OF THE EEC TREATY AND OF REGULATION (EEC) NO 123/85. CASE C-266/93. Rozsudek ESD ze dne 24 října 1995 Věc C 266/93 Bundeskartellamt v Volkswagen AG, VAG Leasing GmbH Rozhodnutí o předběžné otázce 1995 ECR I-3477 “BKartA/Volkswagen”

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1995 page I-3477

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		665J0056, 664J0058, 684J0042 - Maschinenbau Ulm Case 56/65 Société Technigque Minére v Maschinenbau Ulm [1966] ECR 235 - Consten and Grundig Case 58/64 Consten and Grundig v Commission [1966] ECR 299 - Others v Commission [1975] ECR 1663 - Remia Case 42/84 Remia v Commission [1985] ECR 2545


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Volkswagen AG (“VAG”), a leading German car manufacturer, sells its vehicles through a network of dealers which covers the entire territory of Germany. The distribution agreement between VAG and the dealers gives the latter the right to resell to the public new motor vehicles and obliges them to offer certain services. In 1989 VAG asked its dealers to negotiate leasing contracts on behalf of the VAG Leasing GmbH (“VAG Leasing”) and act as exclusive agents of VAG Leasing. VAG Leasing is a wholly-owned subsidiary of VAG. Under the leasing contracts in question, the dealer buys the relevant vehicles from VAG in his own name and for his own account and then transfers ownership in them to VAG Leasing at the original price. Upon expiry of the lease, the vehicle is to be returned to the dealer.
Leasing transactions account for 18 % of VAG’s national turnover. Approximately 80 % of the leasing transactions concerning vehicles from VAG are being performed by VAG Leasing.
The Bundeskartellamt (Federal Cartel Office) took the view that the link between VAG Dealers and VAG Leasing unfairly impeded the business activity of those dealers and the independent leasing companies and thus, by decision of 25 July 1990, prohibited the respective agreements. VAG and VAG Leasing initiated proceedings against this decision in the course of which the Bundesgerichtshof (Federal Court of Justice), taking the view that its decision depended on the interpretation of Article 85 of the Treaty, stayed the proceedings and referred to the Court of Justice the questions [as interpreted by the ECJ] (1) whether Article 85 prohibits an obligation imposed by the leading manufacturer of motor vehicles in a Member State on all its dealers established in that State to develop activities as agents for leasing transactions exclusively for its own leasing company; and, if so, (2) whether such obligation was exempted by the block exemption provided for in Regulation (EEC) No. 123/85
Of 12 December 1984 on the application of Article 85 (3) of the EEC Treaty to certain categories of motor vehicle distribution and servicing agreements (OJ 1985 L 15, p. 16); now replaced by regulation 1475/95.
.
Volkswagen AG (“VAG”), přední výrobce automobilů V Německu, prodával své vozy prostřednictvím sítě prodejců pokrývající celé území Německa. Distribuční dohoda mezi VAG a dealery, opravňuje distributory prodávat nová vozidla a zavazuje je k určitým službám. V roce 1989 VAG požádal své dealery, aby uzavírali leasingové smlouvy ve prospěch VAG Leasing GmbH (“VAG leasing”) a tím vystupovali jako exklusivní obchodní

zástupci VAG Leasing. VAG Leasing je dceřinná společnost VAG a je jí zcela vlastněná. Podle takto uzavíraných leasingových smluv prodejce nakupoval auta od VAG na vlastní účet a svým jménem a následně převáděl vlastnictví na VAG leasing za původní cenu. P
o
uplynutí leasingové smlouvy byly automobily opět převedeny zpět do vlastnictví prodejce.
Leasingové operace představují 18% národního obratu firmy VAG. Zhruba 80% leasingových smluv na automobilová vozidla VAG je uzavřeno společností VAG leasing.
Spolk
ový kartelový úřad (Bundeskartellmat) dospěl k názoru, že vztahy mezi VAG dealery a VAG leasing ohrožují obchodní aktivity zmíněných dealerů a nezávislých leasingových společností. Proto svým rozhodnutím z 25. července 1990 zakázal výše uvedené dohody. VA
G
a VAG leasing zahájili řízení proti tomuto rozhodnutí, v jehož průběhu Bundesgericht (Německý federální soud) dospěl k názoru, že rozhodnutí závisí na interpretaci článku 85, 86 Smlouvy ES; proto přerušil řízení a předložil případ ESD s následujícími dot
azy [
slovy ESD: (1) zda článek 85 zakazuje předním výrobcům motorových vozidel uložit všem svým prodejcům na území státu, aby rozvíjeli aktivity též jako výhradní zástupci leasingové společnosti, jež náleží k výrobci a pokud ano (2) zda je takový závazek vyňat ze zákazu článku 85 odstavec 3 podle nařízení EES 123/85 o blokových výjimkách
Nařízení z 12. prosince 1994 o aplikaci článku 85 ods. 3 Smlouvy ES na určité kategorie smluv o distribuci a servisu motorových vozidel; nyní nahrazeno nařízením 1475/95.
.

Názor soudu a komentář:
The Court first examines whether the exclusive agency agreement is prohibited under Article 85 of the Treaty; this is the case if (1) it constitutes an agreement which (2)has the effect to restrict competition and (3) has an effect on trade within the Community.
According to the Court’s established case-law also agreements between traders at different levels of the economic process (“vertical agreements”) may constitute agreements within the meaning of Article 85 (1) (
Maschinenbau Ulm; Consten and Grundig
). The Court rejects VAG’s argument that the agreement was outside the scope of Article 85 because VAG, VAG Leasing and the dealers formed an economic unit. It is true that under the Court’s case-law “[r]epresentatives can lose their character as independent traders only if they do not bear any of the risks resulting from the contracts negotiated on behalf of the principal and they operate as auxiliary organs forming an integral part of the principal’s undertaking” (
Suiker
). The VAG dealers, however, retained part of the risks involved since they were obliged to repurchase the vehicles upon expiry of the lease.
The Court thus goes on to examine whether the agreement is prohibited by Article 85 of the Treaty. It confirms this on several grounds. Firstly, the Court points out that the agreements are merely an adjunct to the distribution agreements between VAG and the dealers which undisputedly form an agreement contrary to Article 85 (1) but (merely) exempted by Regulation 123/85. Secondly, the exclusive agency agreements limits access of independent dealers to leasing transactions concerning vehicles of VAG. It also prevents the dealers from developing a leasing business in their own name. Due to VAG’s leading positions of VAG and VAG Leasing in the respective national markets, the Court concludes that the agency agreement has at least the effect to restrict competition to an appreciable extent. Finally, the Court argues that by binding all German VAG dealers the exclusive agency agreements have an effect on trade between the Member States. According to the Court’s case-law, “practices restricting competition which extend over the whole territory of a Member State by their very nature have the effect of reinforcing the compartmentalization of markets on a national basis, thereby obstructing the economic interpenetration which the Treaty is intended to bring about” (
Remia
). In fact, the dealers are by virtue of the exclusively agency agreement unable to conclude leasing agreements with companies established in other Member States.
The Court therefore concludes that the exclusive agency agreement in question is incompatible with Article 85 of the Treaty.
It then addresses the question whether the agency agreement is exempted by virtue of Regulation 123/85. That Regulation does not expressly exempt leasing agreements or agency agreements with respect to leasing. VAG and VAG Leasing had argued that the obligation in question was covered by Article 3 (10)(a) of the regulation which permits the manufacturer to prohibit its dealers from supplying contract goods to a reseller not within the distribution system. This, they argued, would in effect happen if independent leasing companies would be employed since the dealers under a leasing agreement would have to transfer ownership to the leasing company. The Court rejects this argument. In the first place, it points out that Regulation 123/85, being an exception to the general rule of Article 85 of the Treaty, was to be construed narrowly. More specifically, the Court points out that the (independent) leasing companies which do not offer an option to purchase could not be regarded as resellers within the meaning of Article 3 (10)(a) of the regulation since they could not build up stocks which they offer to customers so long as they confine themselves to purchasing vehicles in order to satisfy requests from their customers.
The exclusive dealing agreement is thus contrary to Article 85 of the Treaty.
Soud nejdříve zkoumal, zda dohoda o výhradním zastoupení je zakázána podle článku 85. Tak je tomu v případě, že (1) uzavřená dohoda (2) má účinek omezující soutěž a (3) má vliv na obchod mezi členskými státy v rámci Společenství.
V souladu s předchozí judikaturou také dohody mezi obchodníky na různých stupních výrobního a prodejního řetězce (“vertical agreements”) mohou zakládat dohody ve smyslu článku 85 odst. 1 smlouvy ES (Maschinenbau Ulm, Consten and Grundig). Soud zamítl tvrzení VAG, že dohody nespadají pod aplikací článku 85, protože VAG, VAG leasing a prodejci vytvořili ekonomickou jednotku. Je pravdou, že podle rozhodovací praxe soudu prode
j
ci mohou ztratit charakter “samostatného obchodníka” pouze pokud nenesou žádné riziko vyplývající ze smluv sjednaných jménem “vedoucí společnosti” a sami fungují pouze jako pomocné orgány tvořící integrální součást podnikatelských aktivit “vedoucí společn
o
sti” /Suiker/. Prodejci VAG však byli vystaveni určitému riziku, jelikož byli smluvně zavázáni ke zpětnému odkupu vozidel, po uplynutí doby leasingu.

Soud přesto dále zkoumal zda dohody o výhradním zastoupení jsou zakázány podle článku 85 smlouvy ES. Následně to potvrzuje na základě několika skutečností. Za prvé soud konstatuje, že dohody jsou do značné míry dodatkem k distribučním (prodejním) dohodám mezi VAG a prodejci, které jsou nesporně v rozporu s článkem 85 (1), ale jsou do značné míry vyňaty ze z
á
kazu článku 85 nařízením 123/85. Za druhé, dohody o výhradním zastoupení omezují přístup nezávislých prodejců k leasingovým operacím s vozidly VAG. Omezují též možnost prodejců rozvíjet
vlastní aktivity v oblasti leasingu. Vzhledem k vedoucí pozici VAG a
VAG leasing na německém trhu soud konstatoval, že dohody o výhradním zastoupení mají přinejmenším značný vliv na omezení soutěže v dané oblasti. Konečně, soud argumentuje, že uzavření exklusivních smluv se všemi VAG prodejci došlo k následným dopadům na
o
bchod mezi členskými státy. Podle předchozí rozhodovací praxe soudu “skutečnosti omezující soutěž”, které dopadají na celé území členského státu, mají svou povahou účinek posilující tendence k rozdělování (atomizaci trhu) na jednotlivé národní trhy, a pro
t
o účinek stěžující vzájemné pronikání ekonomických subjektů na takto rozdělené trhy - což je v rozporu s duchem smlouvy ES (Remia). Ve své podstatě prodejci jsou tak již s povahy smluv o výhradním zastoupení vyloučeni s uzavírání leasingových smluv se spo
l
ečnostmi z jiných členských států.
Soud proto uzavírá, že předmětné dohody o výhradním zastoupení jsou v rozporu s článkem 85 smlouvy ES.
Dále se soud zabývá otázkou vynětí dohod ze zákaze článku 85 z důvodu aplikace nařízení 123/85. Toto nařízení výslovně neposkytuje výjimku pro leasingové dohody nebo dohody o výhradním zastoupení v oblasti leasingu. VAG a VAG leasing potvrdili, že sporná povinnost spadala pod aplikaci článku 3 (10a) nařízení, který umožňuje výrobci zakázat svým prodejním zástupcům dodáv
k
y a prodej zboží dalším prodejcům (redistributorům), fungujícím mimo vlastní distribuční systém. K tomu by mohlo dojít, podle argumentace VAG, jestliže by prodejce použil i služeb nezávislé leasingové společnosti, jelikož podle leasingové smlouvy by mohlo

dojí k převodu vlastnictví na tuto nezávislou leasingovou společnost. Soud tento argument zamítl. V první řadě shledává, že nařízení 123/85 je výjimkou k obecnému pravidlu, článku 85 a proto má být vykládáno restriktivně. Přesněji, soud tvrdí, že nezávisl
é
leasingové společnosti, které nenabízejí možnost koupě vozidla, nemohou být považovány za “redistributory” ve smyslu článku 3/10a nařízení, neboť si nemohou vytvořit zásoby ze kterých by uspokojovaly potřeby zákazníků, pokud se omezují na nákup automobilů za účelem uspokojení požadavků zákazníků. Přemětné dohody o výhradním zastoupení jsou proto v rozporu s čl. 85 Smlouvy ES.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):