Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61986J0062
Název:
Title: 		Rozsudek ESD z 3. července 1991
Věc C-62/86
AKZO Chemie BV v. Komise Evropských společenství
Žaloba na neplatnost
[1991] SbSD I-3439
”AKZO II”
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1991 PAGES I-3359
Předmět (klíčová slova):
Keywords		COMPETITION;RULES APPLYING TO UNDERTAKINGS;DOMINANT POSITION;
Související předpisy:
Corresponding acts:		385D0609;385D0609
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:		-Spojené věci 6 a 7/73, Commercial Solvents v. Komise [1974] SbSD 223

-Věc 85/76, Hoffman-La Roche v. Komise [1979] SbSD 461

-Věc 31/80, L’Oréal v De Nieuwe AMCK [1980] SbSD 3775

-Spojené věci 43 a 62/82, VBVB a VBBB v. Komise [1984] SbSD 19

Plný text:
Fulltext:		Ne

Fakta:
AKZO je výrobce chemikálií, které jsou používány při výrobě plastů a také jako bělidlo. Mezi společností AKZO a jedním z jejích konkurentů společností ECS se rozhořel spor v jehož důsledku se AKZO pokusila vytěsnit ECS z trhu s organickým peroxidem, a to prostřednictvím dlouhodobého snižování cen přísad do mouky. Komise svým rozhodnutím 85/609/ES shledala, že AKZO porušila článek 86 Smlouvy tím, že jednala způsobem sledujícím poškození podnikání společnosti ECS a vytěsnění společnosti ECS z trhu s organickými peroxidy. AKZO podala žalobu na neplatnost dotčeného rozhodnutí podle čl. 173 Smlouvy ES.

Názor soudu a komentář:
AKZO nejprve uváděla, že rozhodnutí postihují procesní vady z administrativní fáze řízení. Při vypořádávání se s tímto tvrzením, Soud poukázal na svůj rozsudek VBVB a VBB, kde stanovil, že ohled na práva obhajoby nezavazuje Komisi k tomu, aby zpřístupnila obsah všech jejích spisů. O dokumenty, které nebyly poskytnuty AKZO se nicméně Komise nemůže opírat při prokazování svých tvrzení. Soud rovněž dospěl k závěru že společnosti AKZO byla poskytnuta možnost prezentovat své názory ohledně struktury svých nákladů, přestože důležitost tohoto se stala zjevnou až během administrativní fáze řízení.
Druhým argumentem společnosti AKZO bylo, že Komise nesprávně vyložila pojem zneužívání dominantního postavení. Soud nejprve posuzoval existenci dominantního postavení. Soud odkázal na svůj rozsudek Commercial Solvents, kde stanovil, že trh v kterém se účinky zneužívání projevují není rozhodný pokud jde o určení relevantního trhu pro účely posouzení zda je dáno dominantní postavení. Soudu proto dospěl k názoru, že Komise odůvodněně považovala trh s organickými peroxidy za relevantní trh, i když zneužívání směřovalo k poškození podnikatelské činnosti ECS na jiném trhu. Soud tudíž posoudil trh s organickými peroxidy za relevantní trh.
Komise založila svůj názor, že AKZO má dominantní postavení, na tržním podílu AKZO a na řadě dalších faktorů. Soud měl za to, že ve srovnání s jejími konkurenty širší škála výrobků nabízených společností AKZO na trhu organických peroxidů, byla jedním z faktorů, která zajišťovala společnosti AKZO dominantní postavení na daném trhu. Tržní podíl AKZO ve výši cca 50% je dostatečně vysoký, aby představoval “velmi velký podíl na trhu”, který sám o sobě je až na výjimečné okolnosti (věc C-85/76 Hoffman – La Roche) důkazem o existenci dominantního postavení. Bylo proto konstatováno, že AKZO měla dominantní postavení na relevantním trhu.
Soud poté posuzoval, zda AKZO zneužívala své postavení. Znovu poukázal na rozsudek Hoffman-La Roche, kde bylo stanoveno, že pojem zneužití je objektivního charakteru. Soud uvedl, že stanovení cen pod průměrnými variabilními náklady prostřednictvím čehož usiluje dominantní podnik o odstranění konkurenta musí být považováno za zneužití. Dominantní podnik nemá jiný zájem na uplatňování takovýchto cen než odstranění konkurentů, což by mu poté při jeho monopolním postavení umožnilo zvýšit ceny, neboť jakýkoli prodej za nižší než variabilní náklady vytváří ztrátu ve výši fixních nákladů a části variabilních nákladů. Nadto i ceny pod celkovými náklady, ale vyšší než variabilní náklady musí být považovány za zneužívání, jestliže jsou uplatňovány jako součást plánu k odstranění konkurenta.
Soud zkoumal fixní a variabilní náklady AKZO a dospěl k názoru, že AKZO nabízela své výrobky zákazníkům ECS za neodůvodněně nízké ceny s cílem poškodit životaschopnost ECS, a že některé z cen byly výrazně nižší, než bylo potřebné k soutěžení s ECS. AKZO také účtoval selektivní ceny, neboť zákazníkům ECS účtoval ceny pod celkovými náklady, zatímco svým pravidelným zákazníkům srovnatelné velikosti účtoval vyšší ceny. Soud shledal, že toto umožnilo AKZO kompenzovat část ztrát z prodejů zákazníkům ECS, a rovněž to demonstrovalo, že úmyslem AKZO nebylo uskutečňovat politiku příznivých cen, nýbrž přijmout strategii, která by poškodila ECS. Soud potvrdil rozhodnutí Komise v tomto ohledu s výjimkou jedné kategorie zákazníků ECS, která nebyla shledána srovnatelnou s vlastními zákazníky AKZO.
Bylo rovněž shledáno, že AKZO účtovala návnadové ceny ve vztahu ke dvěma ze svých výrobků, a že tyto ceny byly neodůvodněně nízké ve vztahu ke struktuře nákladů, a to přes nízkou tržní cenu jednoho z dotčených výrobků.
Soud rovněž stanovil, že AKZO zneužívala své postavení k dlouhodobému udržení nižších cen než jsou celkové výrobní náklady, a to bez objektivního odůvodnění. To umožňovalo AKZO poškozovat ECS, neboť ta byla tímto odrazována ve svých snahách o získávání zákazníků. Dalším zneužitím bylo to, že AKZO získávala informace týkající se cenových nabídek svého konkurenta. Soud poznamenal, že tam, kde takováto činnost je součástí plánu na odstranění konkurenta nemůže být považována za normální prostředek soutěže. Konečně Soud znovu poukázal na rozsudek Hoffman – La Roche , kde se stanoví, že vázací dohody mezi dominantním podnikem a jeho zákazníky představují zneužití dominantního postavení, a proto Soud stanovil, že smlouva uzavřená mezi AKZO a jedním z jejích zákazníků má zneužívací charakter.
Soud se poté zabýval opatřeními a pokutami uloženými společnosti AKZO v rozhodnutí Komise. Soud stvrdil tu část rozhodnutí, které zavazovalo společnost AKZO zdržet se účtování jiných cen zákazníkům, o které soutěží s ECS, a svým srovnatelným pravidelným zákazníkům. Soud měl za to, že toto opatření je přiměřené, neboť se omezuje na to, že zakazuje AKZO uskutečňovat její protiprávní chování, a že umožňuje ECS znovu nastolit situaci, která existovala před propuknutím sporu.
Konečně Soud snížil pokutu uloženou Komisí z 10 mil. ECU na 7,5 mil. ECU, a to z toho důvodu, že pravidla o zneužití vztahující se na daný případ nebyla ještě přesně ustálená, že spor měl omezený dopad na tržní podíly soutěžitelů, a že Komise neodůvodněně považovala porušení předběžného rozhodnutí za přitěžující okolnost.

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. REGARD FOR THE RIGHTS OF THE DEFENCE REQUIRES THAT THE UNDERTAKING CONCERNED SHALL HAVE BEEN ENABLED TO MAKE KNOWN EFFECTIVELY ITS POINT OF VIEW ON THE DOCUMENTS RELIED UPON BY THE COMMISSION IN MAKING THE FINDINGS ON WHICH ITS DECISION IS BASED. NEVERTHELESS, THERE ARE NO PROVISIONS WHICH REQUIRE THE COMMISSION TO DIVULGE THE CONTENTS OF ITS FILES TO THE PARTIES CONCERNED.

2. WHEN THE COMMISSION ADOPTS A DECISION FINDING THAT AN UNDERTAKING HAS COMMITTED A BREACH OF THE RULES OF COMPETITION, IT MAY NOT BASE ITS DECISION ON DOCUMENTS WHICH WERE NOT DISCLOSED TO THE UNDERTAKING DURING THE ADMINISTRATIVE PROCEDURE PRECEDING THE ADOPTION OF THE DECISION.

3. THE STATEMENT OF OBJECTIONS MUST SPECIFY CLEARLY THE FACTS UPON WHICH THE COMMISSION RELIES AND ITS CLASSIFICATION OF THOSE FACTS.

4. IN EXAMINING THE POSSIBLY DOMINANT POSITION OF AN UNDERTAKING IN A PARTICULAR MARKET, THE POSSIBILITIES OF COMPETITION MUST BE JUDGED IN THE CONTEXT OF THE MARKET COMPRISING THE TOTALITY OF THE PRODUCTS WHICH, WITH RESPECT TO THEIR CHARACTERISTICS, ARE PARTICULARLY SUITABLE FOR SATISFYING CONSTANT NEEDS AND ARE ONLY TO A LIMITED EXTENT INTERCHANGEABLE WITH OTHER PRODUCTS.

5. SAVE IN EXCEPTIONAL CIRCUMSTANCES, VERY LARGE MARKET SHARES ARE IN THEMSELVES EVIDENCE OF THE EXISTENCE OF A DOMINANT POSITION. THAT IS THE CASE WHERE THERE IS A MARKET SHARE OF 50%.

6. THE CONCEPT OF ABUSE IS AN OBJECTIVE CONCEPT RELATING TO THE BEHAVIOUR OF AN UNDERTAKING IN A DOMINANT POSITION WHICH IS SUCH AS TO INFLUENCE THE STRUCTURE OF A MARKET WHERE, AS A RESULT OF THE VERY PRESENCE OF THE UNDERTAKING IN QUESTION, THE DEGREE OF COMPETITION IS WEAKENED AND WHICH, BY RECOURSE TO METHODS DIFFERENT FROM THOSE WHICH CONDITION NORMAL COMPETITION IN PRODUCTS OR SERVICES ON THE BASIS OF THE TRANSACTIONS OF COMMERCIAL OPERATORS, HAS THE EFFECT OF HINDERING THE MAINTENANCE OF THE DEGREE OF COMPETITION STILL EXISTING IN THE MARKET OR THE GROWTH OF THAT COMPETITION.

7. ARTICLE 86 PROHIBITS A DOMINANT UNDERTAKING FROM ELIMINATING A COMPETITOR AND THEREBY STRENGTHENING ITS POSITION BY USING METHODS OTHER THAN THOSE WHICH COME WITHIN THE SCOPE OF COMPETITION ON THE BASIS OF QUALITY. FROM THAT POINT OF VIEW, HOWEVER, NOT ALL COMPETITION BY MEANS OF PRICE CAN BE REGARDED AS LEGITIMATE. PRICES BELOW AVERAGE VARIABLE COSTS (THAT IS TO SAY, THOSE WHICH VARY DEPENDING ON THE QUANTITIES PRODUCED) BY MEANS OF WHICH A DOMINANT UNDERTAKING SEEKS TO ELIMINATE A COMPETITOR MUST BE REGARDED AS ABUSIVE. A DOMINANT UNDERTAKING HAS NO INTEREST IN APPLYING SUCH PRICES EXCEPT THAT OF ELIMINATING COMPETITORS SO AS TO ENABLE IT SUBSEQUENTLY TO RAISE ITS PRICES BY TAKING ADVANTAGE OF ITS MONOPOLISTIC POSITION, SINCE EACH SALE GENERATES A LOSS, NAMELY THE TOTAL AMOUNT OF THE FIXED COSTS (THAT IS TO SAY, THOSE WHICH REMAIN CONSTANT REGARDLESS OF THE QUANTITIES PRODUCED) AND, AT LEAST, PART OF THE VARIABLE COSTS RELATING TO THE UNIT PRODUCED. MOREOVER, PRICES BELOW AVERAGE TOTAL COSTS, THAT IS TO
SAY, FIXED COSTS PLUS VARIABLE COSTS, BUT ABOVE AVERAGE VARIABLE COSTS, MUST BE REGARDED AS ABUSIVE IF THEY ARE DETERMINED AS PART OF A PLAN FOR ELIMINATING A COMPETITOR. SUCH PRICES CAN DRIVE FROM THE MARKET UNDERTAKINGS WHICH ARE PERHAPS AS EFFICIENT AS THE DOMINANT UNDERTAKING BUT WHICH, BECAUSE OF THEIR SMALLER FINANCIAL RESOURCES, ARE INCAPABLE OF WITHSTANDING THE COMPETITION WAGED AGAINST THEM.

8. AN UNDERTAKING IN A DOMINANT POSITION CANNOT JUSTIFY SALES AT A PRICE BELOW ITS PRODUCTION COSTS BY INVOKING THE NEED TO ALIGN ITS PRICES ON THOSE OF ANOTHER SUPPLIER, WHERE IT IS SHOWN THAT IT HAS MAINTAINED CLOSE CONTACTS WITH THAT SUPPLIER REGARDING THE POLICY TO BE PURSUED IN THE MATTER OF PRICES.

9. THE ACQUISITION OF INFORMATION BY A DOMINANT UNDERTAKING FROM UNDERTAKINGS WHOSE CUSTOM IT SEEKS TO OBTAIN REGARDING THE TERMS GRANTED BY A COMPETITOR CANNOT BE REGARDED AS A NORMAL MEANS OF COMPETITION WHERE IT FORMS PART OF A PLAN INTENDED TO ELIMINATE THAT COMPETITOR.

10. IF AN UNDERTAKING HAVING A DOMINANT POSITION ON THE MARKET TIES BUYERS - EVEN IF IT DOES SO AT THEIR REQUEST - BY AN OBLIGATION OR PROMISE ON THEIR PART TO OBTAIN ALL OR MOST OF THEIR REQUIREMENTS FROM THAT UNDERTAKING, THIS CONSTITUTES AN ABUSE OF A DOMINANT POSITION WITHIN THE MEANING OF ARTICLE 86 OF THE TREATY.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):



Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):