Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61992J0092

	Název: Title:		JUDGMENT OF THE COURT OF 20 OCTOBER 1993. PHIL COLLINS V IMTRAT HANDELSGESELLSCHAFT MBH AND PATRICIA IM- UND EXPORT VERWALTUNGSGESELLSCHAFT MBH AND LEIF EMANUEL KRAUL V EMI ELECTROLA GMBH. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: LANDGERICHT MUENCHEN I AND BUNDESGERICHTSHOF - GERMANY. ARTICLE 7 OF THE TREATY - COPYRIGHT AND RELATED RIGHTS. JOINED CASES C-92/92 AND C-326/92. Rozhodnutí ESD ze dne 20. října 1993 Spojené řízení ve věcech C-92/92 a C-362/92 Phil Collins v. Imtrat Handelsgeselllschaft mbH Patricia Im- und Export Verwaltungsgessellschaft mbH and Leif Emanuel Kraul v. EMI Electrola GmbH (1993) ECR I-5145 “Phil Collins”

	Publikace: Publication:		REPORTS OF CASES 1993 PAGES I-5145

	Předmět (klíčová slova): Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;INDUSTRIAL AND COMMERCIAL PROPERTY;FREEDOM OF ESTABLISHMENT AND SERVICES;FREE MOVEMENT OF SERVICES;

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E007

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		687J0341, 680J0055, 680J0057, 682J0007, 670J0078, 668J0014, 687J0186 ·Věc 341/87 EMI Electrola v. Patricia Im- und Export and Others (1989) ECR 79 ·Spojené věci 55/80 a 57/80 Musik-Vertrieb membran v. GEMA (1981) ECR 147 ·Věc 7/82 GVL v. Komise (1983) ECR 483 ·Věc 78/70 Deutsche Grammophon v. Metro (1971) ECR 487 ·Věc 14/68 Wilhelm v. Bundeskartellamt (1969) ECR 1 Věc 186/87 Cowan v. Trésor Public (1989) ECR 195


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
In the first of the joined cases, Phil Collins, a singer and composer of British nationality, had applied to the Landgericht München I for an interim injunction against Imtrat Handelsgesellschaft mbH (“Imtrat”) prohibiting the marketing of a compact disk containing the recording of a concert given in the United States which had been made without the singer’s consent. Under the German Copyright Act (Urhebergesetz, hereinafter “UrhG”), performing artists of German nationality may prohibit the distribution of those performances which are reproduced without their permission, irrespective of the place of performance. Foreign performers, however, cannot prohibit such distribution, except if the performance was given in Germany. Thus, the Landgericht referred to the ECJ the question whether (a) copyright law was subject to the prohibition of discrimination laid down in Article 7 of the EEC Treaty and (b) if so, whether this had the (directly applicable) effect that the same protection given to nationals of the Member State in question has to granted to nationals of other Member States.
Similar questions arose in the second case. Patricia Im- und Export Verwaltungsgesellschaft mbH (“Patricia”) had distributed phonograms containing recordings of performances given in Great Britain in 1958 and 1959 by Cliff Richard, a singer of British nationality, the exclusive rights of which were held by EMI Electrola (“EMI”). EMI therefore claimed an infringement with its exclusive rights.
První ze spojených věcí se týká zpěváka a skladatele Philla Collinse, britského státního příslušníka, jenž se obrátil na Landgericht Mnchen I s návrhem na vydání předběžného opatření proti Imtrat Handelsgesellschaft GmbH (dále jen “Imtrat”), ve kterém žádal zákaz prodeje kompaktních disků vydaných bez zpěvákova souhlasu, obsahujících nahrávky z koncertu konaného ve Spojených státech. Podle německého autorského zákona (Urhebergesetz, dále jen “UrhG”) jsou výkonní umělci německé státní příslušnosti oprávněni zakázat distribuci těch produkcí, které byly reprodukovány

bez jejich souhlasu, a to bez ohledu na místo jejich výkonu. Zahraniční umělci však nemohou zakázat takovou distribuci, až na případy, kdy se umělecký výkon uskutečnil na území Německa. Proto Landgericht postoupil ESD otázky, (a) zda se na autorský zákon
v
ztahuje zákaz diskriminace podle článku 7 Smlouvy ES a za (b) pokud ano, zda tento článek má takový bezprostřední účinek, že stejná ochrana jaká je poskytována státním příslušníkům dotčeného členského státu musí být poskytována i státním příslušníkům jiný
c
h členských států.

Podobná otázka vyvstala i v druhém případu. Patricia Im- und Export Verwaltungsgesellschaft mbH (dále jen “Patricia”) distribuovala desky obsahující nahrávky z vystoupení, konaných ve Velké Británii v roce 1958 a 1959, Cliffa Richarda, britského státního příslušníka, přičemž výlučné právo k nim náleželo společnosti EMI Electrola (“EMI”). EMI proto tvrdila, že došlo k porušení jejích výlučných práv.

Názor soudu a komentář:
The Court first had to determine the scope of the prohibition of discrimination provided by Article 7 of the Treaty. For this purpose, it was necessary to examine whether the Treaty also covers copyright and related rights. While the Court reiterates its prior rulings that the “as Community law now stands (...) it is for the Member States to establish the conditions and detailed rules for the protection of literary and artistic property” (esee
EMI Electrola v Patricia Im- und Export
), it also emphasises the economic relevance of the copyright and related rights and concludes: “Like other industrial and commercial property rights, the exclusive rights conferred by literary and artistic property are by their nature such as to affect trade in goods and services and also competitive relationships within the Community. For that reason, and as the Court has consistently held, those rights (...) are subject to the requirements of the Treaty and therefore fall within its scope of application.” Thus, the Court had e.g. held that musical works incorporated into phonograms constitute goods and are subject to Articles 30 and 36 of the Treaty, the activities of the copyright management societies are subject to the provisions of the freedom to provide services (
Musik-Vertrieb membran v GEMA; GVL v Commission
) and the exclusive rights conferred by literary and artisitic property are subject to the provisions of the Treaty relating to competition (
Deutsche Grammophon v Metro
); finally, after the proceedings in the present case had been initiated, the Council had adopted Directive 92/100 of 19 November 1992 on rental right and lending right and on certain rights related to copyright in the field of intellectual property, on the basis of Article 57 (2) and Articles 66 and 100a of the Treaty
OJ 1992 L 346, p. 61.
(
Emi Electrola v Patricia Im- und Export and Others
)
Having determined that Article 7 of the Treaty in general applies also to copyright, the Court addresses the question whether the provisions in question were discriminatory in nature and if so whether the different treatment of nationals from other Member States was justified. Imtrat and Patricia had maintained that the differentiation was objectively justified on the ground that disparities existed between the national laws and that not all Member States had acceded to the Rome Convention. The Court rejects this argument, referring to its well-established ruling that disparities in treatment or distortions which may result from divergences existing between the laws of the various Member States do not concern Article 7, so long as those laws affect all persons subject to them, in accordance with objective criteria and without regard to their nationality (
Wilhelm
).
The Court finally addresses the question whether Article 7 of the Treaty is directly applicable which it confirms with reference to prior rulings (
Cowan
). “That right may, therefore, be relied upon before a national court as the basis for a request that it disapply the discriminatory provisions of a national law which denies to nationals of other Member States the protection which they accord to nationals of the State concerned.”
Soud se v prvé řadě zabýval vymezením rozsahu zákazu diskriminace podle článku 7 Smlouvy. K tomuto účelu, bylo nutno zkoumat, zda Smlouva zahrnuje i autorská a s nimi spjatá práva. I když Soud znovu opakuje své předchozí rozhodnutí, že “vzhledem k současnému stavu práva Společenství (.....) je na členských státech st
a
novit podmínky a detailní pravidla ochrany literárních a uměleckých děl”(*viz.
EMI Electrola v. Patricia Im- und Export
)”, tak také zdůrazňuje ekonomický význam autorských práv a s nimi spjatých práv a dochází k závěru, že: ”Stejně jako jiná průmyslová a obchodní práva, výlučná práva k literárním a uměleckým dílům jsou ve své podstatě schopny ovlivnit obchod zboží a služeb a stejně tak i soutěžní vztahy ve Společenství. Proto je Soud důsledně toho názoru, že na tyto práva (....) se vztahují ustanovení Sml
o
uvy a proto spadají do předmětu její úpravy”. Proto Soud např. stanovil, že hudební díla obsažená na deskách jsou zbožím a vztahují se na ně ustanovení článků 30 a 36 Smlouvy, že činnost sdružení správy autorských práv podléhá ustanovením o svobodě poskyt
o
vání služeb (*
Musik-Vertrieb membran v. GEMA; GVL v. Commission
) a výlučná práva k literárním a uměleckým dílům podléhají ustanovením Smlouvy na ochranu soutěže. (*
Deutsche Grammophon v. Metro
); a konečně, poté, co bylo řízení v této věci započato, Rada přijala Směrnici 92/100 ze dne 19. listopadu 1992 o pronájmu práv a půjčce práv a o některých právech vztahujících se k autorským právům v oblasti duševního vlastnictví, na základě článku 57 (2) a článků 66 a 100a Smlouvy
1 (*
Emi Electrola v. Patricia Im- und Export and Others
);

Po určení, že článek 7 Smlouvy se v obecné rovině vztahuje i na autorská práva, Soud se zabýval otázkou, zda dotčená německá ustanovení byla ve své podstatě diskriminující a jestliže ano, pak zda různé zacházení se státními příslušníky jiných členských států bylo oprávněné. Imtrat a Patricia trvali na tom, že diferenciace byla objektivně oprávněná z důvodů rozdílu existujících mezi národními předpisy a toho, že ne všechny členské státy přistoupily k Římské konvenci *. Soud tento arg
u
ment odmítá s odvoláním na svoji ustálenou předchozí rozhodovací praxi, podle níž na rozdíly v zacházení, nebo deformace, které vyplývají z rozdílů mezi předpisy různých členských států, se článek 7 nevztahuje, pokud tyto předpisy se týkají všech osob,

______________________
1OJ 1992 L 346, str. 61.

na které dopadají v souladu s objektivními kritérii a bez ohledu na jejich státní příslušnost (*
Wilhelm
).

V závěru se Soud zabýval otázkou, zda článek 7 Smlouvy je bezprostředně použitelný, což potvrdil s odvoláním na své předchozí rozhodnutí (*
Cowan
).
“
Toho práva se lze dovolávat před národním soudem jako opory pro žádost, aby soud neaplikoval diskriminační ustanovení národního práva, které odepírá příslušníkům ostatních členských států ochranu kterou poskytuje příslušníkům dotčeného státu”.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. COPYRIGHT AND RELATED RIGHTS FALL, BY REASON IN PARTICULAR OF THEIR EFFECTS ON INTRA-COMMUNITY TRADE IN GOODS AND SERVICES, WITHIN THE SCOPE OF APPLICATION OF THE TREATY, WITHIN THE MEANING OF THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 7. THE GENERAL PRINCIPLE OF NON-DISCRIMINATION LAID DOWN BY THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 7 IS APPLICABLE TO THOSE RIGHTS, WITHOUT THERE EVEN BEING ANY NEED TO CONNECT THEM WITH THE SPECIFIC PROVISIONS OF ARTICLES 30, 36, 59 AND 66 OF THE TREATY.

2. THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 7 OF THE TREATY MUST BE INTERPRETED AS PRECLUDING THE LEGISLATION OF A MEMBER STATE FROM DENYING TO AUTHORS AND PERFORMERS FROM OTHER MEMBER STATES, AND THOSE CLAIMING UNDER THEM, THE RIGHT, ACCORDED BY THAT LEGISLATION TO THE NATIONALS OF THAT STATE, TO PROHIBIT THE MARKETING IN ITS NATIONAL TERRITORY OF A PHONOGRAM MANUFACTURED WITHOUT THEIR CONSENT, WHERE THE PERFORMANCE WAS GIVEN OUTSIDE ITS NATIONAL TERRITORY. IN PROHIBITING "ANY DISCRIMINATION ON THE GROUNDS OF NATIONALITY" ARTICLE 7 REQUIRES EACH MEMBER STATE TO ENSURE THAT PERSONS IN A SITUATION GOVERNED BY COMMUNITY LAW BE PLACED ON A COMPLETELY EQUAL FOOTING WITH ITS OWN NATIONALS AND THEREFORE PRECLUDES A MEMBER STATE FROM MAKING THE GRANT OF AN EXCLUSIVE RIGHT SUBJECT TO THE REQUIREMENT THAT THE PERSON CONCERNED BE A NATIONAL OF THAT STATE.

3. THE FIRST PARAGRAPH OF ARTICLE 7 OF THE TREATY MUST BE INTERPRETED AS MEANING THAT THE PRINCIPLE OF NON-DISCRIMINATION WHICH IT LAYS DOWN MAY BE DIRECTLY RELIED UPON BEFORE A NATIONAL COURT BY AN AUTHOR OR PERFORMER FROM ANOTHER MEMBER STATE, OR BY THOSE CLAIMING UNDER THEM, IN ORDER TO CLAIM THE BENEFIT OF THE PROTECTION RESERVED TO NATIONAL AUTHORS AND PERFORMERS.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):