Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61993J0485
Název:
Title: 		Rozsudek ESD z 14. září 1995
Spojené řízení ve věcech C-485/93 a C-486/93
Rozhodnutí o předběžné otázce
Maria Simitzi vs obec Kos
/1995/ECR I-2655 “Simitzi
JUDGMENT OF THE COURT (FIFTH CHAMBER) OF 14 SEPTEMBER 1995.
MARIA SIMITZI V DIMOS KOS.
REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING: DIOIKITIKO PROTODIKEIO RODOU - GREECE.
FREE MOVEMENT OF GOODS - TAX REGIME OF THE DODECANESE - CHARGE HAVING AN EFFECT EQUIVALENT TO A CUSTOMS DUTY - TEMPORAL EFFECTS OF A
PRELIMINARY RULING.
JOINED CASES C-485/93 AND C-486/93.
Publikace:
Publication:		European Court Reports 1995 page I-2655
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		Case 24/68 Commission v Italy /1969/ECR 193 Legros Case C-163/90 Legros and Others /1992/ECR I-4625 Lancry Joined Cases C-363/93 and C-407 to 411/93 René Lancry SA and Others /1994/ECR I-3957Barber Case C-262/88 Barber v Guardian Royal Exchange /1990/ECR I-1889
Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
V roce 1991 a 1992 paní Simitzi dovážela zboží na ostrov Kos. Kos je ostrov patřící k Dodekanské skupině ostrovů v jihovýchodním cípu Egejského moře, do roku 1946 spravované Itálií. Místní výnosy přijaté italskou administrativou v letech 1938 a 1939 uvalují spotřební daň (´dazio di consumo´) na zboží, které se přiváží nebo odváží z Dodekanských ostrovů a pověřují obecní sprá
v
u, aby daň vybírala. I po připojení Dodekanských ostrovů k Řecku byla tato daň udržována v platnosti sérií řeckých legislativních opatření, aby se zajistily místním úřadům finanční zdroje. V rozhodné době představovala 4% z ceny dováženého zboží a 1% z ce
n
y zboží vyváženého. Daní bylo zatíženo všechno zboží dovážené nebo vyvážené z Dodekanských ostrovů, bez ohledu na jeho původ anebo místo určení, včetně zboží z Řecka.
V souladu s uvedenými legislativními opatřeními požadovaly místní úřady, aby paní Simitzi uhradila spotřební daň a zaplatila pokutu za porušení daňových předpisů. Paní Simitzi podala dvě žaloby na zrušení nebo změnu příslušných rozhodnutí. Monomeles Diikitiko Protodikio (správní samosoudce prvního stupně) a Trimeles Diikitiko Protodikio (tříčlenný senát správního soudu prvního stupně), Rhodos (Řecko), kteří o věci rozhodovali řízení přerušili a podle článku 177 Smlouvy postoupili Evropskému soudnímu dvoru otázky, zda (1) výše zmíněná dovozní a (2) vývozní daň zakládají dávku mající rovnocenný

účinek jako vývozní a dovozní cla přesto, že jsou uvaleny také na zboží z jiné části téhož státu; (3) zda jsou takovéto předpisy slučitelné s legislativou ES; (4) zda právo ES připouští takové dávky, které se vybírají pouze za zboží přicházející nebo odch
á
zející z jedné části státu do části druhé a (5) zda výše uvedené poplatky jsou slučitelné se směrnicí 77/388 Rady ES.
11
Ze 17.května 1977 harmonizaci zákonů členských států týkajících se daně z obratu - společného systému daně z přidané hodnoty: jednotného základu výpočtu (OJ 1977 L 145, str.1).


Názor soudu a komentář:
“Vyplývá-li ze systému celní unie upraveného Smlouvou, zejm. čl. 9,12
22
Článek 9(1) ukládá: “Společenství je založeno na celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu k třetím zemím.”
Článek 12 ukládá: “Členské státy nebudou mezi sebou zavádět nová dovozní nebo vývozní cla ani dávky s rovnocenným účinkem, ani zvyšovat ty, které ve vzájemném obchodě uplatňují.”
,13 a 16, a z obecné a absolutní povahy zákazu všech cel na zboží pohybující se mezi členskými státy, že clo je zakázáno bez ohledu na to, za jakým účelem bylo zavedeno a bez ohledu na to, komu jdou příjmy z jeho výběru (...) jakékoliv poplatky, které jsou uvaleny jednostranně na domácí nebo zahraniční zboží z toho důvodu, že zboží překračuje hranici, a které nejsou cly v úzkém slova smyslu, jsou dávkami majícími rovnocenn
ý
účinek ve smyslu článků 9,12,13 a 16 Smlouvy i tehdy, když z nich stát neprofituje a když nejsou diskriminační povahy.” (Případ 24/68.)
V souladu s těmito principy Soud v předchozím rozsudku stanovil (
Legros
), že “dávka úměrná celní hodnotě zboží vybíraná členským státem u zboží dováženého z jiného členského státu z důvodu jeho vstupu do oblasti prvního státu je dávkou s rovnocenným účinkem dovoznímu clu, i když je dávkou zatíženo i zboží dovážené do oblasti z jiné oblasti téhož státu.” Skutečnost, že dávka ve stávajícím případě - na rozdíl od případu
Legros
- byla uvalena na všechno zboží, nikoliv pouze na zboží dovezené, a skutečnost, že poplatek byl uvalen spíše s cílem získat pro region finanční zdroj, než za účelem vyloučení výrobků jiných členských států, neospravedlňuje odlišné rozhodnutí: Takové dávky přesto “brání pronikání zboží předvídanému Smlouvou a tudíž mají účinek na volný pohyb zboží rovnocenný se cly.”
Uvedené principy, původně formulované ve vztahu k dovozním clům, jsou analogicky aplikovatelné i na vývozní cla, a taková cla jsou tak neslučitelná s článkem 9 a násl. Smlouvy.
Pokud se týká čtvrté otázky, Soud poukazuje, že již ve svém předchozím rozhodnutí interpretoval článek 9 Smlouvy tak, že se vztahuje i na cla a rovnocenné dávky, které platí uvnitř členského státu a jsou uvalena na zboží, které vstupuje do určitého regionu dotčeného státu (
Lancry
). Toto rozhodnutí se vztahuje jak na vývozní tak na dovozní cla.
Jelikož dotčená cla jsou neslučitelná se Smlouvou, Soud nepovažuje za nutné zkoumat jejich slučitelnost se Směrnicí 77/388.
Na žádost řecké vlády Soud pokračuje ve zkoumání možnosti omezit časovou působnost svého rozhodnutí. Řecká vláda tvrdila, že před rozhodnutím zde existovala nejistota ohledně rozsahu pojmu dávky s rovnocenným ůčinkem, a to až do rozhodnutí v případech
Legros
a
Lancry
, a že zpětná působnost rozhodnutí by mohla mít vážný finanční dopad. Soud důsledně zastává stanovisko, že, vzhledem k objektivnosti práva, jeho rozhodnutí interpretující právo Společenství působí zpětně. Nicméně, za vyjímečných okolností Soud omezuje časovou působnost svých rozhodnutí, mohou-li se dotčené strany důvodně dovolávat odlišné interpretace a mohla-li by
z
pětná působnost rozhodnutí mít vážné finanční důsledky (viz zejm.
Barber
). Soud shledává, že dávky ve stávajícím případě jsou stejného druhu, jako v případě
Legros
. “Do 16. července 1992 [datum rozhodnutí případu
Legros
] se prot
o mohla Helénská republika oprávněněně domnívat, že dotyčné dávky jsou ve shodě s právem Společenství.” Soud tudíž podle toho omezuje časovou působnost svého rozhodnutí.

Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):