Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61993J0425
Název:
Title: 		JUDGMENT OF THE COURT (SECOND CHAMBER) OF 16 FEBRUARY 1995.
CALLE GRENZSHOP ANDRESEN GMBH & CO. KG V ALLGEMEINE ORTSKRANKENKASSE FUER DEN KREIS CHLESWIG-FLENSBURG.
REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: SCHLESWIG-HOLSTEINISCHES
LANDESSOZIALGERICHT - GERMANY.
SOCIAL SECURITY FOR MIGRANT WORKERS - DETERMINATION OF THE
LEGISLATION APPLICABLE.
CASE C-425/93.
Rozsudek ESD ze dne 16. února 1994
Věc č. C-425/93
Calle Grenzshop Andresen GmbH Co. KG v. Allgemeine Ortskrankenkasse fr den Kreis Schleswig-Flensburg
Rozhodnutí o předběžné otázce
(1994) ECR I-269 “Calle Grenzschop”
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1995 page I-0269
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    690J0196
    De Paep věc C-196/90 Fonds voor Arbeidsongevallen v. Madeleine De Paep (1991) ECR I-4815
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Calle Grenzshop Andresen GmbH & Co. KG (“Calle”) operates a retail store in Germany, close to the Danish border. It employs almost exclusively Danish workers who are resident in Denmark. For these employees Calle had not made any notification to the German social insurance institutions. In 1987 the Allgemeine Ortskrankenkasse (Local General Sickness Fund) claimed from Calle payment of social insurance contributions which, with respect to a store manager of Danish nationality, amounted to DM 74 627.23 for the period from 1 April 1982 to 31 August 1987.
Calle appealed against that notice, arguing that under Council Regulation (EEC) No 1408/71
Of 14 June 1971 on the application of social security schemes to employed persons, to self employed persons and to members of their families moving within the Community in the version codified by Council Regulation (EEC) No 2001/83 of 2 June 1983 (OJ 1983 L 230, p. 6).
the store manager was exclusively subject to Danish social security legislation because he had during that period also pursued his activities in Denmark on Calle’s behalf for about ten hours each week. In the course of the subsequent law suit, the Schleswig-Holsteinische Landessozialgericht (Higher Social Court) stayed the proceedings and referred to the Court of Justice questions on the interpretation of Article 14 of Regulation 1408/71, in particular whether in the circumstances of the present case the store manager falls under Article 14 (1)(a) or Article 14 (2)(b)(i) of Regulation 1408/71
Společnost Calle Grenzshp Andresen GmbH
Co. KG (“Calle”) provoz
uje maloobchod v Německu, poblíž hranic s Dánskem. Téměř výhradně zaměstnává dánské pracovníky, jejichž místo pobytu se nachází v Dánsku. Calle tyto zaměstnance nepřihlásila u německých úřadů sociálního pojištění
.
V roce 1987 Allgemeine Ortskrankenkasse (M
ístní všeobecný nemocenský fond) žádal od Calle zaplacení příspěvků sociálního pojištění, které v případě vedoucího obchodu - dánského státního příslušníka dosáhly za období od 1. dubna 1982 do 31. srpna 1987 výše 74.627,23,--DM .
Calle se odvolala proti t
omuto požadavku, s odůvodněním, že podle Nařízení Rady (EEC) č. 1408/71
1
vedoucí obchodu výhradně podléhá dánským předpisům o sociálním zabezpečení, neboť v průběhu uvedeného období vykonával jménem společnosti Calle činnosti v Dánsku v rozsahu okolo 10ti hodin týdně. V průběhu následného procesu, Schleswig-Holsteinische Landessorzialgericht (Vyšší sociální soud) přerušil řízení a postoupil Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu článku 14 Nařízení č. 1408/71, zvláště se dotazoval zda-li za daných okol
n
ostí vedoucí prodejny spadá pod články 14 (1)(a), nebo 14(2)(b)(i) Nařízení č.1408/71.

Názor soudu a komentář:
At the outset, the Court restates its established case-law according to which “the provisions of Title II of Regulation 1408/71, of which Article 14 forms part, constitute a complete and uniform system of conflict rules, the aim of which is to ensure that workers moving within the Community are to be subject to the social security scheme of only one Member State, in order to prevent more than one legislative system from being applicable and to avoid the complications which may result from that situation” (see also
De Paep
).
Article 14 (1)(a) of Regulation 1408/71 provides that “a person employed in the territory of a Member State by an undertaking to which he is normally attached who is posted by that undertaking to the territory of another Member State to perform work there for that undertaking is to continue to be subject to the legislation of the first Member State, provided that the anticipated duration of that work does not exceed twelve months and that he is not sent to replace another person who has completed his term of posting.”
Article 14 (2)(b)(i) of Regulation 1408/71 provides that “a person normally employed in the territory of two or more Member States is to be subject to the legislation of the Member State in whose territory he resides, if he pursues his activity partly in that territory or if he is attached to several undertakings or several employers who have their registered office or places of business in the territory of different Member States.”
The case at hand is not governed by Article 14 (1)(a) since the duration of the store manager’s work in Denmark exceeded twelve months. Article 14 (2)(b)(i), however, applies since, as the Court points out, the conditions set out in that provision are alternatives (“or”), the first of which is presently fulfilled because the store manager pursued his activity partly in the territory where he resides. It is then not necessary that the employee also (cumulatively) works for “several undertakings or several employers”. Consequently, the store-manager was subject solely to the Danish social security legislation and not to the German legislation.
In a further question, the national Court asked whether the term “activity” in Article 14 (2)(b)(i) of Regulation covers the term “employed” in said provision. The Court affirms this, referring to his interpretation of Article 14 (2)(b)(i) given in its first reply according to which the provision also covered the case where a person is normally employed in two or more Member States for one and the same undertaking. Secondly, the Court argues, this interpretation was required for reasons of systematic consistency because Article 14 (2)(b)(i) also applied to self-employed persons and the question of which social security legislation applies should be answered in the same manner for employees and self-employed persons.
Úvodem Soud znovu potvrzuje svoji předchozí rozhodovací praxi, podle které “ustanovení oddílu

II Nařízení 1408/71”, jehož je článek 14 součástí, tvoří kompletní a jednotný systém kolizních pravidel

jehož účelem je zajistit, aby pracovníci
1
ze dne 14. června 1971 o aplikaci systému sociálního zabezpečení pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodiny pohybující se na území Společenství ve znění Nařízení Rady (EEC) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983 (OJ 1983 L230, str. 6)
pohybující se ve Společenství spadaly pod systém sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu, a to z důvodu zabránění aplikovatelnosti více než jednoho systému a vyhnutí se komplikací, které může taková situace způsobit. (viz také
+De Paep
).
Článek 14(1)(a) Nařízení 1408/71 stanoví, že “osoba, jež je zaměstnána podnikem na území členského státu a je vyslána podnikem, aby pro něj vykonávala práci na území jiného členského státu zůstává být podřízena předpisům prvého členského státu, pokud předpokládaná doba trvání takové práce nepřesáhne dvanáct měsíců a osoba není vyslána na místo osoby jiné, která ukončila své pracovní přidělení”.
Článek 14(2)(b)(i) Nařízení 1408/71 stanoví, že “osoba normálně zaměstnaná na území dvou, či více členských států je podřízena předpisům členského státu, na jehož území má trvalé bydliště, pokud činnost vykonává částečně na tomto území, nebo pokud je napojena na několik podn
i
ků, nebo zaměstnavatelů, kteří mají registrované místo podnikání, či sídlo na území různých členských států”.

Stávající případ se neřídí článkem 14(1)(a), neboť trvání práce vedoucího obchodu v Dánsku přesáhlo dvanáct měsíců. Článek 14(2)(b)(i), se však na něj vztahuje, neboť Soud poukázal, že podmínky tohoto ustanovení jsou alternativní (“nebo”), přičemž prvá z nich je splněna tím, že vedoucí obchodu prováděl činnost částečně na území, kde měl trvalé bydliště. Není proto nutné, aby zaměstnanec také (kum
u
lativně) pracoval “pro několik podniků, či zaměstnavatelů”. Tudíž vedoucí obchodu podléhá pouze dánským předpisům o sociálním zabezpečení a nikoli předpisům německým.
V další otázce se národní soud dotazoval, zda-li termín “činnost” užitý v článku 14(2)(b)(i) Nařízení také zahrnuje termín “zaměstnaná” v uvedeném ustanovení. Soud toto potvrzuje s odvoláním na svůj výklad článku 14(2)(b)(i), podaný v prvé odpovědi podle něhož se ustanovení rovněž vztahovalo na případ, kdy osoba je normálně zaměstnanou ve d
v
ou, nebo více členských státech pro jeden a ten samý podnik. Za druhé, Soud tvrdí, že tuto interpretaci si vyžádaly důvody systémové důslednosti, neboť článek 14(2)(b)(i) se rovněž vztahuje na osoby samostatně výdělečně činné a otázka, které z předpisů so
c
iálního zabezpečení jsou použitelné musí být zodpovězena stejným způsobem jak pro zaměstnance, tak i pro osoby samostatně výdělečně činné.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):