Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61980C0158
Název:
Title: 		Rozsudek ESD ze dne 7. července 1981
Věc č. 158/80
Rewe-Handelsgesellschaft Nord mbH a Rewe-Markt Steffen v. Hauptzollamt Kiel
Rozhodnutí o předběžné otázce
(1981) ECR “Rewe”
Opinion of Mr Advocate General Capotorti delivered on 18 March 1981.
Rewe-Handelsgesellschaft Nord mbH et Rewe-Markt Steffen v
Hauptzollamt Kiel.
Reference for a preliminary ruling: Finanzgericht Hamburg - Germany.
Butter-buying cruises.
Case 158/80
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1981 page 1805
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    · von Colson věc 14/83, Von Colson and Kamann v. Land Nordrhein Westfalen (1984) ECR 1891
    · Factortame věc C-213/89 R. v. Ministr dopravy, ex parte Factortame Ltd a ostatní (1990 ECR I-2433)

Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Navrhovatel v hlavní žalobě požadoval od Finanzgericht (Finanční soud) zastavit povolování osvobození od cla a daní u zboží získaného na tzv. “butter buying cruises” (nákupní plavby) a nařídit Hauptzollamt (Ředitelství celní správy) neposkytování pasažérům takových “butter-buying cruises” při přechodu hranic osvobození od cla u

zboží jimi nabytého jako tax-free na “butter buying cruises”. “Butter - buying cruises” překračují celní hraniční písma plavbami do teritoriálních vod, nebo na širé moře mimo teritorium Německa. Během plavby si mohou pasažéři na lodi zakoupit zboží jako
j
e alkohol, máslo, maso, tabák, parfémy a podobné. Do určitého limitu není na německých hranicích na importované zboží uvalována daň, nebo clo. Takové “butter-buying cruises” mají značný obchodní význam. Navrhovateli v hlavní žalobě jsou velkoobchodník a m
a
loobchodník. Navrhovatelé tvrdili, že kvůli “butter-buying cruises” je odčerpávána velká část kupní síly obyvatel Baltického pobřeží, která je pak redistribuována mezi lodní společnosti organizující takové plavby. Fakt, že takové podniky mohou prodávat zb
o
ží tax-free, nebo s podobnými výhodami jim dává značnou soutěžní výhodu, což vede k narušení soutěže.
Finanční soud podle článku 177 Smlouvy postoupil ESD k rozhodnutí o předběžné otázce několik otázek, které se vztahovaly k otázce, zda taková výjimka z daní, nebo podobná výhoda je slučitelná s právem Společenství.

Názor soudu a komentář:
Rozhodnutí má řadu různých zajímavých aspektů. V prvé řadě, Soud poskytuje důležitý návod jak interpretovat ustanovení práva Společenství týkající se celních poplatků a daní. Za druhé, v rozhodnutí se objevuje jeden z mála případů, kdy Nařízení Rady bylo zrušeno kvůli rozporu s článkem 190 Smlouvy ES. A konečně, rozhodnutí se zabývá bezprostředním účinkem práva Společenství a jeho výkonem prostřednictvím národních soudů
.
Soud se v prvé řadě zabývá interpretací Nařízení č. 1544/69
1
, které upravuje celní režim zboží obsaženého v osobních zavazadlech cestujících. Soud interpretuje Nařízení úzce tak, že se týká pouze zavazadel cestujících, cestujících z nečlenských států. Z důvodů zjednodušení, Soud shledává, že se nařízení vztahuje na dotčené zboží bez ohledu na jeho původ. V důsledku čehož se vynětí, které může být podle nařízení uděleno, nevztahuje na “butter buying cruises”, při kterých

loď nepřipluje do nečlenského státu, a nezůstane tam po dobu potřebnou k nakupování
.
Dále Soud rozhodl, že Nařízení č. 1544/69 obsahuje vyčerpávající pravidla, která neponechávají členským států pravomoc poskytovat vynětí z celních poplatků v širším rozsahu, než

jaké stanoví Nařízení.
So
ud rozhodl, že Nařízení Rady (EEC) č. 2023/77
2
je neplatné, neboť odporuje článku 190 Smlouvy ES. Článek 190 Smlouvy ES stanoví, že “Nařízení, směrnice a rozhodnutí přijímané Komisí a Radou musí být zdůvodněny a odkazovat na návrhy nebo stanoviska, které jim byly podle této smlouvy předloženy”. Účelem tohoto ustanovení je “umožnit Soudu přezkoumání a obeznámit členské státy a jejich dotčené příslušníky s podmínkami. za kterých instituce Společenství aplikovaly Smlouvu ES”. Přestože Nařízení obsahuje

odůvodnění, Soud shledává, že to není dostačující, protože odůvodnění nevysvětluje

rozpor: Odůvodnění “fakticky neuvádí žádné vysvětlení důvodů pro které Rada při zjištění, že Nařízení č. 1544/69, v rozporu s praxí, která se upravila,

by nemělo být použitelné za (určitých) okolností (…), považovala za potřebné založit zvláštní systém vynětí, použitelných na takový typ situace”.
Soud se poté zabývá interpretací vynětí z daně z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně, upravené Směrnicí č. 69/169
3
. Směrnice upravuje dva druhy vynětí, první z nich týkající se Cestujících, kteří cestují z nečlenských zemí a druhé týkající se
_______________________________________
1
Rady ze dne 23. července 1969 o tarifech aplikovaných na zboží obsažené v osobních zavazadlech (OJ Zvláštní anglické vydání 1969 (II), str, 359) posledně pozměněná Nařízením Rady (EHS) č. 3061/78 ze dne 19. Prosince 1978.
2
ze dne 20. Prosince 1977 o některých opatřeních k zamezení zneužívání plynoucích z prodeje zemědělských výrobků na palubách lodí (OJ, L
358, str. 2)
3
ze dne 28. Května 1969 o harmonizaci ustanovení zákonů a ostatních předpisů týkajících se vynětí z daně z obratu a spotřební daně na dovozy v mezinárodním cestovních ruchu (OJ, zvláštní anglické vydání 1969 (II), str. 232) doplněná Druhou Směrnicí Rady ze dne 12. Června 1972 (OJ zvláštní anglické vydání 1972 (II), str. 565) a Třetí Směrnicí Rady ze dne 19. Prosince 1978 (OJ L 366, str. 28) týkající se harmonizace ustanovení zákonů, a ostatních předpisů vztahujících se k pravidlům upravuj
í
cím daň z obratu a spotřební daň aplikovanou v mezinárodních cestovním ruchu.
cestujících cestujících z ostatních členských zemí. Soud vykládá první kategorii stejným způsobem, jakým vyložil Nařízení 1544/69, a stanoví, že vynětí se vztahuje pouze na cestující, kteří přijíždějí do celního prostoru Společenství z nečlenských zemí. Ke druhé kategorii, Soud žádá po cestujících prokázání, “že zboží převážené v jeho zavazadlech bylo nabyto v souladu s obecnými podmínkami upravujícími zdanění na domácím trhu čl
e
nského státu a nevztahuje se na něj nárok na vrácení daně z obratu a/nebo spotřební daně”; pokud není cestující schopen toto prokázat, může být oprávněn pouze k vynětí podle prvé kategorie, týkající se cest mezi nečlenskými státy a Společenstvím.
Závěrem se Soud zabývá otázkou bezprostředního účinku práva Společenství. Finanční soud (Finanzgericht) především žádal vysvětlení, zda osoba, jejíž zájmy jsou nepříznivě ovlivněny ať už národní právní úpravou neslučitelnou s právem Společenství, nebo aplikací
n
ezákonného opatření Společenství může podat k národnímu soudu žalobu na prohlášení takových opatření, která odporují právu Společenství, za neúčinná. V souladu se svojí předcházející rozhodovací praxí Soud shledává, že osoba se může před národním soudem
d
ovolávat svých práv přiznaných právem Společenství za předpokladu, že relevantní ustanovení jsou “nepodmíněná a

dostatečně určitá”. “Podobně národní orgán nemůže aplikovat na osoby legislativní, nebo administrativní opatření, která nejsou slučitelná s nepodmíněnými a dostatečně určitými povinnostmi plynoucími ze směrnice”. Za výše uvedených okolností byl Soud dotázán,

zda se obchodník (REWE) - i tam, kde není zainteresovaný, ale je ekonomicky značně ovlivněn nedodržováním práva Společenství - může obrátit na národní soudy s žádostí o vydání příkazu orgánům členských států, aby přinutily třetí stranu (zde: Hlavní celní úřad), aby dodržovala povinnosti vyplývající z práva Společenství. Soud shledává, že i když Smlouva ES nezamýšlela zavést nové prostředky n
á
rodních soudů k zabezpečení dodržování práva Společenství (* viz také
Von Closon; Factortame
), jeho právní systém “předpokládá, že jakékoliv podání podle národního práva musí umožňovat zajištění dodržování ustanovení pravidel Společenství, která mají bezprostřední účinek, za stejných podmínek co se týče přístupnosti a procesu, jaké platí v případě zajišťování dodržování národního práva”.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):