Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61991J0138
Název:
Title:
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Rozhodnutí ESD ze dne 16. prosince 19921
Spojené věci C-132/91, C-138/91 a C-139/91
Grigorios Katsikas v Angelos Konstantinidis
Uwe Skreb v PCO Stauereibetreib Paetz & Co. Nfl. GmbH
Günther Schroll v. PCO Stauereibetreib Paetz & Co. Nfl. GmbH
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1992] ECR I-6577
“Katsikas”
Fakta
Ve výše uvedených spojených věcech se objevila otázka zda může být zaměstnancův pracovní poměr předmětem převodu v případě převodu podniku, provozu nebo části provozu.
Pan Katsikas byl zaměstnán v restauraci, kterou provozoval pan Konstantinidis. Pan Konstantinidis dal restauraci do podnájmu panu Mitossisovi, v jehož rámci se pan Mitossis
mimo jiné
zavázal, že zprostí pana Konstantinidise všech závazků, které vznikají při provozování restaurace, zejména závazků vztahujících se k vyplácení mezd a ostatních náhrad. Pan Katsikas odmítl pro pana Mitossise pracovat. Pan Konstantinidis mu proto dal výpověď.
Pánové Skreb a Schroll byli zaměstnáni u firmy PCO Stauereibetrieb Paetz (dále jen “PCO”). Poté co společnost byla i se svým “oddělením pro nakládání a vykládání lodního nákladu” převedena na Carl Tiedemann Company, odmítli pánové Skreb a Schroll, aby jejich pracovní poměry byly na tuto společnost převedeny.
Odpovídající pracovní soudy předložily ESD otázky týkající se výkladu článku 3(1) směrnice 77/187/EHS o sbližování práva členských států týkajícího se zajištění práv zaměstnanců v případě převodů podniků, provozů nebo částí provozů.
1
1 OJ 1977 L 61, str. 26.


Názor soudu a komentář:
Stanovisko Soudu a komentář
Soudní dvůr se v prvé řadě věnoval výkladu článku 3 (1) směrnice. Tento článek stanoví:
“Práva a povinnosti, které pro převádějícího vyplývající z pracovní smlouvy nebo z jiného zaměstnaneckého poměru, a které existují v den převodu upraveného článkem 1 (1), se vzhledem k převodu převádějí na nabyvatele...
Členské státy mohou stanovit, že po datu převodu, který splňuje požadavky definice obsažené v článku 1 (1), je ve vztahu k závazkům, které vznikly z pracovní smlouvy nebo jiného zaměstnaneckého vztahu, nadále odpovědný převodce vedle nabyvatele,”
Na základě svých předchozích rozhodnutí týkajících se výkladu uvedeného ustanovení Soud došel zejména k závěru:
- k převodu závazků vyplývajících pro převodce z pracovní smlouvy na nabyvatele není souhlas dotčených pracovníků nutný (viz
Berg v Besselson
);
- ochrana poskytovaná směrnicí existuje nezávisle na vůli stran pracovní smlouvy a nemůže být omezen
a ani s jejich souhlasem (viz
Tellerup
)
Soud se však doposud nezabýval otázkou, zda zaměstnanec může převodu své pracovní smlouvy na nabyvatele odporovat vůči nabyvateli. Soudní dvůr došel k závěru, že směrnice zaměstnanci pouze umožňuje být v zaměstnaneckém poměru s nabyvatelem, nezavazuje ho však “pracovat pro zaměstnavatele, kterého si svobodně nezvolil. Taková povinnost by ohrozila základní práva zaměstnance, který musí mít při určování zaměstnavatele volnost.” Jinými slovy Soud akceptoval, že smluvní
s
voboda je v rámci komunitárního práva právem základním, které jako nadřazená zásada není směrnicí 77/187 omezeno. Proto článek 3(1) směrnice nevylučuje rozhodnutí zaměstnance převod vlastní pracovní smlouvy na nového zaměstnavatele odporovat.
Směrnice však členské státy nezavazuje v případě, že zaměstnanec převod odporuje, aby stanovily, že zaměstnanecký poměr s převodcem pokračuje. Členské státy mohou stanovit, že zaměstnanecký poměr je třeba považovat v takovém případě za skončený buď ze strany zaměstn
a
nce nebo ze strany zaměstnavatele. Mohou však také stanovit, že tento vztah by měl být zachován s převodcem jako zaměstnavatelem.
Dále byly Soudnímu dvoru předloženy otázky týkající se výkladu článku 7. Na základě tohoto ustanovení mají členské státy možnost stanovit výhodnější právní úpravu prostřednictvím “zákonů, nařízení nebo správních předpisů.” V dané věci právní úprava neobsahovala výslovné ustanovení o odporovatelnosti. Jednalo se spíše o interpretaci Federálního pracovního soudu, že toto právo ex
i
stuje. ESD prohlásil, že “vždy důsledně zastával názor, (...) že působnost národních zákonů, nařízení a správních předpisů je třeba hodnotit s ohledem na jejich interpretaci národními soudy.” Proto měl být článek 7 směrnic vykládán ve znění interpretace z
á
konů, aj. národními soudy. Soud ponechal otevřenou otázku, zda právo odporovat převod je “výhodnější úpravou”, protože v souladu s jeho výkladem není odporovatelnost článkem 3(1) směrnice vyloučena.
Odkaz na Bílou knihu
- Příloha 4 IV, str. 79-82 (fáze
I)

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):