Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61990J0030
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze 13. prosince 1991
Věc C-33/90
Commission v Italy
[1991] ECR I-5987
"Directives on waste"
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Case 52/72 Commission v Italy [1976] ECR 277
    Case C-137/91 Commission v Greece [1992] ECR I-4023
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Podle Směrnice Rady č. 75/442/EEC a Směrnice č. 78/319/EEC mají členské státy ustavit nebo určit kompetentní úřady, které budou odpovědné za plánování, organizaci a dohled nad nakládáním s odpady. Tyto úřady mají vypracovat podrobné plány, jak naložit s různými druhy odpadů. Navíc mají členské státy postoupit tyto plány Komisi a umožnit ji tak posoudit, zdali členské státy správně plní s
voje povinnosti.
Písemný dotaz předložený Evropskému parlamentu přiměl Komisi, aby se zajímala o řadu problémů týkajících se likvidace odpadů v oblasti Campania v Itálii. Následně Komise požádala v roce 1987 italskou vládu, aby věc objasnila a dodala informace. Když vláda na tento dopis neodpověděla, zaslala Komise v roce 1987 formální upozornění a pak, v roce 1989, odůvodněné stanovisko, které konstatovalo, že podle článku 5 Smlouvy ES, tím že neodpověděla na dotaz Komise, nedostála Itálie svým povinnoste
m
a že jim také nedostála podle již zmíněných směrnic. Nakonec podala Komise žalobu za porušení smlouvy podle článku 169 Smlouvy.

Názor soudu a komentář:
V reakci na tuto žalobu podala Itálie nejprve procedurální námitku, v níž se praví, že Komise nedodržela postup, který je popsán v článku 169, protože její formální upozornění se týkalo pouze neodepsání na první dopis z roku 1987, přestože žaloba se také týkala nedodržení povinností uložených směrnicemi. Soud shledává, že jak formální upozornění, tak odův
o
dněné stanovisko konstatují nedodržení nejen povinností vyplývajících z článku 5 Smlouvy, ale také neplnění povinností stanovených směrnicemi. "Italská republika si tedy byla hned v počátku této předběžné administrativní fáze vědoma, že kritika Komise se
n
etýká jen chybějící odpovědi, ale také provádění samotných směrnic. Členský stát měl tedy dostatek času k vysvětlení svého stanoviska nebo, pokud by bylo zapotřebí, ke splnění svých povinností." (viz také kauza C-137/91).
Dále se soud zabývá podstatnými ot
ázkami, které tato žaloba obsahuje: neplnění povinností vyplývajících pro Itálii ze Smlouvy a ze dvou směrnic. K první otázce Soud poukazuje na to, že podle článku 5 Smlouvy jsou členské státy povinny napomáhat dosažení úkolů Komise, zejména zajistit spr
á
vné uplatňování práva Společenství (článek 155 Smlouvy). Z tohoto důvodu je nanejvýš důležité, aby byla Komise podrobně informována o opatřeních používaných v členských státech k naplňování legislativy Společenství. Neposkytnutím požadovaných informací a
n
evysvětlením své nečinnosti porušila Itálie zásadu spolupráce obsaženou v článku 5 Smlouvy.
Co se týče povinností stanovených výše uvedenými směrnicemi, Itálie namítala, že v souladu se směrnicemi již předala odpovědnost za naplnění těchto směrnic svým krajům a že tedy nemůže být na základě článku 169 žalována. Tuto námitku ESD odmítá: "Členský stát nemůže odkazovat na podmínky existující ve jeho právním systému, aby jimi omluvil nevyhovění povinnostem a časovým lhůtám vyplývajícím ze směrnic Společenství.

I když každý členský stát může přidělovat části vnitřních právních kompetencí jak uzná za vhodné, faktem zůstává, že členský stát jako celek odpovídá Společenství za plnění svých povinností v rámci práva Společenství podle článku 169 " (viz kauza 52/72).
S
kutečnost, ze členský stát po určení takových úřadů (jak bylo směrnicemi požadováno), nepodnikne opatření zajišťující, aby tyto úřady své úkoly řádně plnily, se kvalifikuje jako nedodržení povinnosti ve smyslu článku 169 Smlouvy.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):