Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61984J0112

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 9 MAY 1985. MICHEL HUMBLOT V DIRECTEUR DES SERVICES FISCAUX. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE TRIBUNAL DE GRANDE INSTANCE, BELFORT. ARTICLE 95 - SPECIAL TAX ON MOTOR VEHICLES. CASE 112/84.

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1985 PAGES 1367 - 1380

	Předmět (klíčová slova): Keywords		TAXATION;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E095

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:


	Plný text: Fulltext:		Ano

Fakta:

Názor soudu a komentář:

Shrnutí (Summary of the Judgment):
AS COMMUNITY LAW STANDS AT PRESENT THE MEMBER STATES ARE AT LIBERTY TO SUBJECT PRODUCTS SUCH AS CARS TO A SYSTEM OF ROAD TAX WHICH INCREASES PROGRESSIVELY IN AMOUNT DEPENDING ON AN OBJECTIVE CRITERION, SUCH AS THE POWER RATING FOR TAX PURPOSES, WHICH MAY BE DETERMINED IN VARIOUS WAYS. HOWEVER, ARTICLE 95 OF THE EEC TREATY PROHIBITS THE CHARGING ON CARS EXCEEDING A GIVEN POWER RATING FOR TAX PURPOSES OF A SPECIAL FIXED TAX THE AMOUNT OF WHICH IS SEVERAL TIMES THE HIGHEST AMOUNT OF THE PROGRESSIVE TAX PAYABLE ON CARS OF LESS THAN THE SAID POWER RATING FOR TAX PURPOSES, WHERE THE ONLY CARS SUBJECT TO THE SPECIAL TAX ARE IMPORTED, IN PARTICULAR FROM OTHER MEMBER STATES. ALTHOUGH SUCH A SYSTEM EMBODIES NO FORMAL DISTINCTION BASED ON THE ORIGIN OF PRODUCTS IT MANIFESTLY EXHIBITS DISCRIMINATORY OR PROTECTIVE FEATURES CONTRARY TO ARTICLE 95, SINCE THE POWER RATING DETERMINING LIABILITY TO THE SPECIAL TAX HAS BEEN FIXED AT A LEVEL SUCH THAT ONLY IMPORTED CARS ARE SUBJECT TO THE SPECIAL TAX WHEREAS ALL CARS OF DOMESTIC
MANUFACTURE ARE LIABLE TO THE DISTINCTLY MORE ADVANTAGEOUS DIFFERENTIAL TAX.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. května 1985, Michel Humblot proti Directeur des services fiscaux, věc 112/84, Recueil 1985, s. 1367.

Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunal de grande instance v Belfortu – Francie – Článek 95 – Zvláštní daň z motorových vozidel

Předmět:

Rozhodnutí o předběžné otázce o výkladu článku 95 Smlouvy o EHS.

Skutkové okolnosti:

(Část „Skutkové okolnosti“ není reprodukována.)

Právní otázky:

1 Rozsudkem ze dne 17. dubna 1984 došlým kanceláři Soudního dvora dne 17. dubna 1984, položil tribunal de grande instance v Belfortu podle článku 177 Smlouvy o EHS předběžnou otázku týkající se výkladu článku 95 Smlouvy o EHS.

2 Tato otázka byla vznesena v rámci sporu mezi M. Humblotem a Directeur général des impôts (generálním ředitelem daňové správy) v souvislosti s žádostí o vrácení zvláštní daně, kterou jsou zatížena některá vozidla a kterou pan Humblot zaplatil.

3 Ze spisu vyplývá, že ve Francii existují dva druhy ročních daní z motorových vozidel: jednak diferencovaná daň zatěžující vozidla, jejichž výkon pro daňové účely je nižší nebo roven 16 CV, a jednak zvláštní daň, kterou jsou zatížena vozidla s výkonem pro daňové účely vyšším než 16 CV. Zatímco výše diferencované daně roste progresivně a průběžně v závislosti na výkonu pro daňové účely, zvláštní daň má jedinou sazbu, která je výrazně vyšší.

4 V roce 1981 se pan Humblot stal vlastníkem vozidla, jehož výkon pro daňové účely je 36 CV. Aby mohl toto vozidlo začít používat v silničním provozu, musel zaplatit zvláštní daň, jejíž výše činila v té době 5 000 FRF. Po zaplacení této daně podal pan Humblot stížnost k úřadu daňové správy s cílem získat zpět rozdíl mezi touto částkou a nejvyšší částkou diferencované daně, která v té době činila 1 100 FRF.

5 Stížnost byla zamítnuta a pan Humblot podal na Directeur général des impôts žalobu k tribunal de grande instance v Belfortu. Ve své žalobě uvedl, že výběr zvláštní daně je v rozporu s články 30 a 95 Smlouvy.

6 Tato argumentace vedla tribunal de grande instance v Belfortu k tomu, aby Soudnímu dvoru položil následující otázku:

„Má být článek 95 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, případně ve spojení s jakýmkoliv jiným ustanovením této Smlouvy nebo s jakoukoliv její základní zásadou, vykládán v tom smyslu, že brání (a případně za jakých podmínek) tomu, aby některý členský stát zatížil zvláštní daní výrobky jiného členského státu, které nevyrábí, ale které by teoreticky mohly být ve smyslu judikatury Soudního dvoru podobné jeho vlastním výrobkům nebo by jim mohly konkurovat? A zejména umožňuje článek 95 Smlouvy členskému státu zatížit výrobky specifickými daněmi, jako je zvláštní daň zavedená ve Francii pro vozidla s výkonem pro daňové účely vyšším než 16 CV, jestliže v této zemi nejsou taková vozidla vyráběna, ale vyrábějí se v některých jiných zemích Společenství?“

7 Ze spisu vyplývá, že podstatou otázky je, zda článek 95 zakazuje zatěžovat vozidla přesahující určitý výkon pro daňové účely zvláštní pevně stanovenou daní, jejíž výše několikrát přesahuje nejvyšší částku progresivní daně, která se musí platit za vozidla nedosahující tohoto výkonu pro daňové účely, pokud jedinými vozidly podléhajícími zvláštní dani jsou vozidla dovezená, zejména z jiných členských států.

8 Pan Humblot ve svých vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru zdůraznil skutečnost, že se zvláštní daň týká pouze dovezených vozidel, jelikož žádné francouzské vozidlo nemá výkon pro daňové účely vyšší než 16 CV. Pan Humblot totiž uvádí, že vozidla s výkonem 16 CV nebo nižším i vozidla s výkonem vyšším než 16 CV jsou z hlediska výkonu, ceny nebo spotřeby energie zcela srovnatelná. Za těchto podmínek tedy francouzský stát tím, že zatížil dovážená vozidla zvláštní daní, jejíž výše výrazně přesahuje diferencovanou daň, vytvořil diskriminační prostředí, které je v rozporu s článkem 95 Smlouvy.

9 Francouzská vláda se domnívá, že ani první, ani druhý pododstavec článku 95 nejsou překážkou pro uplatnění zvláštní daně. Tato daň je totiž požadována pouze u luxusních vozidel, která nejsou ve smyslu čl. 95 prvního pododstavce Smlouvy podobná vozidlům podléhajícím dani diferencované. Kromě toho však francouzská vláda připouští, že některá vozidla s výkonem pro daňové účely 16 CV nebo nižším a jiná s výkonem vyšším než 16 CV jsou v konkurenčním vztahu dle čl. 95 druhého pododstavce Smlouvy. Diferencovaná daň není v rozporu s uvedeným ustanovením, jelikož nebylo prokázáno, že má ochranný účinek pro vnitrostátní výrobu. Nic totiž nedokazuje, že spotřebitel, který bude případně odrazen od nákupu vozidla s výkonem pro daňové účely vyšším než 16 CV, si koupí vozidlo s výkonem 16 CV nebo nižším francouzské výroby.

10 Komise má za to, že zvláštní daň je v rozporu s čl. 95 prvním pododstavcem Smlouvy. Z hlediska judikatury Soudního dvora jsou totiž všechna vozidla podobná, a to bez ohledu na jejich výkon pro daňové účely. V tomto případě již nemůže členský stát rozlišovat vozidla dovezená a vozidla domácí výroby. Jediná výjimka se týká případu, kdy členský stát zdaňuje rozdílně výrobky, které mohou být dokonce i stejné, ale používá přitom neutrální kritéria, která jsou v souladu s cíly hospodářské politiky slučitelnými se Smlouvou a nečiní rozdíl mezi výrobky dovezenými a domácími. V daném případě však kritérium výkonu pro daňové účely, které Francie zvolila, nevychází z cíle hospodářské politiky, jako je vyšší zdanění luxusních výrobků nebo vozidel s vyšší spotřebou energie. Za těchto podmínek zvláštní daň, která je téměř pětkrát vyšší než nejvyšší částka diferenciované daně a která zatěžuje pouze vozidla dovezená, nesleduje cíle hospodářské politiky slučitelné se Smlouvou a je v rozporu s čl. 95 prvním pododstavcem Smlouvy.

11 Vláda Spojeného království se domnívá, že vozidla s výkonem pro daňové účely vyšším než 16 CV jsou v konkurenčním vztahu s některými vozidly s nižším výkonem. Zvláštní daň je tedy v rozporu s čl. 95 druhým pododstavcem Smlouvy, jelikož její výše odradí zákazníky od dovážených vozidel ve prospěch francouzských luxusních vozidel.

12 Nejprve je třeba zdůraznit, že při současném stavu práva Společenství mohou členské státy volně na výrobky jako motorová vozidla uplatňovat systém silniční daně, jejíž výše progresivně roste v závislosti na objektivním kritériu, jako je výkon pro daňové účely, které může být určeno různými způsoby.

13 Takový systém vnitrostátního zdanění je však z hlediska článku 95 oprávněný pouze tehdy, pokud je zbaven jakéhokoliv diskriminačního nebo ochranného účinku.

14 To však není případ systému, který je předmětem sporu v původním řízení. Tento systém zavádí dvě rozdílné daně, jednu diferencovanou, jejíž výše progresivně roste a jež je určena pro vozidla nedosahující určitého výkonu pro daňové účely, a jednu určenou pro vozidla, jež tento výkon přesahují a jejíž výše je pevně stanovena a téměř pětkrát vyšší než maximální výše daně diferencované. Ačkoliv takový systém formálně nerozlišuje podle původu výrobků, vykazuje zjevně diskriminační nebo ochranné znaky, které jsou v rozporu s článkem 95. Výkon pro daňové účely, který určuje použitelnost zvláštní daně, byl totiž stanoven tak, že této zvláštní dani podléhají pouze vozidla dovezená, zejména z jiných členských států, zatímco na všechna ostatní vozidla domácí výroby se vztahuje značně výhodnější režim diferencované daně.

15 V případě absence úvah ohledně výše zvláštní daně by si spotřebitelé hledající srovnatelné vozy, zejména pokud jde o velikost, pohodlí, skutečný výkon, náklady na údržbu, životnost, spotřebu a cenu, přirozeně vybírali vozidla nacházející se pod i nad kritickou hranicí výkonu pro daňové účely stanovenou francouzským zákonem. Zatížení zvláštní daní však vede ke zdanění výrazněji vyššímu, než je zdanění plynoucí z přechodu vozidla z jedné kategorie do druhé v systému progresivního zdanění, jenž jako v případě diferencované daně obsahuje vyvážené rozdíly. Toto dodatečné zatížení je takové povahy, že může potlačit výhody, které by v očích spotřebitelů mohla mít některá vozidla dovezená z jiných členských států oproti srovnatelným vozidlům domácí výroby, zvláště pak pokud se tato daň platí po několik let. V tomto ohledu zvláštní daň omezuje hospodářskou soutěž, do níž tato vozidla vstupují, a je tudíž v rozporu se zásadou neutrality, kterou musí vnitrostátní zdanění splňovat.

16 S ohledem na výše uvedené důvody je namístě na otázku vnitrostátního soudu odpovědět tak, že článek 95 Smlouvy zakazuje zatěžovat vozidla přesahující určitý výkon pro daňové účely zvláštní pevnou daní, jejíž výše několikrát přesahuje nejvyšší částku progresivní daně, která musí být zaplacena za vozidla nedosahující tohoto výkonu pro daňové účely, pokud jedinými vozidly podléhajícími této zvláštní dani jsou vozidla dovážená, zejména z jiných členských států.

K nákladům řízení

17 Náklady vynaložené francouzskou vládou, vládou Spojeného království a Komisí Evropských společenství, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázce, kterou mu předložil tribunal de grande instance v Belfortu rozsudkem ze dne 17. dubna 1984, rozhodl takto:

Článek 95 Smlouvy zakazuje zatěžovat vozidla přesahující určitý výkon pro daňové účely zvláštní pevnou daní, jejíž výše několikrát přesahuje nejvyšší částku progresivní daně, která musí být zaplacena za vozidla nedosahující tohoto výkonu pro daňové účely, pokud jedinými vozidly podléhajícími této zvláštní dani jsou vozidla dovážená, zejména z jiných členských států.

_____________________________________________________________________________