Odbor kompatibility s právem ES Úřad vlády ČR	I S A P Informační Systém pro Aproximaci Práva
	Databáze č. 17 : Databáze judikatury

ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů


	Číslo (Kód CELEX): Number (CELEX Code):		61980J0069

	Název: Title:		Rozsudek ESD z 11. brezna 1981 Vec 69/80 Susan Jane Worringham and Margaret Humphreys vs Lloyds Bank Ltd. /1981/ECR 767 "Worringham" Judgment of the Court of 11 March 1981. Susan Jane Worringham and Margaret Humphreys v Lloyds Bank Limited. Reference for a preliminary ruling: Court of Appeal (England) - United Kingdom. Equal pay. Case 69/80.

	Publikace: Publication:		European Court Reports 1981 page 0767

	Předmět (klíčová slova): Keywords

	Související předpisy: Corresponding acts:		157E119;157E119

	Odkaz na souvisejicí judikáty: Corresponding Judgements:		Defrenne II Case 43/75 Defrenne v Sabena /1976/ECR 455 Macarthys Ltd., Case 129/79 /1980/ECR 1275


	Plný text: Fulltext:		Ne

Fakta:
Susan Worringham and Margaret Humphreys claimed that their employer, the Lloyds Bank Limited, was in breach of its obligations under the principle of equal pay. The Bank had different pension schemes for men and women. While the former required contributions in the amount of 5 % of the gross salary from men, the pension scheme for women made such contribution compulsory only upon attaining the age of 25. In order to cover these contributions to be made by the male employees, the bank added a sum equal to that amount to the gross salary of the men. The salaries of men and women apart from that increase was equivalent.
While the conditions of the pension schemes were the same for men and women, the contribution demanded from the male employees had further consequences in other respects. For one, the male employees, upon leaving the company before attaining the age of 25, received back those contributions (subject to deductions, with interest); female employees, on the other hand could not claim such refund upon leaving under the same conditions. Secondly, a number of collateral benefits such as unemployment benefits, redundancy payments, credit facilities and the like, were calculated on the gross salary - taking into account also the increase granted to male employees as a compensation for the compulsory deduction.
Susan Worringham a Margaret Humpreys tvrdily, že jejich zamestnavatel, Lloyds Bank Limited, porušil své závazky plynoucí z principu rovného odmenování. Banka mela ruzné duchodové systémy pojištení pro muže a pro ženy. Zatímco systém pro muže vyžadoval povinne od mužu príspevek ve výši 5% hrubé mzdy, duchodový systém pojištení pro ženy vyžadoval takové povinné príspevky až po dosažení veku 25 let. Aby byly pokryty príspevky mužu, pridala banka príslušnou sumu k hrubé mzde mužu. Krome tohoto navýšení byly platy mužu a žen rovné.
I když podmínky duchodových systému pojištení byly stejné pro muže i pro ženy, povinnost príspevku požadovaných od mužu mela ješte další dusledky. Napr. pokud muži opustili spolecnost pred dosažením veku 25 let, dostali tyto príspevky zpátky; ženy takovou náhradu nemohly požadovat, i když opustily zamestnání za stejných podmínek. Rovnež rada výhod, jako napr. príspevky v nezamestnanosti, odchodné, dostupnost úveru a pod. se odvíjejí od hrubé mzdy, která byla bankou i u mužu do 25 let navýšena o povinný príspevek do duchodového systému.

Názor soudu a komentář:
The Court of Appeal under Article 177 EEC Treaty referred to the European Court of Justice questions relating to the interpretation of Article 119 of the Treaty, of Council Directive 75/117/EEC
Of 10 February 1975 on the approximation of the laws of the Member States relating to the application of the principle of equal pay for men and women (OJ L 45, p. 19).
and of Council Directive Directive 76/207/EEC
Of 9 February 1976 on the implementation of the principle of equal treatment for men and women as regards access to employement, vocational training and promotion, and working conditions (OJ L 38, p. 40).
. In particular, the court asked whether contributions paid by an employer to a retirement benefits scheme constituted “pay” in the meaning of Article 119, respectively “remuneration” in the meaning of Article 1 of the Directive. Furthermore, it asked whether Article 119 was directly applicable in the case at hand. The ECJ restricted its ruling, however, to questions of the interpretation of Article 119 and only briefly turns to the interpretation of Directive 75/117.
The ECJ ruled that the sum paid by the employer in the name of the employee to the retirement benefits scheme by way of addition to the gross salary constitutes “pay” in the meaning of Article 119 of the Treaty. The Court first draws attention to the definition of “pay” in the second paragraph of Article 119 EEC Treaty. It finds that the increase in question, even though immediately deducted, forms part of the pay, because other advantages, which form part of the employee’s pay, are being calculated on the basis of the (increased) gross pay. It finds further confirmation for this view in the fact that the male employees under certain circumstances could demand that the respective contributions be refunded to them.
As to the interpretation of EEC Directive 75/117/EEC, the Court puts forward that the concept of pay pursued therein was the same as put forward by Article 119 of the Treaty. In practice, that means that the Directive is of rather limited importance since the Court finds the respective provisions already contained in Article 119.
The Court once more confirms the direct applicability of Article 119 of the Treaty in cases where the Court can establish all the facts necessary so as to enable it to decide whether a woman receives less pay than a man engaged in the same work (
Defrenne II; Macarthys
). It finds that the case at hand is thus suitable for the direct application of Article 119 EEC Treaty: The inequality of the gross salary, even though levelled out by immediate deduction, “is a source of discrimination contrary to Article 119 of the Treaty since because of that equality men receive benefits from which women engaged in the same work or work of equal value are excluded, or receive on that account greater benefits or social advantages than those to which women are entitled” (para. 25).
The Court finally turns to the question of the temporal effect of the judgement. In Defrenne II, the Court had limited the temporal effect of its judgement as of the day of the judgement. It denies such limitation in the present case, stressing that the principle had been specified already in
Defrenne II
and that limitation can be granted only under exceptional circumstances which are not fulfilled here.
Odvolací soud podle clánku 177 Smlouvy ES postoupil ESD otázky vztahující se k interpretaci clánku 119 Smlouvy, smernice Rady 75/11/ES
11
Z 10.února 1975 o sbližování práva clenských státu vztahujících se k aplikaci zásady rovného odmenování mužu a žen (OJ L 45, s.19).
a smernice Rady 76/207/ES
22
Z 9.února 1976 o provedení principu rovného zacházení s muži i ženami pokud se týká prístupu k zamestnání, odborného vzdelávání a služebního postupu a pracovních podmínek (OJ L 38, s.40).
. Zejména se soud tázal, zda príspevky placené zamestnavatelem do systému duchodového zabezpecení jsou
odmenou
ve smyslu clánku 119, eventuálne
odmenou
ve smyslu clánku 1 smernice. Dále se tázal, zda clánek 119 má v daném prípade bezprostrední úcinek. ESD nicméne omezil svá rozhodnutí na otázku interpretace clánku 119 a jen okrajove se dotknul interpretace smernice 75/117.
ESD rozhodl, že cástka príspevku k duchodovému zabezpecení pridaná k hrubému platu zamestnance zamestnavatelem je
odmenou
ve smyslu clánku 119 Smlouvy. Soud se nejprve zabývá definicí
odmeny
ve druhém odstavci clánku 119 Smlouvy ES ESD. Shledává, že zmínené zvýšení, ackoliv okamžite odectené, je odmenou, jelikož jiné výhody, které jsou soucástí odmeny zamestnance, se vypocítávají z navýšené hrubé mzdy. Potvrzení svého názoru soud vidí i ve skutecnosti, že zamestnaní muži mohou za urcitých okolností žádat dotcené príspevky zpet.
Pokud jde o interpretaci smernice 75/117/ES, soud konstatuje, že odmena je zde pojata stejne jako v clánku 119 Smlouvy. Znamená to, že duležitost smernice je spíše omezená, jelikož soud shledává, že dotcená ustanovení jsou již obsažena v clánku 119.
Soud opetovne potvrzuje bezprostrední úcinek clánku 119 Smlouvy v prípadech, kdy soud muže zjistit všechna fakta nezbytná k rozhodnutí, zda ženy za stejnou práci dostávají menší odmenu než muži (
Defrenne II
;
Macarthys Ltd
). Soud konstatuje, že v dotceném prípadu má clánek 119 Smlouvy ES bezprostrední úcinek: rozdílná výše hrubé mzdy, ac vyrovnávaná okamžitým krácením, “v rozporu s clánkem 119 Smlouvy zakládá diskriminaci, jelikož muži získávají za stejnou práci vetší výhody než ženy ... ”
Soud konecne reší otázku casové pusobnosti rozhodnutí. V prípadu
Defrennová II
soud omezil casovou pusobnost svého rozhodnutí dnem rozsudku. Podobné omezení však odepírá v tomto prípade s tím, že zásada již byla specifikována v prípadu
Defrennová II
a s tím, že omezení muže být udeleno pouze za vyjímecných okolností, které v tomto prípade nenastaly.

Shrnutí (Summary of the Judgment):

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):