Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61992J0426
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze dne ...
Věc C-426/92
Spolková republika Německo v. Deutsches Milch-Kontor
[1994] ECR I-2757
"Deutsches Milch-Kontor"
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Komise v. Lucemburské velkovévodství a Belgické království (Spojené případy 90 a 91/63, [1964] ECR 1329 – Komise ES v. Lucemburské velkovévodství a Belgické království)
    Fleischkontor (Věc 30/70, [1971] 49 - Norddeutsches Vieh- und Fleischkontor GmbH v. Hauptzollamt Hamburg St. Annen)
    De Pijper (č. 114)
    Simmenthal (č. 129)
    Denkavit Futtermittel (Věc 233/81, [1982] ECR 2933 - Denkavit Futtermittel GmbH v. Spolková republika Německo)
    Komise v. Dánsko (Věc 158/82, [1983] ECR 3573 – Komise ES v. Dánské království)
    Moormann (Věc 190/87, [1988] ECR 4689 - Oberkreisdirektor des Kreises Borken and Vertreter des öffentlichen Interessses of the Oberverwaltungsgericht of the Region Nordrhein-Westfalen v. Handelsonderneming Moormann BV)
    Komise v. Německo (Věc 18/87, [1988] ECR 5427 – Komise ES v. SRN)
    Compagnie commerciale de l'ouest (č. 550a)
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
Společnost s ručením omezeným Milch-Kontor GmbH (dále jen "DMK") nakupovala v Německu sušené mléko a vyvážela je do Itálie, kde bylo dále zpracováváno do míchaných krmiv. Přeprava byla prováděna nákladními automobily a každé vozidlo vezlo cca 25 tun nákladu. Německý spolkový úřad pro výživu a lesní hospodářství (Bundesamt für Ernährung und Forstwirtschaft) (dále jen

"BEF) vyšetřoval způsobilost DMK pro poskytnutí podpory pro jeho vývozy mléka do Itálie podle nařízení 968/68. Podle BEF měly být z každého nákladu celními orgány odebrány vzorky pro následnou analýzu. Z praktických a finančních důvodů byly kontroly němec
k
ými celními úřady prováděny zároveň s ostatními celními vývozními formalitami. BEF požadovalo podle § 12 německého nařízení upravujícího poskytování podpor pro vývoz sušeného mléka na DMK uhrazení nákladů analýzy odebraných vzorků, a to ve výši 112 DM za
v
zorek. V době mezi 29. dubnem 1980 a 8. zářím 1980 byly vystaveny faktury v celkové výši 17.081,28 DM za provedení analýzy 152 vzorků. DMK podal proti těmto fakturám žalobu, která však byla správním soudem ve Frankfurtu nad Mohanem zamítnuta (Verwaltun
g
sgericht, Frankfurt/M.). Po odvolání hessenský vrchní správní soud (Hessischer Verwaltungsgerichtshof) rozhodnutí soudu 1. stupně zrušil. BEF se dále odvolal ke Spolkovému správnímu soudu (Bundesverwaltungsgericht), který řízení zastavil a požádal Evropsk
ý
soudní dvůr o rozhodnutí v předběžné otázce ohledně interpretace nařízení EHS
J
ednalo se zejména o články 2(1) a (4) nařízení (EHS) č. 1624/76 ze dne 2. července 1976 (ÚL 1976 L 180, str. 9) obsahující ustanovení speciálně upravující poskytování podpory pro vývoz sušeného mléka, které je dále upravováno či použito při výrobě míchaný
c
h krmiv v jiném členském státě, ve znění čl. 1 nařízení (EHS) č. 1726/79 z 26. července 1979 (ÚL 1979 L 199, str. 10) a čl. 10 nařízení (EHS) č. 1725/79 z 26. července 1979 upravujících poskytování podpory pro vývoz sušeného mléka zpracovávaného do míchan
ý
ch krmiv obecně a speciálně pro krmení telat (ÚL 1979 L 199, str. 1).
a článků 9, 12, 16 a 95 Smlouvy o ES.

Názor soudu a komentář:
Výše uvedená nařízení EHS upravují poskytování podpory pro vývoz sušeného mléka určeného pro krmiva při splnění určitých podmínek. Není-li sušené mléko použito ve státě, ve kterém je vyráběno, k přípravě krmiv či krmných směsí, pak je povoleno provést dvě kontroly vedoucí ke zjištění, zda vývozní podpora může být udělena či nikoli. První inspekce se vztahuje ke sl
o
žení a kvalitě a probíhá na území vyvážejícího státu. Druhá kontrola se pak uskuteční na území zpracovávajícího státu a je zaměřena na zjištění, zda bylo sušené mléko skutečně užito k výrobě živočišných krmiv. ESD již několikrát rozhodl, že jako důsledek
z
poždění způsobeného zdravotními inspekcemi na hranicích a dodatečných přepravních nákladů, které obchodník může takto utrpět, inspekce ztěžují a zdražují dovozy (
Simmenthal
). Tento výrok se vztahuje nejen na zdravotní inspekce, ale rovněž na všechny druhy hraničních kontrol, a zejména na národní předpisy, které požadují systematické kontroly zboží při přechodu hranic (
Moorman
). V důsledku toho veškeré systematické inspekce na hranicích zakládají překážku obchodu v rámci Společenství, která je zakázána články 30 a 34 Smlouvy o ES, a proto jsou povoleny pouze za patřičně odůvodněných okolností. Nařízení EHS stanoví konkrétní okolnosti, za nichž jsou inspekce povoleny. Soud shledal, že nařízení nepovolují ani nevyžadují systematické kontroly na hranicích a pr
o
to konstatoval, že došlo k porušení čl. 34 Smlouvy.
Porušení čl. 34 není odůvodněno čl. 36 SES. Soudní dvůr odmítl argument německé vlády, že inspekce jsou prováděny na hranicích z ekonomických a praktických důvodů. Podle názoru Soudu “nelze spoléhat na čl. 36 při odůvodnění co se týče předpisů či praktik, které, i když jsou prospěšné, zahrnují omezení, jež jsou odůvodňována primárně zájmem na ulehčení administrativního břemene nebo na redukci veřejných výdajů, pokud by při absenci takových předpisů či pr
a
ktik takové břemeno či výdaje zjevně nepřekročily limity toho, co může být rozumně požadováno” (
De Peijper
). Soud rovněž nebyl přesvědčen argumentem, že systematické hraniční kontroly jsou nezbytné pro boj proti podvodným praktikám. Národní orgány mohou využít všech příslušných metod, které jim jejich právní řád dává k dispozici pro prevenci podvodného obcházení komunitárních předpisů. Tyto se nemohou použít, je-li národní předpis založen na kritériích, která nejsou v souladu se systémem záruk a důkazů sta
noveným komunitárním právem (
Fleischkontor
). Tak je tomu v tomto případě, neboť systematické kontroly na hranicích nejsou slučitelné speciálně s ustanovením čl. 34 Smlouvy o volném pohybu zboží. Navíc i když jsou hraniční kontroly určeny k boji proti podvodu v průběhu přepravy v rámci německého území, neposkytují žádnou záruku, že zboží bude stále splňovat minimální podmínky, co se týče složení a kvality požadované komunitárními předpisy pro podporu, v okamžiku dodání podnikateli, který je dále zpracovává.
P
odvod nelze vyloučit v průběhu přepravy přes území tranzitního státu nebo státu určení. Soud výslovně zdůraznil, že prevence podvodných praktik s ohledem na kvalitu a složení zboží kvalifikovaného pro vývozní podporu je legitimním zájmem členských států.
Z
tohoto důvodu jim v podstatě nelze zabránit v udržování hraničních kontrol, za předpokladu, že se nejedná o systematické, ale spíše o namátkové kontroly. Smlouva o ES nevylučuje hraniční kontroly za účelem zabránění podvodným praktikám, za předpokladu, ž
e tyto kontroly jsou pouze namátkové.
Ve své třetí otázce se národní soud dotazoval, zda náklady na systematické hraniční kontroly uvalené na vývozy jsou poplatky s rovnocenným účinkem clům, které jsou v rozporu s čl. 9, 12 a 16 Smlouvy nebo diskriminačním vnitřním zdaněním ve smyslu čl. 95 Smlouvy. Na první část otázky Soud odpověděl kladně. Jak ESD konsistentně judikuje, jakýkoli peněžní poplatek, bez ohledu na jeho označení či způsob aplikace, který je jednostranně uvalen na zboží z důvodu jeho překroče
n
í hranic, a který není clem v pravém slova smyslu, je poplatkem s rovnocenným účinkem clu ve smyslu článků 9, 12, 13 a 16 Smlouvy, i když není ukládán jménem státu (
Komise v. Dánsko
). Soud znovu zopakoval své rozhodnutí, že "zrušení cel a poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy představuje základní princip společného trhu aplikovatelný na veškeré výrobky a zboží s tím, že jakákoli možná výjimka, která v každém případě musí být přesně formulována, musí být jasně stanovena" (
Komise v. Lucembursko a Belgie; Commissionaires Reunis
). Soud již rozhodl, že příslušné nařízení EHS nezakazuje členským státům "požadovat na podnikatelích v souladu s národními předpisy uhrazení nákladů spojených s prováděním kontrol, za předpokladu, že poplatky, které je podnikatel povinen uhradit, představují běžné náklady takových kontrol a nejsou tak vysoké, aby odradily obchodníky od provádění činností, které mají být příspěvkem podpořeny" (
Denkavit Futtermittel
). Podle Soudu se toto pravidlo vztahuje pouze na kontroly pro
váděné v souladu s příslušnými evropskými nařízeními. Tato podmínka není splněna v tomto případě s ohledem na to, že dané kontroly jsou na hranicích prováděny systematicky. Protože chybí právní základ pro takové kontroly, vymáhané poplatky mají obdobný úč
i
nek jako vývozní cla, která jsou zakázána články 9 a 12 Smlouvy, i když odpovídají skutečným nákladům na prováděné kontroly. Z toho důvodu, že ustanovení o poplatcích s rovnocenným účinkem a ustanovení o diskriminačním vnitřním zdanění nemohou být aplikov
á
na společně (
Compagnie Commerciale de l´ouest
), Soud ponechal otevřenu otázku, zda dané poplatky jsou slučitelné s čl. 95 Smlouvy.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):