Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61995J0391
Název:
Title: 		Van Uden Maritime BV, jednající jako Van Uden Africa Line Proti Kommanditgesellschaft in Firma Deco-Line a dalším. Věc C-391/95.
Publikace:
Publication:
Předmět (klíčová slova):
Keywords
Související předpisy:
Corresponding acts:
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:


Názor soudu a komentář:


Shrnutí (Summary of the Judgment):


Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):
Odkaz:

Van Uden Maritime BV, jednající jako Van Uden Africa Line Proti Kommanditgesellschaft in Firma Deco-Line a dalším. Věc C-391/95.
Klíčová slova:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená Hoge Raad der Nederlanden - Bruselská úmluva – Rozhodčí doložka – Předběžná platba – Pojem předběžných opatření.


Předmět:

Návrh na rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu druhého pododstavce bodu 4 článku 1, článku 3, čl. 5 bodu 1, a článku 24 výše uvedené úmluvy ze dne 27. září 1968, kterou l Soudnímu dvoru předložil Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) na základě protokolu ze dne 3. června 1971 o výkladu úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Soudním dvorem.

Právní otázky:


1 Rozhodnutím ze dne 8. prosince 1995 došlým Soudnímu dvoru dne 14. prosince 1995 položil Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) podle protokolu ze dne 3. června 1971 o výkladu úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnost a o výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Soudním dvorem osm předběžných otázek týkajících se výkladu druhého pododstavce bodu 1 článku 1, článku 3, čl. 5 bodu 1 a článku 24 výše uvedené úmluvy ze dne 27. září 1968 (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32) ve znění úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (Úř. věst. L 304, s.1, a – změněný a doplněný text – s. 77) a úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky (Úř. věst. L 388, s. 1, dále jen „úmluva“).

2 Tyto otázky vyvstaly v rámci sporu mezi společností Van Uden Maritime BV (dále jen „Van Uden“), se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko), a společností Kommanditgesellschaft in Firma Deco-Line a ost. (dále jen „Deco-Line“), se sídlem v Hamburku (Německo), týkajícího se návrhu na předběžné opatření v souvislosti se zaplacením dluhů vyplývajících ze smlouvy obsahující rozhodčí doložku.

3 Článek 1 první pododstavec stanoví, že úmluva se vztahuje na občanské a obchodní věci. Druhý pododstavec bod 4 nicméně stanoví, že na rozhodčí řízení se nevztahuje .

4 Podle článku 2 je obecným pravidlem v oblasti soudní příslušnosti, že osoby, které mají bydliště ve smluvním státě, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto státu.

5 Osoby, které mají bydliště ve smluvním státě, mohou být u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v úmluvě. Článek 3 druhý pododstavec uvádí vymykající se pravidla soudní příslušnosti, která nemohou být použita vůči osobám s bydlištěm v jiném smluvním státě, mezi těmito pravidly je také čl. 126 odst. 3 a článek 127 nizozemského občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“).

6 Článek 5 bod 1 úmluvy stanoví pro oblast smluvních vztahů, že žalovaný s bydlištěm na území některého smluvního státu může být v jiném smluvním státě žalován u soudu místa, kde závazek byl nebo měl být splněn.

7 Článek 24 úmluvy, který se zabývá konkrétně předběžnými a zajišťovacími opatřeními, stanoví:

„ Předběžná opatření, která stanoví právní předpisy jednoho smluvního státu, včetně ochranných opatření, je možno u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný na základě této úmluvy soud jiného smluvního státu.

8 V březnu roku 1993 uzavřely společnosti Van Uden a Deco-Line smlouvu, nazvanou „slot/space charter agreement“, podle které se společnost Van Uden zavázala poskytnout společnosti Deco-Line prostor pro nakládání lodí, které společnost Van Uden provozuje sama nebo ve spolupráci s jinými rejdařskými společnostmi na námořní lince spojující severní a západní Evropu se západní Afrikou. Náhradou za to měla společnost Deco-Line platit nájemné podle sazeb smluvených mezi oběma stranami.

9 Společnost Van Uden zahájila v Nizozemsku rozhodčí řízení stanovené ve smlouvě z důvodu, že společnost Deco-Line nezaplatila některé faktury, které jí společnost Van Uden zaslala.

10 Společnost Van Uden mimo to zahájila řízení o předběžném opatření u předsedy Rechtbank te Rotterdam (Okresní soud v Rotterdamu), protože společnost Deco-Line nepostupovala s náležitou péči tak, aby byli určeni rozhodci, a protože nezaplacení faktur jí způsobilo potíže s finanční hotovostí. Společnost Van Uden požádala soud, aby společnost Deco-Line odsoudil k úhradě čtyř pohledávek vyplývajících ze smlouvy, v celkové výši 837.919,13 DEM.

11 Společnost Deco-Line v rámci tohoto řízení nejdříve namítla nepříslušnost nizozemského soudu . Tvrdila, že vzhledem k tomu, že má sídlo v Německu, může být žalována pouze u německého soudu.

12 Soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zamítl tuto námitku z důvodu, že navrhované opatření musí být považováno za předběžné opatření ve smyslu článku 24 úmluvy.

13 S odvoláním na článek 126 třetí pododstavec OSŘ dospěl soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních k závěru, že je příslušný, jakožto soud podle bydliště navrhovatele, k rozhodnutí o žalobě podané navrhovatelem s bydlištěm v Nizozemsku vůči žalovanému, který nemá v Nizozemsku ani známé bydliště ani místo pobytu . Dále dospěl k závěru, že věc má ze dvou důvodů dostatečný vztah k nizozemskému právu. Za prvé, společnost Deco-Line se zabývá mezinárodním obchodem a z tohoto důvodu se stala v Nizozemsku dlužníkem, takže jakékoliv odsuzující rozhodnutí by mohlo zde být také vykonáno a takové rozhodnutí (za druhé) by mohlo být vykonáno také v Německu.

14 Konečně, soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních došel k závěru, že skutečnost, že se účastníci řízení dohodli řešit svůj spor v rámci rozhodčího řízení v Nizozemsku, se vzhledem k tomu, že podle čl. 1022 odst. 2 OSŘ nemůže rozhodčí doložka vyloučit právo smluvní strany požádat o předběžné opatření, nijak nedotýká jeho příslušnosti.

15 Svým předběžně vykonatelným rozhodnutím ze dne 21. června 1994 tedy předseda Rechtbank te Rotterdam odsoudil společnost Deco-Line k tomu, aby společnosti Van Uden uhradila částku 377.625,35 DEM plus zákonný úrok.

16 Na základě odvolání Deco-Line Gerechtshof te s Gravenhage (Regionální odvolací soud v Haagu) tento rozsudek zrušil. Podle jeho názoru musí mít věc dostatečný vztah k nizozemskému právu , což v rámci úmluvy znamená, že rozhodnutí navrhované v řízení o předběžném opatření musí být v Nizozemí také vykonatelné. Samotná skutečnost, že společnost Deco-Line zde mohla v budoucnu nabývat majetek, je v tomto ohledu nedostatečná.

17 Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odovolání u Hoge Raad der Nederlanden, který rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

„ 1) Pokud závazek k peněžitému plnění podle smlouvy má být splněn ve smluvním státě (tedy že v souladu s čl. 5 bodem 1 Bruselské úmluvy může věřitel žalovat svého neplatícího dlužníka u soudu tohoto státu a požádat o výkon rozhodnutí, a to i když má dlužník své bydliště na území jiného smluvního státu), jsou soudy prvního uvedeného státu rovněž (přímo) příslušné rozhodnout o návrhu na předběžné opatření, kterou věřitel předložil, aby dosáhl odsouzení svého dlužníka předběžně vykonatelným rozhodnutím k zaplacení dluhu, který soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních pokládá za velmi pravděpodobný, nebo je příslušnost soudu příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních podřízena dalším podmínkám, například podmínce, že navrhované rozhodnutí soudu příslušného k rozhodování o předběžných opatřeních musí zakládat účinky (nebo být způsobilé zakládat účinky) ve smluvním státě, kde byla soudu předložen návrh ?

2) Má skutečnost, že smlouva uzavřená mezi stranami obsahuje rozhodčí doložku, vliv na odpověď na první otázku a, pokud ano, má vliv rovněž na místo rozhodčího řízení?

3) Pokud bude odpověď na první otázku v tom smyslu, že k tomu, aby byl soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních příslušným, je rovněž potřebné, aby navrhované usnesení zakládalo účinky (nebo bylo způsobilé zakládat účinky) ve smluvním státě, kde byla soudu předložena návrh, znamená to, že požadovaný návrh zde musí být vykonatelný, a je tedy nezbytné, aby tato podmínka byla splněna při podání návrhu na předběžné opatření, anebo je dostatečné, aby tato podmínka byla s velkou pravděpodobností splněna v budoucnu? 4) Vyplývá možnost, stanovená článkem 289 a násl. nizozemského občanského soudního řádu, požádat z důvodu naléhavosti předsedu Arrondissementsrechtbank o předběžně vykonatelné rozhodnutí, z pojmu „předběžná nebo zajišťovací opatření“ ve smyslu článku 24 Bruselské úmluvy?
7) Pokud je odpověď na čtvrtou otázku kladná, a „ na základě této úmluvy je soud jiného smluvního státu příslušný rozhodnout ve věci samé“, musí být článek 24 a zejména jeho odkaz na „předběžná …..opatření stanovená právním řádem smluvního státu“ vykládána tak, že soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních je (z tohoto důvodu) příslušný, pokud je příslušným podle ustanovení vnitrostátního práva, i když jsou tato ustanovení uvedena ve druhém pododstavci článku 3 Bruselské úmluvy, nebo je jeho příslušnost v tomto případě dále podmíněna, například, že předběžné rozhodnutí musí zakládat účinky (nebo být způsobilé zakládat účinky) v dotyčném smluvním státě? 8) V případě, že je na sedmou otázku třeba odpovědět tak, že k tomu, aby byl soud příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, je také třeba, aby navrhované opatření zakládalo účinky (nebo bylo způsobilé zakládat účinky) v dotčeném smluvním státě, znamená to, že navrhované opatření musí být vykonatelné v tomto státě, a je potom potřebné, aby tato podmínka byla splněna při podání předběžné návrhu, anebo je dostatečné, že lze s velkou pravděpodobností očekávat její splnění v budoucnu?

18 Položené otázky se týkají příslušnosti soudu k rozhodování o předběžných opatřeních v souladu s úmluvou. Vnitrostátní soud potřebuje zjistit, zda tato příslušnost může být stanovena jednak na základě článku 5 bodu 1 (otázky 1 až 3), a jednak na základě článku 24 úmluvy (otázky 4 až 8). V obou případech se otázky předkládajícího soudu týkají,

- v první řadě vlivu skutečnosti, že předložený spor podle smlouvy podléhá rozhodčímu řízení,

- dále otázky, zda je příslušnost soudu pro rozhodování o předběžných opatřeních podmíněna tím, aby navrhované opatření zakládalo účinky (nebo bylo způsobilé zakládat účinky) ve smluvním státě soudu , zejména tím, že zde může být vykonáno, a pokud je to nutné, aby tato podmínka byla splněna v době podání návrhu,

- a konečně významu skutečnosti, že se věc týká návrhu na předběžné splnění smluvního závazku .

19 Úvodem, pokud jde o příslušnost soudu příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních podle úmluvy, je třeba poznamenat, že je zřejmé, že soud příslušný rozhodnout ve věci samé v souladu s článkem 2 a články 5 až 18 úmluvy je příslušný vydat předběžná nebo zajišťovací opatření, pokud jsou nezbytná.

20 Článek 24 z oddílu 9 úmluvy kromě toho doplňuje pravidlo příslušnosti, které netvoří součást systému stanoveného v článku 2 a článcích 5 až 18, podle kterého je soud oprávněn vydat předběžná nebo zajišťovací opatření i tehdy, není-li příslušný ve věci samé. Podle tohoto ustanovení dostupná opatření jsou opatření stanovená zákony státu, u jehož soudu se podává návrh.

21 Článek 5 bod 1 úmluvy stanoví, že ve věcech smluvních může být odpůrce žalován v jiném smluvním státu, než je stát, ve kterém má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek byl nebo měl být splněn.

23 Nicméně, pokud jde o projednávanou věc, obsahuje smlouva mezi společnostmi Van Uden a Deco-Line rozhodčí doložku.

24 Jestliže se smluvní strany dohodly na vyloučení pravomoci soudů ve sporech vyplývajících ze smlouvy a jejich předložení rozhodci, neexistuje potom ve smyslu úmluvy soud, který by měl pravomoc rozhodnout ve věci samé. Z toho vyplývá, že smluvní strana nemá možnost podat návrh na vydání předběžného nebo zajišťovacího opatření k soudu, který by měl pravomoc rozhodnout ve věci samé podle úmluvy.

25 V takovém případě může být soud podle úmluvy oprávněn vydat předběžná nebo zajišťovací opatření pouze na základě článku 24.

26 V této souvislosti se společnost Deco-Line a německá vláda a vláda Spojeného království shodují, že vzhledem k tomu, že se strany dohodly předložit svůj spor rozhodci, nespadá ani řízení o předběžném opatření do působnosti úmluvy. Německá vláda zejména namítá, že navrhovaná předběžná opatření, vzhledem k tomu, že jsou v podstatě spjata s předmětem rozhodčího řízení, nespadají do působnosti úmluvy. Podle vlády Spojeného království mohou být opatření navrhovaná v projednávané věci považována za opatření doplňující rozhodčí řízení a tudíž vyňata z působnosti úmluvy.

27 Společnost Van Uden a Komise oproti tomu tvrdí, že existence rozhodčí doložky nemá za účinek vynětí návrhu na vydání předběžného opatření z působnosti úmluvy. Komise uvádí, že určující je předmět sporu, a že záležitost vedoucí k předběžnému řízení se týká plnění smluvního závazku – věci spadající do působnosti úmluvy.

28 V první řadě je třeba připomenout, že článek 24 úmluvy se použije i v případě, kdy ve věci samé je příslušný rozhodnout soud jiného smluvního státu, pokud předmět sporu spadá do věcné působnosti úmluvy, která zahrnuje občanskoprávní a obchodní věci.

29 Z toho důvodu tedy pouhá skutečnost, že u soudu jednoho smluvního státu bylo nebo může být zahájeno řízení ve věci samé, nezbavuje soud jiného smluvního státu jeho příslušnosti podle článku 24 úmluvy.

30 Na článek 24 úmluvy se nicméně není možné odvolávat s cílem zavést do působnosti úmluvy předběžná nebo zajišťovací opatření, týkající se záležitostí, které jsou z ní vyloučeny (rozsudek ze dne 27. března 1979, De Cavel, 143/78, Recueil s. 1055, bod 9).

31 Podle článku 1 druhého pododstavce bodu 4 úmluvy je rozhodčí řízení vyňato z její působnosti. Tímto ustanovením zamýšlely smluvní strany vyloučit rozhodčí řízení v celém jeho rozsahu, včetně řízení zahájených u vnitrostátních soudů (rozsudek ze dne 25. července 1991, Rich, C-190/98, Recueil s. I-3855, bod 18).

32 Odborná zpráva vypracovaná při přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k úmluvě (Úř. věst. 1979, C 59, s. 71, 92) upřesňuje, že úmluva se nepoužívá na soudní rozhodnutí určující platnost nebo neplatnost rozhodčích smluv nebo v případě její neplatnosti smluvním stranám nepokračovat v rozhodčím řízení, ani se nepoužije na řízení nebo rozhodnutí týkající se žádostí o zrušení, změnu, uznání a výkonu rozhodčího nálezu. Kromě toho jsou z působnosti úmluvy vyloučena řízení pomocná rozhodčímu řízení, jako jsou řízení vedoucí ke jmenování nebo vyloučení rozhodce, nebo k určení místa rozhodčího řízení a prodloužení lhůty na vydání nálezu.

33 V této souvislosti je ovšem třeba uvést, že předběžná opatření v zásadě nejsou pomocným rozhodčím řízení, ale jsou přijímána souběžně s tímto řízením a jsou podpůrnými opatřeními. Netýkají se rozhodčího řízení jako takového, ale ochrany různorodých práv. Jejich místo v působnosti úmluvy je tedy určeno nikoliv jejich vlastní povahou, ale povahou práv, jejichž ochranu zajišťují (viz rozsudek ze dne 26. března 1992, Reichert a Kockler, C-261/90, Recueil s. I-2149, bod 32).

34 Je třeba proto usoudit, že v projednávané věci je předmětem návrhu na vydání předběžného opatření otázka spadající do věcné působnosti úmluvy a tato úmluva je použitelná a její článek 24 může přiznat pravomoc soudu příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních i v případě, kdy je řízení ve věci samé již zahájeno anebo je možné jej zahájit, a dokonce i tehdy, když toto řízení má proběhnout před rozhodcem.

35 Dále, pokud jde o podmínky pro podání návrhu podle článku 24, společnost Van Uden uvádí, že není třeba splnit žádné další podmínky, aby byl soud projednávající tento návrh příslušným, za předpokladu, že je příslušným podle ustanovení vnitrostátního práva, a to i v případě, kdy jsou tato ustanovení uvedena v druhém pododstavci článku 3 úmluvy. Společnost Deco-Line nicméně tvrdí, že stanovení přísnějších podmínek je odůvodněné a že, v každém případě, skutečnost, že se článek 24 odvolává na vnitrostátní předpisy o příslušnosti znamená, že dotyčný soud se může při stanovení své příslušnosti řídit těmito podmínkami.

36 Podle německé vlády neopravňuje článek 24 k vydání předběžných opatření soudem, který rozhodl na základě pravidla o příslušnosti uvedeného v článku 3 druhém pododstavci úmluvy, s výjimkou případu, kdy je toto pravidlo o příslušnosti podmíněno naléhavostí situace a pokud v okamžiku vydání předběžného opatření zde existuje dostatečný vztah se státem soudu. Tato posledně uvedená podmínka je splněna , pokud předběžné opatření může být v tomto státě vykonáno.

37 V tomto ohledu je třeba připomenout, že výraz„předběžná opatření včetně zajišťovacích “ ve smyslu článku 24 úmluvy je třeba chápat jako opatření, která jsou ve věcech spadajících do působnosti úmluvy určena k zachování skutkového nebo právního stavu tak, aby byla chráněna práva jejichž uznání je ostatně požadováno od soudu rozhodujícího ve věci samé (výše uvedený rozsudek Reichert a Kockler, bod 34).

38 Vydání tohoto typu opatření vyžaduje ze strany příslušného soudu zvláštní obezřetnost a důkladnou znalost konkrétních okolností, za kterých mají být navrhovaná opatření účinná. Podle konkrétního případu a zejména podle obchodních zvyklostí musí být soud schopen omezit časovou působnost nebo, pokud jde o povahu majetku nebo zboží, které jsou předmětem požadovaných opatření, požadovat bankovní záruky nebo jmenovat nuceného správce a obecně podmínit jeho povolení splněním všech podmínek, které zaručují předběžný nebo zajišťovací charakter vydávaného opatření (rozsudek ze dne 21. května 1980, Denilauler, 125/79, Recueil s. 1553, bod 15).

39 V tomto ohledu rozhodl Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Denilauler, bod 16, že tím, kdo je schopen nejlépe posoudit okolnosti, jež mohou vést k vydání nebo zamítnutí požadovaných opatření nebo ke stanovení postupů a podmínek, které musí navrhovatel dodržet s cílem zaručení předběžného a zajišťovacího charakteru povolených opatření, je zajisté soud místa, nebo v každém případě soud smluvního státu, v němž se nachází majetek, který je předmětem požadovaných opatření .

40 Z toho vyplývá, že vydání předběžných nebo zajišťovacích opatření podle článku 24 je podmíněno zejména existencí skutečného vztahu mezi požadovanými opatřeními a místní příslušností soudu smluvního státu, po kterém se tato opatření vyžadují.

41 Z toho rovněž vyplývá, že soud, který vydává opatření podle článku 24, musí vzít v úvahu nutnost uložit taková opatření nebo podmínky, které mohou zaručit jejich předběžnou a zajišťovací povahu.

42 Pokud jde konkrétněji o skutečnost, že, jako v tomto případě, soud založil svou příslušnost na jednom z vnitrostátních ustanovení uvedených v článku 3 druhém pododstavci úmluvy, je třeba připomenout, že podle prvního pododstavce tohoto ustanovení mohou být osoby, které mají bydliště na území některého smluvního státu, žalovány u soudu jiného smluvního státu pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 6 hlavy II, tedy v článcích 5 až 18 úmluvy. Z toho dále vyplývá, že v článku 3 uvedená pravidla o vyloučení soudní příslušnosti se nevztahují na zvláštní systém podle článku 24.

43 Konečně, pokud jde o otázku, zda rozhodnutí o předběžném opatření nařizujícímuhrazení smluvní pohledávky může být považováno za předběžné opatření podle článku 24 úmluvy, soudí společnost Deco-Line a vláda Spojeného království, že tomu tak není. Německá vláda se domnívá, že původní řízení zřejmě nespadá do definice předběžných nebo zajišťovacích opatření.

44 Společnost Van Uden a Komise nesdílejí tento názor. Podle Komise musí být za předběžná opatření považována ta opatření, která ztrácí svou platnost v okamžiku, kdy je spor vyřešen nebo uplynutím stanovené lhůty. Může se jednat o pozitivní opatření, tedy příkaz k nějakému jednání, jako například vydání majetku nebo zaplacení určité částky.

45 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že není možné dopředu rozhodnout, že předběžné splnění peněžité pohledávky a to i pokud jde o částku odpovídající částce navrhované v původním řízení, je nezbytné k zaručení účinnosti rozhodnutí ve věci samé a, případně, aby se zdála odůvodněná vzhledem k existujícím zájmům [viz, pokud jde o právo Společenství, rozsudek ze dne 29. ledna 1997, Antonissen v. Rada a Komise, C-393/96 P (R), Recueil s. I-441, bod 37].

46 Rozhodnutí o předběžném plnění může svou povahou předjímat rozsudek ve věci samé. Kromě toho, pokud je navrhovateli přiznáno právo na předběžné splnění peněžitého závazku u soudu v jeho bydlišti, který není příslušný rozhodnout ve věci samé na základě článků 2 až 18 úmluvy, a navrhovatel poté získá uznání a výkon tohoto rozhodnutí ve státě žalovaného, může dojít k obejití pravidel o příslušnosti stanovených úmluvou.

47 Z toho důvodu není předběžné splnění smluvního závazku předběžným opatřením ve smyslu článku 24, pokud, za prvé, je zaručeno vrácení přiznané částky žalovanému za předpokladu, že žalobce neuspěje ve věci samé, a, za druhé, navrhované opatření se týká pouze určitého majetku odpůrce, který se nalézá v rámci územní příslušnosti soudu, u kterého byl návrh podán .

48 S přihlédnutím k výše uvedeným důvodům je třeba odpovědět na první a druhou otázku tak, že

- článek 5 bod 1 úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že soud příslušný podle tohoto ustanovení je rovněž příslušný k vydání předběžných nebo zajišťovacích opatření, aniž by tato příslušnost byla dále podmíněna, a, - pokud se smluvní strany dohodly, že spory vyplývající ze smlouvy nebudou podléhat soudům, nýbrž rozhodci, nemohou být předběžná nebo zajišťovací opatření vydána na základě článku 5 bodu 1 úmluvy.

Na pátou otázku je třeba odpovědět, že

- vzhledem k tomu, že předmět návrhu na vydání předběžného opatření se týká otázky spadající do věcné působnosti úmluvy, použije se tato úmluva a její článek 24 může přiznat příslušnost soudu projednávajícímu takový návrh, i když již bylo nebo by mohlo být zahájeno řízení ve věci samé, i když toto řízení mělo proběhnout před rozhodcem. Konečně, na čtvrtou a šestou až osmou otázku je třeba odpovědět, že
- předběžné splnění smluvního závazku není předběžným opatřením ve smyslu článku 24 úmluvy ze dne 27. září 1968, pokud, za prvé, je zaručeno vrácení uhrazené částky žalovanému v případě, že žalobce neuspěje ve věci samé, a, za druhé, navrhované opatření se týká pouze určitého majetku odpůrce, který se nalézá, nebo by se měl nalézat, v rámci místní příslušnosti soudu, u kterého byl návrh podán.

K nákladům řízení

49 Výdaje vzniklé německé vládě a vládě Spojeného království, jakož i Komisi Evropských společenství, které předložily svá vyjádření Soudnímu dvoru, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že toto řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.



Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR

rozhodl o otázkách, které mu položil Hoge Raad der Nederlanden svým rozsudkem ze dne 8. prosince 1995, takto:

1) Článek 5 bod 1 úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve znění úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky musí být vykládán v tom smyslu, že soud příslušný podle tohoto ustanovení je rovněž příslušný k vydání předběžných nebo zajišťovacích opatření, aniž by tato příslušnost byla dále podmíněna. 2) Pokud se smluvní strany dohodly, že spory vyplývající ze smlouvy nebudou podléhat soudům, nýbrž rozhodci, nemohou být předběžná nebo zajišťovací opatření vydána na základě článku 5 bodu 1 úmluvy ze dne 27. září 1968.

3) Vzhledem k tomu, že předmět návrhu na předběžné opatření se týká otázky spadající do věcné působnosti úmluvy ze dne 27. září 1968, použije se tato úmluva a její článek 24 může přiznat příslušnost soudu projednávajícího takový návrh, a to i když již bylo nebo by mohlo být zahájeno řízení ve věci samé, a i když toto řízení mělo proběhnout před rozhodcem.

4) Článek 24 úmluvy ze dne 27. září 1968 musí být vykládán v tom smyslu, že jeho použití je podmíněno zejména existencí skutečného vztahu mezi předmětem tohoto opatření a místní příslušností soudu smluvního státu, na kterém se opatření požaduje.



_____________________________________________________________________________