Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61985J0157

	Název: Title:		Rozsudek ESD ze dne 24. června 1986 věc 157/85 Luigi Brugnoni a Roberto Ruffinengo v. Cassa di risparmio di Genova e Imperia (1986) ECR 2013 “Brugnoni” Judgment of the Court (Fourth Chamber) of 24 June 1986. Luigi Brugnoni and Roberto Ruffinengo v Cassa di risparmio di Genova e Imperia. Reference for a preliminary ruling: Pretura di Genova - Italy. Free movement of capital - national protective measures. Case 157/85.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1986 page 2013

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		31974D0287; 31975D0355; 31976D0085

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Casati Case 203/80 Casati [1981] ECR 2595 · Cowan Case 186/87 · Luisi and Carbone Joined Cases 286/82 and 26/83 · Svensson and Gustavsson Case C-484/93 · Aldo Bordessa · Sanz de Lera Joined Cases C-163/94, C-165/94 and C-250/94 Criminal proceedings against Sanz de Lera, Jiménez and Kapanoglu [1995] ECR I-4819


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
V listopadu 1984 instruoval pan Brugnoni přes svého makléře pana Ruffinengo banku Cassu di risparmio di Genva (dále jen “Cassa di risparmio”), aby pro něj nakoupila cenné papíry v hodnotě 5.000,--DM vydané Evropským společenstvím uhlí a oceli, které byly kvotovány na zahraniční burze cenných papírů. Cassa di risparmio provedla příkaz a - v souladu s italskými předpisy - uložila obligace u Deutsche Bank ve Frankfurtu na účet pánů Brugnoni a Ruffinengo a jejich účtu odečetla poplatek za jejich deponování. Navíc, z jejich účtů převedla částku v lirách rovnající se 50%, a později 30% ceny obligací na zvláštní bezúročný účet v souladu s italskými devizovými pravidly. Pan Brugnoni a pan Ruffinengo žalovaly Cassu di risparmio před Pretura di Genova, a žádali dodání obligací a vrácení, respektive uvolnění výše uvedených částek. I když souhlasili, že tyto částky byly uschovány respektive deponovány podle italského práva, namítali, že relevantní ustanovení italského práva jsou nekompatibilní s právem Společenství.
Pretura di Genova proto přerušila řízení a podle článku 177 postoupila Soudnímu dvoru několik otázek, které Soud shrnuje následovně: (1) zda rozhodnutí Komise č. 85/76 zmocňuje, aby byly vyžadovány bezúročná bankovní depozita při operacích provedených ještě před jeho účinností s ohledem na skutečnost, že toto rozhodnutí prodlužuje platnost zplnomocnění poskytnutých Rozhodnutími Komise č. 74/287 a 75/355; (2) zda Rozhodnutí Komise č. 85/16 povoluje Italské republice nejen vyžadovat bezúročné bankovní depozita, ale také že získané cenné papíry musí být deponovány u schválené zahraniční banky a (3) zda článek 73 Smlouvy ES byl porušen, protože konzultační procedury, které stanoví nebyly dodrženy, když italská vláda přijala, či potvrdila restriktivní opatření ovlivňující již liberalizovaný pohyb kapitálu.
In November 1984, Mr Brugnoni instructed the Cassa di risparmio di Genova e Imperia (“Cassa di risparmio”) through his agent, Mr Ruffinengo, to purchase DM 5 000 worth of bonds issued by the European Coal and Steel Community, which were quoted on the foreign stock exchange. The Cassa di risparmio executed the order and - in execution of Italian regulations - deposited the bonds with the Deutsche Bank in Frankfurt for account of Messrs Brugnoni and Ruffinengo and debited them with custody charges. Furthermore, it debited them with an amount in lire equivalent to 50 %, subsequently 30 % of the value of the securities, for the purpose of an interest-free deposit provided for by Italian exchange rules. Mr Brugnoni and Mr Ruffinengo brought an action against the Cassa di risparmio before the Pretura di Genova requesting it to deliver up the securities and repay the sums withheld for the deposit and safe custody charges. While they agreed that these sums were charged in accordance with the applicable Italian laws, they argued that the relevant provisions of Italian law were incompatible with Community law.
The Pretura di Genova therefore stayed the proceedings and under Article 177 referred to the Court of Justice a number of questions which the Court summarizes as follows: (1) whether Commission Decision 85/16 authorizes an interest-free bank deposit to be required in respect of an operation carried out before its entry into force by virtue of the fact that it constitutes an extension of the authorizations previously granted Commission Decisions Nos 74/287 and 75/355; (2) whether Commission No 85/16 permits the Italian Republic not only to require an interest-free bank deposit but also to require that the securities acquired must be placed in the custody of an approved bank for a foreign bank chose by the approved bank and (3) whether Article 73 of the Treaty was infringed because the consultation procedure for which it provides was not observed when the Italian Government adopted or confirmed restrictive measures affecting capital movements already liberalized.

Názor soudu a komentář:
Smlouva ES se volným pohybem kapitálu zabývá v článcích 67 a následujících. Podle článků 67 a 68 má být liberalizace pohybu kapitálu provedena podle časového harmonogramu stanoveného směrnicemi Rady přijatými za základě článku 69 (* viz také Casatí). V předmětnou dobu této věci (tj. Listopad 1984) některé pohyby kapitálu uvedené v Listu B připojeném k Prvé Směrnici Rady z roku 19601 (dále jen “Prvá Směrnice”) a k Druhé Směrnici č. 63/21/EEC2 (dále jen “Druhá Směrnice”) byly již bezpodmínečně liberalizovány. Mezi tyto patří i nabývání cenných papírů obchodovatelných na burze občany3. Avšak, tři následující rozhodnutí Komise zplnomocnily italskou republiky k přijetí některých ochranných opatření podle článku 108(3) Smlouvy ES4; Rozhodnutí Komise č. 74/287/EEC5, 73/355/EEC6 a 85/16/EC7. Článek 108(3) Smlouvy ES stanovil, že kde je vážně ohrožena platební bilance členského státu, může Komise zplnomocnit tento stát k přijetí ochranných opatřeních , jejichž podmínky a podrobnosti vymezí Komise. Uvedená tři rozhodnutí Komise zplnomocnila Italskou republiku vyžadovat bezúročná bankovní depozita, nepřevyšující 50%, později 30% hodnoty investiční transakce.
Prvá otázka se v podstatě snažila zjistit časový rozsah aplikace Rozhodnutí Komise č. 85/46, zvláště to zda pouze poskytuje novou výjimku, či zda prodlužuje platnost výjimky poskytnuté předcházejícími Rozhodnutími Komise. Navrhovatelé tvrdily, že Rozhodnutí 85/16 bylo přijato až po předmětné transakci a že platnost předchozích rozhodnutí vypršela před předmětnou transakcí. Soud, však odmítá toto stanovisko a spíše vykládá Rozhodnutí Komise 85/16 jako prodlužující předchozí rozhodnutí a pokrývající proto i rozhodné období. Druhá otázka se vztahovala k požadavku složení depozita. Rozhodnutí Komise č. 85/16 takový požadavek nestanoví. Otázka proto je, zda by toto mohlo být jinak odůvodněno podle práva Společenství. Soud zdůrazňuje, že dotčená transakce spadá do výčtu listu B připojeného k První směrnici a proto pod volný pohyb kapitálu. "Rozsah této liberalizace je vysvětlen v článku 67 Smlouvy ______________________________1 ze dne 11. května 1960 (OJ, Zvláštní Anglické vydání 1959-1962, str. 49).
2 ze dne 18. Prosince 1962 (OJ, Zvláštní Anglické vydání 1963-1964, str. 5).
3 Článek 2 (1) obou Směrnic stanoví:“1. Členské státy poskytnou generální oprávnění pro uzavírání a uskutečňování transakcí týkajících se převodů mezi občany členských států ohledně pohybu kapitálu stanoveného v Listu B Přílohy I. této Směrnice”Jak advokát Darmon zdůraznil ve svém názoru “tento list, který se zabývá operacemi s obligacemi zvláště zahrnuje nabývání zahraničních obligací obchodovatelnými na burze občany a užití likvidity jejich výnosů a rovněž fyzický pohyb těchto obligací, jmenovitě podle názvosloví směrnice, import a export”.
4 nyní články 73 Smlouvy ES a články 73d, 73e a 73f Smlouvy ES5 ze dne 8. května 1974 (OJ 1974, L 152, str. 18). 6 ze dne 26. května 1975 (OJ 1975 , L 158, str. 25).
7 ze dne 19. prosince 1984 (OJ 1985, L 8, str. 34). Příloha této směrnice stanoví inter alia:“(a) Nabývání zahraničních obligací obchodovatelných na burze občany odpovídá povinnosti složit jako bezúročný bankovní depozit ve výši rovnající se :- 30% hodnoty obligací, pokud byly vydány institucí Evropských Společenství, nebo EIB,- ...........
Jinak depozit rovnající se 50% hodnoty obligací.
(b) ...........
ES, podle kterého volný pohyb kapitálu zahrnuje zákaz restrikcí volného pohybu kapitálu, který patří osobám, které jsou příslušníky členských států a jakékoliv diskriminace založené na příslušnosti, či místě pobytu stran , nebo místě kde je takový kapitál investován". Jelikož První a Druhá směrnice upravují liberalizaci kapitálového trhu "jejich účel (také) zahrnuje odstranění administrativních překážek jako je dotčený požadavek depozit. Avšak, Soud zdůrazňuje, že požadavek deposita může být ospravedlněn článkem 5 První směrnice8, za předpokladu, že (“požadovaná opatření”) jsou přiměřená a nutná. Záleží ovšem na národních soudech, aby určili zda se jedná o takový případ. Třetí otázka se týká požadovaného postupu pro přijetí rozhodnutí Komise podle článku 108. Dalším právním základem pro výjimku, však byl i článek 73 Smlouvy ES. Procedurální požadavky stanovené v článku 73 byly přísnější než ty, které stanoví článek 108. Soud shledává, že ustanovení článku 108 je nezávislé na článku 73 a proto procedurální požadavky obou ustanovení nemohou být kumulovány. Postup stanovený článkem 73 Smlouvy ES není použitelná na rozhodnutí a opatření členského státu a Komise podle článku 108 Smlouvy ES."

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):