Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61994J0165

	Název: Title:

	Publikace: Publication:

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		693J0358 693J0416 682J0286 682J0286 683J0026


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Rozhodnutí ESD ze dne 14. prosince 1995
Spojené věci C-163/94, C-165/94 a C-250/94
Trestní řízení proti
Lucas Emilio Sanz de Lera, Raimundo Diaz Jiménez a Figen Kapanoglu
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1995] ECR I-4819
“Sanz de Lera”
Fakta
Pánové, Sanz d
e Lera a Jiménez, oba španělské státní příslušnosti, a pan Kapanoglu, turecký státní příslušník, byly zatčeni španělskými celními orgány, neboť když se pokoušeli opustit Španělsko, byly u každého z nich nalezeny bankovky v hodnotě více než 5 000 000 PTA.
V
yvážení bankovek bez povolení je v rozporu se španělským právem. Zatímco pan Sanz de Lera a pan Jiménez cestovali do jiného členského státu, pan Kapanoglu se chystal nastoupit do letadla do Istanbulu, tj. do nečlenského státu.
Podle v té době platného španělského práva byl vývoz
mezi jiným
mincí, bankovek a bankovních šeků splatných na doručitele, v pesetách nebo v zahraničních měnách, v případě, že částka přesahovala 1 000 000 PTA, podmíněn předchozím oznámením vztahujícím se na osobu a cestu. V případě, že částka přesahovala 5 000 000 PTA byl vývoz podmíněn předchozím administrativním povolením vztahujícím se na osobu a cestu. Na základě této právní úpravy bylo proti třem uvedeným osobám zahájeno trestní řízení.
Audiencia nacional (Vrchní soud) přerušil řízení a předložil Soudnímu dvoru následující otázky (ve znění formulovaném Soudním dvorem): (1) zda články 73b (1) a (2), 73c (1) a 73d (1) (b) Smlouvy vylučují normy, které podmiňují vývoz mincí, bankovek a šeků splatných na doručitele povolením nebo př
e
dchozím prohlášením a tento požadavek podporují trestněprávního sankcemi a pokud ne (2) zda je možné se před národními soudy dovolávat ustanovení článku 73b (1) Smlouvy a neaplikovat ustanovení národního práva, která jsou s ním v rozporu.

Názor soudu a komentář:
Stanovisko Soud
u a komentář
Soud se poprvé zabýval otázkou převodu platebních prostředků ve věci
Bordessa.
Rozhodnutí v této věci však vycházelo ze směrnice 88/361, která byla následně zrušena ustanoveními článků 73a až 73g Smlouvy ES, které vstoupily v účinnost 1. ledna 1994 (na základě Maastrichtské smlouvy). Navíc
Bordessa
se týkala převodů peněz pouze v rámci Společenství, zatímco v dané věci šlo i o převod peněz do nečlenského státu.
K první otázce Soud podotkl, že vývozy bankovek, o které v dané věci šlo, nejsou platbou za zboží a služby. V důsledku toho převody nelze považovat za platby ve smyslu článku 73b (2) Smlouvy. Proto je třeba danou otázku posuzovat ve světle ustanovení článků 73b (1), 73d (1)(b) a 73c (1).
Článek 73b (1) je uskutečněním liberalizace pohybů kapitálu a zakazuje veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a nečlenskými zeměmi. Článek 73d (1)(b) však z této obecné zásady vyjímá “všechna opatření, jež jsou potřebná pro zabránění porušování národních předpisů a nařízení, zejména v obla
s
ti ukládání daní a finančního dozoru nad finančními institucemi, nebo v oblasti stanovování postupů pro oznamování týkajících se pohybů kapitálu za účelem získávání administrativních nebo statistických informací nebo (...) opatření, která jsou odůvodněna
h
ledisky veřejné politiky nebo veřejné bezpečnosti.” Taková opatření a postupy však podle článku 73d (3) “nesmějí sloužit jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování volného pohybu kapitálu (...) ve smyslu definice článku 73b.” Soud pro
t
o na základě ustanovení článku 73c (1)(b) musel prověřovat, zda povolení, o které v dané věci šlo, je k dosažení sledovaných cílů nezbytné (“potřebná opatření”), zejména zda k dosažení těchto cílů nebyly k dispozici méně omezující opatření.
S odkazem na
své rozhodnutí ve věci
Bordessa
Soudní dvůr prohlásil, že na rozdíl od požadavku předchozího oznámení, způsobuje požadavek předchozího povolení zastavení vývozů měn a podmiňuje je v každém jednotlivém případě souhlasem správních orgánů. “Účinek takového požadavku pak spočívá v tom, že podmiňuje realizaci volného pohybu kapitálu rozhodnutím správních orgánů a tím činí tuto svobodu iluzorní.” (
Bordessa; Luisi
). Na druhé straně Soud došel k závěru, že “adekvátní systém oznamování indikující charakter plánovaných operací a identifikující osobu, která oznámení činí” by postačoval k tomu, aby národní orgány mohly provést nezbytné prověření aniž by došlo k negativním účinkům požadavku, které vyvolává povolení. Vzhledem k tomu, že požadavek povolení nebyl tím nejmé
n
ě omezujícím nástrojem k dosažení sledovaného cíle, nebylo jej možné ve světle ustanovení článků 73b (1) a 73d (1)(b) Smlouvy obhájit.
Nakonec Soud prohlásil, že nařízení spadají pod ustanovení článku 73c (1), který stanoví: “Ustanovením článku 73b není dotčena aplikace jakéhokoliv omezení vůči třetím zemím, které existovalo k 31. prosinci 1993 podle národního práva nebo práva Společenství, a které bylo přijato v souvislosti s pohybem kapitálu včetně přímých investic (i do nemovistostí) do nebo z třetích
z
emí, se založením a poskytováním finančních služeb nebo s přijetím cenných papírů na kapitálové trhy.” Fyzický vývoz mincí, bankovek nebo šeků splatných na doručitele, o které šlo v dané věci, “nemůže být sám o sobě považován za pohyb kapitálu” takového t
y
pu, na který odkazuje článek 73b. Dotčená pravidla nelze odůvodnit ani účely volného pohybu kapitálu, která jsou pokryta zvláštními omezeními upravenými v článku 73c, což je výjimka, kterou Soudní dvůr uznal ve svém rozhodnutí ve věci
Luisi
. Na základě této výjimky lze ospravedlnit pouze požadavek “předchozího oznámení, na základě kterého jsou poskytovány užitečné informace o charakteru plánované operace a osobě realizátora.”
Co se týče druhé otázky, Soudní dvůr došel k závěru, že článek 73b (1) Smlouvy je pro účely přímé aplikace dostatečně jasný a bezpodmínečný. Skutečnost, že liberalizace, kterou daný článek upravuje, “se uskuteční v rámci ustanovení této kapitoly” tomuto závěru nebrání, neboť výjimky, na které tato podmínka odkazuje jsou dostatečně jas
n
é.” Zejména výjimka z článku 73b (1) upravená článkem 73d (1)(d) neodůvodňuje odlišné hodnocení, protože podléhá soudnímu přezkoumání. Na druhé straně výjimka obsažená v článku 73 (1) “je textově přesná, s tím, že legislativě členských států ani Společens
t
ví není ponechána žádná volnost ohledně data její aplikace, jejího omezení nebo kategorií pohybů kapitálu, které může omezit.” Podobně i ostatní ustanovení dané kapitoly byla z hlediska jejich působnosti dostatečně jasná.
Odkazy na další rozhodnutí ESD
-
Aldo Bordessa
, spojené věci C-358/93 a C-416/93 trestní řízení proti
Aldo Bordessa and Others
[1995] ECR I-361
-
Luisi
, spojené věci 286/82 a 26/83
Luisi and Carbone v Ministero del Tesoro
[1984] ECR 377
, 2.4 II, Příloha str. 71 a násl. (fáze II)

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):