Odbor kompatibility s právem ES
Úřad vlády ČR
I S A P
Informační Systém pro Aproximaci Práva
Databáze č. 17 : Databáze judikatury
ă Odbor kompatibility s právem ES, Úřad vlády ČR - určeno pouze pro potřebu ministerstev a ostatních ústředních orgánů

Číslo (Kód CELEX):
Number (CELEX Code):		61985J0407
Název:
Title: 		Rozhodnutí ESD ze dne 14. července 1988
Věc 407/85
3 Glocken GmbH a Gertraud lkritzinger v. USL Centro-Sud a Provincia autonoma di Bolzano
[1988] ECR 4275
“3 Glocken/USL Centro-Sud”
JUDGMENT OF THE COURT OF 14 JULY 1988. DREI GLOCKEN GMBH AND KRITZINGER V U. S. L. CENTRO-SUD AND PROVINCIA AUTONOMA DI BOLZANO. REFERENCE FOR A PRELIMINARY RULING FROM THE PRETORE DI BOLZANO. FREE MOVEMENT OF GOODS - PASTA PRODUCTS - OBLIGATION TO USE ONLY DURUM WHEAT. CASE 407/85.
Publikace:
Publication:		REPORTS OF CASES 1988 PAGES 4233
Předmět (klíčová slova):
Keywords		FREE MOVEMENT OF GOODS;QUANTITATIVE RESTRICTIONS;MEASURES HAVING EQUIVALENT EFFECT;AGRICULTURE;CEREALS;
Související předpisy:
Corresponding acts:		157E030;157E036
Odkaz na souvisejicí judikáty:
Corresponding Judgements:
    Dassonville (č. 85)
    · Cassis de Dijon (č. 179)
    · Commission/Italy (věc 193/80, [1981] ECR 3019, Commission of the European Communities v. Italian Republic)
    · Commission/Federal Republic of Germany (č. 394)
    · Commission/France (věc 216/84, [1988] ECR 793, Commission of the European Communities v. French Republic)
Plný text:
Fulltext:		Ano

Fakta:
Německá společnost 3 Glocken GmbH vyvážela do Itálie těstoviny vyráběné ze směsi obyčejné a sklovité pšenice. Italská maloobchodnice Gertraud Kritzinger tyto těstoviny dále prodávala. Prodej takto vyrobených pšeničných výrobků byl v rozporu s italskou právní úpravou těstovin.
11 Zákon č. 580 ze 4. července 1967 o výrobě a obchodu s těstovinami, Úřední věstník č. 189 ze dne 29. července 1967.
Podle této právní úpravy bylo možné pro výrobu těstovin používat pouze pšenici sklovitou. Použití obyčejné pšenice bylo povoleno pouze jako výjimka, v případě malovýroby čerstvých těstovin určených k okamžité spotřebě a v případě zvláštních těstovinových výrobků určených na vývoz. Těstoviny, které těmto specifikám nevyhovovaly nemohly být v Itálii prodávány. Tento zákaz prodeje se vztahoval i na výrobky dovážené. USL (místní orgán pro zdraví) uložil pro porušení italského zákona společnosti 3 Glocken a paní Kritzinger správní pokutu. Nato společnost i paní Kritzinger zahájily řízení u soudu v Bolzanu s tím, že italský zákaz aplikovaný na dovážené těstovinové výrobky není v souladu s článkem 30 Smlouvy EHS. Soud přerušil řízení a požádal Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce (podle článku 177 Smlouvy EHS), zda je možné zákaz dovozu těstovin vyráběných z obyčejné pšenice považovat za opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením ve smyslu ustanovení článku 30 Smlouvy EHS, neboť dotčené výrobky byly vyrobeny a uvedeny na trh v jiném členském státě v souladu s právem. Dále chtěl italský soud vědět, zda je takový zákaz odůvodněný.

Názor soudu a komentář:
Článek 30 Smlouvy EHS zakazuje kvantitativní omezení dovozu a veškerá opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením ve vztazích mezi členskými státy. Opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením zahrnují “každé opatření členského státu, které je způsobilé, přímo nebo nepřímo, v současnosti nebo potencionálně, omezit obchod uvnitř Společenství” (Dassonville). Zákaz prodeje těstovinových výrobků vyrobených z obyčejné pšenice nebo směsi obyčejné a sklovité pšenice je nepochybně opatřením, které má účinky rovnocenné kvantitativním omezením. Je tomu tak proto, že zakazuje dovoz těstovin vyráběných z obyčejné pšenice nebo směsi obyčejné a sklovité pšenice, které jsou v jiných členských státech povoleny (nulová eventualita).
Ve smyslu precedentního rozhodnutí Soudního dvora “je třeba v případě absence společných komunitárních nařízení akceptovat překážky volného pohybu zboží vyplývající z jednotlivých národních úprav složení výrobků, pokud se tyto národní úpravy vztahují bez rozdílu na domácí i dovážené výrobky, jsou nezbytné z hlediska ochrany spotřebitele a spravedlivého obchodování” (Cassis de Dijon) a přiměřené sledovaným cílům. Dále je třeba zvážit, zda daný zákaz může být odůvodněn ochranou veřejného zdraví (článek 36 Smlouvy EHS).
Italská vláda v průběhu řízení tvrdila, že těstoviny vyráběné z obyčejné pšenice nebo směsi obyčejné a sklovité pšenice, obsahují chemické přísady a barviva, které ve velkém množství mohou poškodit lidské zdraví. Vláda však nepodala důkazy tohoto svého tvrzení. Soud došel k závěru, že neexistují důvody ochrany veřejného zdraví, které by italskou právní úpravu ospravedlňovaly. Soudní dvůr rovněž neakceptoval stanovisko, že italský zákaz je nezbytný z hlediska ochrany spotřebitele. Je sice legitimní dát spotřebiteli možnost vybrat si těstoviny vyráběné výlučně ze sklovité pšenice, kterým spotřebitelé mohou přiřazovat zvláštní kvality. Není však třeba za tímto účelem stanovit otevřený zákaz marketingu těstovin vyráběných z obyčejné pšenice. Téhož cíle lze totiž dosáhnout prostřednictvím požadavku, aby výrobce “na výrobek umístil vhodnou etiketu obsahující informace o složení prodávaného produktu” (Commission/Italy, Commission/Federal Republic of Germany). Členský stát může požadovat, aby bylo identifikováno nejenom složení v souladu s požadavky směrnice Rady EHS, zejména upravující obaly a prezentaci potravin,22 Úřední věstník č. L 33, str. 1.
ale může i omezit používání etiket “těstoviny vyrobené z mouky ze sklovité pšenice” pouze na těstovinové výrobky, které byly vyrobeny výlučně ze sklovité pšenice. Tímto je rovněž spravedlivé obchodování zajištěno.
Během řízení italská vláda dále tvrdila, že italská právní úprava těstovin podporuje společnou zemědělskou politiku Společenství v oblasti obilovin, jejímž cílem je z důvodů strukturální politiky zvýšit kultivaci sklovité pšenice zejména v oblastech Mezzogiorno. Na tento argument Soudní dvůr reagoval zdůrazněním, že italská právní úprava těstovin je neslučitelná s ustanoveními článků 30 a 36 Smlouvy EHS pouze v tom smyslu, že se vztahuje na dovážené výrobky. Právo Společenství nevyžaduje zrušení zákona ve vztahu k producentům těstovin se sídlem na území Itálie. Z toho vyplývá, že podle názoru Soudního dvora není další aplikace zákona na domácí výrobce, která povede k diskriminaci mezi domácími výrobci, z hlediska práva Společenství problematická. Prohlásil, že “jakmile byla v rámci Společenství ustavena společná organizace trhu v konkrétním odvětví, členský stát musí upustit od jednostranných opatření, i když by pravděpodobně podporovaly společnou politiku Společenství“ (Commission/French Republic).

Shrnutí (Summary of the Judgment):
1. THE EXTENSION TO IMPORTED PRODUCTS OF A PROHIBITION ON THE SALE OF PASTA MADE FROM COMMON WHEAT OR FROM A MIXTURE OF COMMON WHEAT AND DURUM WHEAT, EFFECTED BY NATIONAL LEGISLATION ON PASTA PRODUCTS, IS INCOMPATIBLE WITH ARTICLES 30 AND 36 OF THE TREATY. SUCH AN OBSTACLE CANNOT BE JUSTIFIED BY THE REQUIREMENT OF PROTECTING CONSUMERS, SINCE THAT REQUIREMENT CAN BE SATISFIED BY LESS RESTRICTIVE MEANS SUCH AS THE COMPULSORY INDICATION OF THE PRECISE COMPOSITION OF THE PRODUCTS MARKETED OR THE INTRODUCTION OF A SPECIAL DESCRIPTION CONFINED TO PASTA MADE EXCLUSIVELY FROM DURUM WHEAT. THE SAME CONSIDERATIONS APPLY TO THE NEED TO ENSURE FAIR TRADING. SIMILARLY, SUCH AN OBSTACLE CANNOT BE JUSTIFIED ON THE GROUNDS OF THE PROTECTION OF PUBLIC HEALTH UNLESS THERE IS EVIDENCE TO SHOW THAT PASTA PRODUCTS MADE FROM COMMON WHEAT CONTAIN CHEMICAL ADDITIVES OR COLORANTS. IN ANY EVENT, SUCH A GENERAL MARKETING PROHIBITION IS CONTRARY TO THE PRINCIPLE OF PROPORTIONALITY.

2. ONCE THE COMMUNITY HAS ESTABLISHED A COMMON MARKET ORGANIZATION IN A PARTICULAR SECTOR, THE MEMBER STATES MUST REFRAIN FROM TAKING ANY UNILATERAL MEASURE EVEN IF THAT MEASURE IS LIKELY TO SUPPORT THE COMMON POLICY OF THE COMMUNITY. CONSEQUENTLY, IF PROBLEMS ARISE IN FINDING MARKET OUTLETS FOR A PRODUCT COVERED BY SUCH A COMMON ORGANIZATION - AND THIS CANNOT BE ARGUED WHEN THE STATISTICS SHOW THAT THE PRODUCT IN QUESTION BENEFITS FROM COMPETITION BASED ON QUALITY - IT IS FOR THE COMMUNITY AND NOT FOR A MEMBER STATE TO SEEK A SOLUTION IN THE CONTEXT OF THE COMMON AGRICULTURAL POLICY.

Plný text judikátu (Entire text of the Judgment):

Odkaz:

Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1988, 3 Glocken GmbH a Gertraud Kritzinger v. USL Centro-Sud a Provincia autonoma di Bolzano, Věc 407/85, Recueil 1988, s. 4233


Klíčová slova:

Volný pohyb zboží – Těstoviny – Povinnost výhradního použití pšenice tvrdé


Předmět:

Rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 30 a 36 Smlouvy o EHS s cílem rozhodnout o slučitelnosti určitých ustanovení italského zákona č. 580 ze dne 4. července 1967 (Gazzetta ufficiale č. 189, 29. 7. 1967) o výrobě těstovin a jejich uvádění na trh s uvedenými články


Skutkové okolnosti:

ZPRÁVA K JEDNÁNÍ PŘEDLOŽENÁ VE VĚCI 407/85

I – Skutkový stav a řízení

A – Průběh řízení před předkládajícím soudem

Německý výrobce 3 Glocken GmbH, který do Itálie vyvážel těstoviny vyrobené ze směsi pšenice tvrdé a pšenice obecné, a italská maloobchodnice G. Kritzinger, která tyto těstoviny prodávala, byli vyzváni Unità sanitaria Locale Centro-Sud k tomu, aby každý z nich zaplatil správní peněžitou pokutu ve výši jednoho milionu ITL za porušení článku 29 zákona o těstovinách, který ukládá výhradní použití pšenice tvrdé při výrobě těstovin.

Oba uvedenou výzvu zpochybnili před pretore di Bolzano, když se odvolávali na neslučitelnost dotyčného ustanovení s článkem 30 Smlouvy o EHS. Pretore di Bolzano byl takto nucen předkládacím usnesením ze dne 31. října 1985 položit Soudnímu dvoru tyto dvě předběžné otázky:

„1) Musí být zákaz opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu uvedený v článku 30 Smlouvy o EHS vykládán v tom smyslu, že v případě dovozu těstovin vylučuje použití ustanovení italského potravinářského práva, která zakazují použití mouky z pšenice obecné při výrobě těstovin, pokud byly takové těstoviny legálně vyrobeny a uvedeny na trh v jiném členském státě Společenství?

2) Musí být zákaz svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy uvedený v poslední větě článku 36 Smlouvy o EHS v každém případě vykládán v tom smyslu, že vylučuje použití výše zmíněných vnitrostátních ustanovení?“

B – Normativní rámec: italské právní předpisy a právní úprava Společenství

1. Zákon o těstovinách: jeho znění a cíle

a) Znění zákona

Až do 4. července 1967 byl zákonem platným v Itálii zákon č. 874 ze dne 22. června 1933. Ten obsahoval pouze pravidlo týkající se názvů. Pro výrobu těstovin povoloval použití mouky jak z pšenice tvrdé, tak i z pšenice obecné.

Uvedený zákon byl nahrazen zákonem č. 580 o těstovinách, který vznikl z poslanecké iniciativy známé pod názvem „Bartolův návrh zákona“.

Zákon č. 580 obsahuje pravidla týkající se jak výroby těstovin, tak i jejich uvádění na trh. Některá z těchto pravidel uvádění na trh se týkají názvů těstovin, zatímco jiná se týkají označení uvedených na obalech těstovin.

Krom toho čl. 36 první pododstavec zákona o těstovinách stanoví, že „je zakázáno prodávat nebo uchovávat za účelem prodeje těstoviny, jejichž vlastnosti se liší od vlastností, které byly stanoveny tímto zákonem“. Čl. 50 druhý pododstavec téhož zákona stanoví, že „dovoz ... těstovin, jejichž vlastnosti se liší od vlastností předepsaných tímto zákonem ... je zakázán.“

— Pravidla týkající se výroby těstovin

Zákon o těstovinách rozlišuje mezi průmyslovou výrobou sušených těstovin, které jsou určeny k uchovávání, a ruční výrobou čerstvých (nesušených) těstovin, které jsou určeny k okamžité spotřebě.

Sušené těstoviny musejí být vyráběny výlučně z krupice z pšenice tvrdé. Vyplývá to z ustanovení článku 29 ve spojení s ustanoveními článku 28.

Článek 28 stanoví, že „pod názvem ‘pasta di semola di grano duro’ (těstoviny z krupice z pšenice tvrdé) a ‘pasta di semolato di grano duro’ (těstoviny z krupičky z pšenice tvrdé) se rozumí výrobky získané tažením, válcovaním a sušením z těsta připraveného výlučně buď a) z krupice z pšenice tvrdé a z vody; nebo b) z krupičky z pšenice tvrdé a z vody)“.

Článek 29 stanoví, že výroba těstovin určených k uvedení na trh je povolena pouze pro druhy těstovin s následujícími vlastnostmi:

Druh a název
Maximální vlhkost v procentech
Procento sušiny
Kyselost vyjádřená v maximálních stupních1
Popeloviny
CelulózaDusíkaté látky (dusík x 5,7 min.)
Min.
Max.Min.Max.
Těstoviny z - krupice z pšenice tvrdé
12,50
0,70
0,850,200,4510,504
Těstoviny z- krupičky z pšenice tvrdé
12,50
0,90
1,20—0,8511,505
(1) Stupeň kyselosti je vyjádřen množstvím centimetrů krychlových běžného zásaditého roztoku potřebného k neutralizaci 100 gramů sušiny.
Těstoviny dosáhnou minimálního procenta popelovin stanoveného článkem 29 pouze tehdy, pokud jsou vyrobeny výlučně z pšenice tvrdé, která obsahuje více popelovin než pšenice obecná.

Pravidlo týkající se výhradního použití pšenice tvrdé při výrobě těstovin připouští dvě výjimky.

Podle článku 33 „je povolena výroba čerstvých těstovin“ a k jejich výrobě „je povoleno používání mouky z pšenice obecné“.

Podle čl. 50 prvního pododstavce „je výroba ... těstovin, jejichž vlastnosti se liší od vlastností předepsaných ustanoveními tohoto zákona povolena za předpokladu, že se jedná o výrobky určené na vývoz, které nejsou škodlivé pro lidské zdraví, na základě povolení, které musí být uděleno podle podrobných pravidel, která budou stanovena nařízením“.

— Pravidla týkající se názvu těstovin

Účinkem výše uvedeného článku 28 zákona o těstovinách je, že název „těstoviny z krupice z pšenice tvrdé“ je vyhrazen pro těstoviny vyráběné výhradně z krupice z pšenice tvrdé a z vody. Z článku 29 vyplývá, že takové těstoviny musejí být uvedeným názvem povinně opatřeny.

— Pravidla týkající se označování těstovin

Podle článku 35 zákona o těstovinách musí být na obalu v italštině uvedeno jméno výrobce nebo jeho firma, jeho sídlo, sídlo závodu, název a druh těstovin a čistá hmotnost.

b) Cíle zákona

Ze zprávy z parlamentní rozpravy vyplývá, že italského zákonodárce vedly k přijetí zákona o těstovinách úvahy dvojího druhu.

Zákonodárce usiloval na jedné straně o zajištění jakosti těstovin. Těstoviny, které obsahují pouze pšenici tvrdou, jsou zejména mnohem méně náchylné k rozvaření.

Na straně druhé usiloval zákonodárce o podporu pěstování pšenice tvrdé. Trh s těstovinami představuje ve Společenství jediné odbytiště pro pěstitele pšenice tvrdé a tito pěstitelé nemají ve středomořských oblastech Společenství, kde jsou usazeni, reálnou možnost přejít na jiné plodiny. Za těchto podmínek bylo cílem zákonodárce zajistit jejich jediné odbytiště uložením výrobcům těstovin povinnost používat výhradně pšenici tvrdou.

2. Obecný zákon o potravinách

Podle čl. 5 písm. a) zákona č. 283 ze dne 30. dubna 1962 (GURI č. 139, 4. 6. 1962), o změně hygienické právní úpravy týkající se výroby a prodeje potravinářských výrobků a nápojů (dále jen „obecný zákon o potravinách“), „je při přípravě pokrmů zakázáno používat ... potraviny ... smíšené s potravinami nižší jakosti nebo upravené takovým způsobem, který vede ke změně jejich přirozeného složení ...“.

Mezi zákonem o těstovinách a obecným zákonem o potravinách existují následující vztahy.

Na jedné straně článek 34 zákona o těstovinách, ačkoli zakazuje upravovat těstoviny pomocí chemických činidel nebo jiných přídatných látek, vyhrazuje ministrovi zdravotnictví pravomoci, které mu přísluší podle obecného zákona o potravinách, totiž povolit za určitých podmínek použití chemických barviv nebo přídatných látek [čl. 5 písm. f) a písm. g) uvedeného zákona].

Na druhé straně čl. 8 první pododstavec nařízení ministerstva provádějícího zákon o těstovinách stanoví, že složky potravin používané při přípravě speciálních sušených těstovin a čerstvých těstovin musejí vyhovovat hygienickým požadavkům a požadavkům na čistotu stanoveným platnými ustanoveními, a zejména článkem 5 obecného zákona o potravinách. 3. Směrnice 79/112

Dne 18. prosince 1978 přijala Rada směrnici o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin a jejich obchodní úpravy (Úř. věst. 1979, L 33, s. 1). Podle čl. 6 odst. 5 písm. a) uvedené směrnice „ musí seznam složek obsahovat všechny složky potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti a stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny“.

Použití čl. 6 odst. 5 písm. a) na směsové těstoviny obsahující např. (jako v projednávaném případě) 60 % pšenice obecné a 40 % pšenice tvrdé předpokládá, že musí být uvedena nejprve pšenice obecná a pak pšenice tvrdá bez dalšího upřesnění jejich vzájemného poměru.

Směrnice 79/112 byla v Itálii provedena nařízením č. 322 prezidenta republiky ze dne 18. května 1982.

4. Společná organizace trhu s obilovinami Vzhledem k tomu, že má zákon o těstovinách podporovat pěstování pšenice tvrdé, sleduje cíl, který od roku 1967 v rámci společné organizace trhu s obilovinami pokládá za svůj i Společenství.

Činnost Společenství je dvoustranná: na jedné straně zavedení intervenční ceny pro pšenici tvrdou na úrovni výrazně vyšší, než je cena platná pro pšenici obecnou, a na straně druhé poskytnutí přímé podpory na produkci pšenice tvrdé (viz článek 10 nařízení Rady č. 120/67 ze dne 13. června 1967, Úř. věst. 1967, s. 2269, a článek 10 nařízení Rady č. 2727/75 ze dne 29. října 1975, Úř. věst. 1975, L 281, s. 1).

Od roku 1967 produkce pšenice tvrdé v Itálii neustále vzrůstá, stejně jako ve Francii a v Řecku, a rozšířila se i na sever, zvláště do Německa, Dánska a Spojeného království. Italská produkce představuje přibližně tři čtvrtiny produkce Společenství.

S ohledem na výše zmíněný vývoj zpřísnilo Společenství počínaje rokem 1976 podmínky pro poskytnutí podpory. Zaprvé byla stanovena výše podpory podle obdělávané plochy, a nikoli již podle vyprodukovaného množství. Zadruhé byla stanovena možnost omezit podporu na určité regiony. A nakonec byla podpora vyhrazena pouze pro pšenici tvrdou s jakostními a technologickými vlastnostmi, které měly být stanoveny (viz článek 5 nařízení Rady č. 1143/76 ze dne 17. května 1976, Úř. věst. 1976, L 130, s. 1).

Pokud jde o jakostní a technologické vlastnosti, musejí zejména zaručovat, že zrno pšenice tvrdé je vhodné k použití při výrobě krupice a těstovin (viz článek 3 nařízení Rady č. 3103/76 ze dne 16. prosince 1976, Úř. věst. 1976, L 351, s. 1). Komise v prováděcím nařízení upřesnila, že zrno pšenice tvrdé musí mít vlastnosti „prokazující, že těstoviny získané jeho zpracováním se při vaření nelepí“ (viz článek 2 nařízení Komise č. 2835/77 ze dne 19. prosince 1977, Úř. věst. 1977, L 327, s. 9).

Pokud jde o regiony, které mohou získat podporu, základní právní úprava v současnosti stanoví, že podpora je poskytována pouze v oblastech Společenství, ve kterých produkce pšenice tvrdé představuje tradiční a důležitou součást zemědělské výroby (viz článek 11 nařízení Rady č. 1451/82 ze dne 18. května 1982, Úř. věst. 1982, L 164, s. 1).

Produkce pšenice tvrdé ve Společenství se nicméně i nadále rozšiřovala. Část této produkce dnes již dokonce nenachází odbytiště na trhu Společenství. Vzhledem k této situaci zamýšlí Společenství dále upravit svoji politiku v uvedeném odvětví. Hodlá zejména snížit intervenční cenu pšenice tvrdé a přiblížit ji tak ceně platné pro pšenici obecnou.

Krom toho vykupují-li dnes intervenční agentury Společenství významná množství pšenice tvrdé, vysvětluje se to nejen nárůstem produkce Společenství, ale i dovozem pšenice tvrdé ze Severní Ameriky.


II – Písemná vyjádření předložená Soudnímu Dvoru

Svá písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložily společnost 3 Glocken GmbH a G. Kritzinger, žalobkyně v původním řízení, Provincia autonoma di Bolzano, žalovaná v původním řízení, italská, francouzská a nizozemská vláda a Komise.

A – Existence omezení dovozu ve smyslu článku 30 Smlouvy o EHS

Společnost 3 Glocken GmbH poznamenává, že otázka slučitelnosti italského zákona o těstovinách s článkem 30 Smlouvy o EHS má být vznesena především ve smyslu rozsudku „Cassis de Dijon“ ze dne 20. února 1979 (Rewe-Zentral-AG, 120/78, Recueil, s. 649). Zákaz prodeje těstovin obsahujících pšenici obecnou v Itálii představuje při neexistenci právní úpravy Společenství týkající se uvádění těstovin na trh překážku obchodu, protože vylučuje z italského trhu veškeré těstoviny tradičně vyráběné v členských zemích severní Evropy.

Krom toho uvedená překážka způsobuje závažné narušení hospodářské soutěže mezi výrobci ve Společenství. Umožňuje zejména vznik jednostranných obchodních toků z jihu na sever. Zatímco dotčený italský zákon brání zejména dovozu těstovin obsahujících pšenici obecnou z členských států severní Evropy, italským těstovinám nebrání při jejich uvádění na trh ve zmíněných státech žádná překážka.

G. Kritzinger uplatňuje, že skutečnost, že dovážené a domácí výrobky podléhají podle italského zákona shodnému zacházení, nevylučuje porušení článku 30 Smlouvy o EHS, jelikož zmíněný zákon představuje absolutní překážku dovozu.

Zákaz vyrábět nebo prodávat těstoviny obsahující pšenici obecnou označuje ostatně za diskriminační, jelikož se dotyčný zákaz nevztahuje na čerstvé těstoviny ani – a to činí diskriminaci ještě významnější a zjevnější – na těstoviny určené na vývoz.

Takové diskriminační právní předpisy jsou ve skutečnosti výsledkem politiky zvýhodňující domácí pěstitele pšenice tvrdé a domácí výrobce těstovin.

Provincia autonoma di Bolzano popírá, že by byl zákon o těstovinách v rozporu s ustanoveními článku 30 a druhé věty článku 36 Smlouvy o EHS. V této souvislosti zejména tvrdí, že při současném stupni integrace Společenství si členské státy ponechaly pravomoc stanovit pravidla produkce potravin, které každý z nich považuje za vhodné k uspokojení svých domácích potřeb.

Dotčený zákon není diskriminační, neboť domácí a dovážené výrobky podle něho podléhají shodnému zacházení; skutečnost, že povoluje používat pšenici obecnou při výrobě těstovin určených na vývoz, na věci nic nemění.

Zákon nemá ochranářský charakter ani ve vztahu k italským pěstitelům pšenice tvrdé, ani ve vztahu k italským výrobcům těstovin. Značné množství pšenice tvrdé se totiž dováží i přes vysokou tuzemskou nabídku. Krom toho těstoviny vyráběné v Itálii jsou natolik dobře známé a ceněné po celém světě jako typicky italský výrobek, že nemají ochranářských předpisů nikterak zapotřebí.

Italská vláda rovněž uplatňuje, že zákon o těstovinách nevycházel z ochranářských úvah.

Zákonodárce totiž neusiloval o ochranu italských pěstitelů pšenice tvrdé před zahraničními pěstiteli pšenice obecné. Pokud by zvýhodňoval italské pěstitele pšenice tvrdé, činil by tak především v neprospěch jejich domácích konkurentů pěstujících pšenici obecnou. Pěstitelé pšenice obecné tehdy ostatně převažovali.

Zákonodárce neusiloval ani o ochranu italských výrobců těstovin proti jejich zahraničním konkurentům, neboť ti v roce 1967 do Itálie těstoviny nedováželi.

Italská vláda mimoto uplatňovala, že zákon nemá diskriminační účinky. V tomto bodě upřesňuje, že povolení používat pšenici obecnou pro výrobu těstovin určených na vývoz má za cíl pouze rozšířit možnost, kterou mají všichni výrobci usazení v zemích, v nichž se nevyžaduje výhradní použití pšenice tvrdé, na italské výrobce. Zákon má tímto způsobem zamezit jakékoliv diskriminaci italských výrobců ve prospěch zahraničních výrobců.

Francouzská vláda má za to, že italský zákon je použitelný bez rozdílu na výrobky tuzemské i dovážené a že je tedy rozsudek „Cassis de Dijon“ potvrzený rozsudkem „Souvenirs d’Irlande“ ze dne 17. června 1981 (Komise v. Irsko, 113/80, Recueil, s. 1625, 1637) v projednávaném případě použitelný.

Podle nizozemské vlády zákon o těstovinách obsahuje skrytou diskriminaci v tom smyslu, že zakazuje používání pšenice obecné při výrobě sušených těstovin určených pro italský trh, zatímco je povoluje při výrobě „nesušených“ čerstvých těstovin nebo těstovin určených na vývoz.

Komise poznamenává, že otázka slučitelnosti italského zákona o těstovinách s článkem 30 Smlouvy o EHS má být vznesena ve smyslu rozsudku „Cassis de Dijon“. Zákon je tedy slučitelný s článkem 30 Smlouvy o EHS pouze tehdy, pokud může být považován za nezbytný pro splnění jednoho z „kategorických požadavků“ zmíněných v uvedeném rozsudku.

B – Existence kategorických požadavků ve smyslu rozsudku „Cassis de Dijon“

1. Ochrana spotřebitele

Společnost 3 Glocken GmbH především popírá, že by těstoviny z pšenice tvrdé měly vyšší jakost. Zásluhou moderních metod sušení, které byly vyvinuty v nedávné době, jsou těstoviny obsahující pšenici obecnou stejně odolné proti rozvaření jako těstoviny obsahující pouze pšenici tvrdou. Krom toho existují odrůdy pšenice obecné, jejichž jakost je jistě rovnocenná nebo dokonce vyšší než jakost pšenice tvrdé.

Dále poznamenává, že italský zákon nemůže rozhodně nikdy předepisovat, který výrobek si má spotřebitel vybrat. Spotřebitel musí mít možnost svobodně posoudit jakost výrobků z ostatních členských států Společenství na základě náležitých informací.

Označení odpovídající požadavkům směrnice 79/112, jak byla provedena do vnitrostátního práva, zajišťuje dostatečnou informovanost spotřebitelů o složení těstovin.

G. Kritzinger se rovněž domnívá, že spotřebitelé nemohou být uvedeni v omyl, pokud jde o jakost jednoho nebo druhého druhu těstovin. Vhodné označení je dostačující k vyloučení veškerého rizika záměny v mysli spotřebitele.

Italská vláda objasňuje, že spotřebitelé mohou být v každém případě, tj. i tehdy, pokud se obeznámili s vhodným označením, uvedeni v omyl, pokud jde o zaplacení „náležité“ ceny. Zaprvé je při současném stavu analytických metod nemožné stanovit přesné množství pšenice obecné ve směsových těstovinách. Zadruhé je pšenice obecná výrazně levnější než pšenice tvrdá. Je tudíž snadné oklamat spotřebitele tím, že zaplatí vyšší cenu, než je cena odůvodněná podílem pšenice tvrdé skutečně obsaženým v těstovinách. Zákon o těstovinách je jediným prostředkem schopným zaručit, že spotřebitel zaplatí náležitou cenu.

Francouzská vláda objasňuje, že nabízení těstovin z pšenice obecné k prodeji pod názvem „těstoviny“ musí nutně vést k záměně v mysli italského spotřebitele, který si spojuje tento název s výhradním obsahem pšenice tvrdé.

Rovněž uplatňuje, že za předpokladu, že jsou těstoviny vyrobeny ze směsi pšenice tvrdé a pšenice obecné, současné analytické metody neumožňují ověřit, zda jsou složky na označení uvedeny v sestupném pořadí podle jejich hmotnosti, jak to vyžaduje článek 6 směrnice 79/112.

Naproti tomu má nizozemská vláda za to, že ochrana spotřebitele je obecně v dostatečné míře zaručena povinností uvádět složky na etiketě obalu, uložené výrobcům těstovin podle směrnice 79/112. Spotřebitel je takto informován o složení těstovin.

Dodává, že dotčený zákon zbavuje italského spotřebitele možnosti jakéhokoli výběru mezi různými druhy těstovin a nutí ho jíst pouze těstoviny vyrobené výhradně z pšenice tvrdé.

Komise cituje rozsudek ze dne 7. února 1984 (Jongeneel Kaas, 237/82, Recueil 1984, s. 483, bod 20) a připomíná, že při neexistenci pravidel Společenství jsou členské státy oprávněny vést politiku jakosti týkající se jejich domácí produkce, pokud taková politika nebrání volnému pohybu dovážených výrobků.

V souvislosti s argumentem týkajícím se postoje italského spotřebitele se Komise odvolává nejprve na rozsudek „Vinaigre de vin“ ze dne 9. prosince 1981 (Komise v. Itálie, 193/80, Recueil, s. 3019, bod 23), podle něhož může být ochrana spotřebitele, a to i tehdy, je-li zvyklý na obchodní použití určitého výrazu, zajištěna vhodným označením týkajícím se povahy prodávaného výrobku. Krom toho Komise upozorňuje, že italský spotřebitel je informován o složení těstovin, které jsou mu nabízeny ke koupi, již prostřednictvím jejich názvu, aniž by vůbec musel věnovat pozornost jejich složení.

2. Poctivost transakcí

Společnost 3 Glocken GmbH argumentuje na základě rozsudku „Genièvre“ ze dne 26. listopadu 1985 (Miro, 182/84, Recueil, s. 3731) a dospívá k závěru, že dotčený zákon nemůže být odůvodněn ani kategorickým požadavkem na poctivost transakcí.

Poznamenává, že zákon vylučuje z italského trhu dovážené směsové těstoviny, protože jsou levnější. Pokud však cenová výhoda existuje, je výsledkem stanovení cen v rámci společné zemědělské politiky. Stejně jako ve věci „Genièvre“, v níž byla cenové výhoda daňové povahy, lze tedy zmíněnou cenovou výhodu vysvětlit zásahem veřejného orgánu, a nikoliv praktikami nekalé hospodářské soutěže. Za uvedených podmínek splňuje požadavek poctivé hospodářské soutěže ve Společenství pouze skutečnost, že je spotřebitelům umožněno vybrat si výrobek podle jakosti a ceny.

Podle G. Kritzinger neexistuje v projednávané věci žádné nebezpečí nekalé hospodářské soutěže, jelikož obaly obsahující těstoviny „3 Glocken GmbH“ jasně uvádějí, že tyto těstoviny obsahují pšenici tvrdou i pšenici obecnou. Dodává, že italští vývozci často nabízejí své těstoviny k prodeji na zahraničních trzích v obalech, které neuvádějí žádné údaje o složkách, aniž by taková praxe byla příčinou stížností na nekalou soutěž.

Jak již bylo uvedeno výše, italská vláda tvrdí, že povinnost používat pouze pšenici tvrdou představuje jediný prostředek umožňující zajistit, aby spotřebitelé platili přesně takovou cenu, která odpovídá jakosti výrobku.

Nizozemská vláda má za to, že zákon porušuje zásadu uvedenou v rozsudku „Genièvre“, podle které zájmy, jako je poctivost obchodních transakcí, musejí být zajištěny při vzájemném respektování poctivě a tradičně dodržovaných zvyklostí v různých členských státech. V projednávané věci jsou zahraniční výrobci zbaveni možnosti využívat obchodních výhod spojených s použitím pšenice obecné, zatímco italští výrobci mají naprostou volnost v používání pšenice obecné k výrobě těstovin určených na vývoz. Ve skutečnosti jsou to spíše podniky usazené v Itálii, které se dopouštějí nekalé hospodářské soutěže vůči podnikům usazeným v zahraničí.

Komise upozorňuje, že těstoviny z pšenice tvrdé jsou povinně označeny názvem jim vlastním a že se již tímto odlišují od těstovin obsahujících pšenici obecnou. Z uvedeného hlediska je rozsudek „Genièvre“, vydaný ve věci, v níž se nizozemská jalovcová a belgická jalovcová nelišily svým názvem, použitelný a fortiori.

3. Veřejné zdraví

Společnost 3 Glocken GmbH pouze uvádí, že pretore di Bolzano ve svém předkládacím usnesení upřesnil, že laboratorní analýza prokázala, že dotčené těstoviny nejsou zdraví škodlivé.

G. Kritzinger se odvolává na tutéž pasáž předkládacího usnesení. Krom toho připomíná, že dotčený zákon povoluje použití pšenice obecné při výrobě čerstvých těstovin, jakož i těstovin určených na vývoz. Nakonec upozorňuje, že samo italské ministerstvo zdravotnictví předložilo při parlamentní rozpravě v době přijetí zákona o těstovinách pozměňovací návrh, kterým mělo být povoleno použití pšenice obecné; má tedy za to, že by bylo troufalé tvrdit, že těstoviny z pšenice obecné jsou zdraví škodlivé.

Provincia autonoma di Bolzano naproti tomu tvrdí, že cílem zákona o těstovinách je ochrana hygieny potravin a zdraví.

Italská vláda tvrdí, že nejožehavějším problémem je používání přídatných látek a barviv. Ty jsou často používány k tomu, aby těstovinám z pšenice obecné dodaly organoleptické vlastnosti, jimiž se naproti tomu přirozeně vyznačují těstoviny vyrobeným výhradně z pšenice tvrdé. Například pro získání jantarově žluté barvy, která je vlastní těstovinám z pšenice tvrdé, je nezbytné přidávat chemické přídatné látky jako tetrazin. Vysoký příjem přídatných látek a barviv může mít však škodlivé účinky na lidské zdraví. V zemi jako Itálie, kde spotřeba těstovin dosahuje velmi vysokých úrovní, není takové nebezpečí nereálné.

Není ostatně možné zajistit spotřebiteli vhodné informace, jelikož dotčené přídatné látky nepatří mezi složky, které musejí být podle směrnice 79/112 uvedeny na obalu.

Nizozemská vláda má za to, že argument založený na nezbytnosti ochrany veřejného zdraví není v projednávaném věci relevantní, jelikož německá i italská laboratoř dospěly nezávisle na sobě k závěru, že dotčené těstoviny neobsahují žádnou nebezpečnou látku a nejsou tedy zdraví škodlivé.

Obdobně Komise připomíná, že pretore prokázal, že v projednávané věci nejsou dovážené těstoviny nikterak zdraví škodlivé.

4. Ochrana zemědělského odvětví v souladu s příslušnou společnou organizací trhu

Italská vláda tvrdí, že cílem zákona o těstovinách je podporovat rozvoj produkce pšenice tvrdé, a tak přispívat k dosažení základního cíle, který přijalo samo Společenství v rámci organizace trhu s obilovinami. V souladu s ustanoveními čl. 39 odst. 2 písm. a) Smlouvy o EHS přihlíží taková politika „ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi“ a splňuje tedy kategorický požadavek.

Mimoto představuje zákon o těstovinách prostředek přiměřený svému cíli. Vyplývá to již ze samotné skutečnosti, že splňuje obecný a kategorický požadavek, který byl převzat do právního řádu Společenství a učiněn jeho součástí. Krom toho nelze zapomínat, že v oblastech s tradiční produkcí může být pšenice tvrdá z důvodů souvisejících s klimatem a půdou jen stěží nahrazena jinými plodinami. Konečně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že vzhledem k téměř neexistujícímu dovozu těstovin do Itálie před a po přijetí uvedeného zákona výrobci těstovin z ostatních členských států neutrpí v důsledku zákona prakticky žádnou škodu.

Podle francouzské vlády by zrušení zákona o těstovinách vedlo ke zpochybnění společné zemědělské politiky týkající se pšenice tvrdé. Společenství podporovalo produkci pšenice tvrdé s cílem zajistit pěstitelům pšenice tvrdé odpovídající životní úroveň [viz čl. 39, odst. 1 písm. b)] a zajistit uspokojivé zásobování odvětví výroby těstovin [viz čl. 39, odst. 1 písm. d)]. Konkurence pšenice obecné by tedy ohrozila jediné odbytiště pšenice tvrdé a následkem toho i rozvoj produkce pšenice tvrdé, který byl podporován Společenstvím.

Nizozemská vláda pouze připomíná, že italský předpis v každém případě spadá pod čl. 18 odst. 2 nařízení č. 2727/75, podle něhož „není-li v tomto nařízení stanoveno jinak nebo rozhodne-li Rada o odchylce od něho ...(je zakázáno) ... uplatňování veškerých množstevních omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem“.

Podle Komise nemůže ochrana určitého hospodářského odvětví, a to ani zemědělského, představovat kategorický požadavek odůvodňující výjimku ze základní zásady volného pohybu zboží, neboť to by se rovnalo přijetí samotné zásady ochranářství.

Komise má dále za to, že rozhodně nezbývá prostor pro vnitrostátní ochranářská opatření, zajišťuje-li ochranu určitého odvětví již společná zemědělská politika.

Závěrem Komise poznamenává, že je věcí samotného Společenství, aby přijalo vhodná opatření, pokud by zrušení zákona o těstovinách ohrozilo jediné odbytiště pšenice tvrdé a vyžadovalo nákup nahromaděných přebytků pšenice tvrdé prostřednictvím intervenčního mechanismu.


III. Odpovědi na otázky položené Soudním dvorem

V odpovědi na otázku Soudního dvora italská vláda vysvětlila, že pravidlo výhradního použití pšenice tvrdé neplatí pro výrobu (nesušených) čerstvých těstovin ze tří důvodů:

- velmi okrajová důležitost této výroby;

- zohlednění místních zvyků a tradic, podle nichž jsou speciální těstoviny připravovány míšením čerstvých těstovin s dalšími složkami, jako je maso nebo zelenina;

- velké množství provozoven zabývajících se ruční výrobou čerstvých těstovin, které znemožňuje provádění hygienických kontrol s cílem zjistit přítomnost pšenice obecné v těstovinách.

Na dotaz, zda těstoviny z pšenice obecné obsahují přídatné látky, jejichž použití je zakázáno podle čl. 5 písm. a) obecného zákona o potravinách, italská vláda uvádí, že ačkoliv ve svém písemném vyjádření upozornila na problém přídatných látek používaných při výrobě těstovin z pšenice obecné s cílem dodat takovým těstovinám organoleptické vlastnosti, jimiž se vyznačují těstoviny z pšenice tvrdé, neměla přece jen v úmyslu tvrdit, že všechny těstoviny z pšenice obecné obsahují takové přídatné látky a barviva. Připouští, že nemá důkaz, kterým by podložila takové tvrzení.

Pokud jde o cíle zákona o těstovinách, a zejména cíl podpory pěstování pšenice tvrdé, italská vláda uvedla, že italská produkce pšenice tvrdé by byla vystavena riziku úpadku, pokud by tento zákon neukládal výrobcům těstovin povinnost používat výhradně pšenici tvrdou. V tomto směru italská vláda připomíná, že by nebylo obtížné předvídat skutečnou „invazi“ pšenice obecné pro výrobu těstovin vzhledem k tomu, že její cena je výrazně nižší než cena pšenice tvrdé.

Na dotaz, z jakých důvodů italští výrobci těstovin dovážejí pšenici tvrdou ze Severní Ameriky navzdory přebytkové situaci na trhu Společenství s tímto produktem, Komise upřesnila význam svého vyjádření, podle něhož je takový dovoz vysvětlitelný hlavně vyšší jakostí americké pšenice tvrdé. Vysvětlila, že tato vyšší jakost se netýká nelepivosti těstovin při vaření, která je výsledkem zpracování pšenice tvrdé, nýbrž spíše jejich barvy. Výrobci italských těstovin mísí domácí pšenici tvrdou s pšenicí tvrdou dováženou ze Severní Ameriky pouze z toho důvodu, aby získali těstoviny s určitými vzhledovými vlastnostmi (zejména pokud jde o barvu), které požadují italští spotřebitelé a kterých nelze docílit použitím přídatných látek a barviv, jelikož jsou zákonem zakázány.
Rozsudek

1 Rozsudkem ze dne 31. října 1985, došlým kanceláři Soudního dvora dne 9. prosince téhož roku, položil pretore di Bolzano na základě článku 177 Smlouvy o EHS dvě předběžné otázky týkající se výkladu článku 30 a 36 Smlouvy s cílem posoudit slučitelnost vnitrostátní právní úpravy zakazující prodej těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé s právem Společenství.

2 Tyto otázky byly vzneseny v rámci sporu mezi Unità sanitaria locale na straně jedné a německým výrobcem 3 Glocken a italskou maloobchodnicí G. Kritzinger na straně druhé. Společnost 3 Glocken vyvážela do Itálie těstoviny vyrobené ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé, které G. Kritzinger dále prodávala. Společnost 3 Glocken a G. Kritzinger, poté co byly vyzvány USL k zaplacení správní pokuty za porušení článku 29 zákona č. 580 ze dne 4. července 1967 (GURI č. 189 ze dne 29.7.1967), kterým se upravuje výroba a obchod s těstovinami (dále jen „zákon o těstovinách“), podaly žalobu k pretore di Bolzano.

3 Z článku 29 zákona o těstovinách vyplývá, že výhradní použití pšenice tvrdé je stanoveno pro průmyslovou výrobu sušených těstovin, které mohou být po určitou dobu před spotřebou uchovávány. Naproti tomu článek 33 a čl. 50 odst. 1 uvedeného zákona dovolují použití pšenice obecné jak pro ruční výrobu čerstvých těstovin určených k okamžité spotřebě, tak pro výrobu těstovin určených na vývoz.

4 Čl. 36 odst. 1 zákona o těstovinách zakazuje prodávat v Itálii těstoviny, jejichž vlastnosti se liší od vlastností stanovených uvedeným zákonem, tj. zejména sušených těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé. Čl. 50 odst. 2 zákona upřesňuje, že zákaz prodeje se vztahuje rovněž na dovážené těstoviny.

5 Jak uvedla italská vláda, zákonodárce vedly k tomu, aby uložil výrobcům těstovin povinnost používat výhradně pšenici tvrdou, úvahy dvojího druhu. Zákonodárce chtěl na jedné straně zajistit jakost těstovin – těstoviny, které jsou vyrobeny výhradně z pšenice tvrdé, jsou mnohem méně náchylné k rozvaření. Na straně druhé chtěl podpořit rozvoj pěstování pšenice tvrdé, jelikož její pěstitelé mají ve Společenství jen stěží jiné odbytiště, než je trh s těstovinami, a nemají jinou reálnou možnost v oblastech Mezzogiorno, kde jsou usazeni, přejít na jiné plodiny.

6 Společnost 3 Glocken a G. Kritzinger na podporu své žaloby uplatňovaly, že použití článku 29 zákona o těstovinách na dovážené těstoviny je neslučitelné s článkem 30 Smlouvy. Za daných okolností byl vnitrostátní soud nucen přerušit řízení a položit dvě předběžné otázky:

7 Pro podrobnější vylíčení skutkového stavu věci v původním řízení, jakož i průběhu řízení a vyjádření předložených Soudnímu dvoru je odkazováno na zprávu k jednání. Níže jsou znovu uvedeny pouze ty skutečnosti ze spisu, které jsou nezbytné pro úvahy Soudního dvora.

8 Podstatou otázek vnitrostátního soudu je, zda je rozšíření zákazu prodeje těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé na dovážené výrobky, jako je zákaz uvedený v zákoně o těstovinách, slučitelné s článkem 30 a 36 Smlouvy.

9 Je třeba připomenout ustálenou judikaturu Soudního dvora (především rozsudek ze dne 11. července 1974, Procureur du Roi v. Dassonville, 8/74, Recueil, s. 837), podle níž zákaz opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu stanovený v článku 30 Smlouvy zahrnuje „veškerou obchodní právní úpravu členských států, která by mohla ať přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Společenství“.

10 Z ustálené judikatury Soudního dvora mimoto vyplývá (viz především rozsudek ze dne 20. února 1979, Rewe-Zentral-AG, 120/78, Recueil, s. 649), že při neexistenci společné právní úpravy musejí být přijaty překážky volného pohybu vyplývající z rozdílů mezi vnitrostátními právními úpravami týkajícími se složení výrobků, pokud jsou tyto vnitrostátní právní úpravy, použitelné bez rozdílu na výrobky domácí i dovážené, nezbytné pro splnění kategorických požadavků, jako je ochrana spotřebitele a poctivost transakcí. Soudní dvůr však upřesnil, že takové právní úpravy musejí být přiměřené sledovaným cílům a, má-li členský stát k dispozici méně omezující prostředek umožňující mu dosáhnout týchž cílů, je povinen jich využít.

11 Je třeba konstatovat, že zákaz prodeje těstovin z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé představuje překážku dovozu těstovin legálně vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé v ostatních členských státech. Zbývá tedy ověřit, zda uvedená překážka může být odůvodněna ochranou veřejného zdraví ve smyslu článku 36 Smlouvy nebo kategorickými požadavky, jako jsou požadavky zmíněné výše.

12 Italská vláda upozornila Soudní dvůr na problém chemických přídatných látek a barviv, které jsou často používány s cílem dodat těstovinám z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé organoleptické vlastnosti, zejména jantarově žlutou barvu, jimiž se přirozeně vyznačují těstoviny vyrobené výhradně z pšenice tvrdé. Podle ní by vysoký příjem takových chemických přídatných látek a barviv mohl mít škodlivé účinky na lidské zdraví.

13 V odpovědi na otázku Soudního dvora italská vláda však připustila, že nemá k dispozici důkazy, které by jí dovolovaly tvrdit, že těstoviny z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé nezbytně obsahují chemické přídatné látky a barviva.

14 Všeobecný zákaz uvádění dovážených těstovin z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé na trh je tedy v každém případě v rozporu se zásadou přiměřenosti a není odůvodněn ochranou veřejného zdraví ve smyslu článku 36 Smlouvy.

15 Bylo tvrzeno, že zákaz prodeje těstovin z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé je nezbytný pro ochranu spotřebitele, pro zaručení poctivosti transakcí a konečně i pro zajištění plného účinku společné organizace trhu s obilovinami.

16 Argument uvedený na prvním místě, podle kterého je cílem zákona o těstovinách ochrana spotřebitele, jelikož má zajistit vyšší jakost těstovin, italského výrobku s dlouhou tradicí, nelze přijmout. Je jistě oprávněné usilovat o to, aby spotřebitelům, kteří přisuzují těstovinám vyrobeným výlučně z pšenice tvrdé zvláštní vlastnosti, byla dána možnost vybrat si podle tohoto hlediska. Avšak taková možnost, jak Soudní dvůr již zdůraznil (rozsudek ze dne 9. prosince 1981, Komise v. Itálie, 193/80, Recueil, s. 3019, a rozsudek ze dne 12. března 1987, Komise v. Spolková republika Německo, 178/84, Recueil, s. 1227), může být zajištěna prostředky, které nebrání dovozu výrobků legálně vyráběných a uváděných na trh v ostatních členských státech, a to zejména „povinným umístěním vhodného označení týkajícího se povahy prodávaného výrobku“.

17 Dále je třeba poznamenat, že italský zákonodárce může nejenom stanovit uvedení výčtu složek podle ustanovení směrnice Rady o označování a obchodní úpravě potravin (Úř. věst. L 33, 8. 2. 1979, s. 1), ale mimoto mu nic nebrání v tom, aby vyhradil název „těstoviny z krupice z pšenice tvrdé“ pro těstoviny vyrobené výhradně z pšenice tvrdé.

18 Vzhledem k tomu, že těstoviny jsou výrobek, který může být podáván v restauračních zařízeních, je třeba dodat, že je možné vytvořit informační systém pro spotřebitele týkající se povahy těstovin mu nabízených.

19 Byla vznesena námitka, že vhodné označení týkající se povahy prodávaného výrobku není dostačující k tomu, aby italské spotřebitele učinilo dostatečně pozornými k povaze těstovin, které kupují, jelikož výraz „těstoviny“ pro ně označuje výrobek vyrobený výhradně z pšenice tvrdé.

20 Uvedenou námitku je třeba zamítnout. Na jedné straně je výraz „těstoviny“, jak vyplývá z článků 33 a 50 zákona o těstovinách, užíván samotným italským zákonodárcem k označení výrobků, které jsou vyrobeny z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé, tedy čerstvých těstovin a těstovin určených na vývoz. Na druhé straně článek 29 definuje, co se rozumí „těstovinami z krupice z pšenice tvrdé“. Sám italský zákonodárce používá tedy výraz „krupice z pšenice tvrdé“, aby blíže určil druh těstovin, což dokazuje, že slovo „těstoviny“ je samo o sobě zdruhovělým výrazem a nikterak neznamená, že by při jejich výrobě byla používána výhradně pšenice tvrdá.

21 Za druhé bylo tvrzeno, že u těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé výčet všech složek neumožňuje zajistit poctivost transakcí. Při současném stavu analytických metod není možné ověřit přesnost uvedených údajů, takže výrobci mohou uvádět vyšší podíl pšenice tvrdé, než je podíl skutečně obsažený v těstovinách. Vzhledem k cenovému rozdílu mezi pšenicí tvrdou a pšenicí obecnou mohou tedy výrobci účtovat spotřebitelům vyšší cenu, než je ta, kterou odůvodňuje přesný podíl použité pšenice tvrdé. Za uvedených podmínek je jedinou možností, jak předejít takovému klamání, zákaz prodeje těstovin z pšenice obecné.

22 Takový argument je rovněž třeba zamítnout. Stačí uvést, že italská vláda má k tomu, aby zajistila poctivost transakcí, v každém případě méně omezující prostředek. Vyhrazením názvu „těstoviny z krupice z pšenice tvrdé“ pro těstoviny vyrobené výhradně z pšenice tvrdé poskytne totiž italským spotřebitelům možnost vyjádřit svou oblibu výrobku, na který jsou zvyklí, a jistotu, že cenový rozdíl je odůvodněný rozdílem v jakosti.

23 Za třetí bylo tvrzeno, že zajištěním odbytiště pro pěstitele zákon o těstovinách doplňuje společnou zemědělskou politiku v odvětví obilovin, která má za cíl jednak zaručit příjem pěstitelům pšenice tvrdé stanovením intervenční ceny pšenice tvrdé na úrovni výrazně vyšší, než je cena stanovená pro pšenici obecnou, jednak je poskytnutím přímé podpory na produkci pobídnout k pěstování pšenice tvrdé. Zrušení zákona o těstovinách by italské výrobce údajně vedlo k používání pšenice obecné při výrobě těstovin určených pro italský trh. Pšenice tvrdá by tak postupně ztratila svá odbytiště, což by vedlo k přebytkům spojeným s dalšími intervenčními nákupy k tíži rozpočtu Společenství.

24 Italská vláda mimoto uplatňovala, že bez zajištěného odbytiště by pěstování pšenice tvrdé v regionech Mezzogiorna, kde je rozšířeno, zaniklo. Takový zánik by vedl k opuštění půdy, jelikož možnosti přechodu na jiné plodiny tam téměř neexistují, a způsobil by odchod obyvatelstva doprovázený vážnými škodami sociálními a environmentálními.

25 Je třeba nejprve zdůraznit, že předmětem sporu je rozšíření zákona o těstovinách na dovážené výrobky a že právo Společenství nevyžaduje, aby zákonodárce zrušil zákon, pokud se týká výrobců těstovin usazených na italském území.

26 Je namístě dále připomenout, že, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora ze dne 23. února 1988 (Komise v. Francouzská republika, 216/84, Recueil, s. 793), od okamžiku, kdy Společenství zřídilo společnou organizaci trhu pro určité odvětví, jsou členské státy povinny zříci se jakýchkoli jednostranných opatření, a to i tehdy, mohou-li taková opatření sloužit k podpoře společné politiky Společenství. Společenství, a nikoli členskému státu, přísluší hledat řešení výše popsaného problému v rámci společné zemědělské politiky.

27 Konečně je třeba poznamenat, že vývoj situace na vývozních trzích prokazuje, že hospodářská soutěž v jakosti působí ve prospěch pšenice tvrdé. Ze statistických údajů poskytnutých Soudnímu dvoru totiž vyplývá, že část trhu, kterou zaujímají těstoviny vyrobené výhradně z pšenice tvrdé v ostatních členských státech, kde jsou již nyní vystaveny konkurenci těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé, se neustále rozšiřuje. Za takových okolností je zřejmé, že obavy ze zániku pěstování pšenice tvrdé vyjádřené italskou vládou nejsou opodstatněné.

28 Za uvedených podmínek je namístě odpovědět na otázky vnitrostátního soudu, že rozšíření zákazu prodeje těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé na dovážené výrobky, jak je uveden v italském zákoně o těstovinách, je neslučitelný s články 30 a 36 Smlouvy.

Náklady řízení

29 Výdaje vzniklé italské, francouzské a nizozemské vládě, jakož i Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.


Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR

o otázkách, které mu rozsudkem ze dne 31. října 1985 předložil pretore di Bolzano, rozhodl takto:

Rozšíření zákazu prodeje těstovin vyrobených z pšenice obecné nebo ze směsi pšenice obecné a pšenice tvrdé na dovážené výrobky, jak je uveden v italském zákoně o těstovinách, je neslučitelné s články 30 a 36 Smlouvy.


_____________________________________________________________________________