Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61973J0167
Název:
Title: 		Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 4. dubna 1974
167/73
Komise Evropských společenství versus Francouzská republika
(1974) ECR 359
JUDGMENT OF THE COURT OF 4 APRIL 1974. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES V FRENCH REPUBLIC. CASE 167-73.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1974 PAGES 0359 - 0374
Předmět (klíčová slova):
Keywords		TRANSPORT;FREE MOVEMENT OF WORKERS;
Doprava – pracovníci
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E048;368R1612
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:
Na základě článku 169 Smlouvy EHS podala Komise žalobu proti Francouzské republice, neboť ta nevyhověla svým závazkům ohledně svobody pohybu pracovníků, které vyplývají jednak ze Smlouvy a jednak ze článků 1,4 a 7 Nařízení č. 1612/68. Francie totiž nepřistoupila ke zrušení paragrafu 3 (2) v zákoně o podmínkách při práci na moři ( Code du Travail Maritime ) , pokud se týkal občanů jiných členských států.Tento zákon spolu s nařízením ministra pro obchodní loďstvo zpřístupnil na lodích určitá pracovní místa pouze pro francouzské občany a dále i zajišťoval, že obecně 1/4 pracovních míst je rezervována pro Francouze.
Francouzská vláda již dříve naznačovala svůj záměr revidovat paragraf 3(2) výše zmiňovaného zákona a dokonce již navrženou novelizaci nechala podrobit zkoumání a jednání v Parlamentu. V důvodové zprávě přiložené k návrhu novelizace se mj. pravilo, že vláda si “ přeje zrušit diskriminaci, která existuje mezi národnostmi členských států Společenství”. Ovšem během jednání o tomto případu před ESD, francouzská vláda tvrdila, že i když podle textu zákona jde o diskriminaci, při aplikaci tohoto zákona k žádné diskriminaci nedochází, neboť dle instrukcí udělených ústně námořnickým úřadům se požaduje, aby “ s příslušníky členských zemí Společenství bylo zacházeno (stejně) jako s občany Francie”.
Navíc kromě tvrzení, že v podstatě o žádnou diskriminaci vůči občanům jiných členských zemí nejde, francouzská vláda zastávala názor, že pravidla obsažená ve Smlouvě ES týkající se svobody pohybu pracovníků se neaplikují v oblasti dopravy, dokud tak neurčí Rada ES na základě svého rozhodnutí dle článku 84(2) Smlouvy ES .
The Commission brought an action under Article 169 EEC Treaty claiming that the French Republic had not complied with its obligations under the Treaty relating to freedom of movement of workers and under Articles 1, 4 and 7 of Regulation No 1612/68 by not repealing Article 3 (2) of the French Code du Travail Maritime in so far as it affects nationals of Member States. This regulation together with an order of the Minister of the Merchant Fleet provided that certain employment positions on ships were accessible for French nationals only and that employment generally was to one quarter reserved to workers of French nationality.
The French Government had previously indicated its intention to amend Article 3 (2) of the Code du Travail Maritime and had already submitted the draft law in question to Parliament. The grounds annexed to this draft law stated that the Government “wishes to abolish the discrimination which exists against nationals of Member States of the Community”. In the course of this case, however, the French government argued that even if there was discrimination according to the wording of the statute, there was no discrimination in its application since directions given verbally to the naval authorities demanded that “nationals of the Community be treated as French nationals”.
Apart from thus claiming that in fact there was no discrimination against nationals of other Member States, the French Government also held that the rules of the Treaty regarding freedom of movement for workers do not apply to transport so long as the Council has not so decided under Article 84 (2) of the Treaty.

Názor soudu a komentář:
ESD se nejdříve věnoval interpretaci článku 84 Smlouvy. Po posouzení ustanovení obsažených ve Smlouvě, včetně jejich systematického začlenění, a v kontextu s principem svobody pohybu pracujících na jedné straně a s výjimkami z tohoto obecného principu na straně druhé, shledal, že článek 84(2) nemohl být konstruován tak, aby poskytoval výjimku z článků 48 až 51 pro oblast dopravy. Soud zdůrazňuje, že část druhá Smlouvy, jež je věnována základům Společenství - obsahuje základní pravidla pro ustanovení společného trhu. A s ohledem na tento důležitý cíl, jak tvrdí Soud, by výjimky z obecných pravidel měly být uvedeny výslovně. Takováto výjimka je např. stanovena v článku 38(2) Smlouvy. Naopak článek 84(2) použití Smlouvy nevylučuje a výjimku nestanoví.
V souvislosti s odpovědí na otázku, zda francouzské právo porušuje princip svobody pohybu, Soud konstatuje, že tato zásada je jedním ze základních principů Společenství.Článek 48 (2) Smlouvy zakazuje jakékoliv formy diskriminace, bez ohledu na její podobu či rozsah. Pro “absolutní” naplnění tohoto zákazu je dle názoru Soudu třeba splnit 2 podmínky: (a) zajistit jednotný přístup k zaměstnání pro pracující ze všech členských zemí a (b) vyvarovat se nepříznivých důsledků, které by vznikly následkem toho, že občané jiných členských států by přijímali zaměstnání s méně výhodnými pracovními podmínkami, než které by byly garantovány pro zaměstnance- vlastní občany státu. “Obecná povaha” zákazu diskriminace a cíl sledovaný článkem 48(2) zakazuje veškerou podobu diskriminace, tedy i té, které vyplývá z “překážky druhotného významu”.
Na těchto základech Soud rozhodl, že francouzská vláda porušila závazek podle článku 48(2) a článku 4 Nařízení č. 1612/68. Ačkoliv francouzská vláda ústně nařídila, aby příslušná ustanovení byla aplikována tak, aby k diskriminaci vůči občanům z jiných členských zemí nedošlo, Soud shledává, že již ona nejistota, která plyne z neopraveného ponechání znění paragrafu 3 v zákoně o podmínkách při práci na moři, představuje diskriminující “překážku”pro občany jiných členských států.
The ECJ first turned to the interpretation of Article 84 of the Treaty. After consideration of the provisions place in the Treaty and its systematic context with the principle of freedom of movement for workers on the one hand and exceptions of this general principle on the other, it held that Article 84 (2) could not be construed so as to exempt the law of transportation from the obligations provided in Articles 48 to 51. The Court stresses that Part Two - being devoted to the foundations of the Community - has the basic object of establishing a common market. In the light of this important goal, the Court argues, exceptions from the general rules would have to be made explicitly. Such exception is being provided for e.g. in Article 38 para. 2 of the Treaty. Article 84 (2) in contrast does not exclude the application of the Treaty.
Turning to the question of whether the French law violates the principle of free movement, the Court points out that this concept is “one of the foundations of the Community”. Article 48 (2) of the Treaty prohibits any form of discrimination, irrespective of its form or extent. The “absolute nature” of this prohibition, according to the Court, pursues two aims: (a) to ensure equal access to employment for workers of Member States throughout the community and (b) to avoid the unfavourable consequences resulting from the fact that nationals of other Member States accept employment conditions less advantageous than those mandated by a Member State for its own nationals. The “general character” of the prohibition on discrimination and the objective pursued by Article 48 (2) prohibit any form of discrimination even if it results solely from “an obstacle of secondary importance”.
On this basis, the Court rules that the French Government had violated its obligations under Article 48 (2) of the Treaty and Article 4 of Regulation No 1612/68. Even though the French Government had verbally ordered that the relevant provisions be applied so as to not discriminate against nationals of Member States, the Court found that already the uncertainty resulting from the maintenance of the unamended wording of Article 3 of the Code du Travail Maritime constituted an “obstacle” discriminating against nationals of other Member States.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE COMMISSION, IN THE EXERCISE OF THE POWERS WHICH IT HAS UNDER ARTICLES 155 AND 169 OF THE TREATY, DOES NOT HAVE TO SHOW THE EXISTENCE OF A LEGAL INTEREST, SINCE, IN THE GENERAL INTEREST OF THE COMMUNITY, ITS FUNCTION IS TO ENSURE THAT THE PROVISIONS OF THE TREATY ARE APPLIED BY THE MEMBER STATES AND TO NOTE THE EXISTENCE OF ANY FAILURE TO FULFIL THE OBLIGATIONS DERIVING THEREFROM, WITH A VIEW TO BRINGING IT TO AN END.

2. CONCEIVED AS BEING APPLICABLE TO THE WHOLE COMPLEX OF ECONOMIC ACTIVITIES, THE BASIC RULES SET OUT IN PART TWO OF THE EEC TREATY CAN BE RENDERED INAPPLICABLE ONLY AS A RESULT OF EXPRESS PROVISION IN THE TREATY.

3. WHEN ARTICLE 74 REFERS TO THE OBJECTIVES OF THE TREATY, IT MEANS THE PROVISIONS OF ARTICLES 2 AND 3, THE ATTAINMENT OF WHICH THE FUNDAMENTAL PROVISIONS APPLICABLE TO THE WHOLE COMPLEX OF ECONOMIC ACTIVITIES SEEK TO ENSURE. FAR FROM INVOLVING A DEPARTURE FROM THESE FUNDAMENTAL RULES, THE OBJECT OF THE RULES RELATING TO THE COMMON TRANSPORT POLICY IS TO IMPLEMENT AND COMPLEMENT THEM BY MEANS OF COMMON ACTION. CONSEQUENTLY THE SAID GENERAL RULES MUST BE APPLIED INSOFAR AS THEY CAN ACHIEVE THESE OBJECTIVES.

4. UNDER ARTICLE 84 (2), SEA AND AIR TRANSPORT, SO LONG AS THE COUNCIL HAS NOT DECIDED OTHERWISE, IS EXCLUDED ONLY FROM THE RULES OF TITLE IV OF PART TWO OF THE TREATY RELATING TO THE COMMON TRANSPORT POLICY. IT REMAINS, ON THE SAME BASIS AS THE OTHER MODES OF TRANSPORT, SUBJECT TO THE GENERAL RULES OF THE TREATY.

5. SINCE THE PROVISIONS OF ARTICLE 48 AND OF REGULATION NO 1612/68 ARE DIRECTLY APPLICABLE IN THE LEGAL ORDER OF EVERY MEMBER STATE, AND COMMUNITY LAW HAS PRIORITY OVER NATIONAL LAW, THESE PROVISIONS GIVE RISE, ON THE PART OF THOSE CONCERNED, TO RIGHTS WHICH THE NATIONAL AUTHORITIES MUST RESPECT AND SAFEGUARD AND AS A RESULT OF WHICH ALL CONTRARY PROVISIONS OF INTERNAL LAW ARE RENDERED INAPPLICABLE TO THEM.

6. ALTHOUGH ARTICLE 48 AND REGULATION NO 1612/68 ARE DIRECTLY APPLICABLE IN THE TERRITORY OF THE FRENCH REPUBLIC, NEVERTHELESS THE MAINTENANCE IN THESE CIRCUMSTANCES OF THE WORDING OF THE CODE DU TRAVAIL MARITIME GIVES RISE TO AN AMBIGUOUS STATE OF AFFAIRS BY MAINTAINING, AS REGARDS THOSE SUBJECT TO THE LAW WHO ARE CONCERNED, A STATE OF UNCERTAINTY AS TO THE POSSIBILITIES AVAILABLE TO THEM OF RELYING ON COMMUNITY LAW.

7. THE ABSOLUTE NATURE OF THE PROHIBITION ON DISCRIMINATION UNDER ARTICLE 48 (2) OF THE EEC TREATY HAS THE EFFECT OF NOT ONLY ALLOWING IN EACH STATE EQUAL ACCESS TO EMPLOYMENT TO THE NATIONALS OF OTHER MEMBER STATES, BUT ALSO OF GUARANTEEING TO THE STATE'S OWN NATIONALS THAT THEY SHALL NOT SUFFER THE UNFAVOURABLE CONSEQUENCES WHICH COULD RESULT FROM THE OFFER OR ACCEPTANCE BY NATIONALS OF OTHER MEMBER STATES OF CONDITIONS OF EMPLOYMENT OR REMUNERATION LESS ADVANTAGEOUS THAN THOSE OBTAINING UNDER THE NATIONAL LAW. IT THUS FOLLOWS FROM THE GENERAL CHARACTER OF THE PROHIBITION ON DISCRIMINATION IN ARTICLE 48 AND THE OBJECTIVE PURSUED BY THE ABOLITION OF DISCRIMINATION THAT DISCRIMINATION IS PROHIBITED EVEN IF IT CONSTITUTES ONLY AN OBSTACLE OF SECONDARY IMPORTANCE AS REGARDS THE EQUALITY OF ACCESS TO EMPLOYMENT AND OTHER CONDITIONS OF WORK AND EMPLOYMENT.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):


_____________________________________________________________________________