Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):
61993J0422
Název:
Title:
Judgment of the Court (Fourth Chamber) of 15 June 1995.
Teresa Zabala Erasun, Elvira Encabo Terrazos and Francisco Casquero
Carrillo v Instituto Nacional de Empleo.
References for a preliminary ruling: Tribunal Superior de Justicia
de la Comunidad Autonoma del País Vasco - Spain.
Preliminary reference - Conditions under which court of reference
should maintain its reference - Scope of the Court's jurisdiction.
Joined cases C-422/93, C-423/93 and C-424/93.
Rozhodnutí ESD z 15. června 1995
Spojené věci C-422/93, C-423/93 a C-424/93
Teresa Zabala Erasun and Others v Instituto Nacional de Empleo
Rozhodnutí o předběžné otázce
[1995] ECR I-1567 “Zabala Erasun”
Publikace:
Publication:
European Court Reports 1995 page I-1567
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    689J0369, 680J0126, 680J0244
    691J0083, 673J0166
    - Piageme I, věc C-369/89 Piageme [1991] ECR I-2971
    -Salonia, věc 126/80 Salonia v Poidomani and Giglio [1981] ECR 1563
    -Foglia, věc 244/80 Foglia v Novello [1981] ECR 3045
    -Meilicke, věc C-83/91 Meilicke v ADV/ORGA [1992] ECR I-4871
    Rheinmühlen, věc 166/73 Rheinmühlen v Einfuhr- und Vorratsstelle Getreide [1974] ECR 33
Plný text:
Fulltext:
Ne

Fakta:
Teresa Zabala Erasun, a Spanish national, and two other Spanish citizens, who had worked in France but had lost their jobs, applied for unemployment benefits in Spain. When their requests were rejected by the Instituto Nacional de Empleo (INEM - the Employment Agency) they brought proceedings before a Spanish court. In the second instance, the Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónom del País Vasco (Spain) had doubts relating to the interpretation of several provisions of Regulation No 1408/71
On the application of social security schemes to employed persons, to self-employed persons and to members of their families moving within the Community, as codified by Regulation No 2001/83 (OJ 1983 L 230, p. 6).
. It stayed the proceedings and under Article 177 of the Treaty referred several questions to the Court of Justice.
After the national court had made the reference, the benefits were paid to the claimants and the Kingdom of Spain notified a declaration pursuant to Articles 5 and 97 of Regulation No 1408/71 according to which the benefits in question do fall within the substantive scope of the regulation
OJ 1993 C 321, p. 2.
. In these circumstances, INEM requested the Tribunal Superior de Justicia to withdraw the questions referred. The Tribunal, however, felt bound to maintain the reference. It argued that it could not accept INEM’s acquiescence to the appellants’ claims on the grounds that (1) by making the reference to the ECJ, it had ceased to have jurisdiction to give a ruling, at least provisionally, and consequently it could neither accept the acquiescence and (2) an acquiescence could not be accepted unless the party acquiescing had the power to dispose of the right or legitimate interest in fact protected; this, in the Tribunal’s opinion, was presently not the case because the questions raised in the reference were of such importance as to go beyond the dispute between the parties in so far as the interpretation of the Court will have general scope.
Teresa Zabala Erasun, španělská státní příslušnice, a dvě další osoby španělské státní příslušnosti, které pracovaly ve Francii a poté ztratily práci požádaly ve Španělsku o podporu v nezaměstnanosti. Pracovní úřad (Instituto Nacional de Empleo - INEM) však jejich žádosti zamítl. Na to dotčené osoby reagovaly žalobou podanou ke španělskému soudu, přičemž v druhé instanci

v dané věci rozhodoval vrchní soud (Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónom del Pais Vasco). Tento měl pochybnosti o výkladu několika ustanovení nařízení č. 1408/71
1
1
O aplikaci systému sociálního zabezpečení zaměstnanců, samostatně podnikajících osob a členů jejich rodin pohybujících se v rámci Společenství, kodifikovaného nařízením č. 2001/83 (OJ 1983 L 230, str. 6)
, a proto řízení přerušil a na základě ustanovení článku 177 Smlouvy ES předložil Soudnímu dvoru několik otázek.
Poté co národ
ní soud předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, byly podpory žalobcům vyplaceny a Španělsko notifikovalo Komisi na základě ustanovení článku 5 a 97 nařízení č. 1408/71 prohlášení, že na podpory, o které ve věci šlo, se vztahuje do
t
čené nařízení
2
2 OJ 1993 C 321, str. 2
. Za těchto okolností požádal INEM vrchní soud, aby vzal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zpět. Vrchní soud se však cítil povinován na žádosti trvat, neboť jak tvrdil, nemůže akceptovat přijetí požadavků žalobců ze strany INEM, a to z následujících důvodů: (1) tím, že předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, pozbyl dočasně jurisdikci v dané věci rozhodovat, v důsledku čehož nemůže akceptovat ani podvolení se požadavkům žalobců ze strany IN
E
M; a (2) přijetí požadavkům žalobců INEMem nelze akceptovat pokud přijímající strana nemá jurisdikci rozhodovat o právech nebo oprávněných zájmech, které jsou ve skutečnosti chráněny; o toto podle názoru Soudu v dané věci nešlo, protože otázky předložené
S
oudnímu dvoru byly natolik důležité, že jsou za rámec dotčeného sporu mezi stranami, přičemž výklad Soudu má obecnou platnost.


Názor soudu a komentář:
The Court does not decide the case on the merits but gives a ruling on the procedural questions raised. It first restates the general principles which govern the procedure of Article 177 and the separation of functions provided therein. According to the Court’s case-law, the national court and the Court of Justice collaborate in the administration of justice on the basis of a separation of functions. The national court may not make a reference for a preliminary ruling unless a case is pending before it (
Pardini
). Making the reference, it has the obligation to assess in the light of the circumstances of the case at hand whether a preliminary ruling is necessary. The Court of Justice is in principle obliged to accept this assessment and give a preliminary ruling, Article 177 of the Treaty “does not allow [the ECJ] to criticize the reasons for the reference” (
Piageme I;

Salonia
). The national Court must in its reference provide the Court of Justice with all the relevant information. The Court retains the right “to examine, where necessary, the conditions in which the case has been referred to it by the national court” (cf.
Foglia II
); questions on the interpretation of Article 177 of the Treaty remain for the Court to determine ( see e.g.
Rheinmühlen
). The Court is, in particular, entitled to reject a reference if the question referred is purely hypothetical (
Meilicke; Foglia II
).
The Court goes on to examine the two grounds on which the national court had refused to withdraw the reference to the ECJ. As regards the first aspect, the Court points out that by making the reference, the national Court does not “transfer” the case to the ECJ but remains seised of the case, which is still pending before it. The national court thus retains the right to withdraw the reference. On the second point, the Court observes that it is neither entitled nor obliged to give a ruling on hypothetical questions. The fact that a question is of a general scope cannot therefore, if the case at hand is resolved or settled, justify a national court to maintain an earlier reference.
“Accordingly, Community law does not preclude a court which has made a preliminary reference from finding that in national law the claims of the appellants have been acceded to and, where appropriate, that the main proceedings are thereby terminated. As long as the court which made the reference has not found that in national law the fact that the claims have been acceded to has not so terminated the proceedings, the Court has not jurisdiction to give a ruling on the questions referred to it.” In other words: If the Court has learned that the claims pursued in the underlying action have been acceded to, it will not give a ruling unless the national court establishes that under national law this fact does not mean that the proceedings have been terminated.
Soud se nezabýval meritem věci, ale rozhodoval pouze o procesních otázkách, které v souvislosti s danou věcí vyvstaly. V prvé řadě zopakoval obecné zásady, které ovládají řízení podle článku 177 a rozdělení funkcí soudních orgánů stanovené tímto článkem. V souladu s rozhodovací praxí Soudního dvora národní soud
y
a Soudní dvůr při výkonu soudnictví spolupracují na základě zásady oddělení funkcí. Národní soud nemůže Soudnímu dvoru předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, aniž by před ním neprobíhalo řízení (
Pardini
). Předtím než národní soud Soudnímu dvoru žádost předloží, je povinen ve světle podmínek dané věci zhodnotit, zda je rozhodnutí o předběžné otázce nezbytné. Na druhé straně Soudní dvůr je v zásadě povinen toto hodnocení přijmout a rozhodnutí o předběžné otázce vydat, přičemž článek 177 Smlouvy E
S
mu “nedovoluje kritizovat důvody, které vedly k předložení této žádosti” (
Piageme I; Salonia
). Ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je národní soud povinen předložit Soudnímu dvoru všechny relevantní informace. Soudní dvůr si zachovává právo “pokud je to nezbytné přezkoumat podmínky, za kterých mu byla otázka národním soudem předložena” (viz
Foglia
); otázky výkladu článku 177 Smlouvy ES určuje Soudní dvůr (viz
Rheinmühlen
). Soudní dvůr má právo odmítnout žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zejména tehdy, pokud je předložená otázka čistě teoretická (
Meilicke; Foglia
).
Dále Soudní dvůr pokračoval přezkoumáním dvou důvodů, na základě kterých národní soud odmítl vzít zpět svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Co se týče prvního z nich, Soudní dvůr podotkl, že národní soud danou věc Soudnímu dvoru “nepředává”, naopak, daná věc zůstává nadále v jeho jurisdikci a také řízení nadále probíhá před tímto soudem. Proto má také právo vzít svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zpět. Co se týče
d
ruhého důvodu, došel Soudní dvůr k závěru, že nemá právo, ani povinnost rozhodovat o hypotetických otázkách. Pokud tedy byla daná věc vyřešena nebo urovnána, to, že dotčená otázka má obecnou působnost nemůže být důvodem proto, aby národní soud trval na sv
é
otázce předložené předtím než byla věc urovnána.
“Z toho důvodu právo Společenství nebrání soudu, který před tím předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, aby prohlásil, že požadavky žalobců byly národním právem uspokojeny a řízení je tedy skončeno. Pokud však soud, který otázky Soudnímu dvoru předložil shledá, že požadavky sice byly splněny, avšak řízení však podle národního práva nekončí, Soudní dvůr je povinen na předloženou otázku odpovědět. Jinými slovy: Pokud se Soudní dvůr d
o
zvěděl, že požadavky posuzované v hlavním řízení byly uspokojeny, vydá svoje rozhodnutí o předložené otázce, pokud tato skutečnost neznamená, že řízení je tím pádem skončeno.


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):